Červenec 2017

Pochůzky

28. července 2017 v 17:28 | Andey |  MY IDEAS
AHOJ
Tady je jeden článek o tom, co většinou o prázdninách dělám.
Co si představíte pod slovem pochůzky? Teď vám řeknu, co to znamená pro mě.

Na daný den si naplánuji všechno, co všechno musím zařídit - musím zajít do antikvariátu a koupit si učebnice na další školní rok, musím do knihovny vrátit knížku, musím do školy pro potvrzení o studiu ... Tak tedy nasednu na vlak, ve kterém si většinou čtu knížku, dojedu do města a můj den může začít. Někdy sebou někoho přiberu a děláme moje pochůzky společně, ale to je jen výjimečně.
Většinou to dopadá takhle ...
Rodina se doslechne, že jedu do města, tak mi k mým pochůzkám přidají ještě svoje - to dělají moc rádi. Třeba babi jednou objednala dárek pro sestřenici k svátku, tak jsem jí ho byla vyzvednout, což je jedna zábavná historka.
Nebo ... Někdy se stane, že mi zvoní mobil a volá mi babi, že taky jede do města a že sedí ve druhém vagónu, tak spojíme svoje pochůzky a strávíme den společně. Někdy potkám známé, prohodíme pár slov a pak jdeme každý po svým.

A co dělám, až si všechno zařídím?
Chodím po krámech - je to docela nápadný, chodit po obchodech sama, ale co. Jdu se najíst a v tu chvíli ignoruju všechny ostatní.

Většinou mi pochůzky zaberou tak tři hodiny a pak v klidu jedu domů.

Tohle je čas vyhrazený jenom pro mě. Nikdo mi do toho nekecá. Nikam nechvátám a naopak nemusím na nikoho čekat. Procházím se po tom městě sama a užívám si ten pocit. Na chvilku jsem někde pryč jak duševně, tak i fyzicky. Během školy na to není moc čas, ale o prázdninách doháním všechny resty a nejen o letních.
A není to ani bezmyšenkovité bloumání. Já mám jasné cíle.

Znáte to?
Je to zase něco jiného než číst, dívat se na filmy/seriály, tancovat, cvičit ...


Stepařské soustředění 2017

19. července 2017 v 17:12 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
P.S. Tenhle článek jsem psala hned ten večer, co jsem se vrátila. Dál jsem ho nepředělávala, jelikož je plný pocitů, jak jsem je v tu chvíli cítila.

V pondělí 10.7. jsem jela na další akci, kde jsem prakticky nikoho neznala. Na stepařské soustředění. Jel tam i jeden kluk, který bydlí ve stejném městě jako já, a hned v autobuse cestou tam jsem se stihla seznámit s několika lidmi. Penzion, či co to bylo, nic moc a o jídle se ani nezmiňuji, ale jinak to bylo naprosto super.

Byla jsem tam jedna z nejstarřích. Nad můj věk tam byli jen dospěláci, kteří na nás dohlíželi. Náš pokoj byl na patře, kde bydleli ti malí (6 let, 11 let ...), takže si určitě dovedete představit, jaká to musela být zábava, když v sedm hodin jste ještě chtěli spát a chodbou se prohnalo stádo, které nehorázně dupalo.
Taky na nás dohlíželi tři vychovatelky, protože malí museli být pod dozorem. A ano i na mě, když jsme byla na stejném patře. Haló, je mi sedmnáct! Ony si to asi neuvědomovaly, nebo já nevím. Ještě že máme skvělou učitelku stepu, která byla ta hlavní, takže když to nepochopily vychovatelky, tak ona to pochopila.

Každý den probíhal takhle -
V osm jsem vstávala. V devět byla snídaně a pak už to začalo. Od desíti do jedenácti cvičení a tancování.
Od jedenácti do dvanácti jsme měli volno, ale byla možnost jít trénovat naše stepařské sestavy k těm leadrům, kteří stepují sedm let. Já jsem byla trénovat jen ve čtvrtek a v pátek a musím říct, že ta holka, která to s námi měla procvičovat, se mnou měla opravdu trpělivost, když mi vysvětlovala, co tam dělám špatně, a následně to se mnou potom cvičila. Jsem ráda, že to byla zrovna ona, kdo to měl s námi trénovat.
Pak od dvanácti do jedné jsem oficiálně stepovala já. Trénovala jsem s ostatnímu tři sestavy!!! Moje svaly na nohách totálně protestovaly, že už jsem se ve čtvrtek nemohla ani zvednout.
V jednu byl oběd a následně polední klid. Od půl třetí do půl čtvrté jsem opět stepovala a do večeře jsem měla volno. Ve volnu jsem jednu hodinu trávila na dramaťáku, kdy nám manžel naší trenérky povídal svoje historky ze života, což bylo vážně dobrý.

