Leden 2017

Dancers don´t need wings to fly.

30. ledna 2017 v 20:17 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Tanec.
Tanec.
Tanec.

Asi tak dva týdny se můj život točí okolo tance a v hlavě nemám nic jiného, jak jste si podle článků mohli všimnout. Dneska to nebude obvyklý sweet little sunday, jak jste zvyklí, ale vypíchnu vám tady ty zajímavé/důležité dny - plné tance -, které jsem prožila od minulého článku.
Taky bych se vás chtěla zeptat, jestli byste neměli zájem o PICTUREDIARY zaměřený na tanec, tedy pokud toho tance nemáte ode mě dost. Tak chtěli byste?

Co se u mě odehrálo zajímavého:
15.1. jsem měla svojí závěrečnou, kterou už jsem popisovala ZDE, takže si můžete přečíst, jak jsem zvládla závěrečnou bez svého partnera a celé taneční. 1. večer tancování
16.1. bylo normální pondělí, ale byla jsem děsně unavená ze závěrečné a večer jsem byla opět na stepu. 2. večer tancování
17.1. jsem se domluvila s kamarádkou a jedním klukem z tanečních, že bychom šli na ukázkovou hodinu swingu. Bylo to zajímavé, ale vím, že na swing chodit nebudu. 3. večer tancování
18.1. jsem byla naprosto hotová ze třech večerů, kdy jsem tancovala. Jen si to zkuste tancovat tři večery za sebou.
20.1. jsem měla dobrý den. Dařilo se mi. Byla jsem zkoušená z chemie, což jsem vůbec netušila, jelikož jsem byla spokojená se svojí dvojkou na vysvědčení, ale učitelce se to nelíbilo, tak mě vyzkoušela. Podle mě jsem nic neuměla, ale dostala jsem jedničku, a tedy mám i jedničku na vysvědčení. Stále nechápu, jak se mi to povedlo. Ve škole jsme měli jen pět hodin, tak jsem jela o hodinu dřív domů. Ve vlaku jsem potkala jednu holku, se kterou jsem dřív tancovala scénický tanec, a dozvěděla se od ní, že stále tancuje, za což jsem byla ráda. Tak jsem hned zjistila, kdy tam ta naše učitelka je, jelikož chci opět tancovat scénický tanec. Strašně mi to chybí.
21.1. jsem jela s maminou a tatím do Ikea - byl to velký nákup a mám i knihovnu, kterou dostanu k narozeninám - a pak jsme byli ještě v Metropoli.
22.1. jsem byla se spolužákem v kině na muzikálu La la Land - opět něco s tancem - a to bylo strašně narychlo domluvené. Chtěli jsme to vidět, tak jsme se v pátek domluvili a v neděli šli.
Musím říct, že film se mi moc líbil, písničky byly pěkné, ale ten konec mě naštval.
25.1. byla středa a my ve škole měli jen čtyři hodiny, které rychle utekly. Domů jsem pak jela se spolužákem a večer šla do hudebky za mojí bývalou učitelkou na tance, abych se jí zeptala, jestli opět můžu začít znova tancovat. Říkala, že se pokusí domluvit s ředitelem a pak mi dá vědět, takže prosím držte mi palce, ať to vyjde, protože bych byla moc ráda.
27.1. byl den D, ze kterého jsem byla nadšená, ale i trochu nervózní. Měla jsem svoje první vystoupení se stepem. Dlouho jsem nestála na pódiu a neměla generálku, že jsem si uvědomila, jak mi to chybělo.
Domů jsem přijela naprosto utahaná po celém dni ve škole a pak jsem strávila čtyři hodiny v divadle - generálka + dvě vystoupení za sebou.


Reading is my escape |4|

25. ledna 2017 v 15:12 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS
AHOJ
Na týden jsem si dala pauzu od blogu a věnovala se ostatním věcem - škola, knížky, kamarádi ... Bylo toho moc. Samozřejmě víte, že hodně čtu, tak tady mám pro vás další článek o knížkách, které jsem ještě přečetla v minulém roce.
Četli jste nějaké?


Pozor! Článek může obsahovat spoilery.
Dneska půjde o knížky, které jsem si někde půjčila- dvě od spolužáků, jednu od kamarádky a jednu z knihovny.

Metro 2034 - Dmitry Glukhovsky

O rok později se na Sevastopolské objeví Hunter. Co tam chce? Stanice je naprosto odříznutá od Velkého metra a teď ještě víc, když se drezína s náboji nevrátila a pátrací oddíly jakby smet. Co budou dělat, až jim dojde munice? Jak budou moct bránit stanici? Hunter té záhadě chce přijít na kloub, a tak se s Homérem a ještě jedním ze stanice vypraví na průzkum. Vrátí se jen Hunter s Homérem a jen oni znají pravdu, co se tam za hranicemi děje. Všechno se odehrává na stanici Tulskaja, ale jak se tam dostat, když je před stanicí zátaras? Na svém putování potkají Sašu. Nikdo by nečekal, že v takovém zapadlém tunelu by někdo mohl být, ale ona tam byla. Zamotá se do jejich životů mnohem víc, než si ti dva dokážou představit.
Co se stane, když se i Saša dozví, co se na Tulské děje? Co je proto všechno schopná udělat, aby Hunter neudělal další chybu? A co Homér? Napíše své velké dílo, nebo jen dál bude tlumočit příběhy jiných? A aby toho nebylo málo, tak se na scéně objeví Leonid. Ten něco ví. Tak proč to hned neřekne?

