Září 2016

Salzburg

26. září 2016 v 20:16 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Jak se máte?
Mně teď přijde, že pořád někam jezdím - Praha, v sobotu Salzburg a zítra odjíždím se školou do Říma.
Dnešní článek bude o zmiňovaném Salzburgu, který jsem v sobotu společně s babi navštívila.

V sobotu jsem vstávala nehorázně brzo a tatí mě a babi odvezl na místo srazu, kde už mě čekat autobus, ale nečekal, jelikož byl nějaký problém s kabelem, takže se hodinu čekalo na nový autobus, dokonce to i tři lidi vzdali a šli domů.
Já s babi jsme vydržely a vytouženého autobusu se dočkaly tak jako ostatní.
Cesta byla dlouhá. Co vám budu povídat? Po pěti hodinách jsme konečně dorazili do Salzburgu. Nejdřív byla komentovaná prohlídka a pak do odjezdu byl rozchod.
Jelikož tam byly slavnosti sv. Ulricha, který založil město. Byly tam všude stánky, davy lidí. Prostě na můj vkus až moc lidí, a když jsme si chtěla něco v klidu vyfotit, tak to prostě nešlo.

S babi jsme se shodly na jedné věci, že Anglie a Vídeň jsou hezčí, ale neříkám, že Salzburg není hezký, je, ale pro mě ne tak jako Anglie nebo Vídeň.

Zámek Mirabell






Univerzitní kostel




Pevnost



Zvonkohra


Salzburg jako na dlani
Babi se nahoru nechtěla, tak na mě počkala na lavičce a já se vydala na kopec k pevnosti, odkud byl kouzelný výhled na celé město.



Mozartův dům

Ano, i takovou přírodu ve Salzburgu najdete

Procházka městem


















My dvě v Praze

22. září 2016 v 19:00 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Vím, že hodně z vás by chtělo článek o stepu a pak o tanečních. Budou aby dva, ale chci mít z toho mnohem víc dojmů a do tanečních začnu chodit od října. Do budoucna to mám v plánu, ale nevím přesně, kdy budou.
Ale teď k článku ...
V neděli jsem byla s kamarádkou v Praze a tento výlet určitě nechci zapomenout, takže kam jinam si ho zapsat než na blog.
Bylo to dobrodružství a bylo super.
P.S. Ty kapitoly jsou taky spojené s tím výletem.

Kapitola 1. - Cesta

Příprava na tento výlet už vlastně začala v pátek, kdy jsem paní na pokladně na nádraží trošku zmátla, že chci lístek na neděli a zpáteční. Takže to vypadalo nějak takhle: "Takže dneska jedete do Prahy a v neděli se vrátíte?" - "Ne, v neděli jedu do Prahy." - "Takže na neděli do Prahy." - "A zpáteční." Nakonec jsem si přece jen koupila správný lístek.
V neděli ráno jsem vstávala ve stejnou dobu jak do školy a jela stejným vlakem. Než jsem dojela na nádraží, kamarádka si koupila lístek - já už ho měla - a zabrala místa ve vlaku.
Pak jsem jí našla a vlak vyrazil směr Praha.


Kapitola 2. - Obchod s martenskami

Jedním z cílů bylo navštívit obchod, ve kterých by mohli prodávat martensky. Než jsme ten jeden obchod poblíž Václavského náměstí našly, tak jsme se pěkně zamotaly, ale nakonec jsme ho našly a jen hleděly do výlohy, jelikož měli zavřeno. Jak jinak. Zjistily jsme, že by martensky měli mít.


Kapitola 3. - Procházka při řece

Chtěly jsme se vrátit na Václavské náměstí, ale když jsem kamarádku upozornila, že tam je Národní divadlo a že bychom se mohly projít při řece, tak nebyla proti. Jelikož jsme v Praze byly brzo, ještě tam nebyly ty davy lidí.
Při procházce jsme zaregistrovaly Pražský hrad a řekly, že tam chceme, tak jsme tam zamířily.

