Září 2017

Say yes to fitness

24. září 2017 v 13:57 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Cvičení šlo vždycky mimo mě. Nehorázně dlouhou dobu to pro mě byla nechtěná činnost. Zůstala jsem věrná tancování, které mi ten pohyb nahrazovalp. Ale ... Stále tancuji samozřejmě, ale teď na střední jsem začala chodit cvičit.
Hodně se setkávám s tím, že lidi chodí cvičit, aby si vypracovali postavu, což znamená, že na sobě musí pravidelně dřít. Upřímně. Já vypracovanou postavu nechci - a nemá to nic společného, že bych musela cvičit každý den. Cvičím, jelikož mě to baví - nikdy bych nevěřila, že to někdy řeknu nebo napíšu.
Taky si chci udržet svojí váhu, se kterou jsem spokojená. A ... na hodinu prostě vypnu. Musíte přemýšlet, abyste udělali správně daný cvik a pravidelně dýchali, a na další myšlenky v té dané chvíli prostě není místo.
Přiznávám, že necvičím každý den půl hodiny. Jednu za čas si jdu za cvičit a o prázdninách jsem chodila častěji, jelikož jsem se většinu času válela a jedla. A musím říct, že moje fyzička je mnohem lepší, než bývala. např. Dřív jsem vydržela lyžovat jen krátkou dobu a hned mě začaly bolet Achillovky. Teď mi lyžování problém nedělá.
Ale ... kam nevlezu, je posilovna. Ještě bych se tam ztrapnila. A samozřejmě běhání. Já neběhám. Dřív jsme aspoň dobíhala vlak, tramvaj ..., ale na to jsem se taky vykašlala. Takže běhání ne, ne, ne ...

Neříkám, že jsem úplně ve formě. Někdy už v půlce cvičení toho mám plný zuby a už bych skončila. Obdivuji ty trenérky. Vždyť nejsou vůbec zpocené a já tam vždycky propotím tričko.

Co jsem zatím vyzkoušela ...


|piloxing| V létě - v půlce srpna - jsem zkusila piloxig. Je to box + pilates + tanec. V půlce jsem byla tak hotová, že mi to stačilo. Často jsem něco dělala špatně, takže se na mě trenérka zaměřila a pořád mě sledovala. Ostatní moc neopravovala tak jako mě. Na mojí obranu - zkoušela jsem to poprvé.
Jelikož mě to strašně nadchlo chtěla jsem si ho zacvičit ještě jednou. Tak jsem se objednala hned první den školy na druhou hodinu. V půlce hodiny jsem si říkala, jaký šílený nápad jsem zase dostala. Je to makačka, co vám budu povídat. Ruce držíte v dané pozici a pracujete s pravou nohou a následně s levou stejnou dobu a ruce jsou v té samé pozici. Ale stále je něco, co mě nutí, abych si to šla zacvičit znovu. Určitě vyzkoušejte a možná se na nějaké hodině potkáme.

|bosu| Další věcí, kterou jsem o prázdninách poprvé vyzkoušela byla bosu, cvičení na půl míči. Skvělý. Všem můžu jen doporučit. Na bosu můžete posilovat ruce, nohy, břicho, či celé tělo. První hodina byla makačka, jelikož jsme měli trenérku, která mi vždycky dá pořádně do těla, ale za to jsem vlastně ráda, i když se druhý den nemůžu vůbec hýbat.

|tanec| Nebyla bych to já, abych sem ten tanec nevecpala. Samozřejmě neříkám, že máte začít tančit balet, step ... Ale jsou hodiny, kde tancujete a jsou do toho zakomponovány posilující cviky - já chodila na tanec a posilování. Jednou za čas si takhle zacvičit a odreagovat bylo fajn.


|posilování| Jak už jsem psala, během školy jsem jednou za čas chodila na tanec s posilováním. Půl hodiny se tancovalo s posilovacími prvky a půl hodiny jsem posilovala. Jela se tabata - 20 sekund děláš naplno určitý cvik a 10 sekund odpočíváš. Cvičili jsme na bosu a byl tu kruháč, kde mi nikdy nešel určitý cvik s míčem, jelikož mi ten míč pořád někam utíkal.
Posilovat můžete samozřejmě i doma a nemusíte nikam chodit. Cviky si jednoduše najdete na internetu a je jen na vás, jak často budete cvičit.

