Březen 2017

Zpátky do školy rovnou po hlavě

26. března 2017 v 21:15 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Dneska to bude trochu jiný sls.
Tento týden se povedlo dost "failů", jak brzy uvidíte.

Jak víte, minulou neděli mi nebylo dobře a na to konto jsem zůstala dva dny doma. V pondělí jsme si četla Zlodějku knih a v úterý to bylo stejné.

Ve středu mě plně vcucla škola a vyplivla až v pátek odpoledne - jinak se to říct nedá. Ve středu jsem zjišťovala, o co jsem přišla.
"Fail" č. 1 - Smazala jsem omylem učitelce výpisky na tabuli. Na mojí obranu - hledala mazátko, tak jsem jí ho našla, jelikož jsem byla služba - nevděčná práce - a smazala to. Proč by ho jinak hledala, ne? Ve skutečnosti ho ani nepotřebovala.

Pak byl čtvrtek a já v ten den psala dva testy - z matiky a dějepisu. Z matiky byl v pohodě a mám za jedna, ten dějepis byl horší, tak uvidím, co jsem dostala. Po škole jsem opět doučovala. Cpala jsem do toho kluka základy elektriky celou hodinu, ale mám pocit, že to stejně nepochopil. Vždyť je to naprosto jasné?
"Fail" č. 2 - Spolužačce jsem omylem zhasla na záchodech. Na mojí obranu - Já nevěděla, že tam je. Tam to prostě nejde poznat. Pak když jsem se to ve třídě dozvěděla, že tam je, jsem na celou třídu prohlásila: "A já jí tam zhasla. Hlavně jí to neříkejte." Ale stejně jsem šla a řekla jí to, jelikož jsem se cítila špatně. Celá já.

V pátek jsme se učili jen tři hodiny a pak šli na exkurzi. Ráno jsem se ve škole naštvala a rozhodla se spontánně nechat vyzkoušet z chemie, protože mě nebavilo stále se učit. Tak jsem šla, nakonec jsem dostala dobrou známku, ale zprvu to vypadalo špatně. Čekala jsem, že se mě zeptá na nějaký významější prvek a jeho významnější sloučeniny. Prostě to, co se používá, a učitelka se mě zeptá na VANAD! a OXID VANADIČNÝ! Řekněte mi popravdě, co o tom víte vy. Jako o vanadu jsem něco věděla, ale ten oxid byl horší, pak se mě zeptla na pro mě nevýznamnou sloučeninu rtuti a nakonec na věci které jsem s jistou věděla. Proč se vždycky ptá na takové detaily? To byl vlastně "fail" č. 3.
Potom jsme šli na tu exkurzi. Já se dvakrát ptala učitelky, jak dlouho to bude trvat a pokaždé vyšlo najevo, že stihnu dřívější vlak domů s velmi dobrou časovou rezervou. Skončili jsme a já mohla leda tak svému brzkému vlaku domů mávat a taky, že jsem mu mávala, jelikož tam, kde jsme byli, projíždí můj vlak. Že by to byl "fail" č. 4? A co tedy s hodinou volného času? Nejdříve jsem zavolala domů, že přijedu později, než bylo v plánu - měla jsem hlídat sestřičku. A se spolužákem jsme se vypravili na froyo a bylo nám jedno, že není zrovna pěkné počasí. Měli zavřeno. Jak můžou? A my chtěli froyo. Asi "fail" č. 5. Nakonec jsme situaci zachránili a dali si jinou dobrou zmrzlinu.
Nakonec na vlak, kterým jsem jela sama. Vzpomínáte, jak nerada jezdím sama a hlavně v pátek? Nejdříve si ke mně přisedla jedna holka, což bylo v pohodě, ale na další zastávce si přímo vedle mě musel sednout nějaký chlápek. On si prostě nemohl sednout někam jinam tam, kde mu uvolňovali místo?! Já místo nikdy neuvolňuji. Celou cestu jsem seděla tak, abych udržovala mezeru mezi námi, což znamená skoro nalepená na stěně vlaku v nepohodlné poloze.
Doma jsem šla se sestřičkou na procházku a večer padla do postele naprosto vyřízená.

