Říjen 2017

To, jak jsem jednou luštila sudoku

29. října 2017 v 16:52 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Strašně mě dojalo, jak na vás zapůsobil Deník malé pesimistky. Já ty články píšu v určité náladě a ne vždy se mi daří vyjádřit slovy úplně všechno, co bych chtěla, tak to chvíli trvá, než to celé napíšu. Neřeknu vám přesně, kdy vydám další, ale někdy určitě zase nějaký bude.
A teď k mému životu, protože nemám pocit, že bych se nudila a protože o něm jsou tyhle články.

Vysvětlení názvu - To, jak jsem jednou luštila sudoku
Vůbec jsem nevěděla, co mám dát za nadpis! Napadaly mě samé blbosti, až tenhle se zdál být docela uspokojující. Na příště se budu snažit vymyslet mnohem lepší - hlubokomyslnější, protože tenhle název vám nic neřekne, dokud si nepřečtete článek.

Moje dva týdny v kostce -
16.10. - 22.10.
V pondělí jsme hned psali z chemie, která dopadla velmi dobře. Po škole jsem jela domů a konečně byla na počítači (vysvětlení viz minulé sweet little sunday).
V úterý byly laborky, kde jsme měli mikroskopovat tkáně. Ty vzorky už byly předem hotové a my si je měli jenom prohlédnut. S holkami ve skupince jsem byla tak sehraná, že jedna sháněla vzorky po celé třídě, já to hledala pod mikroskopem a třetí fotila, jelikož z toho musíme udělat elaborát. Šlo to jako na běžícím pásu. K večeru jsem pak měla němčinu.
Ve středu jsme psali další test. Po škole jsem doučovala a začala se učit zeměpis.
Ve čtvrtek jsem luštila sudoku. Abyste pochopili. Učitel na zsv nám někdy nosí noviny a v jedněch je vždycky sudoku, které potom luštíme. Někdo - třeba jako já - začne při hodině a někdo až potom o přestávce. Vtip je tom, že já jsem v luštění nehorázně pomalá. Ostatní z toho nemůžou, když oni začnou a skončí za pár minut, a já, která to luští 45 minut, to ještě nemám. Většinou to doluštím následující hodinu a je to pro mě velký úspěch. Pak jsem po škole měla step. Když jsem skončila, nehorázně mě bolely nohy. Šla jsem na vlak a pak domů. Myslela jsem si, že z toho vlaku domů prostě nedolezu.
V pátek byl vážně dobrý den. Ve škole jsem si to strašně užila. (Pominu, že jsme psali na zeměpisu test.) O velké přestávce jsme se pobavili u svačiny. A následně pak na nádraží jsme se pořádně nasmáli, když jsme nadávali na vlaky, autobusy, tramvaje a trolejbusy. Bylo to strašně fajn.
Sobotu jsem lenošila doma. Konečně jsem se vyspala a válela se v posteli.
V neděli jsem byla opět doma a učila se. Takže normální stav.

23.10. - 29.10.
V pondělí jsem se nechala vyzkoušet ze zsv. Psali jsme z chemie a zakončila to dalším zkoušením z angličtiny. Následující dvě hodiny jsme měli suplované a celé to končilo tělocvikem - v mém případě jógou. Pak jsem jela domů a doučovala.
V úterý a ve středu jsme měli ředitelské volno a ve čtvrtek a v pátek byly podzimní prázdniny.
V úterý jsem jela nakupovat. Koupila jsem si jen dvě věci v YVEST ROCHER a obal na mobil, protože ten minulý byl nehorázně odrbaný a držel jen taktak pohromadě. A v úterý jsem právě konečně sehnala takový, který je přesně ten pravý. Pak jsem nakupovala dárky tatímu k svátku a narozeninám, pro sestřičku už na Vánoce a babi budu vánoční dárek vyrábět, tak jsem nakoupila, co jsem potřebovala. U mě je to docela pokrok takhle v předstihu to všechno nakoupit.
Ve středu jsem se celý den válela doma a náramně si to užívala.
Ve čtvrtek večer jsem jela s kamarádkou cvičit a opět jsme si pěkně popovídal. V pátek mě bolelo celé tělo od cvičení a část dne jsem strávila u babi a dědy a pak byla doma.
V sobotu jsem byla s kamarádkou ve městě na street food market. My jsme se tam pořádně nacpaly. Já si dala veggie burger (kdo mě sleduje na instagramu, tak ho mohl vidět na fotce), dýňovou polévku, kafe a nehorázně dobrý kousek borůvkového koláče.
A dneska v neděli se válím doma a podívala jsem se na školu.

