Listopad 2017

Na chvilku se zastav a vychutnej si ten okamžik.

26. listopadu 2017 v 19:38 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Dneska mě vůbec nenapadá, co bych vám měla povědět na úvod. Takže vám nepovím nic a vrhneme se na moje dva týdny, jelikož vás to určitě hodně zajímá.

Vysvětlení názvu - Na chvilku se zastav a vychutnej si ten okamžik.
Dnešní doba je taková uspěchaná. Užívejte si i ty drobné okamžiky, např. když se ve škole smějete s kamarády. Nemá cenu zbytečně se obírat o cenné momenty. Zkuste se někdy zastavit a vychutnat si tu danou chvíli.

Moje dva týdny v kostce
13.11. - 19.11.
V pondělí jsem měla jet se třídou do Prahy, a jen tak se tam procházet. A jelikož Prahu moc ráda nemám a památky jsem viděla několikrát, zůstala jsem doma s kášlíčkem a užila si den po svém.
V úterý se nic zajímavého nedělo. Škola a pak němčina v jazykovce.
Ve středu to bylo úplně stejné. Opět se nic nedělo.
Ve čtvrtek jsem měla po škole opět step, kde jsem si to náležitě užila.
V pátek byl státní svátek a celý den jsem si četla. Do četla jsem 13 reasons why a velkou část Krysaře.
V sobotu jsem celý den strávila na návštěvě u přítele, kde jsme se dívali na filmy. Stihli jsme skoro čtyři, ale u posledního nám zbývá dokoukat posledních 15 minut. Vlastně to byla normální sobota jen s tím rozdílem, že jsem nebyla doma, ale někde jinde.
A v neděli jsem šla s kamarády na metrovou pizzu, jejíž plánování bylo strašně hektické a neorganizované. A tohle se stane, když něco nepořádám já, kdyby jo všechno by bylo v pohodě. Možná.

20.11. - 26.11.
Pondělí bylo velice zajímavé. První hodinu jsem strávila s kamarádkou, které bylo špatně. Pak jsme měli anglické divadlo, které ze začátku bylo v pohodě, ale ke konci se to nehorázně táhlo, že jsem už moc nevnímala. Následně na němčině nikomu ve třídě nešla školní wifi, tedy až na mě. Takže jsem tam všechny štvala tím, že jsem si v klidu mohla prohlížet fotky na instagramu, které se mi načítali velice rychle, protože údajně wifi nešla v celé škole. A to nemám data.
V úterý jsme měli laborky z fyziky, kde se mi podařilo zkratovat žárovku. Prostě jsem do ní pustila trochu víc proudu a ona to neustála. Je zajímavé, že jsou to už druhé laborky, kde se mi něco takového povedlo. Na chemii jsem omylem podpálila produkt a teď ta žárovka na fyzice. Ještě se mi nic takového nepovedlo na laborkách z biologie.
Ve středu se psal test fyziky, u kterého si věřím, že se mi povedl. Po škole jsem pak doučovala.
Ve čtvrtek jsem nešla do školy, ale jela s kamarádkou do Prahy (ano, vím, že jsem říkala, že Prahu nemám ráda, ale tady šlo o vysokou) na den otevřených dveří matfyzu. Sice jsem ve třeťáku, ale chci mít už takovou obecnou představu, kam bych chtěla jít dál studovat. A? ... Matfyz se mi strašně zalíbil.
V pátek jsem měla na kahánku. Málem mi hrozilo zkoušení z matiky. Ten učitel mě doslova probodával pohledem, ale naštěstí jsem nebyla. Jinak už ve škole nic zajímavého nebylo. Po škole jsem šla s přítelem do čajovny, kde vždycky strávíme několik hodin.
V sobotu jsem byla s rodinou celý den v Praze. Byla jsem se podívat na dni otevřených dveří na VŠCHT, která mě tak neoslovila jako matfyz. Pak jsme jeli vybrat si nové auto, následně do Metropole a nakonec do IKEA - mám malou vizi na předělání pokoje. Byl to nehorázně vyčerpávající den.
A neděle byla stejná jako vždycky. Byla jsem doma, učila se, četla si ... A vyspávala samozřejmě.