V sobotu jsem byla opět venku vozit malou a dneska jsem pekla apple cupcakes a různě vyráběla. Prostě produktivní neděle.

Jaký byl váš týden?
Užijte si příští týden.


Stěhování

22. března 2017 v 21:21 | Andey |  Jednodílné povídky
Najdete tam ten skrytý vtip?

---

Pokaždé je to stejné a já přesto cítím určité vzrušení z každého stěhování. Rodiče totiž dostali jednoho dne skvělý nápad - kupovat domy v rekonstrukci, když původní majitelé bohužel zjistí, že jim na zbytek rekonstrukce nestačí finance, a tak se na scéně objevíme my a dům koupíme. Procestovala jsem už skoro všechny státy v USA. Pokaždé se těším na nový dům a zabírám ten největší pokoj, i když si už několik let nevybaluji - přežívám v krabicích. Dřív jsem se vyžívala v tom, jak si vyzdobím nový pokoj - každý byl jiný -, ale pak mě to přestalo bavit. Teď moje pokoje vypadají pořád stejně - velký pokoj, uprostřed je velká madrace, po jedné straně krabice se seřazenými knížkami podle abecedy (jediné místo, kde si vedu pořádek), druhá strana pokoje je zabraná krabicemi s mým oblečením a volně v prostoru je pohozený sedící pytel, jelikož ten se nijak neskládá. Jinak zbytek je holý. Ostatní věci, které zdobí pokoje, jsem dávno prodala na eBay a všechno důležité mám ve svém notebooku.

Jednou v jednom městečku v Utahu - bylo to vůbec v Utahu? - jsem se "skamarádila" - nikdy nejsme na jednom místě dlouho - a moje nová "kamarádka" se dozvěděla, jak vypadá můj pokoj - plný krabic. Rozhodla se, že mi ho pomůže zařídit, když jsem jí vysvětlila, že nechci, jelikož je to zbytečné, naštvala se na mě, za dva měsíce jsme odjeli a už jsem o ní nikdy neslyšela.

To, že na jednom místě nevydržíme dlouho, využívám k "pomstám". Když mi někdo něco ošklivého provede nebo někomu jinému, kdo si to nezaslouží, zakročím. Jednou v Jižní Karolíně jsem nepozvaná v noci navštívila dům jednoho kluka, který se nemile choval k jinému klukovi. Nechtěla bych být v jeho kůži, když se ráno probudil, ale nikdy už nezjistím, jak se cítil a vypadal - hned ráno jsme odjeli někam jinam. Tolik věcí skončilo a já se o tom nedozvím.

První den v nové škole je taky velice zajímavý. Každý učitel začíná stejně: "Dneska ve třídě přivítáme novou studentku Melanie Adamsovou z - jméno posledního státu, odkud jsme se nově přestěhovali. Musí to být pro tebe těžké opustit kamarády a začít nový život někde, kde to neznáš." Vždycky se snaží s vámi soucítit. Určitě by to bylo těžké, kdyby to bylo tak, jak si to myslí oni, jenže pro mě je stěhování jako večerní čištění zubů - už jsme si na to zvykla. Moje odpověď většinou všechny u mlčí: "Ani ne. Jsem zvyklá, že se často stěhujeme. Už jsem byla - teď obvykle vyjmenuji pár míst a někdy přihodím zážitky." Pak se zářivě usměji a posadím. Hodina může začít. Tenhle způsob docházky do školy mě naučil samostudia. Každá škola je na jiné úrovni a několikrát se mi stalo, že jsem byla s látkou značně pozadu, tak jsem to obrátila - jsem s látkou napřed, či umím to samé co oni - to víte, cesty při stěhování jsou dlouhé.