Jaké byly vaše poslední dva týdny?
Užijte si následující dny.


Dneska nebude obrázek, ale písnička, která už mi trochu leze na mozek.



Myšlenky v dešti

22. října 2017 v 20:10 | Andey |  Deník malé pesimistky
AHOJ
Doufám, že jste nezapomněli na Deník malé pesimistky. Dlouho tu nebyl a já se nějak neměla k jeho napsání a následně jeho vydání. Stále jsem s tím nebyla spokojená, ale teď už jsem, takže vše napravuji. Je to sice krátké, ale u článků zastávám názor, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě.

---

Prší a já jdu ven. Miluji déšť, ale málokdo to sdílí se mnou. Když prší, stékají vám kapky po tvářích a nikdo nevidí, že brečíte. Nemám ráda, když lidi vidí můj pláč. Připadám si ... odhalená. V tu chvíli vidíte všechno a to já nechci. Je to slabina, kterou každý má, ale jen někdo ji ukáže.

Je mi zima, ale skoro vůbec to nevnímám. Cítím jen tíhu. Tíhu slov, které chci vykřičet celému světu. Připadá mi, jako bych měla na jedné noze železnou kouli a na ruce zase přivázaný balónek plný hélia. Koule mě táhne dolů jako lidé, kteří mi říkají, abych se svými sny stála pevně na zemi, a balónek mě táhne nahoru jako lidi, kteří mě podporují. Proč se mě nikdo nezeptá, co chci já? Já chci létat, ale jen málo lidí mě podrží, abych nespadla. Chci se volně nadechnou a nebát se, že to někoho naštve. Chci křičet, když to potřebuju. Chci se smát, když mám náladu. Chci dělat věci, které mě baví, i když mi třeba moc nejdou. Chci, aby ostatní věřili, že něco dokážu. Chci jen mít svůj bláznivý život.

Proč lidé nehledí na mé city? Protože si myslí, že jsem nezlomná, když se stále umívám. Halóóó, probuďte se! To je jen maska! Proč se nedíváte?! Lidé se nezeptají, proč se usmíváš. Lidé se ptají, proč se mračí. A většinou ti jen na tvůj výraz odpoví: "Nemrač se." a nasadí falešný úsměv, aby svému tvrzení dodali na opravdivosti. Chce se mi z toho zvracet.

Kapky mi horečně bubnují do kůže, které nevnímám. Jsem promrzlá, ale aspoň tohle cítím. Počasí hravě kopíruje mojí náladu, až na to že ono křičí a já ne. Na chvilku zavřu oči a představuju si, jak déšť smyje ze mě všechny špatné myšlenky. Rozpustí se v kapkách a pak nenávratně odtečou pryč. Snažím se od nich oprostit, ale ony tu stále jsou. Jsou mojí součástí. Tou stránkou, kterou se bojím ukázat světu. Mám strach, co by na to řekli ostatní, kdyby to zjistili.

A tak tu stojím. V dešti. Celá promrzlá. Se svými myšlenkami, které se snažím dostat pod kontrolu. Dýchám zhluboka. Oči zavřené. Slzy nepřestávají téct. Kapky nepřestávají padat z nebe. A já najednou otevřu oči. Nasadím falešný úsměv. Nastavím tvář dešti a zářivě se na něj usměju. Bude to boj, ale dosud jsem to přežila a budu se snažit dál. A já vydržím.