Kapitola 4. - Cesta na Pražský hrad

Přešly jsme Karlův most a stoupaly stále výš, až jsme došly do cíle. Byla tam nějaká akce, ale nám se nechtěla čekat ta fronta, tak jsme to otočily a vydaly se na Václavské náměstí, tedy mi jsme si myslely, že tam jdeme.

Kapitola 5. - Zpět na "Václavské náměstí"

Šly jsme naprosto jinou cestou i přes jiný most a nevěděly jsme, kde jsme až jsme se objevily na Staroměstském náměstí. Odtud jsme se vydaly na Václavské.


Kapitola 6. - Opravdu zpět na Václavské náměstí

Šly jsme obklikou. Zvolily jsme špatnou uličku a už se to vezlo. Držely jsme se ukazatelů. (Ten člověk, který je vymyslel byl génius.) Prolezly jsme uličky, které jsme nikdy neviděly a nakonec jsme vylezly z druhé strany hlavního nádraží, kde jsme v Praze začaly. Pak jsme došly na náměstí a šly do knihkupectví, kde jsme si koupila Uvnitř mé hlavy, kterou jsem už nějakou dobu chtěla.


Kapitola 7. - Cesta na Zličín

Ty automaty na lístky jsou za trest, avšak poradily jsme si a koupily si lístky na metro. Na Zličíně jsme zašly do Metropole dát si jídlo - bagety - a do IKEA.


Kapitola 8. - Plakáty

Jelikož v Metropoli je kino a tam dávají staré plakáty, tak jsme si každá ukořistila dva.
Já: Pátá vlna a Pád Londýna
Kamarádka: Podfukáři 2 a Pád Londýna

Kapitola 9. - 1. pokus dostat se do IKEA

"Opravdu chceš přejít tříproudovku?"

Kapitola 10. - 2. pokus dostat se do IKEA

"Jsi si jistá, že jsme tam neměly přejít?"

Kapitola 11. - 3. pokus dostat se do IKEA

"No, konečně jsme se sem dostaly."


Kapitola 12. - Chceme jen budíky a polštář

"Hele, nevezmeme si raději tašku, abychom to měly, kam dávat?"
- "Ale ještě nemáte to, pro co jsme šly."


Kapitola 13. - To se hodí a to taky

Jak už jsme psala výše. Kamarádka šla pro budíky a já pro polštář. Nakonec to dopadlo tak: "To se hodí a to taky." Takže jsme si nakoupily.
Koupila jsme si sadu ramínek, polštář, sestřičce plyšák, lžíci na boty, jelikož jsme jí zlomili, a pak tu IKEA tašku, abych to měla v čem nést.

Kapitola 14. - Rychle zaplatit

Aby nás nenapadlo ještě něco nakoupit.


Kapitola 15. - Doplnění tekutin

Zašly jsme si do TESCA koupit pití a to je jako hledat jehlu v kupce sena.


Kapitola 16. - Cesta na hlavní nádraží

Opět jsme stály před tím automatem a koupily správné lístky.
Jely jsme metrem pak přestoupily a dalším metrem mířily na nádraží.


Kapitola 17. - Hledání jídla

Chtěly jsme si něco dát, takže jsme hledaly něco dobrého. Jako naposled jsme našly, co jsme hledaly. Dala jsem si pěkně muffinu a kamarádka kousek pizzy. A pak jsme jen čekaly, na jaké nástupiště přijede náš vlak.


Kapitola 18. - Cesta domů

Nástupiště jsme našly a v klidu dojely domů. Tatí mě na nádraží vyzvedl a odvezl mě úplně domů.


Výlet byl naprosto luxusní a určitě ho zopakujeme.



Jak jsme se chtěly dostat na Václavské náměstí a zamotaly se do těch uliček, objevily jsme tuhle budovu. Vůbec jsme netušily, že v Praze něco takového je.
Kdyby jí někdo hledal, tak je v jedné uličce pod nádražím.