|jóga| Jógu zbožňuju. A jsem moc ráda, že jsem měla tu možnost vyzkoušet si minulý rok i hot jógu. Byl to nezapomenutelný zážitek. Když ji pravidelně cvičíte, tak jste mnohem ohebnější, nemáte zkrácené svaly. Pomůže vám to i po psychické stránce - to můžu opravdu potvrdit. Na hodinu zapomenete na problémy a po cvičení budete mít jasnější hlavu.
Určitě jógu vyzkoušejte. Já na ni nedám dopustit.
Celý článek o józe ZDE

|spinning| O prázdninách jsem šla se spolužačkami poprvé na spinning. Ještě teď mě bolí stehna, když si na to vzpomenu. A proč stehna? U spinning přenášíte celou váhu na nohy a rukama se jen opíráte, když třeba jedete do kopce running = ze sedla.
Ze začátku jsem vůbec nevěděla co a jak. Já totiž nejezdím ani na kole, i když ho někde mám. Naštěstí vedle mě byl chlápek, který už v tom měl praxi. Radil mi, že když jedu running mám si přidat větší zátěž a poradil, jak se lépe držet. Bylo to opravdu lepší. V půlce hodiny jsem si už přidávala a ubírala zátěž, jak jsem potřebovala. Už jsem věděla, co všechny ty lektorčiny pokyny znamenají, a na konci se cítila jako profík. Celou dobu jsem si držela svoje tempo. Zrychlovala, když jsem musela, a naopak zase zpomalovala - pomalý running. Po hodině jsem měla propocené oblečení a vlasy, jako kdybych se byla koupat. Jinak jsem byla naprosto v pohodě - nic mě nebolelo -, ale ten druhý den AU.
Každopádně to určitě stojí za zkoušku, ale já už to víckrát nezkouším.

Doufám, že jsem někoho navnadila a něco z toho zkusíte.


To, jak se život vrátil do starých kolejí a přitom se změnilo všechno

18. září 2017 v 19:47 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Dlouho jsem vám nenapsala, jak se mám, co dělám, co je nového ... Tedy pokud to někoho zajímá.
Tak už jsem třeťačka. Je šílené si to přiznat. Nechci přemýšlet nad tím, že za rok už budu ve čtvrťáku, tak se vrhneme na to, co je teď.

Jako nejdůležitější věcí, kterou potřebujete vědět, je, že jsem propadla Hře o trůny. Nikdy bych neřekla, že se na to budu dívat, ale je to tak. Je to opravdu dobrý a pořád se tam něco děje. Úplně jsem si oblíbila Tyriona a Aryu. Ups, už opět odbočuji. Budu vám o tom básnit někdy jindy.
Další věcí je, že opět stepuju a všechno, co jsem se naučila na soustředění, se mi vykouřilo z hlavy. Pak taky doučuji jednu holku matiku. Na konci září začnu chodit do jazykovky na němčinu. A opět začínám slýchat věci ve stylu, jak mám být víc společenská. Takže můj život je relativně pořád stejný.

Moje dva týdny v kostce:
První den školy byl v pohodě jako vždycky. Učitelka nás domů pustila dřív. K večeru jsem si chtěla zajet zacvičit piloxing. Jenže ... Jdu na vlak a čekám na nádraží. Když už čekáme nějakou tu dobu, tak se jedna paní jde zeptat průvodčí, kde ten vlak je. Ona jí jen tak oznámí, že čeká v jednom městě a neví, kdy vyjede. Úžasný. Kdyby se ta ženská nešla zeptat, kde je, tak se to ani nedozvíme, protože u nás na nádraží se nic neoznamuje. Ok. Takže vlak je v nedohlednu. Jak se tedy dostanu do města? Volám tatímu, aby mě tam odvezl, ale najednou mě osloví jedna paní se dvěma malými dětmi, jestli nechci svést do města autem, že je z vedlejší vesnice (chtěla jet vlakem, protože s autem se ve městě moc dobře zaparkovat nedá) a musí tam být za půl hodiny. Tak oznámím tatímu, ať nejezdí a jedu s paní. Byla strašně sympatická a milá. Celou cestu jsme si povídaly. Neřekli byste, že ještě někdo takový je.
Následně jsem šla cvičit a pak jela domů.