Ach, ta elektronika

16. října 2017 v 18:32 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Vím, že tenhel článek měl vyjít včera, ale upřímně jsem vůbec neměla náladu se s ním dělat. Byla jsem unavená a ještě jsem musela dodělat jednu věc, která je do zítřka (úterka) a vím o tom, tak dva týdny - všechno na poslední chvíli. Další věcí, proč jsem neměla náladu na článek, je, že nemám svůj notebook, takže jsem odkázána na mininotebook, který u nás používají všichni a je nehorázně pomalý a seká se. Ano, teď ho píšu na něm.

Vysvětlení názvu - Ach, ta elektronika
Název souvisí s tím, že nemám momentálně svůj notebook a už nemám svůj tablet. Bez tabletu se cítím strašně "hole". Byla jsem zvyklá na něm pouštět písničky, v rychlosti hledat informace, které jsem v tu chvíli potřebovala, psala na messengeru, jelikož v mobilu ho nemám. A je mi jedno, pokud je tady někdo, kdo až tak tu elektroniku nezastává. Já jsem na ni zvyklá, takže si nechte svoje výchovné řeči ve stylu - ničíš si oči, žij jinak než na internetu a blablabla.
Z mých článku už mě určitě znáte, tak tohle dokážete pochopit.

Moje dva týdny v kostce - 2.10. - 8.10.
V pondělí jsem očekávala test a zkoušení, ale nekonalo se ani jedno. Poslední hodinu jsme měli tělocvik a u toho nikdy nevím, kdy skončím. Tentokrát jsem skončili tak, že mi vlak jel až za 45 minut. Co budu dělat? Spolužačka, se kterou chodím na tělocvik, spatřila, v parku před školou známého. Tak jsme k němu šly. Sedli jsme si na trávu a povídali si. Postupem času se k nám připojili další lidi a ten čas utekl nehorázně rychle. Pak už nezbývalo nic jiného, než se zvednout a jít na vlak. Doma jsem pak doučovala a učila se biologii.
V úterý se tady psala ta biologie a měli jsme tři hodiny za sebou. Já ten předmět mám ráda, ale všeho moc škodí a toho bylo už opravdu příliš. Na matice jsme rozdělení do tří skupin a spojení ještě s jednou třídou, tak se postupem času průběžně s nimi seznamuji. Což je u mě pokrok, jelikož na němčinu jsme taky rozdělení na skupiny a spojení s jinou třídou a já ty lidi z druhé třídy vůbec neznám a to spolu chodíme na němčinu od prváku. Odpoledne jsem měla opět němčinu v jazykovce. A no comment. Zjistila jsem, že mluvím naprosto příšerně a je co zlepšovat, ale pro to tam chodím.
Ve středu se nic zajímavého nedělo.
Ve čtvrtek jsme měli jen pět hodin a následně večer jsem měla pak step. Už jsem ho neměla dva týdny a nehorázně mi chyběl.
V pátek jsem se nechala vyzkoušet z chemie, kdy mě učitelka nachytala na tom, že už si nepamatuji názvosloví uhlovodíků. Já jsem se však nedala a hádala se s ní, že to nejde ... Prostě hádejte se s učitelkou při zkoušení, když víte, že má pravdu, ale vy musíte dokázat, že ji máte vy. Dostala jsem jedna minus a jsem spokojená.
V sobotu jsem byla na Humbooku. Článek ZDE
A v neděli jsem byla opět doma, učila se, válela se. Klasická neděle.

