Únor 2018

Tak trochu mě nic nebaví.

25. února 2018 v 21:09 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Mám pocit, že nedělní články vydávám čím dál tím déle. Za chvilku se tu budou objevovat o půlnoci. Ale nemusíte se bát, že by u mě na blogu byla nouze o články. Mám v plánu asi tak tři.

Vysvětlení názvu - Tak trochu mě nic nebaví.
Opět tak trochu kašlu na blog. Ano, vydávám články, ale to je tak všechno. Já už všeobecně mám delší dobou (už před Vánoci mě to chytlo) takové období, že mě nic nebaví, někdy se snažím hledat to svoje nebo na všechno totálně kašlu. Postupně se však dostávám do toho svého normálního rozpoložení, kdy jdu do něčeho s chutí, energií a odhodláním. Ale bude to ještě dlouho trvat, než se do toho naplno dostanu.
Nevím, jestli jste mi rozuměli, ale znáte to taky?

Moje dva týdny v kostce -
12.2. - 18.2.
V pondělí se nic zajímavého nedělo. Na tělocviku jsme necvičili, ale přestěhovávali skříň s trofejemi a díky tomu jsem se domů dostala o hodinu dřív. Ale ... Přijdu ke vchodu. Zamčeno a klíče jsou z druhé stran zámku. Volám mamině. Nezvedá mi to. Klepám v obýváku na okno. Stále nic. Neodvažuji se zvonit, abych nevzbudila sestřičku, které v tu dobu vždycky spí. Obejdu dům a ťukám na okno v kuchyni. Ve výsledku vzbudím obě dvě - maminu i sestřičku, ale dostanu se do baráku.
V úterý ve škole opět nic moc. Po škole jsem šla na němčinu, která byla zajímavá. Hlavním tématem byl kolínský festival. A večer jsem asi tak dvě hodiny pekla. Vznikly z toho čtyři talíře s apple cupcakes a košíčky z listového těsta s marmeládou a ve čtvrtek zbyly poslední dva cupcakes. Stále nechápu, kam se to mohlo tak rychle podít.
Ve středu byl Valentýn. V životě jsem ho neslavila a ani jsem původně nechtěla, ale nakonec jsem si řekla proč ne. A ten den jsem si opravdu hodně užila.
Ve čtvrtek jsem měla ve škole jen čtyř hodiny. Pak jsem se vydala na vlak, který měl obří zpoždění. A co jsem udělala? Zjistila jsem, že mi za 10 minut jede autobus. Nasedla jsem na trojebus a pak na tramvaj - prostě jela přes půlku města. A stihla jsem ho? Ano, ale stejným autobusem jela i babi, která nějakým zázrakem dokázala ukecat autobusáka, aby na mě počkal. A on opravdu počkal!!! 7 minut!!!! Večer jsem pak opět měla step a začalo mi bolet v krku.
Tak jsem v pátek zůstala doma a nešla do školy.
V sobotu jsem ještě polehávala doma.
A v neděli odpoledne jsem šla posedět s kamarádkou do kavárny. Bylo to dobrý, ale nehorázně sladký!

19.2. - 25.2.
To jsem měla jarní prázdniny. Zvláštní je, že většinou na prázdniny nemá žádný program - jedna, dvě akce a tím to končí, ale o tutěch jsem měla každý den něco.
V pondělí jsem byla s kamarádkou bruslit a hecly jsme se, takže jsem šly na hodinu a půl dopoledne, následovala hodinka pauzy a pak jsme si daly další hodinu a půl. Mně tak nehorázně bolely nohy, ale bylo to strašně dobrý.
V úterý jsem byla naprosto hotová z předešlého dne a strávila jsem ho s přítelem.
Ve středu jsem byla s rodinou a jeli jsme dělat pasy a řidičák. Nemusím vám říkat, že to byla akce na 4 hodiny. Byli jsme na jednom úřadě, ale pak jsme museli přejet na jiný ...
Ve čtvrtek jsem vstávala brzo ráno, jelikož jsem měla sraz s kamarádem, aby mi něco udělal na mobilu. Pak jsem jela vyzvednout lístky do divadla, kam jdu 25.3. s kamarádkou. A pak jsem šla kam? Správně. Šla jsem bruslit.
V pátek jsem byla ve městě s přítelem.
V sobotu jsme měli jet lyžovat, ale kvůli mrazu jsme to odložili. A tím pádem jsem strávila celý den doma. Celý týden jsem si říkala, že bych měla trénovat choreografii na step, tak jsem se na ni podívala a vůbec mi to nešlo.
A dneska v neděli jsem opět trénovala a mám pocit, že mi to šlo mnohem lépe. Potřebovala jsem si tu sestavu pořádně projet. Zaměřila jsem se na věci, co mi tak moc nešly. A teď už ji umím o trochu víc než předtím, ale stále jsou tam drobné chybičky, které musím vybrousit.