Jaké byly vaše dva poslední týdny?
Užijte si nadcházející dny. Já mám něco malého v plánu, tak snad to vyjde


Reading is my escape |7|

19. listopadu 2017 v 19:13 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS
AHOJ
Po dlouhé době vám přináším další tři knížky. Naposledy tenhle typ článků vyšel v dubnu!!! Co jsem mezi tím vydávala? To je jedno. Teď k článku. Dvě knížky jsem si půjčila v knihovně. Narazila jsem na ně úplnou náhodou a jsem za to ráda, jelikož byly naprosto skvělé.

Pozor! Může obsahovat spoilery.

Prach - Hugh Howey

SILO 18 - novou starostkou je Julliet a právě tam proběhla revoluce. Julliet se všem snaží dokázat, že všechno, co jim doposud říkali je lež a že venku se dá přežít. Nikdo jí ale nevěří.
SILO 17 - Jak je možné, že v něm někteří lidé přežili, když mělo být totálně zničeno? To se dozvíme. Julliet se snaží své přátele - přeživší - zachránit a dostat je do svého sila, ale stále je tu SILO 1 a několik let starý plán.
SILO 1 - Je úplně jiné než ostatní. Lidé si tam odpracovávají svoje turnusy a pak opět jdou spát do svých kryopouzder. Ale ne všichni dodržují daná pravidla.
Co se stane, když někdo začne odkrývat pravdu a sila si budu volat mezi sebou? Jaký je vlastně pravý smysl sil?

(Vy víte, jak ty postapokalyptické knížky mám ráda.) První díl se mi moc líbil. Druhý díl jsem zavrhla číst a na třetí jsem narazila ve výprodeji v jednom knihkupectví. Spoustu věcí se tam vysvětlilo a vůbec nevadilo, že jsem druhý díl nečetla. Každá kapitola je nadepsaná silem, ve kterém se právě teď nacházíme a je psaná z několika pohledů. Konec překvapil, čekala jsem něco podobného, něco víc bojovnějšího? vzpurného?, ale přesto se mi knížka moc líbila.



Noční cirkus - Erin Morgenstern

Přenesme se do konce 19. století a začátku 20. století a pojďme se podívat do Cirque des rêves - Cirkus snů -, který přijede bez varování třeba k vám do města. Nevědomky se ocitneme v aréně při výzvě dvou mladých kouzelníků, kteří se do sebe zamilují. Budeme zapleteni do všeho, i když o tom nebudeme vědět. Zrak nám bude přecházet a nebudeme vědět do, které stanu jít dřív, nebo na co se dívat, či co si dát dobrého. Výzva nám cirkus ještě vylepší a nám bude líto, že odcházíme. Pak najednou cirkus zmizí, ale nemusíme smutnit. Můžeme se přidat k tzv. rêveurs a "pronásledovat" Cirque des rêves, protože oni jediní ví, kde se další příště objeví. Jelikož celý cirkus se ladí do černé, šedé a bílé, tak oni se ladí do černé a červené - vždy mají nějaký červený prvek (šátek, růži ...), aby se odlišili.

Před nějakou dobou jsem objevila Noční cirkus v knihkupectví, doma jsem si následně našla o něm nějaké recenze a dozvěděla se, že je tam hodně popisu, což mě trošku odradilo od koupi, jelikož dlouhé popisy nemám ráda. Ale ... když jsem na knížku narazila v knihovně, tak jsem neváhala a půjčila jsem si ji - v nejhorším ji vrátím aniž bych ji četla.
Ve skutečnosti se ty popisy tam strašně hodí. Autorka nám skvěle vykresluje danou scénu, přeci jen se jedná o velmi netradiční cirkus, který bych i já ráda navštívila, a to cirkusy nemám ráda.
Výzva byla taky sama o sobě zajímavá. Ani já jsem pořádně nechápala, jaký je její smysl, až postupně jsem se to dozvídala.
Každá kapitola byla nadepsaná místem, kde se právě nacházíme, a rokem, kdy se to odehrává. V knížce byly dvě časová pásma, která se na konci sešla. Každá kapitola byla psana pohledem jiné postavy, takže jsem se skvěle seznámila, čím každý přispěl do cirkusu a věděla jsem, kde se tam vzala ten a ten stan. Dále se tam objevují speciální kapitoly psané v budoucím čase z pohledu vypravěče ve stylu - Když se dáte po černobílé stezce mezi stanem akrobatů a věštkyně, dojdete až do mračného bludiště ... Chápete? Seznámí nás s tím, co tam můžeme navštívit.
Kupodivu se mi knížka líbila a četla se sama.