9.10. - 15.10.
Ani si pořádně nepamatuji, co se dělo v pondělí. Nic extra to nebylo. Škola a pak domů. Ani jsem nedoučovala.
V úterý jsem měla opět němčinu. Učitelka nás učila novou gramatiku a mně to prostě nešlo přes pusu. Bylo to strašně divný, ale už jsem se na to podívala a přišla tomu na kloub.
Ve středu jsem taky neovládla svět a ani se nestala andílkem Victoria´s Secret, takže nic.
Ve čtvrtek jsem měla step, kde jsme byli jenom 3! Trenérka s námi intenzitně trénovala, což nám hodně pomohlo.
V pátek jsem byla ve škole a pak se válela doma.
V sobotu jsme jeli na návštěvu k babi a dědovi, se kterými se vídáme jen dvakrát ročně. Důvod tady nechci rozpitvávat. Dopadlo to jako vždycky. Pak jsme jeli k tetě a strejdovi. Se sestřenicí jsem se dívala na pohádku a pak večer šla na party/diskotéku - každopádně obě ta dvě slova mi zní divně, ale určitě vás nezajímá přednáška o slovech, která mi zní divně.
Tak tedy spala jsem u strejdy a v neděli dopoledne jela domů, ale stejně jsem byla unavená a bolely mě nohy od intenzivního tancování.

Užijte si tento týden.


Humbook 2017

8. října 2017 v 16:07 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Jednou v květnu jsem se jen tak náhodou dozvěděla o Humbooku. Zjistila jsem si, co to je a kdy se pořádá. Je to festival young adul knih, který se konal 7. října. Byl to druhý ročník a já jsem na něj vyrazila s kamarádem. Teď se s vámi podělím o mé/naše dojmy.


Konal se v Meet Factory v Praze. Nikdy dřív jsme tam nebyli. Zjistili jsme si, jak se tam dostat. Dojeli jsme na Smíchovské nádraží a odtamtud pokračovali 2 kilometry k velmi staré budově. Hned nás odrazila nedostupnost. Autem se tam v pohodě dalo zajet, ale pokud jste jeli vlakem nebo i tramvají, museli jste zbytek dojít pěšky. Chůze nám nijak nevadí, ale víte, jak to myslím.
Vystáli jsme si dlouhou frontu. Ukázali lístky. Zkontrolovali nám, co máme v taškách, což je dobře. Nikdy nevíte. A pak. Další zklamání. Budova. Ok, ještě bych pochopila, že je stará a že ji takovou chtějí nechat pro efekt, ale ve vevnitř to bylo opravdu malé pro tolik lidí, kolik nás tam bylo. A bylo tam temno. Minimum světla. Klidný kout jsme jen těžko hledali. My jsme ale jen stejně celou dobu seděli a poslouchali přednášky pozvaných spisovatelů - vyslechli jsme si skoro všechny.

Fotky programu jsou z oficiálních stránek Humbooku http://humbookfest.cz/#program


První autor, Martin Bečan, nás nijak neoslovil. Vždyť jsme ani jeho knížku nečetli. Pak ale přišla Jenny Han, která byla strašně sympatická, a rozhovor s ní byl opravdu dobrý. Následně byla Joelle Charbonneau , která nám i zazpívala, jelikož učí zpěv. Opět se mi rozhovor líbil. Po ní přišla Vilma Kadlečková, ale u ní jsme se rozhodli, že tu besedu poslouchat nebudeme, jelikož jsme její knížky taky nečetli a už jsme se potřebovali protáhnout se, a proto jsme se vydali ke stánku s knížkami.
Abyste pochopili. Když to začalo. A uvnitř byla většina lidí. U stánku byla nehorázná fronta, že jsme ten prostor - všechny galerie - jen tak spěšně prošli a usadili se ve velkém sálu, kde jsme byli na tři přednášky. Teď už ta fronta byla menší. Koupila jsem si Skleněný trůn.
Pak přišlo na řadu jídlo. Byly tam jen dva stánky s jídlem, kde strašně rychle došli suroviny. Což je taky malé minus.
Po Kadlečkové měla přijít na řadu A. G Howard, tak jsem kamaráda zanechala, ať si počká na jídlo sám a já šla zabrat místa, abychom si mohli sednout. Autorka byla fajn, ale opět jsme její knížky nečetli, ale tak jako u předchozích jsme tušila, o čem píše.
Poslední autor byl Ladislav Zibura, jehož besedu jsme taky chtěli vynechat. Šli jsme tedy zkouknout, co jiného se tam dá dělat. Nic. Tedy on byl doprovodný program, ale ten nás nijak nezaujal, takže jsme se rozhodli, že si ho půjdeme poslechnout. Nakonec toho nelituju. Byl vtipný a bylo to takové oživení.
Během té doby, co jsme tam byli, jsme se dohodli, že odejdeme po A-Z tagu. A-Z tag = zahraničním autorkám se pokládaly už předem připravené otázky od A do Z. Ten byl naprosto dobrý. Vždycky, když moderátorka položila otázku, měli jste vidět ten jejich výraz, který pokaždé udělaly.
Po tagu měla být jejich autogramiáda. My jsme si přivezli na podepsání první díl Univerzity výjimečných, ale podle zkušeností z předcházejících hodin - samé fronty a spousta lidí - jsme to zavrhli a udělali jsme dobře, jelikož ... Lidi odcházeli na autogramiádu až v půlce tagu, aby byli první. Na konci toho tam byl nehorázný dav lidí. Stačilo jim jen dát pochodně a vidle a mohli vyrazit do ulic. My chtěli jen jednu knížku, ale tam byli lidi, kteří jich měli víc - maximální počet byl pět. Kdybyste to jen viděli, určitě byste nás pochopili. Tak jsme se sebrali a vyrazili na nádraží.
Když jsme tam přišli, zjistili, že máme ještě spoustu času. Tak jsme na mobilu začali hledat nejbližší fastfood a taky jsme ho samozřejmě našli. Pořádně jsme se najedli. Nasedli na vlak a jeli směrem domů.