Jak už jste si mohli všimnout, ve školách nehledám kamarády. Samozřejmě si najdu někoho, s kým si povídám po dobu mého pobytu tam, ale dělat si z nich kamarády, když vím, že za pár měsíců odjedu, je zbytečné. Ale mám kamarády. V létě jezdím do Kalifornie do jednoho kempu, teď už jsem tam jako mentor a mezi lidmi tam - už jsou taky mentoři jako já - jsem si před několika lety našla kamarády - každý je z jiného koutu země. Jsme stále v kontaktu a už se všichni těšíme na léto.

Tak a teď si musím vybrat a hlavně najít v krabicích, co si zítra vezmu na sebe do nové školy, mám v plánu je oslnit.

U dalšího článku ahoj - vaše Mel

Byla jsem tam, ale ne s tebou

19. března 2017 v 16:29 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Vypadá to tak, že zítra opět zůstávám doma, jelikož se mi celý týden drží rýma, ale už není tak hrozná jako na začátku, ale začal mi děsný kašel, tak uvidím večer, jak mi bude.

Můj týden v kostce - Pondělí bylo opět v pohodě, jen angličtina byla taková méně pohodová než obvykle. Taky jsem se toho dne ráno probudila s nehoráznou rýmou a díky ní jsem celý den byla unavená. Po škole jsem opět měla angličtinu a step. Domů jsem přijela až večer.

V úterý se mě opět držela rýma. Myslela jsem si, že se ve škole, než začne vyučování, trochu odpočinu - zavřu oči a budu poslouchat písničky. Ehm, díky spolužákovi to nějak nevyšlo, protože mě musel "vzbudit", že ano. Sice jsem nespala, ale stejně. Pak už den ve škole probíhal poklidně a cestou domů jsem s kamarádkou probírala plány na pátek. A nově jsem začala doučovat jednoho kluka matiku.

Ve středu rýma byla nesnesitelná a moje spotřeba kapesníků enormní. Byla jsem připravená, že mě vyzkouší z fyziky, ale už jsem se na to odmítla učit a mám za jedna, za což jsem ráda - tohle pololetí kazím chemii místo fyziky. Domů jsem pak jela se spolužákem a doma zalezla do postele a rozhodla se aspoň jeden den tu rýmu vyležet, aby mi bylo lépe.

Ve čtvrtek jsem tedy zůstala doma. Hodně jsme četla, v minulých dnech jsem četla jen velmi málo, jelikož jsem na to neměla náladu. A celý ten den mi pomohl, aby mi bylo lépe.

V pátek mi už bylo dobře. Muselo, protože jsem se celý den nezastavila. Ráno jsem se dozvěděla, že z angličtiny píšeme test, o kterém jsem neměla páru, ale doufám ve dvojku. Po škole jsem šla se spolužačkou do knihkupectví, protože jsem měla ještě jednu slevu, tak jsme si nakoupily. Já si koupila Zlodějku knih. Film je skvělý, tak očekávám, že knížka bude taky dobrá. Na nádraží jsem pak potkala známého, se kterým jsme se dlouho neviděli. Přijela jsem domů, najedla se, připravila se a vyrazila pro kamarádku a jely opět do města na jídlo a následně do kina na Krásku a zvíře. Naprosto skvělý film. Doporučuji.

V sobotu jsem byla doma užívala si pohody a dneska je to stejné, ale ještě se k tomu učím - jen trochu samozřejmě.

Jaký byl váš týden?
Užijte si příští týden.


Jízda vlakem není nikdy nudná

16. března 2017 v 10:08 | Andey |  ONLY FOR FUN
AHOJ
Už jsem vám psala článek o tom, jaké výhody má dojíždění, ale nikdy jsem vám nenapsala svoje postřehy/zážitky z cesty vlakem. Do školy a ze školy jezdím vlakem.