Obal jsem zapomněla vyfotit, než jsem ji vrátila do knihovny.
Tahle je z instagramu.


Noční film - Marisha Pessl

McGrathi, slavný novinář, se před pěti lety pustil do pátrání po světoznámém režisérovi hororů Stanislavsu Cordovovi, kterého obestírá tajemno. Nikdo nevím, kde je, co dělá ... po jeho posledním filmu Dýchat s králi. Když McGrathi svoje chabé výsledky odhalil v televizi, doslova mu to zničilo život. Ale teď ... Našlo se tělo mrtvé Ashely, Cordovovy dcery. A McGrathi opět neodolá a začne opět pátrat. Zničí mu to opět život? Pátrání ho seznámí s několika novými lidmi a odhalí tu nejčistější temnotu. Co dělala Ashely poslední dny svého života? Kde vyrůstala? Kdo je Cordova? Čemu má McGrathi uvěřit? A proč má pocit, jako by mu něco unikalo? Je pravda, že se ocitl v další Cordově filmu, nebo je to jenom v jeho hlavě?
Pusťmě se s ním do pátrání po tom, kdo byla Ashely Cordova. Budeme se bát a budeme přemýšlet, jak je tohle možné, ale je jen na nás, čemu uvěříme. A možná že vás tahle knížka přinutí zastavit se a zamyslet nebo začnete hledat místo, kde zpívají mořské panny.

P.S. Vím, že je anotace nic moc, ale lépe to nešlo.

Tahle knížka mě zničila. Rozdrtila moje vědomí a podvědomí a pak jejich kousky na konci halabala slepila dohromady a následně je pak opět zničila. Nevěděla jsem, čemu mám věřit. Možná že si Cordova opravdu hrál s McGrathim, ale to si můžeme jenom domýšlet. Možná že se opravdu ocitl v dalším Cordovově filmu.
V knize bylo několik zajímavých filozofických myšlenek, či jak to říct. Cordovi žili tak, že hledali místo, kde zpívají mořské panny. - Přesahovali hranice možností. - Musíte se nehorázně vyděsit, abyste objevili svojí nejčistější stránku. Prostě přečtěte si to a pochopíte.
Tuhle knížku budu rozdýchávat ještě dlouho a určitě jí všem doporučuji.
Málem bych zapomněla. Nesmím opomenout, že v knížce se vyskytovali úryvky z novin, policejních zpráv, staré fotografie ... A na některých stránkách byla značka. Pokud jste si stáhli nějakou aplikaci a naskenovali tam danou značku, vyjel by vám celý článek, kterého v knížce byl jen kousek. Já jsem to však nezkoušela. Podle mě je tahle knížka dokonalá po všech stránkách.
Taky si samozřejmě nesmím odpustit nějaký ten citát.

Tohle je výzva všem, kteří se dívají, aby vyrazili dveře a uprchli ze zamčených místností, ať už jsou skutečné, nebo imaginární. - Inez Gallová (Cordovova asistentka), Noční film, Marisha Pesslová






Co je lepšího než spontánní nápady?

12. listopadu 2017 v 20:34 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Přiznávám se, že jsem dnešní sweet little sunday začala sepisovat až tuhle středu večer, takže mi určitě něco z toho vypadlo.
Každopádně musím říct, že za tyhle dva týdny se stalo nehorázně moc věcí, které jsem VŮBEC neplánovala. Prostě se najednou objevili. Všechny však byly velice pěkné a příjemné!!!
Já jsem si tyhle dva týdny tak neskutečně moc užila a doufám, že takové budou i ty další.

Vysvětlení názvu - Co je lepšího než spontánní nápady?
Takových spontánních nápadů jsem za poslední dobu měla několik. Z takových akcí jsou nejlepší zážitky.