Celkově jsem spokojená. Autoři byli dobře zvolení. Příště by ale mohli pozvat někoho koho jsem četla a ne jen jednu autorku. Ale to je jen drobný detail. Kromě besed tam byl doprovodný program v podobě menších besed, ale všechno se prolínalo, že my si zvolili ty v tom velkém sále. Horší bylo místo. Jak už jsme psala tmavé, malé, nedostupné. Čekali jsme něco většího, světlejšího a modernějšího. Byl to už druhý ročník, tak jsem si myslela, že už všechno vychytali.

A co jsem si přivezla domů?


Já jsem měla V.I.P. vstupenku. Takže na fotce můžete vidět, že jsem dostala plátěnou tašku, slevové poukazy na knížky, program a knížku Dívka z inkoustu a hvězd v paperbacku a v takovémhle vydání si knížku nikde nekoupíte. A bude dostupná až v listopadu.
Skleněný trůn jsem si koupila ve stánku s knížkami, jak už jsem psala výše.




Když něco chceš, udělej pro to maximum

1. října 2017 v 20:06 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Už je říjen. To je ale rychlovka. Asi jste si už všimli, jak to bude s články. Budou vycházet jednou týdně a to v neděli/pondělí. Ob týden bude vycházet sweet little sunday a mezitím nějaké jiné články. Jde o to, že nejsem továrna na články, abych každý týden vydávala víc článků. Nechci se vymlouvat na čas. Někdy je školy málo a někdy naopak hodně, ale spíš jde o nápady na články. Momentálně mám spoustu článků, které plánuji vydat, ale všichni určitě znáte období, kdy není vůbec žádný nápad a blog leží ladem. Tomu bych moc ráda předešla. A taky bych ráda, aby si ten článek přečetlo víc lidí, když už se s ním píšu a různě si s ním vyhraji. Některé dělám i delší dobu, abych s nimi byla na 100% spokojená.
Doufám, že to chápete.

Vysvětlení názvu (snad jste na to nezapomněli) - Když něco chceš, udělej pro to maximum
Během záí jsem si postupně stanovila cíle, kterých bych chtěla za tenhle školní rok dosáhnout. Nechci je teď sem psát, abych je nezakřikla, a myslím, že se objeví v nějakém jiném článku. Každopádně jděte si za tím, co chcete, a dejte do toho všechno.