Zbytek týdne se nesl ve stylu školy. A taky jsem hned ve středu doučovala.

Minulé pondělí jsem měla školu až od devíti. Tak jsem si mohla přispat. Jak já toho litovala. To si neumíte ani představit. Když jsem došla na nádraží, viděla jsem to hafo lidí, kde byli i mí bývalí spolužáci. Super. Pak zde byly děti ze základky jedoucí na výlet, plus další milión studentů čekající už na tak plný vlak, který praskal ve švech. A tak jsem se nacpala do vlaku a zabrala si poslední volné místo. Tu se ale objevili známí ode mě ze školy a přisedli si. Ti mi naštěstí nevadili. Vlak se dokodrcal do cílové stanice a já se mohla vypravit do školy, kde jsem strávila následujících osm hodin.

Další dny už nebyly takové peprné.
Ve čtvrtek jsem byla na stepu.
Taky máme novou učitelku na angličtinu a já z ní normálně kvetu. Jsem ráda, že ji rozumím, když mluví anglicky, ale ty její hry. Ty hry jsou za trest. Samozřejmě už učitelé zkouší a oznamují testy.
A stále je toho spousta, o čem bych mohla (a chtěla) povídat, ale o tom jindy až najdu správná slova.

Jak říkám život se vrátil do starých kolejí, tedy pokud se něco takového dá říct o mém životě.

Co vy jste zažili od začátku školy?
Užijte si následující týden.




PICTUREDIARY - Summer holidays special 2017

12. září 2017 v 18:03 | Andey |  PICTUREDIARY
AHOJ
Je tady celkové shrnutí mých prázdnin v obrázcích jako minulý rok. U každého obrázku je datum, abyste věděli, v které části prázdnin se pohybujeme. Když se na to zpětně dívám, nebyly až tak nudný, jak jsem na jejich začátku očekávala. Stihla jsem spoustu věcí, jak uvidíte. Cestovaa jsem. Taky jsem něco podnikla i s Mushroom, což bylo super.
Upřímně? Očekávala jsem jen Portugalsko a soustředění, zbytek byl pro mě překvapením. A opět můžu říct, že jsem si prázdniny užila, i když byly o mnoho pohodovější než minulý rok.


25.6. Tady někomu došla trpělivost.
Tím jsem se bavila vždycky, když jsem byla v koupelně. - v hotelu v Portugalsku

28.6. pastéis de nata - Lisabon, Portugalsko

O prázdninách jsem s rodiči a sestřičkou podnikla několik výletů.
zábavný park v Německu a Hluboká nad Vltavou

10.7. A takhle jsem začala soustředění a nové kamarádství s holkou, se kterou budu stepovat.

16.7. Se sestřičkou jsme se do jejího dortu k prvnímu roku pořádně pustily a už nebyl k poznání. Taky byl všude možně.

28.7. S Mushroom jsem vyrazila na výlet do Berouna. Potřebovala jsem vypadnout z domova, jelikož u nás byla záplava malých dětí. Neptejte se.
Tak jsme šly na medvědy a pak přišel na řadu minigolf, jenže ho tam mají nehorázně neorganizovaný - na recepci nikdo nebyl, u jamek taky ne ... -, že jsme se na to vykašlaly a šly na pizzu.

2.8. Piknik s kamarády! Mushroom, tady je ten tvůj okouzlující meloun.
Jeho krájení bylo vážně zábavné. Krájel se kapesním nožíkem - mám pocit, že jsme ho trošku zničili - a na nesouměrné kousky.