Nechci vám tady moc spoilerovat. Jinak knížka je psaná z několika pohledů - Saši, Sašina táty, Homéra, velitele stanice ... Takže se vám podá jedna situace z několika pohledů nebo budete ve stejný čas na dvou místech.
Knížka byla skvělá. Opět. Na konci už jsem se nemohla odtrhnou a chtěla jsem vědět, jestli stanici vypálí, utopí, nebo ozáří. Strhla mě svým dějem a nechtěla mě pustit až do úplného konce.
Ještě vás musím upozornit na to, že je to apokalyptický román, takže asi ne pro každého, ale já vřele doporučuji.

Jinak knížku jsem si opět půjčila od spolužáka, takže ta knížka na fotce je jeho.




Dívka, která si říkala Tuesday - Stephen Williams

Říkám si Tuesday a tohle jsem plánovala 3 roky. Žiji pod Londýnem v zapomenutých tunelech, stanic a chodbách. To je můj svět. Rozpoutala jsem peklo tím, že jsem postupně odstraňovala jeden gang za druhým. Vždyť jsem nic špatného neudělala, to oni rozsévali násilí, strach, drogy ... Pomohla jsem jejich obětem, aby opět nalezly svůj hlas a začaly znovu žít.
Zajímá mě, kdo mě najde dřív. Stop jsem zanechala dost, takže by to nemuselo být těžké. Bude to - detektiv Loss se Stoneovou, člověk, které mu jsem zničila jeho drogové impérium s nájemným vrahem, nebo nikdo.
Co mi udělali, tak hrozného, že se jim mstím?

Pokud napíšu ještě víc, tak vám to vyspoileruju, jelikož v té knížce všechno na sebe navazuje. Každá kapitola je psána z jiného pohledu - Tuesday, Loss, nájemný zabiják, Lili-Rose (oběť znásilnění). Knížka má 328 stran, takže se tam pořád něco děje a nemáte čas se nudit a nutí vás to pořád číst. Přečetla jsem to za 3 dny. Určitě nečekejte nic složitého a náročného. Je to sice thriller, ale takový oddychový. Kniha má však otevřený konec a po dočtení si budete říkat: "Kam odešla? Co se bude dít dál? To nemůže být konec."
Knížka na fotce je kamarádky.


Silo - Hugh Howey

Holston, jeho manželka, Juliette a mnoho dalších šlo čistit, někteří dobrovolně a někteří nedobrovolně. Ale co šli čistit? A proč? Ten, kdo jde čistit, je poslán na smrt. To ví všichni v silu, které se ukrývá hluboko pod zemí, jelikož povrch země je nehostinné místo, kde ve vzduchu jsou toxické látky, které vás zabijí. Ano jsme opět v postapokalyptické budoucnosti, ve které se lidé snaží přežít, a teď přežívají v silech. Není jedno silo je jich víc a každé má starostu, který je jen taková figurka. Jediný člověk, který silo ovládá, je vedoucí úseku IT a v silu 18, kde se děj odehrává, je Bernard, který je schopný i vraždit, aby zachoval nevědomost u lidí a tak potlačil možná povstání. Lidi prostě budou dělat a myslet si, co se jim řekne, a ten, kdo to dělat nebude, bude poslán čistit nebo jednoduše zabit. A co vlastně čistí? Čočky. Aby lidé v silu viděli, jak to venku vypadá, jsou nad povrchem 4 čočky, které se pravidelně musí čistit. Ale kdo půjde dobrovolně čistit? Nikdo, nebo jen ti, co ví víc. A ti ostatní něco provedli. Ale co když Juliette nic neprovedla, ale stejně je poslaná čistit? Což znamená, že ví víc, než se Bernardovi líbí. Jenže o tak trochu nedomyslel, co tím rozpoutá.

Dál už nechci prozrazovat, co se tam může stát dál. Všechno je skvěle propojené a když prozradím jednou věc, tak už se to veze. Knížka je psána hned z několika pohledů. Napočítala jsem 8 lidí, z jejichž pohledu je psána, ale může to být klidně i víc. Díky tomu vidíte jednu věc z mnoha úhlů a můžete si na to udělat vlastní názor.
Knížka má 496 stránek, takže nic hubeného, a je z postapokalyptické budoucnosti - nějak jsem si tyhle knížky oblíbila. Některé části byly nudné, ale jiné naopak mě nechtěly pustit a říkala jsem si: "Ještě jednu kapitolu", že jsem málem zapomněla připravovat se do tanečních nebo jít spát. Knížka je první díl z trilogie Silo. Druhý díl je Turnus, kde se dozvíme, jak to všechno začalo, ale tu nějak nemám v plánu číst, a třetí díl je Prach, který mě docela zajímá.
Knížku jsem si půjčila v knihovně a narazila na ni úplnou náhodou. Když jsem ji tam viděla, řekla jsem si, že ji vlastně četl i spolužák, který mi půjčil Metro 2033 a 2034, tak nemůže být špatná a nebyla.



Přechod - Justin Cronin

Je jich 12 a je ještě je tu Nula. A taky je tu Amy, která jako jediná se jich nebojí. Nejdříve se ocitneme v dnešní době, kde agenti Wolgast a Doyle přemlouvají odsouzence na smrt, aby se jim upsali a armáda na nich mohla vyzkoušet nový vir, který by měl zajistit nesmrtelnost, ale udělá z nich nestvůry, které nejde zničit. Na seznamu pokusných králíků se objeví i Amy, ale Wolgastovi přiroste k srdci a rozhodne se s ní utéct, ale jak? Nepodaří se jim to a Amy je nakažena virem. Co to s ní udělá? Jednoho dne objekty utečou a vypukne peklo na zemi.
Posuňme se o několik desetiletí dopředu do postapkalyptické budoucnosti, kde v Americe jsou roztroušené malé kolonie lidí a všude jinak vládne pustina a viráci/draci/čmoudi ... názvů mají několik. Jsou to lidé nakažení virem, kteří se stali nestvůry a jejich mysl ovládá původní Dvanáctka. V Kalifornii je jedna kolonie a v ní Peter, Alicia, Mausami, Michael, Hollis a Caleb, kteří se s Amy vydávají na cestu do Colorada. Původně doufají, že tam najdou nové baterie do světel, která chrání kolonii v noci, jelikož viráci nemají rádi světlo. Cesta ale nabere jiný spád, když v jiné kolonii zachrání Thea, Peterova bráchu, začnou všechno chápat, co je Amy zač, co jsou viráci, co jsou oni, co provedla armáda.

Už víc vám prozradit nemůžu, jelikož všechno souvisí se vším a já nechci zbytečně spoilerovat. Stejně jsem už toho řekla dost. Knížka má 688 stran. Každá kapitola je z několika částí a každou část vypráví jiný člověk. Díky tomu se nám naskytne pohled na jednu vět ze tří úhlů a můžeme jí tak posoudit, dávat si souvislosti dohromady. V knížce se objevují i deníkové zápisy za apokalyptické budoucnosti a vlastně celá knížka se odehrává v minulosti a jen ty zápisky jsou nalezeny v postapokalyptické přítomnosti. Těžko se to vysvětluje. To byste si museli přečíst.
Velice mě v knížce dostávalo, že autor ztrácel čas popisováním určité osoby - její minulost, přítomný život - a ve finále postavu zabije na konci z jedné částí knihy. Kniha je rozdělena na 12 částí. No, ale to je detail.
Knížku mi půjčila Mushroom, se kterou jsem ji i dopodrobna probírala. Kniha se mi líbila, ale jak byla rozsáhlá byly zde části, které by tam vůbec být nemusely - ty byly nudné - a nevadilo by to, taky konec byl takový zvláštní a určitě by to chtělo objasnit, co se tam jako vlastně stalo.
Ale i přes to všechno knížku doporučuji. A opět se jedná o apokalyptickou knížku, takže ne pro každého.




Bude sranda, říkali. A byla sranda, nebo ne?

18. ledna 2017 v 17:51 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
A je to oficiálně za mnou. Taneční. A já jsem se rozhodla sepsat pociťový článek o nich, co ve mně zanechaly.
Nejdřív bych začala závěrečnou, kterou jsem měla v neděli a pak pokračovala celkovým dojmem. /Očekávejte dlouhý článek./

Jak dopadla závěrečná bez mého partnera?
V neděli dopoledne mi tatí oznámil, že kamarádovo tatí mu zavolal a sdělil mu, že můj partner, kamarád, má horečku, a večer tedy nepřijde na závěrečnou. Vzala jsem to v pohodě, i když mě mrzí, že se na mě takhle vykašlal. Mohl aspoň na tu hodinu přijít. A to mi za celou dobu ani nezavolal a ani nenapsal! Je to opravdu tak těžké? Všechno posílal po jeho tatím. Nicméně jsem tam šla s tím, že nebudu tancovat, ale opak je pravdou, jak to u mě bývá. Dostala jsem jiného partnera, který se tam byl podívat na svojí přítelkyni a celý den byl v práci, ale znal se s tím našim učitelem, tak ten mu to tak trochu přikázal. Já ho nenutila. Tancovali jsme dvě série a pak to zabalili. Při tancích jsme si jako jediný pár živě povídali, užívali si tanec a nebrali to tak vážně jako ostatní. A to jsme se ten večer viděli poprvé! Po dvou sériích se mi omluvil, že už dál nebude tancovat, jelikož potkal známého a musí s ním něco vyřešit, ale během večera jsme pak ještě prohodili pár slov. Když jsem netancovala, tak jsem byla s kamarádkou, která se na mě přišla povídat, a komentovaly to, užívaly si to.
Prostě jsem si ten večer vážně užila a můžu říct, že taneční mám úspěšně za sebou!


Jaký mám celkový pocit z tanečních?
Musím říct, že jsem zklamaná. Ne, že by mi to nešlo. Šlo. Ale taneční se pro mě staly povinností a to je špatně. Můžete však namítnout, že i škola je pro mě povinností, ale není, pro mě je samozřejmostí. Je to moje jistota, že se ráno probudím, obleču se, dojdu na vlak a pojedu do školy, kde se budu učit a budu s lidmi, se kterými si rozumím. A jen já rozhodnu, jestli budu pokračovat, nebo skončím. Ale taneční se staly povinností. Snažila jsem se o to, aby mě bavily, ale nevyšlo to.
I přes to mám pocit, že tanečními by si měl projít každý, kdo chodí na střední. Připadá mi, že to patří k sobě jako svetry k zimě - originální přirovnání. Ale samozřejmě nikoho do toho nenutím, nikdo by se neměl nutit do toho, do čeho se mu nechce.

Moc dobře víte, že tancování zbožňuji. /článek ZDE o mém tanečním vývoji/ Tancuji už odmala a je to prostě mojí součástí. Zbožňuji ten pocit ztratit se v tanci a na chvíli přestat vnímat realitu. Vžít se do toho. Vžít se do té hudby.
Jsem zklamaná z toho, že tohle jsem v tanečních necítila. Bylo to jen "obyčejné šlapání zelí", a pokud jste někdy ve skutečnosti šlapali zelí, tak víte, že to není zábavné. Určitě na to mělo svůj podíl to, že jsem netancovala sama, ale v páru.
A teď je ta otázka: "Záleží na tom s kým tančíte?" Samozřejmě. Nesmíte se to člověka štítit, musí vám být sympatický. Asi jsem náročná, ale chtěla jsem partnera, který by si byl jistý, uměl to, vcítil se do tance a vedl mě - já bych ho klidně nechala. Já ale tancovala s kamarádem - většinu tanečních jsem vedla já a až lekci před závěrečnou jsem zpozorovala, že se snaží vést, sladit se do společného rytmu nám taky nešlo a o krocích nemluví, já je uměla, a proto jsem vedla.

Nejvíc mě dostalo, když nám učitel řekl, že máme být víc u sebe. Já samozřejmě vím, že je to tělo na tělo, ale celý ty taneční se mi dařilo udržovat si určitý odstup, protože i když to tak nevypadá, dávám si pozor na svůj osobní prostor a najednou taková podpásovka.

A byla sranda?
Byla když jsme tancovali disko tance, kakán ... Dokonce mě na jedněch taneční kamarádka natočila - ještě že to pak nikdo neviděl - a po skončení tance jsem obdržela od své skupinky potlesk, jelikož jako jediná jsem tancovala - jim se nechtělo. To byla zábava. Pak jsem se taky bavila se svojí skupinkou, kde jsem první hodinu znala jen kamarádku a kamaráda, ale kamarádka mě seznámila s dalšími lidmi, které znala, a bylo to. Opravdu skvělá partička jsme byla.

Na závěr bych chtěla říct, že i přes to všechno jsem ráda, že jsem tam chodila. Nelituji toho. Umím další tance a jednoho dne bych si je chtěla zatančit s někým, s kým mi to půjde samo.

A co vy? Chodili jste do tanečních nebo teprve budete? Snad jsem vás neodstrašila.

/Tohle je jediná fotka z tanečních, kterou mám. Fotila jsem to jenom kvůli tomu balónku, jelikož už tam takhle byl několik týdnů./

Jednou jsem začala číst knihu, ze které jsem nikdy neodešla.

15. ledna 2017 v 10:44 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Vzpomínáte si, jak jsem vám minulý týden psala, že jsme bezdomovci, jelikož na našem patře vyměňují okna? Tak výměna stále probíhá. Když není nějaká třída volná, tak přebýváme na chodbě, a jinak nás vždycky dají do nějaké třídy v přízemí, kde je nehorázná zima.
A další věcí je, že dneska večer mám závěrečnou a můj partner má horečku, takže nepřijde a já jsem bez partnera.
Ale to je jen na úvod.

Jaký jste měli vy týden?

Můj týden v kostce - V pondělí jsem měla dobrý den. Ráno před školou bylo opět fajn a přes den jsem dostala tři jedničky, takže já si stěžovat nemůžu. Po škole jsem měla jako obvykle anglickou konverzaci a pak step, kde jsem trénovali naší choreografii, kde tančím v první řadě.

V úterý ráno bylo fajn, ale pak se to vezlo. Psali jsme z informatiky a raději se neptejte, já už jsem jednou prohlásila a říkám to znovu: "Já na programování budu mít lidi." Jinak den byl v pohodě, ve vlaku jsem vyzpovídala spolužáka, jak se vlastně tancuje walz, protože náš učitel v tanečních říká jen: "Točíš, točíš, točíš ..." A já jelikož jsem tam nebyla na té hodině, kdy se to učili, tak pak, kdy se to opakovalo, jsem byla celá naštvaná, že vůbec neříká, kterou nohou se má jít - u mnohem lehčích tanců vždycky ty nohy říká a tady jen "točíš".
V úterý byla poslední hodina před závěrečnou - dvoulekce. Hned při prvním tanci jsem zpozorovala, že se kamarád snaží vést, a tak vypukla válka o to, kdo vlastně povede. Musím ale říct, že jsem po skončení měla uspokojující pocit, takže jsem si svoji pozici obhájila.

Ve středu ráno jsem jela na kontrolu na rovnátka, takže jsem zameškala první hodinu. Pak jsme psali test z matiky a obávala jsem se zkoušení z biologie, ale naštěstí mě nevyzkoušela. Vlakem jsem jela se známými, takže to uteklo rychle. Jinak se nic extra se nedělo - neovládla jsem svět, nevydala knížku, ... Prostě nic.

Ve čtvrtek jsme měli hned ráno plavání. Málem jsem na konci hodiny vyplivla plíce. No, když celou hodinu plavete a plavete a učitelka se vás zeptá, jestli si těch poslední 15 minut nechcete zaplavat na vytrvalost, protože to byla poslední známka, která nám chyběla, a všichni - kromě vás - odpoví, že jo. Myslela jsem jen na udržování konstantní rychlosti, nohy už jsem pak necítila a divila se, jak těma rukama stále dokážu máchat, ale uplavala jsem 500 metrů a mám za jedna. Ale ta cesta do školy byla horší. Stále nechápu, jak jsem se tam dovlekla. Ve škole jsem byla nehorázně unavená a doma pak šla brzo spát.

V pátek jsme hned první hodinu psali test z chemie a víc to komentovat nebudu. Den pak utekl vcelku rychle. S kamarádkou jsme se opět dostaly do nálady a vedly naše skvělé komentáře a asi už nic zajímavého s nedělo. Ve vlaku domů pak jelo opět nehorázně moc lidí a já už si přála být doma. Večer jsem si pak pustila Sebevražedný oddíl, jelikož celý tenhle týden je strašně vyčerpávají a ten film je skvělý na odreagování.

V sobotu jsem se učila. Učitelé jsou nekompromisní, ale podařilo se mi učitele na matiku přesvědčit, abychom si pololetku napsali ve čtvrtek a ne hned v pondělí první hodinu.

No, a dneska je ta závěrečná. Jak to asi dopadne bez partnera? Určitě vám o tom napíšu.


Filmy za rok 2016

11. ledna 2017 v 19:06 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS
AHOJ
Už jsem si myslela, že se tenhle týden na počítač nedostanu, ale jsem tu.
Minulý rok jsem si dala jedno předsevzetí, že každý měsíc budu chodit do kina a tento rok bych v tom ráda pokračovala.

Viděli jste nějaké filmy?

Všechny filmy se mi líbily - to víte, já nechodím na nic špatného -, ale snažila jsem se napsat svoje postřehy.
Anotace jsou z http://www.csfd.cz/



leden - Husí kůže

Kamarádka má dlouho školu a všechen volný čas jí vyplňují školní povinnosti, takže se vidíme jen ráno na nádraží a pak o letních prázdninách a samozřejmě si píšeme, ale v lednu se mi jí podařilo vytáhnout do kina na Husí kůži.

Anotace:Teenager Zach Cooper (Dylan Minnette) je znechucen tím, že se z velkého města musel přestěhovat do malého městečka. Zjišťuje ale, že vše má i své světlé stránky - setkává se totiž s krásnou dívkou Hannou (Odeva Rush), která žije v sousedním domě. Ale i v těch nejprosluněnějších končinách občas slunce zajde za mraky, a ty Zachovy se objevují ve chvíli, kdy zjišťuje, že Hannah má tajemného otce, ze kterého se vyklube R. L. Stine (Jack Black), autor série bestsellerů s názvem Goosebumps. Ukazuje se, že existují reálné důvody, proč je Stine takový podivín... Je totiž vězněm své vlastní představivosti. Příšery, kterými se jeho knihy proslavily, jsou skutečné, a Stine své čtenáře chrání tím, že tato monstra drží uvězněná ve svých knihách. Když Zach neúmyslně příšery z rukopisů vypustí a ty začnou terorizovat celé městečko, je na Stineovi, Zachovi a Hannah, aby je znovu vrátili do knih, kam patří.

Můj názor: Film se mi moc líbil, ale má otevřený konec, i když bych řekla, že pokračování nejspíš nebude. Je to pravdu zajímavý nápad, že postavy vystoupí z knížek. Film není nic náročného a po dlouhém dni přijde vhod, jelikož se při něm i zasmějete.




únor - Brooklyn

Chtěla jsem vidět Brooklyn, tak jsem napsala kamrádce a hned další den jsme šly.

Anotace: Když se mladá dívka z naprostého zapadákova přestěhuje do jednoho z největších měst na světě, čeká na ni docela silný šok. A přesně to se v padesátých letech minulého století přihodilo Eilis (Saoirse Ronan), kterou k takovému dobrodružství přiměje starší sestra, jež si pro ni přeje o něco lepší budoucnost, než jakou by bylo další živoření v Irsku. Eilis vyráží přes oceán na cestu z malého irského městečka Enniscorthy do newyorské čtvrti Brooklyn. Vydává se tak na cestu do neznáma, do prostředí, které s ní zpočátku nemá nic společného a do života, který si sama nezvolila. Ocitá se v cizím světě, připadá si jako ve vyhnanství a podléhá stesku po dosavadním životě v rodném Enniscorthy, ale poté, co se seznámí s pohledným italským dělníkem, stýskání po domově pomalu mizí. Eilis přichází životu v rušném New Yorku na chuť. Pak ale přijde událost, kvůli které se musí vrátit zpět do rodného Irska, kde je vtažena zpět do svého předchozího života, a i zde potkává novou lásku. Dostává se tím mezi dva hlasy vlastního srdce a musí se rozhodnout mezi světem, z něhož pochází, a světem, kde si může splnit svůj sen.

Můj názor: Film jsem si naprosto oblíbila. Jsem moc ráda, že je zasazen do minulosti. Je tam jasně vidět závist lidí, když se vám něco podaří a jim ne, jak dokáží být lidi zlí. Je tam taky i kamarádství a samozřejmě láska. Chvílemi je film smutný a pak zase veselý jako život.




březen - Zootropolis


Kamarádka měla narozeniny,tak jsme si řekly, že si půjdeme dát jídlo a pak do čajovny. Dopadlo to tak, že kamarádka: "Hele,dávají Zootropolis. Nepůjdeme na to?" a já a ještě jedna kamarádka: "Jasně."
A byly jsme tam nejstarší.

Anotace: Moderní metropole zvířat Zootropolis je město jako žádné jiné. Jen v Zootropolisu najdete luxusní čtvrti jako je Sousedství Sahara nebo chladný Tundrov. Je to velkolepé velkoměsto, ve kterém žijí pospolu zvířata ze všech koutů světa. Je to metropole, kde můžete být kýmkoli bez ohledu na to, zda jste obří slon nebo malá myška. Když však do města dorazí optimistická strážnice Judy Hopkavá, zjistí, že být prvním králíkem v policejním sboru velkých a drsných zvířat není žádná legrace. A protože chce všem dokázat, že na to má, skočí po první příležitosti řešit náročný a záhadný případ, i když to znamená vzít do party upovídaného a všemi mastmi mazaného lišáka Nicka Wilda.

Můj názor: Co víc k tomu říct? Určitě to, že animák není jen pro ty nejmenší, jelikož je tam víc. Je tam myšlenka o rovnosti ostatních, o snech, o předsudcích ... A samozřejmě tam nechybí nějaký ten vtip, takže určitě doporučuji. A už plánuji jít na další animák.




duben - Pátá vlna

Byla jsem pověřena maminou, abych vytáhla kamaráda, se kterým jsem se domluvila do tanečních, do kina, tak jsme šli na Pátou vlnu.

Anotace: V novém filmu Pátá vlna nalézáme většinu Země zničenou čtyřmi vlnami stále se stupňujících smrtících útoků. Cassie (Chloe Grace Moretz) prchá světem, prostoupeným strachem a nedůvěrou, a zoufale se snaží zachránit svého mladšího bratra. A zatímco se připravuje na nevyhnutelnou vražednou pátou vlnu, spojí své síly s mladíkem, který by mohl představovat její poslední naději - jen kdyby mu dokázala důvěřovat.

Můj názor: Film je to opravdu dobrý. Je natočen podle knižní předlohy, kterou jsem já ale nečetla. Jediná věc, terá mě štve je otevřený konec, jelikož v knižním vydání je trilogie, a já tak trochu počítala s tím, že tenhle rok bude pokračování, ale žádné není hlášené.




květen - Alenka v Říši divů: Za zrcadlem

Chtěla jsem ho vidět, tak jsem vytáhla kamarádku a šly jsme.

Anotace: Alenka Kingsleighová se ujala řemesla po svém otci a strávila několik posledních let na divokých vlnách světových oceánů jako mořeplavkyně. Po svém návratu do Londýna objeví kouzelné zrcadlo, skrz které se dostane zpět do fantastické Říše divů, kde se znovu shledá se svými starými známými: Bílým králíkem, houseňákem Absolemem, kocourem Šklíbou a potrhlým Kloboučníkem, který není ve své kůži. Kloboučník totiž ztratil svou svoucnost a tak Bílá královna Mirana vyšle Alenku zapůjčit si Chronosféru, cože je kovová koule uvnitř Velkých hodin, jež stanovují veškerý čas. Cestou do minulosti se Alenka setkává se svými přáteli - i nepřáteli - v různých dobách jejich životů. Alenku čeká nebezpečná cesta, během které musí zachránit potrhlého Kloboučníka dřív, než jí vyprší všechen čas.

Můj názor: Jelikož tenhle díl nerežírovat Tim Burton, tak je to poznat, ale i přes to je povedený. Alenka se opět vrací do Říše divů, aby zachránila Kloboučníka. Opět objevuje jiné světy Podzemní říše a i cestuje časem. A kdybych si měla vybrat, jaký díl se mi líbí víc? Tak jasně první, ale tento taky doporučuji.




červen - Podfukáři 2

S kamarádkami jsem se měly učit matiku a místo toho jsme šly do kina.

Anotace: Špičkoví iluzionisté ze skupiny ČTYŘI JEZDCI [Jesse Eisenberg, Woody Harrelson, Dave Franco a Lizzy Caplan] se vracejí ve svém druhém dobrodružství, aby na svém celosvětovém turné předvedli kousky přesahující hranice lidského chápání a posunuli hranice jevištních iluzí do nových výšin.

Můj názor: Ty triky se mi líbí nejvíc. A ten Daniel Radcliffe mě tam opravdu dostal. Jako vážně?! Druhý díl však nemá na jedničku, ale úplně špatný není. Opět se můžete těšit na skvělé triky.
Zde musím upozornit na kamarádův postřeh v nesrovnalosti dvou jistých scén, které nejspíš měly jít jinak za sebou, než šly.




červenec - X

V červenci jsem vůbec neměla čas na kino.



srpen - Sebevražedný oddíl

Já to prostě musela vidět.

Anotace: Je to dobrý pocit, být ten zlý... Dejte dohromady tým těch nejnebezpečnějších superzločinců na celém světě, kteří si právě kroutí své tresty, vyzbrojte je tím nejefektivnějším arzenálem, který má vláda k dispozici, a pošlete je porazit záhadnou nepřemožitelnou entitu.

Můj názor: Co k tomu mám říct? Jen - podívejte se na to, mně se to líbilo. Líbí se mi, že jsou tam ti záporáci. Protože to máme pořád nějaké superhrdiny, kteří zachraňují svět, a záporáci jsou poraženi. Ale já patřím k těm lidem, kteří někdy fandí těm záporákům. A ještě k tomu ty hlášky tam to jen oživily.






září - X

V září nic nedávali, co by se mi líbilo.



říjen - Doctor Strange

Ukázky vypadaly dobře, tak jsme na to s kamarádkou šly.

Anotace: Studio Marvel uvádí film Doctor Strange o světoznámém neurochirurgovi Dr. Stephenu Strangovi, jehož život se změní po strašlivé dopravní nehodě, která mu znemožnila používat ruce. Když ho tradiční medicína zklame, je Strange nucen hledat uzdravení a naději jinde. A tak se vypraví na mystické, odloučené místo známé jako Kamar-Taj. Brzy zjistí, že Kamar-Taj není jen chrámem uzdravení, ale i základnou pro boj s temnými silami, jež chtějí zničit naši realitu. Zanedlouho si musí Strange - vybavený novými magickými schopnostmi - vybrat, zda se vrátí k původnímu životu plnému bohatství a slávy, anebo se všeho vzdá a bude bránit svět jako nejmocnější kouzelník ve vesmíru.

Můj názor: Opravdu hodně povedený film. S těmi efekty jako klobouk dolů. To se jim opravdu povedlo. I dějová linka byla skvělá - zamotané, jak to má být. Jinak už nemám co dodat, jen podívejte se na něj.




listopad - Fantastická zvířata a kde je najít

Tak proč ne?

Anotace: Newt Scamander přichází do New Yorku se svým záhadným kufříkem, ve kterém se nachází obrovská sbírka vzácných magických tvorů z jeho cest kolem světa. Co se může stát, když se nadaný britský kouzelník vydá do Ameriky a jeho zvířata (některá i trochu nebezpečná) uniknou z kufříku?

Můj názor: Efekty byly skvělé a děj taky. Byla jsem ráda, že to byla zasazeno do NYC v minulém století. Díky tomu se dozvídáme, jaká jiná pravidla tam musí dodržovat a že mudlovi se říká nečar. I přes to, když jsem se dozvěděla, že bude několik pokračování, tak vím, že už na ně nepůjdu. To bude stejné jako s HP a já nejsem jeho fanoušek.




prosinec - Collateral Beauty: Druhá šance

Myslela jsem si, že v prosinci nepůjdu do kina, jelikož jsem měla za to, že tam nic dávat nebudou ale jakmile jsem stále dokola poslouchala písničku Let's Hurt Tonight od OneRepublic, musela jsem se podívat na trailer. To byla jedna záruka, že film bude dobrý, a druhá byla, že tam hraje Will Smith. Tak jsem o prázdninách vtáhla kamarádku do kina.

Anotace: V době, kdy úspěšný vedoucí pracovník newyorské reklamní agentury (Will Smith) prožívá hlubokou osobní tragédii a zcela se stahuje do ústraní, jeho kolegové vymyslí drastický plán, jehož cílem je přinutit ho překvapivým a hluboce lidským způsobem se vyrovnat se svým žalem.

Můj názor: Kdo čte můj blog pravidelně, tak ví, že jsem před Vánoci prodělala smutnou událost, a tenhle film mě zasáhl do otevřeného citlivého místa.
Vážně dobrý film. Doporučuji se na něj podívat. Donutí vás se i zamyslet a něco ve vás zanechá. Poznáte, co s člověkem udělá velká životní rána.



Všichni známe ten pocit, když všechno jde v pohodě a najednou se stane BUM a všechno je v háji.

8. ledna 2017 v 11:18 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Dívám se, že jsem naposledy psala sweet little sunday 4. prosince 2016. Páni. Před měsícem. Tak byly jiné články a já doufám, že se vám líbily.
Taky bych chtěla pozdravit mojí spolužačku Mushroom, která zjistila, že tenhle blog je můj, ale i ona má svůj. Takže jestli to čteš, tak ahoj ve škole.

A co vlastně znamená název a jaký byl můj týden? A jaký týden jste měli vy?

Vysvětlení názvu - Všichni známe ten pocit, když všechno jde v pohodě a najednou se stane BUM a všechno je v háji.
Pokud někdo říká, že se mu tohle nikdy nestalo, tak lže. Známe, když se nám něco daří alespoň pár dní, ale najednou nám něco nebo někdo udělá čáru přes rozpočet a my se s tím musíme vypořádat. Někdy je to malá rána, ale někdy naopak velká, která nás srazí na kolena, a my se musíme vyškrábat nahoru. Proto nesmíme zapomínat předvídat, myslet na zadní vrátka, na jistotu, protože až se to velké BUM stane, tak pokud budeme připravení, tak to ustojíme.

Můj týden v kostce - V pondělí byly ještě prázdniny, ale já jsem jela do města, jelikož jsem měla domluvenou anglickou konverzaci.
V úterý se už šlo do školy, ale mně odpadly první dvě hodiny, takže jsem si pěkně přispala. Ve škole všechno probíhalo v pohodě. Jen matikář nám oznámil tři budoucí testy. Jak nadějné vyhlídky. Domů jsem pak jela s kamarádkou a ještě s její kamarádkou. Doma jsme s tatím odzdobili stromeček, jelikož už nám tam vadil, a večer šla do tanečních. No, z těchto tanečních byly historky, jelikož já při tanci vedu a kamarádovi se to nelíbí. Ale už jen jedna lekce a pak závěrečná.

Ve středu mi odpadla první hodina, tak jsem šla s kamarádkou, která normálně začíná o hodinu později, do kavárny a pak málem přišla pozdě do školy, jak jsme se zapovídaly. Ve škole jsem se na výtvarce naštvala na učitelku, jelikož mi na můj už hotový obraz dvakrát řekla, že ho mám nějak dodělat, i když předtím, když jsem jí ho odevzdávala, se jí nehorázně líbil. Naštěstí už pak zvonilo na konec hodiny a já utekla na matiku. Taky nám třídní jen tak mimochodem oznámila, že se naše chodba od čtvrtka zavírá a vyměňují se okna, jelikož v celé škole probíhá výměna oken a jede se systematicky, takže jsme si museli všechno vyklidit ze šatny a skříněk. Doma jsem pak hlídala ségru, která se prostě rozhodla, že spát nebude.

Ve čtvrtek jsme měli plavání a pak z angličtiny jsme psali pololetku a hned další hodinu slohovku z němčiny. Všechny svoje věci jsem táhla ze třídy do třídy, jelikož nemámě šatnu ani třídu. A jako přezůvky mám roztomilé bačkory s dortíčky - provizorní, jinak mám jiné - a každého s nimi dostávám, jelikož skoro všichni si nechávají boty. Mně by ty nohy asi upadly. Po škole jsem doma začala doučovat jednoho kluka fyziku, takže budou penízky.

V pátek jsem si ráno povídala s jednou holkou, se kterou jsem se seznámila teď ve druháku, tak jsme si povídaly do té doby, dokud jsme nemusely na hodinu. Ten čas opravdu utekl. Jinak den proběhl v pohodě, skoro každou hodinu jsme se stěhovali někam jinam, hrozila mi dvě zkoušení a už chtěla domů.