Moje dva týdny v kostce -
30.10. - 5.11.
V pondělí se určitě nic nedělo, jelikož v ten den se nikdy nic moc extra neděje.
V úterý jsem opět byla na němčině a stejně se asi nic extra nedělo. Jak jsem psala výše, moc si to nepamatuji.
Ve středu a ve čtvrtek jsem byla doma sama, co bylo naprosto super. A od čtvrtka se potýkám s výlukou vlaků. Kdybyste mě viděli, jak jsem opět nadávala na nelogické uvažování ČD.
Ve středu se asi taky nic významného nedělo. Jen jsem po škole doučovala. Pak byla doma sama a strávila nějaký čas na počítači.
Ve čtvrtek jsme psali první čtvrtletku z matiky. Abyste pochopili, my jsme unikát. Řekněte mi, kdo ještě píše tři čtvrtletky za pololetí? Jen my. A dostala jsem z ní dvojku, což je super. Pak jsme měli laborky z chemie a nakonec večer jsem jela na step, kde jsem opět dostala pěkně do těla.
V pátek jsme psali z biologie a dopadlo to taky dobře. A jinak nic moc se nedělo. Doma jsem pak odpočívala.
V sobotu jsme jeli do Německa nakupovat a neděle byla opět normální - čtení, válení se, učení.

6.11 - 12.11.
V pondělí se nic významného nedělo, jen jsme psali z angličtiny.
V úterý jsem měla opět němčinu, ale tentokrát se mi tam moc nechtělo.
Středa, to byl den. ... Začnu tím, co se dělo ve škole. Spolužák přišel s tím, že má ještě jeden volný lístek na páteční maturák, tak kdo by chtěl jít. Jelikož tam šly kamarádky, tak jsme si řekla, že půjdu taky. A po škole jsem si to nehorázně užila a rozhodla jsem se, že si to nechám pro sebe.
Ve čtvrtek jsem měla jen pět hodin a večer pak step. Já ho zbožňuji. Chodí tam naprosto skvělí lidé a je tam děsná sranda, takže tam chodím moc ráda a zároveň mě to i baví. Nehorázně si to užívám.

A nakonec nastala pátek. Takže ... ve škole jsem se dohadovala s učitelkou na biologii, aby mě vyzkoušela. Nevyzkoušela mě. Kdo jiný se hádá s učiteli, aby ho vyzkoušeli? Asi jenom já. Pak jsme s kamarádkou o přestávce na oběd zkoumali ZOOT. Dopracovali jsme se k výsledku, že jsme si objednaly jedny stejné šaty. Ještě se nám tam taky líbila jedna krátká červená sukně do Áčka. Doma jsem se pak začala připravovat na maturák. Největší problém byl ten, které šaty si mám vzít. (Můj normální každodenní problém.) Pak chybělo jen udělat si vlasy a vyrazit. Z maturantů jsem tam nikoho osobně neznala, ale jinak tam bylo neskutečně známých lidí. Ještě hodinu před maturákem mi psal přítel, že sehnal volný lístek - mám pocit, že jich bylo hodně - a že jde taky. Takže to bylo takové milé překvapení.

V sobotu jsem se pěkně válela doma a četla knížku. Můj život se nijak nemění.
Dneska v neděli jsem se lehce podívala na školu a pak jela do města, kde jsem s kamarádkou a její maminou šla na bazar oblečení. Koupila jsem si kabát, šaty a boty. Já prostě nedokázala odolat.

Co vy jste zažili tyhle dva týdny?
Užijte si následující dny.


Sweater weather

5. listopadu 2017 v 18:52 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Spoustu lidí, tedy doufám, zná pojem sweater weather. Všude je přiřazováno k podzimu, kdy se začínají nosit svetry - od toho ten název. Ale pro mě tohle období nezačínám zářím, ale v tu chvíli, kdy teploměr klesne pod 10 stupňů, venku je zima, fouká vítr a nám nezbývá nic jiného než se teple obléct. V tu dobu - většinou začátkem listopadu - pro mě začíná sweater weather a končí společně se zimou. Tohle období mám neskutečně ráda, jak stylem oblíkání, počasím, ale i tím, že jsou Vánoce a moje narozeniny. A já se dneska s vámi podělím o to, co v takovém období nosím na sobě.