Jaké byly vaše dva týdny


Reading is my escape |8|

18. února 2018 v 19:24 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS
AHOJ
Je tu další Reading is my escape po docela dlouhé době. Chtěla jsem se vás zeptat. Jelikož jsem k Vánocům dostala několik knížek ze série Skleněný trůn a od té doby nic jiného nečtu. Chtěli byste článek přímo zaměřený na Skleněný trůn, kdybych rozebírala knížku po knížce, moje názory a pocity, oblíbené postavy ...? Zajímalo by vás to?
A teď už k dnešním knížkám.


Tulák

Přesuňme se do vzdálené budoucnosti, kde jsou dvě Slunce, z Trhliny utekli do říše lidí démoni a o nadvládu nad světem se přetahují ti tři nejsilnější z nich - Uchvatitel, Necivila, První. A pak je tu tulák. Člověk, který táhne velké břemeno a dítě. Nemluví a ani to nepotřebuje, jelikož mu všichni rozumí. Projde několika zničenými městy. Má jediný cíl. Musí se dostat za zeď, kde ještě nejsou démoni, ale nemá to lehké. Jde po něm několik démonů. Na své cestě je ze začátku sám, ale nakonec vznikne velmi neobvyklá skupinka, která přitahuje pozornost.
Co se stane, až se tulák a jeho přátelé dostanou za zeď? Po čem jdou démoni? Po něm? Po dítěti? Nebo po něčem jiném?

Na knížku jsem četla jen kladné recenze, takže jsem byla na ni docela zvědavá. A zklamala mě. Dějová linie byla dobrá, ale vázlo to to na zpracování. Autor jeden pojem třeba nevysvětlil hned, ale až později a takový způsobem, že jsem měla problém si to představit. Kdyby byla o dvě stě stran tlustší, vůbec by mi to nevadilo, aspoň by to bylo pořádně vysvětleno. Možná to bylo tím překladem. Nevím. Jasné je jedno - nesedlo mi to.



Univerzita výjimečných: Zkouška

Celý svět je zpustošený po sedmi fázích války. Vznikla nová uskupení a jedním takovým je i Svaz národů, který je rozdělený na různé kolonie. Kazdé z nich se daří různě dobře, každá je jinak velká, ale všechny tvoří jedno uskupení. Snaží se revitalizovat svoje okolí. Vytváří odolnější plodiny. Čistí znečištěnou vodu. Vylepšují půdu. Malencia, pro ostatní jen Cia, žije v Pětijezeří. Je to malá kolonie, které si moc lidí nevšímá. Cia už odmala snila, že se dostane na univerzitu, že bude pokračovat ve studiu jako její otec. Jenže když je jednoho dne vybrána ještě s dalšími třemi z kolonie. Nikdo se neraduje. Proč? Cia to nejdřív nechápe, ale pak ji tatí řekne něco, co ji donutí pochybovat. Co jí řekne? Co všechno Cia během zkoušky zažije? Přežije ji? Co uvidí, že ji to donutí pochybovat? Jak se s tím vypořádá?

Knížku jsem si vlastně koupila jen kvůli Humbooku. Když už sem měla tu vstupenku, tak bych si přece měla přečíst nějakého to autora, který tam bude. Volba padla na Univerzitu. Tenhle žánr mám ráda. Knížka nezklamala, za což jsem moc vděčná, a chci si přečíst další díly. Na zadní straně ji přirovnávají k The Hunger games. Pravda je taková, že nějaké lehké podobnosti v tom jsou. Zkuste v dnešní době napsat něco zcela originálního. Každopádně, z knížky jsem spokojená a není náročná a nijak zdlouhavá.




13 reasons why

Clay dostane podivný balíček. 13 kazet. 13 důvodu, proč se Hanna zabila. Začne okamžitě poslouchat a necháme, jak se tam on mohl dostat. Vždyť přece Hanně nic neudělal. Nebo snad ano? Vždyť Hannu miloval, jak by jí mohl ublížit. Kdo další je na páskách? Co všechno Hannu dohnalo k sebe vraždě?

Všichni určitě znáte stejnojmenný seriál, který je natočen na motivy této knížky. Není však úplně stejný, ale stokrát lepší. V knížce se uvádí, že Clay všechny kazety poslechne hned v ten den, kdy je dostane, ale v seriálu je poslouchá delší dobu a je na něm jasně vidět, co to s ním dělá, že ho to přinutím k určitým činům. V knížce ne. Poslechne si to a pošle to dál.