Nákupy



Když to nepovíš nebo nenapíšeš, tak se to nikdo nedozví.

18. září 2016 v 21:02 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden?
Taky máte takou radost jako já, že už se konečně ochladilo? Já nehorázně. Konečně už nebudou ta nehorázná horka, což znamenalo, že ve třídě jsme měli dvojnásobek, to byla hrůza.

Vysvětlení názvu - Když to nepovíš nebo nenapíšeš, tak se to nikdo nedozví.
S touhle myšlenkou jsem se jednou probudila o prázdninách a celý den se mě nechtěla pustit.
Je to pravda. Lidé vám do hlavy nevidí.

Můj týden v kostce - Ve škole se v pondělí nic zajímavého nedělo. Po škole jsem měla angličtinu. Po té jsem si rychle zběhla koupit bagetu a jela na step. Stepování mě nehorázně baví, ale je to naprosto jiná technika než u scénického tance, který jsem předtím dělala, takže se tam ukazují moje zajeté zvyky, ale to půjde. Tatí mě vyzvedl a doma jsem byla okolo půl sedmé. Večer jsem si opět četla, tedy dočítala knížku a při tom si psala s kamarádkou a pak se spolužákem, z čehož jsem měla takový zvláštní pocit, protože jsem si myslela, že už jsme ukončili diskuzi, ale pak najednou ne a pak zase. Jinak když čtete dobrou knížku, tak vám čas plyne nehorázně rychle. Jednou se podívám na budík a tam 21:00, tak si řeknu, že mám ještě čas, pak si čtete a na budíku 22:30 a nakonec tam je 23:30 a vy uznáte za vhodné, že byste si měli vyčistit zuby a jít spát, když vstáváte pár minut před šestou.

Druhý den jsem byla kupodivu vyspalá. Spolužák mi přinesl Metro 2034 a já mu vrátila první díl, takže jsem mohla zase číst. Na informatice nám oznámil test, nechala jsem se vyzkoušet z češtiny, což bylo v pohodě, tedy až na to komolení jmen. Na němčině mě štvalo to, že jsem učitelce řekla 3x správnou odpověď a ona to pak sama řekla a teprve potom napsala na tabuli. A já se jen snažím tu němčinu urychlit, protože při ní usínám, jelikož všechno, co teď bereme, už umím. Byla výluka, takže jsem se opět zhrozila z toho, že pojedeme tím polorozpadlým autobusem, který jezdí jenom k nám. Naštěstí jel ještě jeden a ten byl moderní i s klimatizací!, kterou ve třídě postrádáme, a já byla naprosto spokojená.

Ve středu byla opět výluka a teď ráno na zastávce nejistě nastoupím do toho autobusu a po chvilce přijde jedna holka a ptá se mě, jestli to jede do města, a já: "Já doufám, že jo." Jelo to tam. Ve škole jsem se učila jen jednu hodinu a pak šla psát tu zkušební zkoušku z angličtiny, když jsme ji dopsali, dozvěděli jsme se, že už můžeme jít domů. Myslela jsem si, že nestihnu jedničku, ale kupodivu jsem ji stihla a doma byla brzo.

Ve čtvrtek jela moje třída a asi tři další do divadla do Prahy. Už před týdnem jsem si s kamarádkou plánovala, že spolu budeme sedět. Já nemůžu plánovat, jelikož mi plány nikdy nevyjdou. Takže to dopadlo tak, že jsem seděla vedle spolužáka. Ano, vedlo toho, s kterým jsem si v pondělí psala. Pak jsme přijeli do Prahy a šli na Rozmarné léto. Hádejte vedle koho jsem seděla? Ano, vedle toho stejného spolužáka a samozřejmě vedle kamarádky, což se nám konečně povedlo si sednou vedle sebe a povídat si. Na zpáteční cestu, kdy si měli sednout na stejná místa, prohodím spolužákovi: "Dlouho jsme vedle sebe neseděli, co?"
Tohle je přímá ukázka toho, co se stane, když já plánuji.
Když jsme přijeli ke škole, šla jsem se spolužačkou a s jejími kamarády na nádraží a pěkně jsme si popovídali, než jsme museli jít každý na vlak. Jinak divadlo bylo pěkný a seděli jsme ve druhé řadě, takže všechno, co herci dělali šlo na nás, takže kamarádku třeba polili vodou, tedy jen trošku.

V pátek se nic převratného nedělo. Psali jsme test ze zeměpisu, tak jsem na to zvědavá. Měli jsme pět hodin, takže jsem doma byla o hodinu dřív. Pak jsem si musela jít obstarat preparát na laborky z biologie. K večeru jsem jela s rodiči a se sestrou do města, kde jsme si vybrala, co chci k svátku a nakonec si dali večeři a dortík a jeli domů. Byl to moc hezky strávený čas.

V sobotu a nás byla sestřenice s bratrancem a babi. Mrkli jsme Na vlásku a Princezna a žabák. Viděli jste?

No, a dneska jsem stávala tak jako do školy a jela stejným vlakem, jelikož jsem jela s kamarádkou do Prahy. Ano, dvakrát v jednom týdnu do Prahy. Naprosto luxusní výlet. Václavák, Karlův most, Pražský hrad, Staromák, zamotání se v uličkách, hlavní nádraží, Zličín, jídlo a Ikea. Nicméně mám v plánu článek i s nějakými fotkami, takže snad ho napíšu.

Užijte si příští týden.

"Skončila jsem v baru. Kde ty?" - "V tunelu."

11. září 2016 v 21:56 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Tenhle týden utekl nehorázně rychle. Jednou bylo pondělí a druhý den zase neděle a já mám pocit, že jsem jenom četla.
Minulý článek ZDE

Vysvětlení názvu - "Skončila jsem v baru. Kde ty?" - "V tunelu."
To si takhle s kamarádkou čteme v lavici a kamarádka na mě najednou: "Skončila jsem v baru. Kde ty?" a já: "V tunelu." Pak se to rozvíjelo dál, že jsme místům daly písmena a jménům čísla, takže v překladu já jsem skončila v G a kamarádka v QQ.

Můj týden v kostce - V pondělí mi spolužák přinesl Metro 2033 a já začala číst. Jinak ve škole vše probíhalo v pohodě a odpadla nám poslední hodina, takže jsem doma byla o hodinu dřív. Myslela jsem si, že si budu číst, ale okolí mi to nechtělo dovolit. Musela jsem počkat, až přivezou mléko pro malou, pak jí na chvíli pohlídat, tedy ne že bych si stěžovala, já jí mám ráda, a pak ještě vysát. Nakonec jsem se tedy odebrala ke knížce a pořádně se začetla.

V úterý vlastně všechno probíhalo v pohodě a nic velkého se nedělo, ale začala jsem se připravovat na test ze zeměpisu, jelikož máme asi tak 70 pojmů, které se musíme naučit, kde co leží.

Středa byla opět pohodová.V sedm hodin jsem měla svojí první hodinu stepu. Byla jsem tam nejmladší, což je vždycky skvělý pocit. Na hodině jsem se naučila několik kroků, ze kterých se udělala sestava, abychom si to zapamatovali a vyzkoušeli. Ta učitelka: "Vám to jde. Tak zrychlíme.", nebo: "Tak si to dáme ještě jednou."
Když hodina skončila byla jsem celá hotová, ale bylo to super a určitě budu chodit dál. Na další jdu v pondělí. Jinak před stepem jsem si četla - jak jinak.

Ve čtvrtek mě z toho stepu bolely paty a to jsme první dvě hodiny měli tělocvik. Jelikož jsme měli supla na němčinu, měli jsme volnou hodinu, což bylo super. Písničky. Řeči. Povídání. S kamarádkou, se kterou sedím, ve skutečnosti moc spolu nesedíme, jelikož každá chodíme do jiných skupin, a obě se teď ptáme:"Proč jsme si k sobě sedaly?" Jsme se konečně sešly na přestávce na oběd a pak po obědě na ní: "Tak jak jsi se celý den měla? Jsme se vůbec neviděly, jen na tělocviku." Jo, my jsme prostě taková sehraná dvojka, to byste prostě museli vidět.