Čas na knížku a učení

Jednou se mi stalo, že se průvodčí zajímal, jakou knížku čtu, a nakonec jsem se dozvěděla, že on ji četl taky a líbila se mu. A když se ve vlaku učíte, tak působíte dojmem, že se neflákáte.


Čas na sledování filmů

Proč ne? I tohle je možnost, jak se cestou zabavit.

Čas na povídání

Většinou jezdím se spolužáky domů, ale někdy i s kamarádkou - je to různé. Do školy pak s lidmi ze základky, což je taky různé. A v tom vlaku je prostě čas si v klidu popovídat. Probrat to, na co ve škole nebyl čas. Vidět se kamarádkou, se kterou se často nevidím.

Čas na přemýšlení

Sluchátka do uší, písničky, pozorování ubíhající krajiny za oknem a volně plynoucí myšlenky. Nejeden článek jsem takhle vymyslela, pak se u toho usmívám, že jsem chytila inspiraci na psaní.

Jedeš sám? Pozor na oční kontakt

Nerada jezdím sama. Ne, že bych si nevystačila. Vystačím, ale tady jde o něco jiného.
Když s někým jedete, tak je téměř nulová možnost, že si k vám někdo přisedne. V mém případě si k nám nikdo nepřisedává, což je fajn.
Ale jakmile jedete sami, je tu nebezpečí, že si k vám někdo přisedne. Proto nedoporučuji nenavazovat oční kontakt. Ignorujte ty lidi. Když navážete kontakt, tak máte jasného spolucestujícího, i když jste nechtěli.
Jednou se mi to povedlo vydržet opravdu dlouho sedět sama, ale nakonec si ke mně přisedl jeden chlápek a to za skutečnosti, že přes uličku seděl taky sám nějaký kluk a seděl sám celou cestu.
V takových chvílích přemýšlím o změně stylu oblékání. Budu chodit ověšená řetězy a bude to.


Zajímavé novinky/zprávy

Jednou jsem opět jela sama a do mého kupé se nacpalo asi sedm kluků z mého města, takže jsem měla o zábavu postaráno a samozřejmě i o novinky. Když už sem nechodím na základku, tak naprosto nemám šajna, co se tu děje.

Historky

Z vlaku, ale i z nádraží vznikají skvělé historky. Prostě to, co zažijete na nádraží nikde jinde ne.



Už jste někdy ...?

12. března 2017 v 21:05 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ

Vysvětlení názvu - Už jste někdy ...?
Už jste někdy chtěli pořádně nakopnout nějakého člověka? Já zrovna tenhle týden nehorázně chci.
Už jste někdy psali slova na kalkulačce? Ne? Tak to zkuste. Je to zábava, když s kamarádkou soutěžíte, která napíše lepší slovo.
Už jste někdy byli na skautském plese, aniž byste byli skauti? Všude byli skauti a to myslím mluví za vše.
Už jste někdy ráno před školou dívali na film? Já jsem to zavedla tenhle týden. Ráno před školou ve škole se mi nechtělo nic dělat, tak jsem si po kouskách pustila film. Mám rozkoukanou Sněhurku.

Můj týden v kostce - Pondělí bylo normální. Ehm, co je u mě normální? Takže co se stalo? Ve škole probíhalo všechno v pohodě. Po škole jsem měla opět angličtinu, ale dostat se tam byla docela kovbojka, když se část města předělává. A pak jsem přejížděla celé město na step. Potom jsem vyrazila na vlak s pocitem, že pojedu sama, ale ve vlaku jsem potkala svojí bývalou učitelku angličtiny, takže jsme si pěkně popovídaly.

Úterý ve škole bylo opět v pohodě. Domů jsem jela s kamarádkou a se dvěma spolužáky a byla docela zábava sledovat spolužákův výraz, když jsem s kamarádkou otevřely svoje diáře a začaly hledat, kdy máme volno, abychom šly do kina. To bylo pořád: "Tady nemůžu." "A já zase tady ne." Ale naštěstí jsme našly, kdy máme čas.

Ve středu jsme měli nepovinnou matiku. Je pravda, když říkám, že jsem na začátku hodiny toho učitel vnímala, ale on jel strašně rychle a já se v těch grafech ztrácela a nakonec to dopadlo tak, že jsem si s kamarádkou hrály s kalkulačkami a psaly na ně slova. A učitel na nic nepřišel. Pak o přestávce další kamarádka na mě: "Jdeš s námi na skautský ples?" a já: "Jasně." My se prostě neptáme, jestli něco chceme, či nechceme, ale prostě ano/ne.

Čtvrtek byl klidný a opravdu nic zajímavého se nedělo. O čem ten den byl? O ničem.

V pátek ve škole bylo všechno v pohodě. Pak jsem přejela domů a čekala stylem - puštěná televize a psaní se spolužačkou, která taky čekala, ale na sviji akci. A na co jsem čekala? Až bude čas se připravovat na skautský ples. S vlasy jsem se piplala 45 minut. Pohrála jsem si s nimi tak, že mi ty lokny vydržely celý večer!!!, a to se mi vždycky rozpustily, takže jsem měla z toho nehoráznou radost. Bylo tam spoustu lidí, které jsem neznala. Jak jinak. Já totiž nechodím někam, kde znám všechny. Celkově jsem tam znala pět lidí. Na mě je to úspěch. Jinak to bylo vážně dobrý. I v těch vysokých ne moc pohodlných botách jsem vydržela.

V sobotu jsem měla domluveno, že půjdu se dvěma kamarádkami do kina na Logana. Řeknu vám upřímně, že jsem viděla už lepší filmy, ale zase tak hrozné to nebylo, avšak viděla jsem to poprvé a naposled.

Dneska jsme jeli k babi, abychom oslavili její narozeniny, a když jsem přijela domů, dělala jsem věci do školy. Mám to na 90%. Na biologii jsem neměla náladu, tak se to budu muset naučit zítra ráno místo filmu.

Jaký byl váš týden?
Užijte si příští týden.


Co zažívám, když nosím brýle na dálku

8. března 2017 v 20:27 | Andey |  ONLY FOR FUN
AHOJ
Má někdo z vás brýle? Znáte to?
Nejspíš jsem to tu už psala. Nosím brýle na dálku a už od páté třídy, takže se staly mojí součástí. Kamkoliv jdu , musím je mít, jinak bych neviděla vůbec nic.
A co s nimi prožívám?
P.S. Je to takový odlehčený článek.

Kolik máš dioptrií?

Dřív nebo později se prostě zeptáte někoho, kdo taky nosí brýle - v mém okolí dost lidí -, kolik má dioptrií.

Jak to vidíš ty? Přečteš, co je tam napsáno?

Prostě, když se lidi, kteří nemají brýle snaží pochopit, jak to vidím já. Pro mě je to rozmazaný flek. Jak jim to mám přesně popsat?

Vidíš, že to má takovou barvu?

Další otázka od lidí, kteří se snaží přijít na to, jak vidím.
Já poznám barvy. Nejsem barvoslepá. Jen nevidím na dálku.
Tohle jim prostě nevysvětlím.

Přečteš písmena v knížce?

Ano, další otázka. Samozřejmě, že přečtu, když je to na blízko.

Červený fix na tabuli je děs

Ve škole máme ty bíle tabule, na které se píše fixy, a jeden z jich je červený. To je prostě hrůza.

Jdeme na 3D/Chtělo by to sluneční brýle

Jsem ráda, že chodím do kina s lidmi, kteří chápou, jak nepohodlné pro mě je, když mám na sobě dvoje brýle. Nebo bych si mohla vzít ty 3D a vidět rozmazaně, nebo ty moje a taky vidět rozmazaně. Hm, co je lepší?
Jak já bych nosila sluneční brýle.

Počkejte, prosím

Stalo se mi to jen párkrát, kdy mě učitel vyvolal, abych něco vyřešila z lavice, co bylo napsáno na tabuli, a já v té chvíli neměla nasazené brýle - na psaní, jídlo ... si je sundávám. Tak vždycky: "Počkejte, prosím." a vytahovala jsem brýle.

Bez brýlí ani krok

Když jsem měla málo dioptrií, tak jsem ven chodila bez brýlí, ale teď už bych to bez nich neriskovala. A víte, jak je štvoucí, když si je těsně, než jdete ven, vyčistíte a ono venku začte pršet?


Všechno je jako v mlze. Byl to sen, či realita?

5. března 2017 v 20:05 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Cítím se hrozně, že jsem se tak dlouho neozvala. A proč vlastně? Nebyl nápad, co psát, nebyl čas - vždyť já se na počítač dostala poprvé v tenhle pátek, učila jsem se, byla v divadle a ve volném čase si četla, jelikož zítra musím tu knížku vrátit, takže počítač bylo to poslední, na co jsem myslela. Snad to chápete.
Ale teď už mám naplánované články a i čas by měl být, takže se můžete těšit.

Můj týden v kostce - V pondělí jsme psali z fyziky a málem mi hrozilo zkoušení z biologie, když jsem na laborkách na celou třídu nahlas prohlásila, že ve svém preparátu nemůžu najít jednoho členovce, ale naštěstí jsem nebyla. Po škole jsem měla angličtinu a pak step, kde nám dává pěkně do těla. Taky už jsem přihlášená na letní stepařské soustředění. Domů jsem přijela naprosto hotová.

V úterý jsme psali z informatiky a jinak se ve škole nic zajímavého nedělo. Děje se v té škole teď něco? Přijela jsem domů a vrhla se na učení zeměpisu a večer jsme si četla.

Ve středu nám odpadla první hodina, tak jsem zašla se spolužačkou do kavárny a vysvětlila jí matiku. No, a pak nám zbyl ještě nějaký čas, tak jsme se rozhodly se navzájem vyzkoušet ze slepé mapy na zeměpis a já přišla na to, že jsem se zapomněla naučit Střední Ameriku. Prostě jsem ty pojmy přeskočila. Nechápu proč? Uměla jsem jen státy a jejich hlavní města. Takže jakmile jsem se dostala do třídy, tak v posledních pěti minutách, které mi zbývaly jsem se snažila dostat do hlavy, kde se co nachází. A už víme známky, a mám celou mapu dobře, za což jsem ráda.
A večer jsem pak šla s babi do divadla. Měl to být původně balet, ale nebyl to čistě jenom balet. Nehorázně se mi to líbilo. A už máme lístky na duben na další představení, tak už se těším.

Ve čtvrtek jsem měla až od desíti a psali jsme slohovku na líčení. Lepší nekomentovat. Doma jsem se pak naučila chemii a já se takové předměty jako je chemie, biologie, matika a fyzika učím tak, že to vysvětluji svojí malé sestřičce. Z ní bude vědecký génius. A večer jsem si v klidu četla.

V pátek jsme psali chemii a vidím to nadějně. Jinak se ve škole opět nic zajímavého nedělo. Původně jsem si myslela, že pojedu vlakem sama, což znamená - nenavazovat oční kontakt, pokud chci, aby si ke mě nepřisedl někdo cizí. Vydržela jsem to, ale pár minut před odjezdem si přece jen ke mně cizí někdo přisednul. A ten kluk, co seděl přes uličku celou dobu seděl sám. Pff, začnu chodit ověšená řetězy, nebo já nevím. Ale nakonec jsem tam potkala známou, tak si přisedla a jely jsme domů společně.

V sobotu jsem uklízela, hlídala sestřičku, odpočívala a četla si.
No, a dneska dočetla Metro 2035 - četli jste? - a odpoledne přijela spolužačka a vyráběly jsme, povídaly si ... prostě fajn strávený čas.

Jaký byl váš týden? Já jsem ráda, že jsem ho přežila.
Užijte si příští týden.