Říjen 2016

A 5, 6, 7, 8 ...

27. října 2016 v 17:05 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Kdo tancuje, tak A 5, 6, 7, 8 dobře zná a já též. Tanec je mojí součástí, dalo by se říct. Je to jeden z mých úniků z reality. Tancuji už od první třídy a dosud mě to nepustilo. Celou dobu netancuji stejný styl, ale pár jsem jich vystřídala, tak se pojďme podívat, kam až jsem se dostala.
Ještě bych chtěla upozornit, že bydlím v malém městě, takže moje možnosti byli omezené.


Břišní tance - Jednu dobu s jednou přestávkou, jelikož je zrušili, ale pak zase začali (malé město), jsem tancovala břišní tance. Nemůžu vám říct, jestli mi to šlo, ale nehorázně mě to bavilo. Stále si z toho něco pamatuji a i ten šátek ještě mám.

Pohybové tance - Nějak tak se to jmenovalo, ale přesně nevím. Opět to bylo u mě ve městě a bylo to jen jeden rok. Zmiňuji se tady o tom, jelikož jsem se tam naučila ptačí tanec. Takže od té doby umím ptačí tanec.

Scénický tanec - Tohle byla opravdu dlouhodobá záležitost. Začala jsem v 2. pololetí 5. třídy a tancovala až do konce devítky. Scénický tanec je modernější verze baletu. Taneční figury nejsou tak náročné, netančí se v baletních špičkách, ale na boso, ale stejně musíte mít propnuté špičky a být zpevnění.
Tam mě ten tanec nehorázně pohltil. Vždycky jsem tam naprosto vypnula a užívala si to. Tancovala jsem. Unikala z reality. Učila nás techniku, improvizaci ... . Díky tomu jsem se zbavila trémy. Ta technika nebyla moc zábavná, tedy v té chvíli mi to tak přišlo, ale musím se přiznat, že i teď někdy si tu techniku někdy zopakuji. Opět vám nedokážu říct, jestli jsem v tom byla dobrá, ale bavilo mě to.


V prváku jsem přestala tancovat a jen jednou týdně chodila na jógu. Ze začátku mi to tak nepřišlo, ale pak už mi ten tanec nehorázně chyběl. Tak jsem se rozhodla pro step, když už chodím na střední.

Step - Začala jsem s ním teď ve druháku. Je to naprosto jiná technika než u scénického tance, ale baví mě to. Bála jsem se, že to bude těžké, ale nejdřív se to učíme pomalu a do velkých rozměrů. Do velkých rozměrů, jelikož step se většinou tancuje na místě strašně rychle a vy ani nepostřehnete, že ten dotyčný udělal stepheel, brush, scuffel nebo něco naprosto jiného. Pak postupně zrychlujeme a zmenšuje užitou plochu.
Při stepu myslíte jen na step, protože to jinak nejde. Když začnete myslet na to, že zítra píšete dva testy a vy se musíte učit, začnete si opakovat látku ... Jste mimo a vůbec nevíte, jaký krok máte udělat. Mám to tak já i všichni, se kterými tam chodím. Při stepu se ponoříte jen do toho stepu a úplně zapomenete na okolní svět. Luxusní.
Jelikož nás v lednu čeká vystoupení, tak už připravujeme sestavu, kterou jsem si minulou hodinu natočila a snažím si tu část, kterou zatím máme, zapamatovat, protože prý to bude ještě rychlejší.

Tady vidíte moje stepařské boty. Ano, jsou černobílé a jsou naprosto boží. Bála jsem se, že budou nepohodlné, ale opak je pravdou. Nebolí mě v nich paty a ani prsty a stejně mám tu nohu pořádně zpevněnou, což je jenom dobře.


Taneční - I já chodím do tanečních. Ze začátku se mi tam vůbec nechtělo, ale teď jsem ráda, že tam chodím. Měla jsem strach, že mi budou tlačit boty a nebudu na nich umět, ale je to v pohodě. Je to zase něco jiného. Opět je to svým způsobem únik z reality, ale ne tak úplně, jelikož tančíte v páru. Ale o tanečních je připravený samostatný článek, takže tam se dozvíte víc.


***
Doufám, že se článek líbil.



Nelze stavět na domněnkách.

23. října 2016 v 18:52 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Nějak jsem neměla na blog náladu, takže jsem moc aktivní nebyla. Do článku jsem se nutit nechtěla, protože by to bylo vidět a já nechci mít na blogu nějaké nekvalitní články. Tak jsem se nenutila. Jen okomentovala pár blogů. Příští týden budu nejspíš aktivnější, jelikož nás čekají prázdniny, sice mám už něco v plánu, ale nic velkého to není. Mám v hlavě pár plánů na články, takže je chci zrealizovat.

Vysvětlení názvu - Nelze stavět na domněnkách.
Myslím, že název mluví za vše. Nemůžete stavět na něčem, co jste si ani neověřili. Co když je to úplně jinak, než si myslíte, a vy uděláte chybu a budete na ní stavět dál a pak se vám to sesype jako domeček z karet?

Můj týden v kostce - V pondělí jsem šla k doktorce a pak zůstala doma, jelikož mi nebylo dobře. Skoro celý den jsem spala a pak si jen četla a dočetla Uvnitř mé hlavy /skvělá knížka/.

V úterý jsem něco dělala do školy, polehávala a večer šla do tanečních. Ano, i když se mi tam vůbec nechtělo a chtěla být doma. Učili jsme se totiž otočky a já prohlásila, že takový profík opravdu nejsem, abych na prodloužený vyšvihla otočky bez zkoušení, takže tam musím. Tak jsem šla a do teď to bylo ok, ale ty otočky, uff. A nebojte. Nezapomněla jsem na vás. Článek o tanečních chci napsat, ale až po 1. prodloužené.

Ve středu ráno jsem šla na kontrolu k doktorce, kam jdu ještě v pondělí, a pak do školy. S kamarádkou jsme přišly na to, že ve škole se dějí zajímavé věci, jen když jsem tam já. Ve středu vybouchla láhev se zkvašeným pití, ale já za nic nemohla. Jen jsem přišla do školy. Pak poslední hodinu jsme psali test z chemie.

Ve čtvrtek jsem na tělocviku necvičila a snažila se učit na zeměpis. Ve škole se jinak nic zajímavého nedělo. Domů jsem jela se spolužákem, se kterým poslední dobu něco řeším a nevím, jak z toho ven. Večer jsem se učila na zeměpis, tatí mě pak zkoušel a celý naštvaný prohlásil, že každý týden se učím celý tenhle sešit a k čemu nám tohle všechno bude. Taky nevím.

V pátek byl divný den. Dostali jsme zpátky testy z chemie a mám dvojku, což jsem ráda, jelikož se mi tam něco nepovedlo. Psali jsme ze zeměpisu a učitel na nás: "Tu slepou mapu budu známkovat mírněji. Kolik jsem vám vlastně dal těch pojmů?" a já: "144" a on: "I se státy?" a já: "Jo" a on: "To není tak moc." a usmál se. Není moc? To máme 144 pojmů + všechny poznámky o Africe od obecných věcí k popisu jednotlivých států = ???
Pak jsem se opět zapovídala na zsv s učitelem a nakonec už byl čas jet domů. V pátek je vždycky ten vlak tak narvaný, že jsem byla ráda, že jsem si našla dobrý místo na sezení.

V pátek se mě spolužačka ptala, co budu dělat o víkendu, a já jí odpověděla - válet se. Co myslíte udělala jsem to?
Ano, v sobotu jsem se válela.
Dneska jsem se probudila s tím, že je pátek a já si v hlavě začala opakovat věci na zkoušení, ale naštěstí jsem si pak uvědomila, že je neděle. Dnešek jsem měla celý posunutý a v šest hodin jsem si opět uvědomila, že je neděle a já si musím umýt vlasy, připravit věci na step a vydat sweet little sunday. Prostě nemám pojem o čase. Už se vám to taky stalo?