|SVETRY| Mám všelijaké svetry - jednobarevné, duhové, ve větší velikosti, přímo na tělo ...- nemusí to být jen ty, které se přetahují přes hlavu, ale mám i takové ty pletené rozevírací. Zbožňuji svetry a skoro na každou zimu si podřídím nejméně jeden nový - já za to nemůžu. Svetr se hodí jak k džínům, tak i k šatům.

|DŽÍNY| Ve skříni mám nehorázně moc džín a jsou rozděleny do různých období - když je teplo nosím tyhle, v zimě pak támhlety. Podle mě s džíny a svetrem vykouzlíte skvělý outfit, který můžete vzít prakticky kamkoliv.

|ŠATY| Ano, i v zimě nosím šaty. Mám - myslím - troje šaty, které jsou vyhrazené na zimu. Pod ně si vezmu punčocháče, na ně nějaký svetr a už můžu vyrazit. S tímto outfitem opět uděláte parádu.

|BOTY| Slabé plátěnky postupně vystřídávají teplejší boty. Mezi takové teplejší, ale ne úplně zimní patří - použiji maminy výraz - kopací boty. Vzdáleně vypadají jako martensky, ale ty to nejsou. Jsou černé. Vpředu mají šněrování a po stranách zipy. Jsou převážně gumové, takže se skvěle hodí do vody a zima v nich taky není. Ty nosím převážně v listopadu a mám je moc ráda. Mezi mé další oblíbené teplé - teď už opravdu zimní - boty patří jedny velmi teplé, černé na opravdu vysokém klínku s platformou, které už budu mít třetím rokem. V nich jsem se naučila tak skvěle chodit, mám v nich naprosto jistou nohu a dokážu v nich i běhat. Chtěla bych se poohlédnou ještě po nějakých podobných, jelikož bot není nikdy dost.

|NÁVLEKY NA NOHY| Návleky na nohy si beru na sebe jen výjimečně. Většinou, když jdu někam na celý den a vím, že nebudu nikde ve vnitř - např. vánoční trhy. Návleky mi byly velkým pomocníkem, když jsem v zimě chodila do tanečních. Na nohou jsem nosila kozačky a mezi jejich koncem a lemem šatů jsem právě nosila návleky a jaké mi bylo teplo. Vřele doporučuji.


|KABÁTY| Kabáty jsou u mě samozřejmostí. Už několik let nenosím zimní bundy - mám jednu na lyže, jednu takovou teplou párku a podzimní, ve které je teplo, když nefouká, a zima, když fouká, jinak pořád kabáty.

|NÁVLEKY NA RUCE| Nemyslím rukavice, ale takové ty návleky, ze kterých vám koukají prsty. Možná to někomu přijde strašně nepraktický, ale já nenávidím, když v rukavicích nemám cit v prstech. Když mám návleky, tak si je můžu přetáhnout přes prsty a je to.

|PLETENÁ ČEPICE S VELKOU BAMBULÍ PŘEPADLOU DOZADU| Jsem nehorázně ulítlá na pletené čepice s velkou bambulí, které přepadávají dozadu. Bohužel v poslední době už se takových moc nevidí a všude jsou takové ty s chlupatou koulí, která vám sedí na hlavě a odmítá se hnout. Já samozřejmě mám zásobu asi tak pěti čepic. Nemám ráda, když mi mrznou uši.

|ŠÁLODEKA| Chtěla jsem se zeptat. Znáte pojem šálodeka, nebo ho požívám jen já s kamarádkou? Podle nás je šálodeka naprostou nutností každého šatníku. Jde o dlouhou širokou šálu - tenká/tlustá to je na vás -, která se dá omotat kolem krku jako šála, zároveň ji můžete použít jako deku, přehoz přes ramena, či v nejkrajnějších případech jako polštářek.

|ŠÁLA| Pokud nemáte šálodeku, tak můžete využít i normální šály, kterých já mám taky docela dost. Nemám ráda, když mi táhne na krk, takže šála je nehorázně důležitá věc.

A to je, myslím, vše. Můžete si všimnout, že je zde hodně pletených věcí, pro které mám v zimě slabost.
Co vy nosíte v období sweater weather/zimě/od listopadu do konce zimy?