3.8. Kamarádka byla v Kalifornii. Samozřejmě že jsme musely hned zajít na koktej, když se vrátila.

Znáte takové ty fotky sportovního oblečení z instagramu nebo we♥it? Tak já jsem taky o jednu pokusila. Vlastně to představuje, že jsem o prázdninách chodila cvičit.

16.8. - cesta tam A můžeme vyrazit na cestu do Rakouska.

16.8. - v hotelu v Madseit Po dlouhé cestě trocha odpočinku v hotelu a hraní Člověče, nezlob se.

z 25.8. na 26.8. S kamarádkou jsme měly nehoráznou chuť na sushi. Zajely jsme do města. Podívaly jsme se na jednu akci, která tam probíhala. Vydaly jsme se do restaurace a nehorázně dlouhou dobu jsme vybíraly, co všechno chceme. Nakonec jsme se rozhodly. Vzaly si jídlo s sebou. Snažily se nevylít sójovou omáčku a doma jsme se pořádně nacpaly, podávaly se na dva filmy a nakonec u nás přespala.

28.8. A tohle se stane, když u Mushroom strávíte většinu dne a domů dorazíte až v půl desátý večer. Napsaly jsme článek, který jste si už mohli přečíst. Najedly se. Nafotily pár "uměleckých" fotek. Zkoukly videa na youtube. A spoustu dalšího. Byl to skvěle užitý den.

počítače a naše nohy, které měly vytvořit X

10 random otázek pro *Mushroom*

4. září 2017 v 14:14 | Andey |  ONLY FOR FUN
AHOJ
Minulé pondělí jsem byla na návštěvě u Mushroom. Protáhlo se to až do nočních hodin a za tu dobu jsme udělaly těchto 10 random otázek pro ... (O těchto třech tečkách jsme vedly dlouhou diskuzi.) Otázky jsme hledaly všude možně na internetu. Rozhovor se mnou si můžete přečíst ZDE. Aspoň se o mně dozvíte zase něco nového a já tu mám rozhovor právě s Mushroom, takže můžete objevit další blog. Přiznávám se, že zodpovědět ty otázky mi trvalo mnohem delší dobu než jí. Vydáváme to ve stejnou dobu, aby to mělo takový ten efekt.
Možná někoho inspirujeme a na svých blozích vydáte něco podobného. A teď dost okecávání a jde se na otázky.


O čem je tvůj blog?
  • O hodně věcech zároveň. Píšu hlavně o sobě (vím, trochu sobecké, ale je to prostě tak..) a o svých náladách, názorech, zážitcích a myšlenkách. No a taky o věcech které jsou se mnou spjaté. To je třeba čtení, divadlo, hudba, koně a grafika. No a mimo jiné také celkem ráda (a možná až moc často) odpovídám na tagové otázky.

Proč ho píšeš?
  • Úplně původně, na mých dřívějších blozích, jsem psala pro pocit mít vlastní webové stránky a později jsem psala i takové ty "edukační" blogy o koních. Momentálně ale píšu spíš pro sebe. Protože mě to baví a mohu se někam ventilovat. A i když to asi víceméně nikoho nezajímá, mám pocit že ano a že v tom nejsem sama. A taky možná proto, že ráda lidem vnucuji svoje názory a pocity. A tohle je v takové nenásilné formě.

Kde bereš inspiraci na články?
  • Vlastně věčně nevím co psát. A proto často zveřejňuji tagy a účastním se takových těch knižních výzev a podobně, aby to vypadalo že něco píšu. A pravda je, že ty výzvy taky věčně nejsem schopná dodělat. Ale zpět k otázce. Často reaguji na něco co mě naštvalo a nebo naopak nějak oslovilo. Také pravidelně sumarizuji uplynulé měsíce a hodnotím vše co jsem stihla vidět, číst, koupit a zažít. No a mezi tím ubíjím své čtenáře deníčkem a grafikou, čehož přece nikdy není dost!

Proč zrovna přezdívka *Mushroom* ?
  • Tak tohle je úplně jednoduché. Je to odvozenina mého přijímení (asi vám to došlo.. Houba.. jako Houbová) převedeno do angličtiny. No a protože to vznikalo hodně daleko v minulosti, jsou tam i ty hvězdičky aby to vypadalo víc cool a drsně. No ale poslední dobou se snažím ty hvězdičky vynechávat. Alespoň někdy.