Jaký jste měli vy týden?
A příští týden 2x do školy a pak už jsou prázdniny, tedy já v pondělí nejdu, jelikož jdu na kontrolu.
Užijte si příští týden.

Reading is my escape |3|

15. října 2016 v 18:08 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS
AHOJ
Včera jsem byla na spolužákově prodloužené. Byla jsem značně nervózní, jelikož jsem tam znala 5 lidí, ale bylo to super až do úplného konce. Něco takového jsem potřebovala.

O prázdninách jsem četla knížky, jako je Hollywood od Bukowskiho , kterého mám jako autora ráda - jeho knížky jsou takové pohodové čtení, které ale nemusí sednout každému - a Vladaře od Machiavelliho, což je filozoficky-politický spis, ale který se čte nehorázně dobře. Říkala jsem si, že tyhle knížky nejsou pro každého, tak jsem si s tímto článkem dala na čas, až přečtu nějaké jiné. Jinak během školy čtu odlehčené knížky, ale o prázdninách je vždycky pohoda, tak to chtělo náročnější čtení.

Pozor! Může obsahovat spoilery!

Muži, kteří nenávidí ženy - Stieg Larsson

Hlavní postavou je Mikael Blomkvist, který je novinář, a Lisbeth Salanderová, která je nehorázně dobrá hackerka a kterou si oblíbíte, tedy v mém případě to tak bylo. Mikael je novinář a po jedné události se stáhne do ústraní a nakonec skončí v Hedeby, kde má za úkol vyřešit přes 40 let starý případ zmizení Harriet Vangerové. Lisbath to v životě nemá lehké a zastává názor - Co si sama neudělá, to nemá. Nikomu se nesvěřuje a žije si svůj život, tedy snaží se, jelikož má poručníka, i když už je dávno dospělá. Proč ho má? A co se stane, když jí přidělí nového?
Okolnosti ty dva svedou dohromady a společně vyřeší nejen zmizení Harriet Vangerové, ale vyřeší i několik let staré sériové vraždy. Kdo vraždil? Proč Harriet zmizela? Zabil ji někdo, unesl, nebo dokonce sama utekla? A pokud utekla, tak proč a kam?
Musím přiznat, že začátek měl trošku pomalejší rozjezd a bála jsem se, že taková bude celá knížka. (Jinak knížka má 536 stran.) Ale pak už to byla jízda, a i když kapitoly nejsou vůbec krátké, nemohla jsem se odtrhnout a chtěla vědět, co bude dál. Určitě knížku doporučuju.
Jen by to chtělo malé upozornění, že autor tam často barvitě popisuje vraždy a určité situace, takže to taky nemusí bý pro každého, ale jinak doporučuji.