Ve čtvrtek 13.7. jsme šli lesem do vedlejšího města na výlet. Po večeři jsme měli přednášku a hudbě a o půlnoci byla noční hra.
Jelikož jsme byli na místě, kde jsou školy v přírodě, tak se noční hra odehrávala ve školních prostorách.
Představte si - tmavá školní chodba osvícena jen asi pěti svíčkami, vy musíte jít do pěti tříd, kde svítí jen jedna svíčka, abyste zjistili písmena a z těch písmen složit jméno stepaře - já už to jméno věděla, jelikož mi to řekli tři malí kluci, kteří šli mezi prvními, následně do toho zakomponujte tři sedmnáctiletý kluky, kteří mají za úkol vás vyděsit a prý měli i masky, ale to jsem nějak nepostřehla.
Tak jsem vyrazila se třemi holkami. Jedna se na začátku zhroutila, že tam nepůjde, tak jsme se vrátily s ní na start a začátek absolvovaly znovu. Stoupaly jsem do schodů a v patře jsme zaslechly údary do piána. Mlácení do dveří a to, že nás někdo sleduje. Stále jsme v té temné chodbě s minimem svíček.
Když jsme odcházely z jedné třídy, tak jedna holka kopla do otevřených dveří, protože, co kdyby za nimi někdo stál.
Celou dobu jsme si zpívali refrém písničky Sandman, na kterou jsme trénovaly jednu choreografii. (Refrém je pampampam ... stále dokola a různě vysoko.) A když jsme úplně odtamtud odcházely, tak jeden kluk na nás zakřičel něco ve stylu: "Sakra už přestaňte zpívat!!!" Holky se rozeběhly do cíle, ale já odmítám běhat, takže jsem do cíle šla s pocitem, že mě někdo sleduje a hlavně se nesmím otočit.

Poslední den 15.7. odpoledne se natáčeli všechny stepařské sestavy, které jsme za tu dobu udělali - bylo jich opravdu dost - + holky tancovali tu taneční choreografii, která se trénovala ráno.



fotek mých stepařských bot není nikdy dost

chodba, kde se konala noční hra, ve dne

Mid-Year Book Freak Out Tag 2017

12. července 2017 v 12:06 | Andey |  TAG
AHOJ
Momentálně nejspíš stepuju, jelikož jsem na stepařském soustředění. Vrátím se v sobotu večer.
Upřímně řečeno. Měla jsem v plánu tagy totálně zazdím, ale když jsem u Michelle na blogu viděla tenhle tag, musela jsem ho udělat. Přesto vlak nejel.
A o co jde? Vzpomenu si na všechny knížky - Ou, co všechno to vlastně bylo? -, které jsem od začátku tohodle roku přečetla a odpovím na dané otázky. Chápete?

Teď jdu vzpomínat ...


Nejlepší kniha, co jsi zatím v tomhle roce četla?
Holding up the universe
Když jsem se na instagramu dozvěděla, že tahle knížka vyšla v Anglii, přečetla jsem XX recenzí a stále si nebyla jistá zda ji chci. Ale když jsem ji viděla v knihkupectví, musela být moje.
J. Niven mám spisovatelku strašně moc ráda a její All the bright places jsem si strašně oblíbila a u Holing up the universe to není jinak. Tahle knížka si mě získala a ... - konec vám říct nemůžu.
Přečtěte si to, ť s o tom můžeme popovídat.

Nová kniha, kterou jsi ještě nečetla ale chceš?
Hmm ...
Řekla bych Girl Onlne: Going Solo v originále.
Já vím, že ta knížka a celá série vám nic nedá, ale je to takové příjemné prázdninové čtení, že bych chtěla i poslední díl. Navíc je to skvělé procvičené angličtiny.