Ze které maličkosti ses naposledy radovala?
  • Úplně naposledy z jídla.. je to asi tak pět minut.. Protože lidi, jídla není nikdy dost! Obzvláště když vám ho připraví maminka. Ale trošku do minulosti to byli rozhodně nové boty. Protože já jsem takový ten typický botaholik, nebo jak to říct, a každé nové boty naprosto miluju. A tyhle byli navíc žluté a naprosto dokonalé (chystám o nich zmínku do dalšího měsíčního shrnutí na mém blogu.. takže určitě všichni tam! ne.. tohle určitě není reklama)

Která filmová role by tě potěšila, kdyby ti ji nabídli, a která ne?
  • Když odhlédnu od filmů pro dospělé, do kterých by mi stejně nikdo roli nenabídl, tak vlastně ani nevím. Určitě by mě potěšilo cokoli spjatého s mými oblíbenými seriály a filmy. Takže veškeré spin-offy, parodie, remaky ať by byli sebehorší bych brala všema deseti. No a nebo cokoli po boku mých oblíbených herců. Ovšem je to sen.. a navíc asi nikdy nebudu herečka, že.

Kdybys napsala román, jaké by měl poselství?
  • Vlastně ani nevím, jestli bych byla někdy schopná dopsat nějaký román. Ne jen že jsem neskutečně líná, ale taky mám ve zvyku nechávat věci rozdělané a nikdy je nedokončit. A když už se snížím k takovým fantaziím, jako je román dopsaný mou rukou, tak by asi stejně moc poselství nepobral. Já totiž nejsem takový ten člověk který hledá skrytá poselství a ponaučení. Pravděpodobně bych psala kriminálku, o nějakém pořádně brutálním vrahovi a bylo by to neskutečně temné a nečekané. No a poselstvím by zbylo snad jen něco jako "Nenechte se zabít" a nebo "nebuďte vrah".

Jakým dárkem by se člověk trefil do tvého vkusu a jakým ne?
  • Rozhodně kniha. Pokud mi koupíte jakoukoli knihu, tak mě máte v hrsti. A nebo třeba barevné ponožky, pro ty taky určitě najdu využití. No a jestli si troufáte na nějakou větší frajeřinku, tak boty nebo nějaké blbosti pro výzdobu pokoje. Toho také věčně nemám dost a jsem za to vždycky vděčná. Čím mi ale moc radosti nenaděláte jsou třeba šminky, těch moc nepoužívám. Všelijaké korektory, paletky, laky a blendery. Vlastně ani nevím na co ty věci slouží. A u vůní taky moc nepochodíte, protože se mi jich líbí opravdu jen málo.

Když si chceš udělat radost, jaké 3 věci uděláš jako první?
  • Vyrazím na nákupy. To je jednoduché. A nebo ke koním, protože to mi také dělá radost. No a nebo jedu někam na výlet. Výlety jsou přece skvělé! Ale když teda zůstanu u těch nákupů.. tak první věcí by byl asi nákuk do knihkupectví. Slevy a nové tituly, to je to co mne vždycky zaujme a popřípadě si něco koupit, aby byla ta radost ještě něčím podtržena. No dál by mé kroky vedli do prodejen s obuví no a nakonec do klasických krámků s oblečením.

Cestovat a být sama nebo zůstat doma s rodinou?
  • Tak to je celkem těžká otázka. Já totiž cestování úplně zbožňuji, ale na druhou stranu jsem až bolestně nesamostatná a neschopná se o sebe postarat. Což je trochu smutné, vzhledem k tomu že zanedlouho budu doopravdický dospělý člověk, ale pracuju na tom. Dneska jsem například vařila. Úplně ideální by bylo samozřejmě cestovat s rodinou.. jo chápu že ta otázka byla myšlená tím stylem "nebo". No nevím. V budoucnu určitě cestování a domů bych se vracela, ale v tuhle chvíli doma s rodinou. A to ani nepočítám s tím, že musím chodit do školy..