Jak jsem byla poprvé v životě vedoucí na příměstském táboře

9. září 2018 v 21:28 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
O prázdninách jsem neměla nic moc co dělat. Když mi kamarádka řekla, že jde opět dělat vedoucí na příměstském táboře a bojí se, že jich tam letos bude opravdu málo na všechny ty děti, tak sem si řekla, proč to nezkusit, proč tam taky nejít a celých osm hodin se starat o děti. Neptala jsem se, jestli za to dostanu zaplaceno, prostě jsem to brala takovou charitu, že jim tam vypomůžu a budu mít co dělat na poslední týden prázdnin. Charita to nebyla. Zaplaceno jsem dostala, takže to bylo opravdu milé překvapení.
A teď už jak to tam probíhalo.

Vstávala jsem jako do školy, tudíž v 5:40 a za hodinu mi jel vlak. Tábor začínal v osm a já než jsem se tam dostala, tak to bylo ve čtvrt na osm, nebo v půl osmé. První den hned ráno v osm hodin se "hrála" taková hra, abychom si všichni zapamatovali všechny jména. (V mém případě jsem si ještě na konci tábora nepamatovala všechny děti.) Dětí tam bylo 38 a vedoucích 5 + majitelka, která tam ne vždycky byla. Věk dětí se pohyboval od 4 do 14 let a byly zde i postižené děti, což byla pro mě velká zkušenost.
Jelikož to byl koňský tábor, tak dopoledne děti čistili a vodili poníky a následně na nich jezdili. Jezdilo se po osmi s tím, že čtyři na koních a čtyři na ponících. Všichni chtěli samozřejmě na koně. Chodili za mnou, jestli můžou jet jako další na koni. Já jsem se z toho vždycky krásně vykroutila a řekla jim, že musí říct jiné vedoucí, která vybírá, kdo bude jezdit. Musela to dělat jenom jedna, jinak by v tom byl děsný zmatek, kdyby každá jednala sama za sebe.
Mezi tím jsme na ně museli dávat pozor a zabavovat je. Následoval oběd a odpoledne bylo různý, buď se na louce hráli nějaké hry, jeden den byla stopovačka, jindy se jezdilo na povozu ... Ale pořád dohlížet na děti, zabavovat je ... Hrát s nimi hry bylo taky velmi náročné, protože to jsem vždycky musela schrastit nějakou skupinku dětí, která se nudila a chtěla něco hrát. To nebyl velký problém. Otázkou pak bylo, co se bude hrát. Padaly různé nápady a nějaké hry jsem ani neznala (třeba hutututu - znáte?). Největší problém byl, že se děti nedokázaly shodnout a začaly se dohadovat. Někoho to tam odradilo, že se sebral a už si nechtěl hrát, tudíž se moje už tak malá skupinka zmenšovala, takže jsem musela zasáhnout a natvrdo vybrat jednu hru.
Taky velký zážitek byl jim něco zakazovat. Poblíž louky, kde jsme obývali nejvíc času, byla voda a děti měly zakázáno si tam hrát. Jednou jsem spatřila dvě holčičky, jak si hrají u vody, tak jsem šla na ně. Na otázku, co tu děláte, mi odpověděly, že si hrají na rybáře. Na to už jsem jim neměla co říct, jelikož na to vodu potřebují. Naštěstí se mi je podařilo dostat pryč.

Každý den byl vyčerpávající a vždycky doma jsem padla do postele a spala až do rána. Byla to velmi zajímavá a zkušenost a vím, že teď na hodně dlouhou dobu si dám od hlídání dětí pauzu (nepočítám svojí malou sestřičku). Jsem ale ráda, že si mě tam ty děti oblíbily, takže jste mě mohli zahlédnou pouze v obležení dětí, které chtěly jít se mnou za ruku, hrát nějakou hru ... Prostě být všude se mnou a určitě se rozhodly mě absolutně utahat, což se jim dařilo.

Jinak k vedoucím jsem se ani slůvkem nevyjádřila. Jak už jsem psala výše. Byla tam kamarádka a s dalšími třemi holkami jsem se seznámila a byly naprosto v pohodě a rozuměly jsme si, takže určitě bylo velké plus.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 myred myred | Web | 10. září 2018 v 12:33 | Reagovat

Tak to musela být dobrá zkušenost a muselo to být fajn. I když chápu, že děti dokážou člověka utahat, jak jsi psala. :) A je dobře, že jsi byla v dobrém kolektivu. :)

2 Cherry Berry Cherry Berry | Web | 10. září 2018 v 16:35 | Reagovat

Měla jsi za děti velkou zodpovědnost. Několikrát jsem měla zaplacenou vyjížďku na dospělém poníkovi, když mi bylo 11. Projela jsem se polem, lesem a vesničkou. Byl to fajn zážitek na který vzpomínám ráda :)

3 Mushroom Mushroom | Web | 10. září 2018 v 21:46 | Reagovat

Děti co se hádají o koně jsou pro mě už celkem rutina, i když u nás se hádá spíš o ty hodné nehledě na velikost. Naštěstí mám taky vždycky někoho na koho je odkázat, abych to nemusela řešit sama. A jinak děti si prostě zásadně hrají tam kde je to zakázáno a nejsou schopné se na ničem dohodnout. To je klasika! :D

4 neverbealone neverbealone | Web | 14. září 2018 v 18:36 | Reagovat

Jakákoliv práce s dětmi je vždycky hrozná otročina ale zároveň super zkušenost, přece jenom děti jsou často ti nejupřímnější lidé, takže ti hned řeknou, jestli něco děláš špatně :D :D navíc mít obdiv občas alespoň od někoho (i když jsou to jenom děcka) je určitě fajn :D

5 Katka Katka | Web | 14. září 2018 v 23:22 | Reagovat

Toto musela byť veľmi zaujímavá skúsenosť a obdivujem ťa, že si do toho šla a zvládla to. :)

6 Petra Petra | Web | 15. září 2018 v 22:20 | Reagovat

Jé, to ti hrozně závidím. Vždycky jsem si to chtěla zkusit, protože mě bavila práce s dětmi. Teď už pracuji a na něco takového mi bohužel nezbude čas :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama