Prosinec 2016

Vánoce 2016

28. prosince 2016 v 21:11 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Tak jak jste si užili Vánoce? Doufám, že skvěle.
Moje letošní Vánoce se bohužel spojily s jednou velmi smutnou událostí. Ale ne, už zase začínám brečet. Takže jdeme od toho pryč. Ale i přes tuto událost jsem si Vánoce náležitě užila, protože on by nechtěl, abych byla smutná.
Vánoční dárek ZDE

23.12. - Vždycky v ten den s tatím zdobíme vánoční stromeček. Jinak jsem byla doma a válela se.
24.12. - Jsem se vzbudila, nasnídala a šla si zase lehnout, jelikož mi celý den bylo nehorázně zle. Podle všech to byla psychika a všechno, co se stalo před Vánoci na mě spadlo. Pak jsem odpočívala na gauči, dívala se na pohádky, ujídala cukroví, kubu, kde jsem vybrala houby, a nakonec byl čas štědrovečerní večeře a rozdávání dárků. Letos jsme měli Ježíška brzo, jelikož mám pětiměsíční sestřičku. Ta byla z toho naprosto unešená a ten pohled na ní byl kouzelný. I přesto, že mi nebylo dobře, jsem si ten den užila a dostala jsem skvělé dárky.
25.12. - Už mi bylo dobře a my hned ráno vyrazili k babi a dědovi, kam přijela i teta se strejdou, a Vánoce mohly pokračovat. Musím vám říct, že já letos musela být opravdu hodná, protože jsem dostala skvělé dárky. No, a jelikož sestřenice s bratrance dostali lego, tak ze mě se stal profesionální stavitel lega, a bratranec pak taky dostal dráhu pro vláčky, tak jsem mu jí taky sestavila. A on byl naprosto úžasný, vždycky na mě: "Pojď si hrát s vláčky." Tak jsme šli. Byl to naprosto užitý den.
26.12. Jsem byla doma a pak odpoledne jela za kamarádkou do města, jelikož jsme se domluvili, že půjdeme kamarádovi na koncert do kostela. Já na takové věci nechodím, ale tohle bylo skvělé.


A teď pár fotek

Příprava na Vánoce v podobě vánočních povídek
Vím, že jsem vám o téhle knížce několikrát tady básnila.

Moje milované pracny, o kterých vám tady pořád taky básním.

Tuhle fotku jste mohli vidět na instagrmu.
Spolužačky ve škole se poslední den před prázdninami rozhodly, že mě vykrmí. Byl to naprosto skvělý den.
(21.12.)

Další fotka z instagramu jako důkaz, že jsem si to ve škole užívala.
(21.12.)

Náš vánoční stromeček
(23.12.)


Veselé Vánoce!

24. prosince 2016 v 8:54 | Andey |  Pravidla magnetismu
Veselé Vánoce!
Tak si pořádně užijte Vánoce. Ať jsou podle vašich představ a dostanete vše, co jste si přáli.
Já jsem si pro vás taky připravila dárek. Povídku. Je velmi dlouhá. Obvykle píšu mnohem kratší, tak doufám, že ji přečtete celou a bude se vám líbit. Tak příjemné čtení


Vánoce. Co všichni mají s těmi Vánocemi, jako kdyby to bylo něco extra? Je to jen další křesťanský komerční svátek ...
"Tak už se nemrač, Antix-mas," prohodí s úsměvem a vánoční náladou, kterou jsou tady všichni nakaženi, Penny.
"Vždyť víš, jak tohle období zbožňuju, " prohodím ironicky.
"Já tě nechápu," a jen zavrtí nevěřícně hlavou.
Jsem ztracený případ. Nemá cenu se snažit, abych si Vánoce oblíbila. Můj plán na prázdniny je takový, že zalezu s hromadou knížek do postele a vylezu, až je všechny přečtu. Nádhera. Už se na to těším. A s takovými myšlenkami se opět pouštím do beznadějného rozmotávání vánočních světýlek. Který génius, je tak skvěle dokázal zamotat?

"Co jsi provedla, že tu jsi?" ozve se za mnou neznámý hlas, když už úspěšně najdu druhý konec toho gordického uzlu. Kdo se chce zase vybavovat?, pomyslím si. Chci to tu dokončit a jít domů. Tento rok pomáhám s přípravou každoročního vánočního večírku naší školy, kterého já se neúčastním. A sem mě přihlásila jedna učitelka. Prý abych přišla na jiné myšlenky.
Otočím se za hlasem a vidím kluka, který nejspíš chodí k nám do školy, jelikož sem chodí tolik lidí, že o tom nemám přehled.
"Přihlásila mě učitelka. Takže jsem oběť tohodle mučení," pronesu všedně a dodám, "co jsi provedl ty?"
"Jeden žertík, který se mi tentokrát vymkl z ruky," přizná s potutelným úsměvem.
"A jindy to máš pod kontrolou?"
"Samozřejmě."


Po dalších nekonečných 100 letech se podívám na hodinky a znuděně protáhnu obočí. Ještě půl hodiny. To nezvládnu.
"Hele, baví tě to?"
"Co?"
"Tohle," a rozhodím rukama.
"Myslíš připravovat nějaký nesmyslný večírek pro lidi, kteří mají tak nudný život, že chodí na školní akce?"
"Jo," přisvědčím a čekám na odpověď.
"Stále si říkám, proč už jsem to nedělal minulý rok. Je to děsná zábava," a já v jeho hlase poznávám starou dobrou ironii.
"Taky si říkám, že nic zábavnějšího jsem dřív nedělala," a vzápětí dodám, "nechceš zmizet?"
"Nebudeme mít problém?"
"Když bys šel sám, tak jo," řeknu zamyšleně, "ale když půjdeš se mnou, tak to bude v pohodě."
Jen na mě nevěřícně zírá.
"Ty to tady řídíš?" zeptá se zmateně.
"Já? Hlavně to ne," zhrozím se, ale nemůžu potlačit úsměv. Kdybych tohle řídila, tak bych to všechno rozpustila a šla domů už dávno.
"Tak jak to, že s tebou mě pustí?"
"Protože mě tu mají rádi a něco mi dluží. Tak jdeš?"
"Že se ptáš. Jdeme."
Zahodím to beznadějné klubko na stůl a jdeme najít Penny.

Najdeme jí u aranžování jedné velké ozdoby na zeď a oznámím jí, že odcházíme.
"Ještě půl hodiny to snad vydržíte, holka" namítne.
"Penny, ale no tak. Dělá se mi tady z toho špatně," a u dělám na ní ten svůj sladký obličej, "a říkala jsem si, že si to jednou vyberu."
Chvíli přemýšlí a pak dodá: "Tak dobře. Zítra ahoj."
"Ahoj."

"Máš tu docela vliv," prohodí, když vyjdeme ven do tmy. To jsem tam byla tak dlouho? Vlastně když jsem přišla, tak už bylo šero, nějakou dobu tam jsem si četla a pak si našla nějakou zábavu v podobě šmodrchanice ze světýlek, aby to vypadalo, že něco dělám.
"Ani ne," protestuji.
"Ale jo. Když jsem se o to pokoušel minule, tak mě nepustili a to jsem se je pokoušel okouzlit svým šarmem," připustí s úsměvem.
"Ale kdybych měla tak velký vliv, tak tam ani nejsem," namítnu.
"Kam chceš jít?" zeptá se znenadání.
"Ehm, popravdě nevím. Jen jsem chtěla pryč," připustím.
"Dobře. A jak se vlastně jmenuješ?"
"Je to pro tebe důležité?" opáčím.
"Je. Až tě někomu budu popisovat, tak nechci říkat Ta holka, která nás dostala ven."
"Říkají mi Antix-mas. Tak mi říkají všichni, které znám a oni znají mě. Jinak mé pravé jméno je Christmas. Docela ironie, když je ani nemám ráda. Dřív mi lidé různě mutovali moje jméno, až se všichni dozvěděli, že nemám ráda Vánoce, a tahle mutace se uchytila." Nechápu, proč mu to říkám, když ho ani neznám.
"A vadí ti to, Christmas, že ti říkají Antix-mas?" a vážně se na mě zahledí.
"Ne. Je to výstižné," a opravdu mi to nevadí. Nevím, jestli je to tím, že jsem si na to zvykla. "A jak se jmenuješ ty?" zeptám se ze slušnosti.
"Je to pro tebe důležité?" oplatí mi otázku.
"Ptám se ze slušnosti. Tak jak?"
"Tak řekněme, že se jmenuju Nick." odvětí záhadně.
"Hm," přikývnu a dál kráčíme ztemnělou ulicí.
"Doprovodím tě domů," oznámí mi znenadání a já pochopím, že to není nabídka.
"Dobře, když chceš. Tím pádem teď musíme zatočit doprava." Jsem ráda, že nemusím jít sama. Ne, že bych se bála, ale bydlím na okraji města, kde se někdy potulují zkrachovalé existence, které bych nerada potkala.

"Tak tady bydlím," prohlásím, když se ocitneme u mého domu v jedné z tmavých ulic této části města.
"Uvidíme se zítra?" ujistí se ještě, než se rozloučíme.
"Určitě," potvrdím mu to.
"Tak dobrou noc."
"Dobrou noc."
Otočí se a odchází pryč do neznáma. Dívám se na jeho záda mizící ve tmě, dokud nezmizí úplně a pak se otočím ke dveřím a odemknu je.

2. den
"Budoucnost," cituje název mé knížky stín nade mnou. Opět je po škole a já nedobrovolně tvrdnu na dobrovolné činnosti, tak jsem se to rozhodla ze začátku bojkotovat knížkou, než si najdu jinou zábavu, kterou se budu snažit zabavit do konce toho všeho.
"Už jí čtu podruhé. Skvělá knížka," sdělím stínu.
"I já jednu mám," a vytáhne z batohu Metro a já se musím usmát, jelikož je to knížka od stejného autora.
"Co máš dneska v plánu? Ani nevím, co jsi dělal včera." Obrátím se na Nicka, když si ke mně přisedne.
"Ode všeho trochu. Co jsi dělala ty, X-mas?" zajímá se. Včera Christmas a dneska X-mas? Kde je Antix-mas?
"Viděl jsi. Rozmotávala světýlka," pokrčím rameny.
"Celou dobu?" diví se.
"Víš, jaká je to práce, když si při tom ještě chvilkami čteš," poučím ho.
Stále sedíme na lavici vedle sebe a sledujeme dění okolo. Pořád někdo přichází a ujímá se práce, jako kdyby to bylo to nejdůležitější. Někdo vyrábí nové ozdoby, řetězy a nebo další blbosti okolo. Je až k neuvěření, jak každý ví, co má dělat, a my tady sedíme a všechno pozorujeme.
Naši idylku naruší Angie: "Antix-mas, Nicku, copak vy dva nemáte co dělat?"
"My pozorujeme, to je taky důležité," informuji ji.
"Chytej, Antix-mas," a hodí mi mojí šmodrchanici světýlek ze včerejška. "Nick ti určitě rád pomůže." Otočí se a chystá se odejít, ale než to udělá: "Proč tu vůbec jste? Tímhle přístupem tu ani nemusíte být."
"Máme to nakázaný," odpoví Nick mnohem dřív než já.
"Já vím," pak Angie padne zrak na mojí knížku položenou na klíně, "další knížka?"
"Pořád nějaká je," odpovím s úsměvem a vzápětí mě přepadne smutek. Dneska je pátek a každý pátek večer chodím s kamarádkou do knihovny, ale dneska jsem tady místo tam. Někdy místo knihovny jdeme do kina, na jídlo ...
"Copak?" zeptá se starostlivě Angie.
"Ale jen každý pátek chodím s Gigi do knihovny, někdy do kina nebo na jídlo. Moc se nevidíme, i když chodíme do stejné školy, má jiné koníčky a tak," připustím se smutným úsměvem.
"Tak to vydrž. Tady zažiješ taky spoustu zábavy," ještě se na nás zářivě usměje a odejde dál rozsévat vánoční náladu. Je mi z toho špatně.
"Takže knihovna?"
"Jo. Ale teď mám lepší zábavu," řeknu ironicky a ukážu klubko.
"Tak já si jdu taky nějakou najít." A odejde. Zanechá mě v tom samotnou. Dám si sluchátka do uší a pustím se do toho.

"Kdes byl tak dlouho?" zeptám se Nicka, který na nějakou dobu někam zmizel a teď se ke mně řítí rychlostí světla.
"Sbal si věci a obleč se. Jedeme pro stromeček." řekne prostě a už míří ke dveřím.
"Pro stromeček? Proč zrovna pro ten? Já už jsem si zábavu našla v podobě George."
"George?"
"Jo. Takhle jsem pojmenovala tu šmodrchanici. Je to můj nový kamarád. Seznamte se. George to je Nick. Nicku to je George," a to už nedokážu udržet smích, když se Nick na mě podívá. Taky mu cukají koutky, ale snaží se udržet vážný výraz.
"Jde to s tebou z kopce, když už jsi pojmenovala i tuhle kouli." Ale stále obtížněji se snaží udržet se.
"Jo, George si to myslí taky. Rozuměli byste si, kdybys mu dal šanci." To už se směje na celé kolo.
"Tak ho vezmi sebou," řekne nakonec, když se oba uklidníme.

"Nebudeme mít problém?" strachuji se, když nastoupím do jeho auta.
"Ne, dostal jsem tenhle úkol přímo od Penny," prohlásí hrdě a vyjede na silnici. Když se na něj přísně podívám, přizná, že ji k tomu přemluvil.
"Kam jedeme?" ještě se zeptám.
"Uvidíš," prohodí tajemně a přidá na plynu.

"Tak a jsme tady," řekne, když zastavíme u knihovny. Nechápu. Proč jsme u knihovny? Tady je ten stromek? Myslím, že můj zmatený výraz mluví za vše, jelikož mi Nick hned objasní situaci: "X-mas, stromek je záležitost na půl hodiny. A ty bys dneska měla být v knihovně, takže teď se zastavíme v knihovně pak na jídlo, a nakonec tedy vyzvedneme ten stromeček. Snad se tak dlouho bez něho obejdou." Usměje se na mě a já mu úsměv oplatím. Ani neví, jakou radost mi tou knihovnou udělal.
Z knihovny odcházím se dvěma novými knížkami. Opět nasedneme do auta a Nick nás odváží na jídlo do jednoho obchoďáku.
"Co si dáš?" Stojíme před všemi možnými fastfoody a já bych si dala od každého něco.
"Čínu,'" řeknu nakonec, "a ty?"
"Taky," a opět se na sebe usmějeme.
"Tohle je nejlepší příprava vánočního večírku, kterou jsem zatím absolvovala," prohlásím, když si jdeme s jídlem sednout.
"Moje taky. Myslel jsem si, že to nepřežiju, ale ono se to přežít dá."
Jíme nějakou chvíli mlčky, dokud Nick neprolomí ticho : "Jen abys to špatně nepochopila. Já mám rád Vánoce. Jen ten vánoční večírek nepodporuju."
"Já vím. Je to poznat. Doufám, že mě teď taky nebudeš nutit, je mít ráda jako ostatní." Doufám, že nebude. Klidně ať si je má rád, ale mě ať nenutí.
"Proč je vlastně nemáš ráda?" v jeho hlase je slyšet zájem a já přemýšlím, jak mu to vysvětli tak, aby to pochopil. "Jde o to," začnu, "že lidi z toho dělají až moc velké HALÓ. Vidíš ty tlačenice v obchodech, tu přeplácanou výzdobu, to všechno, co lidi udělali z Vánoc. Nechci být toho součástí."
"A jinak bys je měla ráda?"
"Pokud se objeví někdo a udělá mi Vánoce, který by se daly nazvat Vánoci, tak jo," připustím zamyšleně. "Ale to se nestane."
"Proč ne?" zajímá se.
"Podívej se okolo sebe," a prohlídneme si společně okolí. Spousta lidí, výzdoby, všeho.
"Vlastně na Vánocích mám ráda jednu věc," přiznám.
"Jakou?"
"Cukroví," řeknu s úsměvem a i on se usměje.
"Jo, tak tomu se nedá odolat."

Ještě zajedeme pro stromeček, pro který už jsme měli zajet dávno, a dávno se vrátit. Vypadá dobře. Není to žádné koště. Je pěkně bohatý a zelený. Jednoduše řečeno - ideální vánoční stromeček.
"Kde jste tak dlouhou," vybouchne Penny, když vedeme do třídy. Penny a Angie stojí s rukama na prsou a tváří se naštvaně.
"Byla zácpa," zalže Nick.
"V tuhle dobu?" ujistí se nevěřícně Penny.
"To si řeknou všichni a pak to takhle dopadá," lže dál Nick a je vidět, že v tom opravdu umí chodit, jelikož se tváří naprosto vážně, jako kdyby to byla pravda.

"Tak v pondělí," loučí se se mnou Nick, když mě i dnes doprovodí domů.
"V pondělí, tak dobrou noc."
"Dobrou noc," a opět sleduji jeho mizející záda ve tmě, než otevřu dveře domů.

***

"Stále Budoucnost?" zeptá se mě nově příchozí člověk.
"Je to tlustá knížka a o víkendu nebyl čas číst," přiznám mu a zvednu hlavu.
"Hele, odkdy tu jsi, protože nejvíc lidí přichází ve stejnou dobu jako já?" a přisedne si ke mně.
"No, právě. Jsem tu mezi prvními. Jako vždycky a všude," připustím a zaklapnu knížku a sklidím do batohu.
"Takže s Penny a Angie?" ptá se dál.
"I když to tu vedou, tak tu první nikdy nejsou. A my o vlku a vlk za dveřmi," a vidím, jak se k nám blíží Penny. "Jdu si pro George a ty si taky něco najdi."
"George. To mě dostává." prohodí a zasměje se.
Kam jsem ho v pátek schovala?, pomyslím si a prohledávám skříň. Tady je, zajásám v duchu. Vrátím se s Georgem ke svému místu, kde už Nick něco kutí.
"Antix-mas, vidím, že máš zase svojí hračku, tak ať je to na večírek rozmotané," upozorní mě Penny s úsměvem a pohodí rukou ke šmodrchanici světýlek.
"Neboj, bude to tu zářit," uklidním jí.
"Ale no tak. Co trochu úsměvu? Cítíš tu kouzelnou atmosféru?" opět se mě snaží nakazit svojí náladou, ale já jsem už proti ní imunní.
"Kdybych byla doma, tak jo. Cítila bych cukroví a horký čaj. Pa bych si Vánoce užívala podle sebe a bylo by to kouzelné," řeknu se zářivým úsměvem.
"Ale tvoje představa Vánoc je naprosto jiná," zavrtí hlavou a odejde dělat něco užitečnějšího jako třeba vyrábět ozdoby.
A takhle to jde den za dnem. Já tam přijdu, čtu si. Pak přijde Nick povídáme si spolu. Já pořád rozmotávám George a Nick si vždycky najde něco jiného. Penny s Angie se mě snaží dostat do vánoční nálady, ale neúspěšně. Opět si s Nickem povídám. On mě vždycky doprovodí domů. Takhle to jde do té doby, dokud není vše hotové a mi máme poslední přípravu.
"Tak jsme to ve zdraví přežili," prohodí Nick, když mě naposled doprovází domů.
"Kupodivu. Ani jsem to nečekala," řeknu a snažím se zahnat smutek z toho, že už tohle nebude. Zítra začínají prázdniny. Dneska je ten večírek, na který ani jeden z nás nejde, ale já nějak nechci, aby tohle skončilo.
"Tak už jsi doma."
"Jo," přisvědčím. Je to jiné. Oba to víme. Tohle je naposled, kdy mě doprovází domů. "Možná, že se ještě uvidíme. Někde ve škole určitě," pokusím se oba nějak uklidnit, ale moc to nepomáhá.
"Určitě," potvrdí se smutným úsměvem a dodá: "Veselé Vánoce a dobrou noc, Christmas."
"Vesele vánoce a dobrou noc."

***

Bylo to, jako kdyby mě někdo vytrhl ze snu. Čtu si, piju čaj, jím cukroví, trávím čas s kamarády a rodinou - trávím prázdniny přesně, jak jsem chtěla - a večer před Štědrým dnem dostanu zprávu od Nicka, ve které stojí - Obleč se a čekej před domem.
Tak stojím před domem a čekám na Nicka, který pro mě přejede autem.
"Ahoj," pozdravím ho s úsměvem.
"Ahoj. Co prázdniny?" ptá se taky s úsměvem.
"Jsou přesně takové, jaké jsem je chtěla," a stále se usmívám.
"Teď vypadáš mnohem vánočněji, než když jsme připravovali ten vánoční večírek," poznamená a já musím souhlasit.
"Nezeptáš se, kam jedeme?"
"Ne, chci být překvapená." Nick na odpověď nic neřekne, jen s usměje. Mám ráda překvapení a mám tušení, že tohle se mi bude líbit.
Zastavíme u knihovny. Koukám na ní dost nechápavě, jelikož v tuhle dobu už je určitě zavřená, ale Nick nic neřekne a vystoupí. Já ho následuju. Podrží mi dveře a já vkročím do mdle osvětlené knihovny, kde na jednom stole svítí svíčky, stojí konvice s čajem a tác s cukrovím. Všechno tohle vytváří tak kouzelnou atmosféru, že se mi z toho roztočí hlava. Přesně tohle jsem chtěla, pomyslím si a Nick to řekne za mě nahlas: "Přesně tohle jsi chtěla," pohlédnu na něj a on dodá: "Tvůj výraz."
"Je to kouzelné," je všechno, co ze sebe dokážu dostat.
"V to jsem doufal." Já si doposud prohlížela knihovnu, ale až teď jsem se odhodlala na něj pohlédnout. "Proč?" ale zní to jako vzdech.
"Protože chci, abys měla Vánoce, X-mas." Na tohle už nejsem schopna slova, které už stejně nejsou potřeba. Jemně si mě přitáhne a políbí mě a já mu to oplácím. Přesně takové Vánoce chci a on jediný, kdo to pochopil.

To, jak jsem spokojená

21. prosince 2016 v 16:23 | Andey |  MY IDEAS
AHOJ
Dnešní článek nebude moc vánoční, i když ... Uvidíme.
Dneska bych chtěla psát o to, jak jsem momentálně spokojená a celkově mám dobrý pocit.

Opět píšu svojí knížku. V létě jsem toho napsala spoustu, ale během školy ani slovo a teď znova píšu a věřím, že to dokončím. Chci to dotáhnout do konce. Nechci skončit v půlce a pak litovat toho, že jsem to ani nezkusila. Jsem připravená na neúspěch, ale nejdříve to potřebuji dopsat. Mám i svojí betačtenářku. Je to kamarádky a slíbila jsem jí, že budu psát o prázdninách, aby měla co číst.

Další věcí je, jak jsem si užila dnešní den ve škole. Mám opravdu skvělé spolužáky a z dnešního dne jste mohli vidět dvě fotky na instagramu.
Spolužačka si mě adoptovala jako svojí dnešní spolusedící, což bylo super. Bavila jsem se s holkami a pak s dalšími. Pak se holky rozhodly, že mě vykrmí, tak na stůl rozprostřely svoje cukroví se slovy: "Holky, berte si." Tak jsem ochutnala a dopadlo to tak, že jsem snědla dva druhy netradičního cukroví. Na konci jsme si měli rozdávat dárky. Já jsem dávala spolužákovi, které ho moc neznám, jelikož jsem si ho vylosovala. Dala jsem mu křížovky a líbily se mu, za což jsem ráda. Jelikož kamarádka, která měla dávat dárek mně, je nemocná, tak přišla do školy jen na otočku, aby odevzdala seminárku na zeměpis a nechala u naší třídní učitelky dárek pro mě a teď mi ho učitelka dává a já zavtipkuji: "Ale paní učitelko, to jste nemusela." Když jsme si popřáli hezké Vánoce a měli jít, tak jsme s holkami, které taky dojíždějí zjistily, že nám ujel vlak a mi máme čas, tak jsme šly do kavárny.
Nakonec když jsem procházela vlak, abych našla volné místo na sezení, potkala jsem spolužáka, ke kterému jsem si přisedla. Jsem ráda, že cesta byla v pohodě a mu nevadilo, že jsem si k němu přisedla, protože mezi námi je to takové divné. A na nádraží doma jsem potkala kamarádku, se kterou jsem šla společně domů.

Další věcí, ze které mám radost, je můj program na prázdniny. Počítám už dnešek, protože zítra nejdeme do školy, a dneska večer mám step, který mám moc ráda. V sobotu je Štědrý den. V neděli jedeme k babi a dědovi. V pondělí jdu s kamarádkou na jedno spolužákovo představení a ve středu jdu s jinou kamarádkou do kina. Myslela jsem si, že se budu válet, ale mě se program tvoří sám.

Další věcí jsou články. Mám pro vás připravený vánoční dárek a pak ještě jeden článek, tak snad se vám budou líbit.

A co vy? Jak se máte? Co plánujete na prázdniny?

Tuhle verzi Carol Of the Bells mám nejraději.

X-mas special

14. prosince 2016 v 20:38 | Andey |  ONLY FOR FUN
AHOJ
Omlouvám se, že jsem nějakou dobu nebyla aktivní, ale v pátek se mi udělalo nehorázně zle - zvracela jsem, nejedla, byla nehorázně slabá- a trvalo to 4 dny a pak jsem doháněla školu a během mé nemoci jsem opravdu na blog náladu neměla.
Tak a teď něco veselejšího. Jelikož za 10 dní tu jsou Vánoce - to nehorázně letí-, připravila jsem si pro vás takový vánoční speciál. Sama nevím, co z toho vznikne, tak snad se vám článek bude líbit.


Tohle oblečení chci taky!!

Tuhle písničku mi poslala spolužačka, se kterou si poslední dobou rozumím víc než třeba na začátku roku.





PENTATONIX

Je spoustu vánočních písniček, ale PTX jsou na to odborníci. Jejich písničky mi ukázala stejná spolužačka a teď je vám ukážu já.

Prostě se nedokážu rozhodnout, které jsou ty nejlepší.


Carol Of the Bells

God Rest Ye Merry Gentlemen

Coldest Winter

Mary, Did You Know?

White Winter Hymnal

That´s Christmas To Me

Hallujah



12 ZIMNÍCH POLÍBENÍ: DÁREK Z PRAVÉ LÁSKY

Co jiného číst o Vánocích, než vánoční knížku? 12 kouzelných vánočních povídek od známých, ale i neznámých autorů.
Knížku jsem dostala minulý rok k Vánocům a je to opravdu pohodové vánoční čtení. Knížku jsem vám představovala TADY a TADY.




CUKROVÍ

Pracny. To je jediné, co ode mě uslyšíte, když řeknete: "Cukroví." Samozřejmě mám ráda i perníčky, ale ostatním druhům moc nedám. Bohužel jsem si pracen zatím moc neužila, ale mám v plánu to napravit.
A jaké je vaše oblíbené cukroví?


"Já/Ty jako gymnazista ..."

4. prosince 2016 v 19:55 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Děkuji vám moc za komentáře u minulého článku. Moc mě potěšily. Určitě chci více vydávat povídky, ale musí být nápad.

Všimli jste si nového vzhledu blogu?

Vysvětlení názvu - "Já/Ty jako gymnazista ..."
Tak tuhle větu používám poslední dobou dost často a mé okolí taky. Vždycky, když se do něčeho pustím, tak já jako gymnazista bych to měla udělat levou zadní - to si myslí ostatní.

Novinka v mém životě - V květnu pojedu do Anglie. V pondělí učitelka na angličtinu opět mluvila o zájezdu do Skotska, kam jsem měla v plánu nejet, jenže ... Jenže spolužačka prohlásila, že by jela, ale nechce sama a já taky nechtěla sama. Ve finále to dopadlo tak, že se ještě rozhodnu, ale na 60% to vypadalo, že obě pojedeme. V úterý jsem nám od ní obstarala přihlášky a ve středu večer jsme se obě závažně přihlásili na zájezd (přihlašuje se přes internet) se slovy: "Opovaž se nejet, jinak si mě nepřej." A v pátek jsme ještě odevzdaly dodatečnou přihlášku učitelce.

Můj týden v kostce - V pondělí hned první hodinu jsme dostali na zpět čtvrtletku z matiky a mám za tři. Já říkala, že se mi nepovedla. Pak byla ta angličtina. Po škole jsem měla angličtinu a step. Už máme celou choreografii, ale ještě jí musíme vyladit, takže mám natočené video a trénuji.

V úterý jsem měla od desíti, tak jsem si krásně přispala. Učitelka na němčině mě pochválila, což mě potěšilo, protože, i když to bude znít divně, mám němčinu jako jazyk ráda a ráda bych se ho učila i mimo školu, tak snad mi to vyjde. Večer jsem měla taneční - poslední hodina před prodlouženou.

Ve středu jsme měli ve škole dvě hodiny anglické divadlo o anglické historii. Bála jsem se, že to bude nuda, ale nebyla. Poslední hodnu jsme psali test z biologie, ze kterého jsem měla nehorázně dobrý pocit.

Ve čtvrtek jsem jela se svojí a ještě jednou třídou do Liberce do IQlandie. Sraz byl u školy a já jako vždycky tam byla první. Cesta byla zábavná. Seděla jsem s kamarádkou. se spolužačkou jsem rozebírala oblečení. Za námi seděli kluci, kteří celou cestu tam rozebírali téma vegetariánství a bio strava. Je to rozmanité téma, co si budeme povídat.
Tam jsme byli celkem 3 hodiny. A i tam to bylo zábavné.
Cesta domů byla taky zábavná, kord když spolužák má na vás úžasné (myšleno ironicky) otázky.

V pátek jsme dostali známky z biologie a mám za jedna. Jinak nic dál extra se nedělo, tedy nevzpomínám si.
V sobotu jsem byla doma a byl to skvěle proflákaný den.
A dneska jsem byla s maminou, kamarádkou a její maminou ve městě na vánočních trzích, takže to byl taky dost užitý den.

A jaký byl váš týden?
Užijte si ten příští.
Zítra jsem ještě doma, jelikož nám ve škole mění okna, tak máme ředitelské volno. V úterý mě čeká prodloužená.


Ples

1. prosince 2016 v 19:11 | Andey |  Jednodílné povídky
AHOJ
Dneska jsem byla se svojí a ještě jednou třídou v Liberci, ale asi nejzábavnější na tom byla ta cesta tam a zpět. No, prostě užitý výlet. (Víc bude ve sweet little sunday.) A jak jste se dneska měli vy?
Jinak jsem děsně unavená, takže blogy dneska obíhat nebudu, ale udělám to zítra. Tak si užijte zbytek týdne.
Tenhle drabble jsem už vymyslela v srpnu, ale k jeho vydání jsem se dostala až teď, tak snad se vám bude líbit.

***

Pan Drake zastaví před domem slečny Steelové ve svém černém BMW. Vystoupí z auta a jde zazvonit. Okamžitě otevře dveře komorná, která mu oznámí, že slečna hned přijde. Není vůbec nervózní, i když by měl. Jede se slečnou Steelovou na ples, na který ani jeden není pozván, jelikož se jich všichni obávají. Měl by se nejspíš bát toho, co se může stát, ale on sází na to, že jejich strach vůči nim je zneschopní cokoliv udělat. Najednou se před ním objeví slečna Steelová v krémově bílých šatech až na zem s mašlí okolo pasu. On sám má na sobě slušivý černý oblek, speciálně ušitý pro tento ples.

"Jste připravena, slečno Steelová?" zeptá se jí s náznakem úsměvu cestou k autu.
"Jako nikdy, pane Drakeu," odpoví mu s úsměvem. Vypadá vyrovnaně a pokud je nervózní, tak to vůbec na sobě nedává znát.

Muž pomůže slečně do auta a už vyrážejí směr ples. Na ples, na který by ani jeden neměl jít.
Černé BMW zastaví před palácem a muž pomůže slečně vystoupit.
A divadlo může začít.

(o chvilku později)

Všem se ve tváři zrcadlí strach, když prochází davem do středu sálu. Nedá na sobě nic zdát. Jen kráčí dál a lidé na něj upírají svoje pohledy. Jakmile se octne uprostřed místnosti otočí se ke dveřím a celý dav s nefalšovaným strachem a zvědavostí očekává, co se stane dál. Muž však jen klidným hlasem pronese: "Pojďte dál, slečno Steelová."

Jakmile slečna Steelová vpluje do místnosti všechny oči se na ní upřou a strach v nich se ještě prohloubí. Ona však pokračuje ladným krokem do středu k panu Drakeovi, který ji sleduje s neskrývanou úctou. Nikdo ji cestou nezastaví a ani neosloví. Všichni strachy zkameněli a oněměli, pouze jsou schopni sledovat divadlo, odehrávající se před nimi.

Slečna Steelová už došla k panu Drakeovi, který jí do ucha zašeptá: "Smím prosit?" na což jen odpoví: "Vždyť nehraje hudba."
"Když na tom trváte, slečno Steelová." Spočine pohledem na muzikantech, kteří se proberou z transu a začnou hrát valčík. Tancují uprostřed sálu nikým nerušeni. Co naplat, že ani jeden nebyl pozván. Všichni se je bojí vyhodit. Tak tam jen stojí a sledují, jak se slečna Steelová s panem Drakem lehce vznáší po parketu.