U konce s dechem - Rebecca Donovan

U konce s dechem je poslední knížka z trilogie Dech.
Emma, co nastoupila na vysokou, se úplně odstřihla od Westlynu. Minulost nechala za sebou a jediný, kdo ji z minulosti zůstal, je Sara. Má 3 kamarádky, se kterými společně bydlí - Peyton, kterou jsem ráda neměla, Meg, která byla neutrální, a Serena, kterou jsem si nehorázně oblíbila. Sara odjela na stáž do Francie a zanechala Emmu jejím novým kamarádkám, ale jen Meg řekla, co se stalo ve Westlynu. Peyton přemluví Emmu, aby s ní šla na silvestrovskou párty, kde se seznámí s Colem a pochybným Gavem, se kterým stráví celou noc, ale nic se nestane, jak se později dozví. Později si s Colem padnou do noty a mají takový volnější vztah. Postupně se z Emmy stává troska a čím dál tím víc se stává její vlastní matkou. Úplně to dorazí fakt, že se kvůli nešťastné události musí vrátit do Westlynu, kde potká i Evana, který se jí znovu zamotá do života. V pár scénách se mihne i Johnatan, ale moc do děje nezasáhne. Prázdniny Emma stráví se svými kamarádkami v Kalifornii, kde se objeví na párty Evanových kamarádů. Pak už to jde ráz na ráz. Evan je s Emmou v Kalifornii a snaží si k ní opět najít cestu. Ta se nenávidí za to, co mu provedla, a prosí ho, aby jí taky nenáviděl. Dají se Emma s Evanem dohromady, nebo to Emma navždy zkazila, jak si myslí?
Víc prozrazovat nebudu. Konec jsem očekávala, že tak dopadne. Popravdě řečeno jsem čekala, že autorka tam nějak zakomponuje Johnatana, ale on se tam pouze mihne v nějakých scénách, ale myslím, že je to tak dobře. Musím ocenit to, jak autorka psala nějaké části z Emmy pohledu a nějaké z Evanova pohledu. To tu knížku někam posunulo.
Na závěr chci říct jen to, že celá knížka je pěkné zakončení série.
recenze na 1. díl - ZDE
recenze na 2. díl - ZDE



Dopisy na konec světa - Ava Dellaira

O téhle knížce jste už museli slyšet.
Stále se nedokážu rozhodnout, jestli tu knížku mám ráda, nebo ne. Nejde o to, jestli se mi líbila, ale jestli ji mám ráda. Jsem z ní rozpolcená a myslím, že to byl účel.
Hlavní postavou je Laurel, kterou jsem si za celou knížku neoblíbila. Bylo to tím, že ze sebe dělala někoho jiného, než čím byla. Svojí starší sestru, která jí před nějakou dobou umřela, což se shoduje se Všemi malými zázraky. Laurelina starší sestra se jmenovala May a byla pro ní bohyně (jiné slovo mě nenapadá, které by to lépe vystihlo). Byla dokonalá, krásná, oblíbená ... no, prostě všechny nej. Ale byla to pravda? Co když to May před ní jenom hrála, aby jí ochránila? Jak už jsem psala, Laurel předstírala, že je May tak, že vždycky si řekla: "Co by udělala May? May tohle dělala normálně." Laurel po této tragické události nechtěla chodit na stejnou školu jako její sestra, tak nastoupila na West Mesa Hight, kde se nejdříve skamarádí s Hannah a Nathalii pak s Tristanem a Kristen, které jsem si nehorázně oblíbila a chtěla jsem s nimi víc částí, a se Skyem, se kterým bude chodit, ale nakonec se to pokazí. Ale co pak s nimi bude dál? Doma to Laurel nemá lehké. Její mamina se odstěhovala do Kalifornie a ona je střídavě u tatího a u pobožné tety, maminy sestry, Amy.
Jak to celé dopadne? Ukáže Laurel svojí pravou tvář, nebo se stále bude skrývat?
Pokud bych měla srovnat Všechny malé zázraky /recenze ZDE/ a Dopisy na konec světa, tak jednoznačně vedou Všechny malé zázraky. Nevím, čím to je - dějem, časem, kdy jsem knížku četla. Možná že tím, že něco ve mně zanechala, ale o Dopisech na konec světa to říct nemůžu. Ale jinak se knížka četla naprosto sama a měla jsem jí ani ne za týden přečtenou, jelikož to bylo takové oddechové čtení.
Ještě jsem zapomněla dodat, že knížka je psaná stylem dopisů, které Laurel píše slavným osobnostem, které tady už nejsou. Je to opravdu skvělý nápad a knížku to opět někam posunulo. Taky se zde objevují skvělé citáty nejen od autorky, ale taky od slavných osobností. Jeden jsem si oblíbila a je od Janis Joplinové, tedy v knížce to tak píšou.
- "Kristen," představila se, "jsem jedna z těch normálních mimoňů." - (Prostě Kristen a Tristana si oblíbíte.)



Metro 2033 - Dmitry Glukhovsky

Hlavní postavou je Arťom, který žije se svým nevlastním tátou na stanici VDNCh, která je napadána ďábly - mutanti. Jednoho dne se seznámí s Hunterem, které mu svěří své největší tajemství, a od té doby se mi změní život - vydá se do Poli, aby zachránil celé metro. Štěstí mu přeje, takže z VDNCh se lehce dostane na další stanici, z které v doprovodu ještě jednoho člověka uteče, aby splnil svůj cíl. Při cestě se ho pokouší zabít všechno možné, ale on se vždycky zázrakem nějak z toho dostane ven. Nejde sám, ale skoro na každé stanici někoho potká a ten se k němu připojí. Ale co se s těmi lidmi stane? Proč nejdou pořád společně? Po útrapné cestě jednoho dne přece jen dojde do Polis, svého cíle, a předá poselství. Tím ale celý příběh nekončí. Arťom chce zachránit VDNCh, a tak pro to udělá všechno. I vyjít na povrch, kam se odváží jen stopaři ve speciálních oblecích a se zbraněmi, jelikož Země je na povrchu zamořená radioaktivitou z minulé války a žijí tam naprosto jiní a nebezpeční tvorové. Co se stane, když Arťom selže? Kam Arťom bude pokračovat, než se dostane na svojí domovskou stanici? Koho dalšího potká? A co ďáblové?
Tady už nechci víc spoilerovat, protože pak už nebudete překvapení, a vypisovat vám názvy stanic, kterými Arťom prošel vám asi nic neřekne. Ale prozradím vám, že konec mě dostal. Jako vážně dostal.
Je to první díl z trilogie Metro. Knížku jsem si nekoupila, ale půjčila od spolužáka. Od autora jsem četla Budoucnost /recenze ZDE /a moc se mi líbila a Metro jsem prostě nemohla vynechat. Knížka byla skvělá. Za týden přečtená.
Autor použil mapu moskevského Metra, takže jakmile se tam vyskytla nějaká nová stanice, nalistovala jsem na mapu metra, které tam byly dvě - jedna pravá a druhá byla upravená, tak jste měli přehled, kde leží Polis, Rudá trasa, Hanza nebo Čtvrtá říše ...
Je to apokalyptický román, takže možná že to nebude pro každého, ale knížku vám opravdu doporučuji.

Knížku jsem zapomněla vyfotit, tak jsem na we heart it našla tuhle, jelikož z google se mi dávat nechtěla, ale obal v českém vydání je naprosto jiný.
(Nahradím jí, pokud obstarám fotku českého vydání.)

"Víš proč jsem to udělal?" - "Pro svoje pobavení?" - "Ne, abych ti dal lekci."

9. října 2016 v 14:42 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Tak tenhle týden byl šílený. proč vždycky, když odněkud přijedu následuje šílený týden?

Vysvětlení názvu - Ten neřešte. Ten je pro mě.

Můj týden v kostce - A bylo pondělí. O víkendu jsem si dopisovala sešity a v sobotu byla naprosto hotová z cesty, takže jsem naprosto vypustila z hlavy, že máme biologii a že zkouší. Taky nám učitel z matiky oznámil, že si hned druhý den napíšeme test. Moje reakce byla ve stylu: "A kdy se to mám jako naučit, když se domů dostanu tak v půl osmí?" Jinak zbytek dne ve škole proběhl dobře. Odpadla nám poslední hodina a já měla čas si zajít na jídlo. Tak jsem hned jela na angličtinu a pak hodina čas a měla jsem step. Pak opět hodina čas a domů jsem se opravdu dostala až v těch půl osmí, kde jsem si zalezla do postele s knížku a školu zazdila.

V úterý byl den D. Měla jsem první taneční, ale až večer. Nejdříve jsem musela přežít den, který vypadal nějak takto. Ve škole byla pohoda, jelikož už jsem ze všech předmětů byla zkoušená, ale pak se psala matika, ale vidím to nadějně. S kamarádkou se nám povedlo zmást tak učitelku na dějepis, takže test píšeme, kdy chceme my a ne ostatní. Pak jsme s kamarádkou, se kterou chodím do tanečních zjistili, že po škole máme nehorázně málo času, jelikož jsme se museli připravit do tanečních, naučit se na test z fyziky a na dvě zkoušení.
Doma jsem se vcelku ohřála tak 2 hodiny a 45 minut a v tomto čase jsem stihla - doučit se fyziku a kompletně se připravit do tanečních a učení na zkoušení jsem zazdila. Nějak jsem to zvládla. V šest jsem měla sraz s kamarádem /mým partnerem do tanečních/. Musím se přiznat, že jsem se bála, ale nakonec to bylo vážně dobrý. Očekávejte někdy v budoucnu článek.

Ve středu jsem vzala kamarádku ze základky podívat se do mojí školy. První hodinu jsme psali tu fyziku, tak jsem na ní zvědavá. O přestávkách jsem se pak učila na biologii a chemii, ze kterých zkouší. Doma jsem se pak válela a byla konečně poprvé za tenhle týden na počítači.

Ve čtvrtek jsem jela na rovnátka, takže jsem přišla o první dvě hodiny. Ve škole byla jinak pohoda. Dozvěděla jsem se, že jsem z té matiky dostala za jedna, za což jsem ráda. Pak se už nic moc nedělo a domů jsem jela se spolužákem.

Konečně byl pátek. Hrozilo mi 3x zkoušení a ani jedno jsem neuměla, ale naštěstí jsem nebyla. Dvě hodiny jsme měli volné a nakonec to dopadlo tak, že jsem jela domů s tatím, protože se mi nechtělo jet vlakem.

V sobotu, tedy včera jsem jela s kamarádkou nakupovat. Měl jsem nakupující náladu, tak jsem si koupila rtěnku do tanečních - já má jednu bordovou, ale ta se tam nehodí - pak 3 podprsenky a svetr. Jo, prostě byla chuť nakupovat. Úplně jsme s kamarádkou ztratily pojem o čase a domů jely až v šest. Je skvělé vždycky takhle vypnout. A konečně jsem taky dočetla Breakfast at Tiffany´s

No, a dneska je u nás babi a špendlily jsme moje oblečení, jelikož jsem zhubla, tak nějaké šaty mi nesedí a to je do tanečních problém. Pak mám v plánu se ještě učit a udělat apple cupcakes, tak snad mi to vyjde.


Co vy a váš týden?


2. a 3. den v Římě a cesta domů

6. října 2016 v 18:59 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Začátek týdne byl vážně něco, ale o tom víc ve sweet little sundey. Konečně jsem upravila zbývající fotky a vložila je do článku. Tyhle články mě baví, ale někdy ztrácím nervy, když sem dávám a upravuji fotky.
Tak jdeme na to.
1. část ZDE

2. den v Římě - čtvrtek

Opět nás čekal velice nabytý den. Jako první jsme navštívili katakomby, kde se mohly fotit jen zahrady. Pak nás autobus odvezl k bazilice sv. Pavla za hradbami a nakonec k Vatikánu a my stáli 45 minut ve frontě hladoví a s potřebou na záchod. Nejvíc nás dostávalo, že naproti, jak jsme stáli, byla pizzerie, ale mi tam nemohli. Nakonec jsme se tedy dostali do těch vatikánských muzeí. Je to opravdu podívaná, ale bohužel jsme na to měli opravdu málo času. Prostě by tomu chtělo věnovat celý den a ne jen pár hodin. V muzeích se mohlo fotit, ale moc fotek jsem neudělala, jelikož jsem si to chtěla užít, jestli mi rozumíte, ale nějaké fotky jsou. Pak jsem se vydali do baziliky sv. Petra a nakonec všichni unavení skončili na ubytování. Večer jsme měli možnost jít na noční procházku Římem, ale já a holky + několik dalších lidí jsme byli tak hotoví, že jsme nikam nešli.

Zahrady u katakomb




Bazilika sv. Pavla za hradbami










Vatikánská muzea







Bazilika sv. Petra










3. den v Římě a cesta domů - pátek

V pátek byl náš poslední den v Římě. Ráno jsme si sbalili a opět vyrazili do baziliky sv. Petra, ale tentokrát jsme šli na tu kupoli. Měli jsme Řím a Vatikán jako na dlani, ale byl drobný opar, takže daleko vidět nebylo, ale i tak byl pohled kouzelný. Pak jsme si různě procházeli baziliku, byli v katakombách a nakonec byl čas jet směrem domů, ale s malou zastávkou v Orvietu. Kouzelné městečko. Ale pak byl opravdu čas vyrazit k domovu.
Přijeli jsme v deset ráno druhý den v sobotu. Byla jsem naprosto hotová a pomalá. Normálně mi docházely věci až po minutě.
Řím byl pěkný, ale už asi víckrát ne. Ale kdo ví.


A jde se na kupili.



Řím a Vatikán jako na dlani







Orvieto - opravdu ten chrám byl pruhovaný













Cesta a 1. den v Římě

2. října 2016 v 0:25 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Tak jsem se v sobotu ráno vrátila z Říma. Byla to opravdu pěkná podívaná, ale asi víc už tam nepojedu. Teď bych chtěla vidět něco ze severu, ale to odbíhám od tématu. Teď bych se s vámi chtěla podělit o svoje zážitky z cesty tam a prvního dne v Římě. Fotky přidám takové, které jsem ten den vyfotila. Říkám to proto, že dva dny za sebou jsme viděli jednu památku, ale až ten druhý den jsme se jí plně věnovali.
Jsem ráda, že jsem článek dopsala, jelikož jsem strašně pomalá z toho, jak jsem se v autobuse moc nevyspala.
Tak jdeme na to.



Cesta - úterý

Do Říma jsem jela se školou a se svými dvěma kamarádkami/spolužačkami. 4x jsme se za cestu stěhovaly. Poprvé to bylo, když nás učitelka poslala, abychom si sedly jinam a uvolnily místo dalším lidem, kteří s námi taky jeli. No, a třikrát jsme se stěhovaly, když jsem se snažila, alespoň na chvilku usnout, což se mi povedlo až na počtvrté, takže díky holky, že jste se mnou měly trpělivost a měnily si se mnou místa.


1. den v Římě - středa

Do Říma jsme přijeli tak v osm po osmé hodině ráno. Kufry jsem si schovali do jednoho pokoje v našem ubytování, převlékli se a vyrazili na výšlap po městě, který byl podle mě nejdelší ze všech. A to ještě po noci, při které jsem se moc nevyspala.
Cesta by se dala shrnout jednou větou - Lavička byla luxus, kterého se nám nedostávalo.
Ano, až tak moc jsme chodili a když se dalo někde sednout, tak jsme to udělali.
Nakonec jsme se vrátili na ubytování, dali si večeři a pak byli na pokojích.
Na pokoji jsem byla s holkami.
Místa vám popisovat nemusím. Myslím, že fotky řeknou vše za mě.


Náměstí a bazilika sv. Petra, kam jsme se pořádně podívali až ve čtvrtek



Andělský hrad




Mosty přes řeku Tiberu



Budova, kterou nechal postavit Musolini

Pantheon





Piazza Navona






Fontana di Trevi


Altare Della Patria


Forum Romanum


















Koloseum





Další fotky