V sobotu jsem jela s kamarádkou na plánované nákupy do Prahy. Nehorázně užitý den a i jsem si nakoupila pěkné kousky a mám PANDORU. Takže jeden z dalších skvělých dnů. A večer jsem se pak dívala na Krásku a Zvíře. Kdo taky?
Plním si svůj WISHLIST na rok 2017.
- šátek do vlasů - SPLNĚNO
- PANDORA - SPLNĚNO
- další šaty - SPLNĚNO

No, a dneska je neděle a já ji celou věnuji škole, protože to jsou dva testy z matiky a hrozí mi dvě zkoušení, a jindy nemám čas se učit, jelikož mi tam překáží taneční - ale už je mám za pár.

Užijte si zbytek neděle a celý příští týden.

V Praze jsem našla obchod, kde hodlám nakupovat, ale potřebuji najít sponzora.

WISHLIST na rok 2017

4. ledna 2017 v 21:27 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Vím, že to nejspíš bude všude, ale já to nutně potřebuji. Mám blog jako svůj deníček, do kterého si píšu úplně všechno (takže pokud ho někdo objeví, tak jsem v háji), což znamená, že jsem v situaci, že chci spoustu věcí. Není to, že by se jednoho den stalo velké BUM a já všechny tyhle věci chtěla, ale nastřádaly se postupně (během měsíců) a já si o nich musím někde vést přehled, protože někde mám nějaké zapsané, ale některé nosím v hlavě.
No, a tak jsem si je dala jako cíle pro rok 2017.
O cílech vás budu průběžně informovat.

Oblečení

* několik, ale minimálně jedna sukně s vysokým pasem do A - nechtěla jsem je, ale teď je chci
*laclové šaty - protože šaty a já si jedu svůj extravagantní styl
* další šaty
* conversky - mám jedny, ale chci další
*boty značky dr. Martens - ty boty musím mít


Módní doplňky

*PANDORA náramek - ano i já jsem tomu propadla. Prosím neviňte mě.
* květinová čelenka
* další šátek do vlasů


Věci do pokoje

*stojánek na svíčky z Ikei - jelikož jak jsou tam ty díry, tak já si do nich zapichuji náušnice
*knihovna z Ikei - mám ji slíbenou k narozeninám

Cestování

*Brusel - škola
*Skotsko - škola
* o prázdninách jazykový pobyt na 3, či 4 týdny v Anglii, nebo v Německu - ještě nevím, kde. Předtím jsem si myslela, že jasně Anglie, ale teď si pohrávám i s myšlenkou jet do Německa. Uvidím.
* Jet o prázdninách na soustředění se stepem


Přečíst knížky

* Holding up the universe
* Město schodů
* Dívka, která si hrála s ohněm
* Dívka, která kopla do vosího hnízda
* Něžná je noc
* Désirée


Další cíle

Jde o takový kariérový postup, nebo jak to mám vůbec nazvat.

* Posunout se dopředu se svojí knížkou - věřím, že to dokážu
* Stále se zlepšovat ve stepu a být v něm opravdu dobrá
* Dostat se v matice do dobré skupiny - jelikož teď ve druháku v druhém pololetí půjde o to, že nás učitel rozdělí do tří skupin na matiku, ve kterých budeme ve třeťáku a já chci být samozřejmě v jedné z těch lepších skupin.



Shrnutí roku 2016

1. ledna 2017 v 0:01 | Andey |  MY DIARY
Šťastný nový rok 2017! Ať je lepší než ten minulý.

Jsem smutná, že rok 2016 už skončil. Byl to naprosto úžasný rok, který jsem si na 100% užila, a doufám, že i takový nebo i lepší bude rok 2017.
Tak a teď si jdu připomenout, co se mi za ten rok stalo, pokud si to budu pamatovat. Připojíte se?

Leden si jako obvykle nepamatuji, ale myslím, že to byl dobrý měsíc. Byla jsem v polovině prváku, takže mám za to, že jsem si to užívala. V únoru jsem oslavila svoje narozeniny. V březnu jsem se školou jela do Evropského parlamentu ve Štrasburku a pak jsem ještě byla v rámci zájezdu v Mnichově, Kostnici, Lucemburku, Basileji a Métách. A samozřejmě jsem jela s tím, že tam nikoho neznám, ale seznámila jsem se. V dubnu jsem jela s babi do Vídně. V červnu jsem zažila s babi dobrodružství na zájezdu na Konopiště. A se taky rozdávalo vysvědčení a já oficiálně skončila první ročník na gymnáziu. Pak byl červenec, ve které jsem se vůbec nezastavila. Skoro každý den jsem jezdila do města buď s kamarádkou na výlet, nebo za maminou do nemocnice, jelikož se mi narodila sestřička. Na konci měsíce jsem byla poprvé v Anglii. Srpen už byl takový víc volnější a já byla s tatím v Tyrolských Alpách v Rakousku. Z 31.8 na 1.9. jsem spala u kamarádky a pak šly společně do školy zabrat místo na zbytek roku. Po škole jsem s jednou spolužačkou šla do McDonald´s na zmrzlinu. Byl to vážně užitý den. Ještě jsem v září začala chodit na step. Na konci měsíce jsem jela se školou a dvěma kamarádkami do Říma a předtím jsem ještě byla s babi ve Salcburku. V říjnu jsem začala chodit do tanečních. V listopadu jsem se školou začala chodit plavat a víc se asi nestalo. No, a v prosinci jsem těsně před Vánoci prodělala jednu smutnou událost - umřel mi můj praděda, kterého jsem měla moc ráda. Ale i přes to jsem si Vánoce a ten konec roku užila.

Během roku se staly různé zvraty ve vztazích - hlavně s jedním člověkem. Skoro každý měsíc chodila do kina a přečetla mraky knížek. Hodně jsem toho nacestovala a tím nehodlám končit. Budu cestovat dál, číst dál, chodit do kina a prostě si užívat života, jako jsem to dělala do teď.