Můj nový koníček ... bruslení

11. února 2018 v 18:15 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Děkuji vám ke gratulacím u minulého článku.
Tyhle dva týdny byly opět něco. Rozdávalo se vysvědčení. Měla jsem narozeniny. A spoustu dalších skvělých věcí.

Vysvětlení názvu - Můj nový koníček ... bruslení
Asi tak od poloviny ledna chodím s mojí novu kamarádkou (páni, to zní zvláštně) bruslit. Ona se do toho zabrala už asi tak od listopadu a já se k ní přidala. Chodím vždycky jednou týdně a to ve středu večer. Vždycky na hodinku a půl vypnu a jen se pomalým tempem kloužu po ledu.

Moje dva týdny v kostce -
29.1. - 4.2.
V pondělí mi nebylo zrovna dvakrát dobře, a tak jsem byla ráda, že nám učitelka odpustila tělocvik a mi se mohli vydat domů.
V úterý jsme měli psát test, ale učitelka byla nemocná, takže se odložil, a mi měli několik suplovaných hodin. Po škole jsem opět měla němčinu.
Ve středu bylo pololetní vysvědčení a ve třídě nás bylo všehovšudy deset, jelikož většina lidí se šla podívat na dnen otevřených dveří na lékařské. Dostali jsme vysvědčení a docela brzo jsme šli domů. Zajela jsem si domů. Najedla se. Sbalila si věci a vydala se opět do města, jelikož jsem po roce opět začala chodit na angličtinu. Vzpomínáte si, jak jsem psala, že bych se chtěla zlepšit v angličtině, tak jsem pro to začala něco dělat. Ona ta učitelka je děsní pedant, a i když si myslíte, jaký skvělý výkon jste podali, ona vás přesvědčí o omylu a bude po vás chtít víc. Takový člověk vás donutí něco se sebou udělat. A večer jsem byla opět bruslit.
Ve čtvrtek jsem si pěkně vyspávala do půl deváté a pak se sbalila a jela na dvě matiky do školy a pak domů. Jak jsem psala výše naše učitelka byla nemocná a další někde byla, takže se nám rozvrh totálně překopal, a vzniklo z toho tohle -> čtvrtek - dvě hodiny matematiky. Tak jsem se nechala hned dobrovolně vyzkoušet a dostala za jedna, takže co se mě týče, byl to úspěšný den. Večer jsem měla step.
V pátek byly pololetní prázdniny, které jsem strávila u přítele.
V sobotu jsem se válela doma a snažila se učit.
V neděli jsem šla s babi do divadla a bylo to strašně super.

5.2. - 11.2.
Pondělí ve škole bylo zase normální a doma jsem dělala všechno možné, ale rozhodně jsem se neučila, jak jsem měla původně v plánu.
V úterý jsem měla narozeniny. No jo, už je tomu tak. Já moc narozeniny nemám ráda slavit, ale tyhle jsem si opravdu moc užila. A dárečky jsem nedostala najednou(, protože já musím být originální), ale průběžně během týdne a v pondělí dostanu dodatečné od babi s dědou. V úterý jsem dostala od maminy - tatí pracuje v Německu, tudíž jsem musela počkat až přijel -, část od babi a od přítele. Ve středu nic ve čtvrtek od tatího, když přijel domů, a v pátek ještě společný od maminy s tatím. A v pondělí ještě dostanu společný od babi a dědy.
Ve středu jsem po škole měla angličtinu a následně večer šla opět bruslit. Nějak mě to chytlo. Domů jsem se tedy dostala tak v půl osmí.
Ve čtvrtek jsem se necítila ve své kůži, tak jsem jela po čtvrté hodině domů a večer ani nešla na step, abych to nezhoršila. U nás doma to je jako v lazaretu, tak jsem nechtěla nic podcenit.
V pátek jsme měli jenom pár hodin a psali úžasný - myšleno ironicky - test z biologie. Po škole jsem si zajela vyzvednout ještě jeden dárek k narozeninám - knížka Love X Style X Life v angličtině! Ano, i já ji musela mít. Už se nemůžu dočkat, až se do ni pustím. Je to úplně něco jiného, než normálně čtu.
Sobotu jsem celou proležela doma a snažila se učit zeměpis, ale moje myšlenky se vždycky zatoulaly někam jinam. A večer jsem si řekla, že v neděli chci něco podniknout.
Tak jsem dneska v neděli šla se svojí obvyklou parťačkou bruslit. Já si to opravdu nějak oblíbila.

A jaké byly vaše dva poslední týdny?


Od prvního článku k současnému

1. února 2018 v 15:40 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
A je to tady. Třetí narozeniny blogu! Když jsem si ho zakládala, tak jsem nevěřila, že by mi mohl vydržel byť jen rok.
Je to vlastně můj první pořádný blog. Nepočítám takové, které jsem si před hodně dlouho dobou jednou založila a druhý den na něj zapomněla. Nejvtipnější na tom je, že to vždycky byl blog o módě, a já v tu dobu o módě nevěděla ani ň. Pak jsem si s bývalou kamarádkou založila fanblog o Beyoncé, který samozřejmě neměl žádné čtenáře a vydržel asi tak tři měsíce. Já se díky němu dozvěděla, že mě psaní nějakým určitým způsobem naplňuje, tak jsem si založila tento a vydržela jsem na něm do teď. Doufám, že ještě nějaký ten čas ještě vydržím.

Vzpomínám si na svůj úplně první článek. Nevěděla jsem, jak má vypadat takový uvítací článek, tak jsem splácala text o šesti větách a tím to končilo. Následná kvalita článků byla v bledě modrém. Raději se na ně ani nedívejte.
Postupem času byly články lepší a lepší. Tedy z mého pohledu. Co si myslíte vy o aktuální kvalitě mých článků?

Postupně jsem přidávala rubriky. Dokonce jsem měla v jednou takovou slabost a založila rubriku na recenze o různých produktech. Objevil se v ní jen jeden článek a já doufám, že je zapomenut, ale kdybyste byly vytrvalí a hledali, určitě byste měli štěstí a našli ho.
Pak se tu objevila rubrika o cestování, která je tu do teď. Píšu do ní stále stejné články a nic na nich měnit nebudu. Jen vzhled a kvalitu, ale obsahově nic.
Dále je tu rubrika zaměřená na knížky a filmy. (Seriály jsem přidala až později.) Dřív jsem si myslela, že vám sem budu představovat novinky. Knížky, které se objeví v knihkupectví. Filmy, které půjdou do kin. V té době jsem o tom měla přehled, ale jak přibývaly povinnosti, koníčky ... ztratila jsem o to zájem a přehled šel ten tam. Zavedla jsem tedy články Reading is my escape, kde dělám mini recenze na knížky. Osobně si myslím, že články mají úspěch. Co si myslíte vy? A nově jsou tu Popcorn time, kde píšu pro změnu mini recenze na filmy. Ty nejsou tak časté a ani nevím, kdy vydám další z této série.
Ještě je tu PICTUREDIARY. Taková moje obdoba INSTADIARY. Dřív jsem měla vizi, že tam budu dávat random fotky a psát, co si o nich myslím. Opět to prošlo vývojem a dávám tam fotky mnou udělané (většinou stejné jaké jsou na mém instagrumu, jelikož tam dávám skoro všechno) a píšu vám, k čemu se vztahují. Takže PICTUREDIARY už opravdu představuje obrázkový deníček, jak vás podle názvu může napadnout.
Stále jsem věrná článkům, kde vždycky shrnu svůj uplynulý týden. Dřív jsem ho vydávala každou neděli, ale ne vždy se přes ten týden stane něco zajímavého, takže teď vychází jednou za dva týdny pro všechny známý jako sweet little sunday - předtím se to jmenovalo WEEK TALKING.

Určitým vývojem prošlo i vydávání článků.
Na úplném začátku tu byl článek každý den. Pak obden. Na nějaký čas tu byly tři články za týden a na hodně dlouhou dobu dva týdně. Jeden v neděli sweet little sunday a pak ve všedních dnech nějaký jiný. Mělo to spoustu nevýhod a nevidím jedinou výhodu.
Jaké nevýhody to byly?
  • Jak už jsem psala výše, tak sls je o tom, co se mi za uplynulý týden stalo. Ne vždy se událo něco zajímavého, takže pak to byl článek o ničem.
  • Když byly vydávány dva, tak s tím jedním jsem si vždycky dala větší práci, ale přečetlo si ho méně lidí.
  • Blogerská krize. Docházely mi nápady na nějaké jiné články.
Teď je článek jednou týdně. Ob týden vychází sls a mezi nimi články na různá témata.
Jaké to má výhody?
  • Za dva týdny se většinou něco přihodí, o čem se dá do sls napsat.
  • Článek si přečte víc lidí.
  • Mám víc nápadů na články.
Snad jsem vás tímhle neunudila. Neměla jsem v plánu, aby to bylo takhle dlouhý, ale nějak se mi to zvrtlo.
A jedna otázka pro vás: Jaký máte názor na můj blog?

Jednou bloger, vždycky bloger.

*Ze začátku blogování jsem si jednou přečetla tenhle citát a utkvěl mi v hlavě.*