Nejlepší pokračování série?
Prach
Moc dobře víte, jak mám ráda postapokalyptické knížky.
Prach je poslední díl trilogie Silo a myslím, že se to autorovi opravdu povedlo zakončit.

Nejvíce očekávaná kniha na druhou polovinu 2017?
Vlastně na žádnou knížku nečekám. Ve třeťáku plánuji najet na povinnou četbu, ale až po tom, co dočtu ty, co mám doma.

Největší zklamání?
Hledání Aljašky
Jak už jsem to TADY psala a klidně to napíšu znovu.
Od knížky jsem měla velké očekávání a prostě mě zklamala.
A vlastně taky knížka Příprava na příští život
Jednou jsem ji objevila v knihkupectví, a když jsem na ni narazila v knihovně, tak jsem si ji půjčila.
Ještě, že jsem si jí nekoupila.
Vysloužilý voják a imigrantka z Číny to dají dohromady a tím to končí. Celou dobu jsem čekala na svatbu a nic.

Největší překvapení?
Jsou světla která nevidíme
Nevěděla jsem, do čeho jdu, a hned od začátku to pro mě bylo jedno velké překvapení.
Je to zase jiný pohled na 2. světovou válku.
Bylo to opět něco jiného, než obvykle čtu a stálo to za to.

Nový oblíbený autor?
Robert Jackson Bennett
Od jeho první knížky se stal jedním z mých oblíbených autorů.
K Vánocům jsem dostala Město schodů - TADY - a totálně jsem si tu knížku oblíbila. Vyznala jsme se v historii Kontinentu a Saypuru, takže je jasné, že jakmile jsem zjistila, že vyšlo Město mečů - TADY - muselo být moje.
Teď už jenom čekám na nějakou jeho další knížku.

Nový book boyfriend a oblíbená postava?
*Po dlouhém ... dlouhém přemýšlení jsem na to přišla.*
pan Darcy
Četli jste Pýchu a předsudek?
Konečně můžu říct, že já jsem knížku četla - někdy na jaře.
Určitě mi rozumíte, že ano?

Kniha, co tě rozplakala?
Já u knížek nebrečím, takže žádná.

Kniha, která tě udělala šťastnou?
*Jdu otevřít svojí knihovničku a prohlížím knížky.*
Zbožňuju Londýn
Tuhle knížkou mě mamina překvapila v Den dětí.
Sice jsem ji ještě nečetla - moc knížek -, ale už se těším.

Nejaktuálnější TBR?
V mobilu si píšu seznam knížek, které bych si chtěla přečíst a postupně si je odškrtávám. Jeho výňatek máte i tady na blogu vpravo v liště.
Ale mám nejaktuálnější knížky ...
Život podle Garpa|Tulák|Krvavé ostří|Zbožňuju Londýn
První je půjčená, další dvě jsem si koupila a poslední dostala od maminy.

Nejkrásnější kniha co jsi si zatím koupila?
*Opět jdu otevřít svojí knihovničku a prohlížím knížky.*
Tulák
Přiznávám se, že jsem knížku ještě nečetla, ale koupila jsem si ji v rozmezí od začátku roku do teď.

Já vím, že kvalita je nic moc.

Portugalsko

4. července 2017 v 14:42 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Poslední týden školy jsem netrávila někde na třídních akcích, ale v Portugalsku - přesněji řečeno v Algarve. V neděli 25.6. podvečer jsem s babi - každý rok někam společně vyrážíme - odlétala směr Faro. Cesta to byla dlouhá, ale lepší než jet autobusem.

A teď k Portugalsku. Není co vytknout. Koupala jsem se přece v oceánu. Moje očekávání splnilo a byla jsem strašně ráda, že tam nebylo tolik turistů, jelikož byl ještě červen.

Ve středu 28.6. se jelo na výlet do Lisabonu, takže jsem navštívila jedno z míst, které jsem chtěla vidět.

Jinak hotel byl taky skvělý. Jsem moc ráda, že jsem se tam domluvila anglicky. Jednou jsem jim musela vysvětlovat, že nám spadl ručník z okna na parapet hned pod námi. Ten recepční to pochopil a ručník se odpoledne zázrakem objevil u nás v pokoji.
A to jídlo. Až nezdravě jsem se tam přecpávala, ale ono bylo tak dobrý.

A teď fotky