Moje dva týdny v kostce -
18.9. - 24.9.
V pondělí mi celý den ve škole nebylo vůbec dobře.
V úterý, ve středu a ve čtvrtek jsem zůstala doma. Myslela jsem, že je to tak na jeden den a ony se z toho vyklubaly tři. Celou tu dobu jsem si četla, dokoukala na Hru o trůny, podívala se na učení, zhlédla film a to je asi všechno.
V pátek už jsem v pohodě šla do školy. Nechala se vyzkoušet z češtiny. Nakonec jsem ve vlaku domů potkala kamarádku. Z vlaku jsme pak sledovaly lidi na nástupišti, kterým ujel vlak. To byla zábava.
V sobotu jsem měla jít s babi do divadla, ale ještě předtím jsem všichni (já, babi, mamina, tatí, sestřička) vyrazili po obchodech, abych si vybrala něco k svátku. Už půl roku sháním lacláče a hádejte. Asi tak ve stým obchodě jsem je objevila a ještě jsem si vybrala diář od cup of style. Nakonec jsem šla s babi do divadla. Jenže ... v sedm hodin, kdy už to mělo začít nám oznámili, že se z technických důvodů hrát nebude. Všichni samozřejmě naštvaní. S babi jsme si nechaly vrátit peníze a zašli si do kavárny na dortík a kávu, kterou jsme předtím nestihly.
V neděli jsem byla doma a učila se, šla na procházku. Taková normální neděle.

24.9. - 1.10.
V pondělí jsme psali z chemie a dopadlo to velmi dobře. Nakonec jsme měli bloky tělocviku, kde jsem si já zvolila jógu, takže jsem strašně spokojená a poprvé se na tělocvik těším.
V úterý jsem měla svátek. Dárky jsem dostala, až večer a oslava s rodiči, sestřičkou, babi a dědou proběhla v sobotu. Ve škole se nic extra nedělo, ale po škole jo. Měla jsem svojí první hodinu němčiny v jazykovce! Měla jsem strach, že nebudu rozumět, že to nebudu zvládat ... Učitelka na nás mluví celou hodinu německy. Na to od nás ze školy nejsem zvyklá. A víte co? Já jsme jí rozuměla. Potvrdila jsem si, že moje slovní zásoba je mizerná, ale to se dá napravit. Takže z první hodiny jsem naprosto spokojená a věřím, že to bude v pohodě.
Ve středu jsme psali test ze zeměpisu na nehorázně obsáhlou látku, ale dostala jsem taky jedničku. Vůbec nechápu, jak jsem to dokázala. Jakmile jsem přišla ze školy, svalila jsme se na dvě hodiny k televizi a vychutnávala si ten pocit, že se nemusím nic učit. Úžasný.
Ve čtvrtek byl státní svátek a já odmítla cokoliv se učit, takže jsem se válela, četla, byla na počítači. Pokračovala v tom, co jsem začala ve středu.
V pátek jsem šla do školy. Na nádraží byly jen dvě holky ode mě z gymplu, jinak bylo všude prázdno. Ve vlaku nám průvodčí oznámil, že jsme jediné, kdo jede do školy. Pak před vyučováním jsem předpověděla, že budu zkoušená z matiky. A samozřejmě že jsem byla. Po škole jsem si zajela hodit tašku domů a zpátky do města, jelikož jsem měla sraz s kamarádkou. Myslela jsem si, že to bude jen na chvilku. Ehm. Čtyři hodiny a z toho dvě jsme propovídaly v kavárně. Bylo to strašně fajn.
V sobotu se konala ta "oslava" mého svátku. Šli jsme na kuželky.
A v neděli jsem se učila a válela jako vždycky.


Tenhle týden jsem byla taky lehce naivní. Žila jsem ve sladké představě, že příští týden budeme psát jen jeden test a to ještě z biologie. Už ve středu se z toho vyklubaly tři testy a jedno na 100% jisté zkoušení, jelikož na fyzice chodíme podle daného seznamu.

Jaký vy jste měli týden?

Plány na příští dny - 7.10. jedu s kamarádem do Prahy na Humbook - veletrh young adult knih. Těšíme se na to už května. 14.10. jdu na jednu akci. Jinak zbývající dny škola, němčina, step. Taky nesmím zapomenout na nové díly Lucifera a Disney kolekci od PANDORY.

Užijte si následující dny.