V pátek se šlo opět do školy. Pochopitelně. A já si jen představila tu hromadu učení, co chci za víkend stihnout, jelikož dva testy a chci se nechat dobrovolně vyzkoušet. Jinak jsme psali zkušební test z angličtiny a každý mě přemlouval, a bych se nechala vyzkoušet ze zsv, jelikož to umím, ale dobrovolně ze zsv. Opravdu? Jinak učitel zsv na mě: "Už píšeš vítězné dílo?" a já, samozřejmě jsem věděla, o čem mluví: "Ještě ne." a on: "Abys to do prosince stihla." a já: "Určitě," pak se otočím na kamarádku a říkám: "On po mně chce, abych napsala tu seminárku, i když vůbec nechci. Kde na to mám vzít čas?" Abyste pochopili jde o jednu soutěž na naší škole a učitel tak trochu počítá s tím, že to napíšu, ale já po tom ani nevzdechla. Proč mě ten učitel vždycky do něčeho bez mého vědomí uvrtá a pak - Poraď si sama, Andey?
Domů jsem nejela vlakem, ale s tatím. Doma jsem se pak dodělala přípravu na test ze zeměpisu - 70 pojmů, jak víte. Pak jsem si myslela, že si budu číst, jenže jsem se pohádala s maminou, že nechci jít ven. Snažila jsem se jí vysvětlit, že na ten klid jsem se těšila celý týden, že o víkendu se budu učit a dělala jsem zeměpis. Nakonec jsem přece ven šla, kde jsme se před našimi známými opět pohádaly. Ono je někdy lepší neříkat nic, i když je to náš názor. No, nic. Ve finále jsem si četla a byla na počítači.

V sobotu jsem s rodiči jela do Německa nakupovat. Cestou nazpět jsem se učila, jelikož škola ... Doma jsem si četla, byla na počítači.

Dneska jsem se opět učila. Jelikož ve středu se zeměpisem píšeme i angličtinu, sice je to zkušební zkouška, ale zase nejhorší bych taky nemusela být, takže si oživuji základy angličtiny. Pak trošku to podložit češtinou. A samozřejmě číst si.


PICTUREDIARY - Holiday special

8. září 2016 v 18:35 | Andey |  PICTUREDIARY
AHOJ
Nestíhám. A to se ještě dneska potřebuji podívat na zsv a ještě trochu na angličtinu, měla bych zaznamenat do mapy asi tak 70 bodů, které musíme umět na test ze zeměpisu, který píšeme příští týden, a do toho všeho čtu skvělou knížku, Metro 2033, kterou jsem si půjčila od spolužáka.
Jak se máte vy?

Ale teď k článku a ještě jednou se vrátíme do prázdnin. Jinak hodně štěstí ve škole.
Tady jsou moje prázdniny v kostce.

Ještě než se přesuneme k fotkám, tak bych chtěla říct, že tohle léto jsme si nehorázně užila a jsem za to moc ráda.
P.S. Nějaké fotky můžete vidět i na mém instagramu.


V červenci jsem byla s babi, sestřenicí a bratrancem v Praze.

K vysvědčení jsem dostala Dopisy na konec světa a stále se nemůžu rozhodnout, jestli tu knížku mám ráda, nebo ne.

Léto bez mojita si nedovedu představit, i když ho bojkotuji.

A jde se do zoo.

Tohle léto se mými společníky stali Depeche Mode a stále jimi jsou.

Moje nová závislost - froyo

K obědu froyo a jako zákusek čína pak sluchátka do uší, protože to, co tam pouštěli, se nedalo poslouchat.

Cesta do Anglie - oříšky v čokoládě + písničky + knížka = pohodová cesta

Je libo muffin?


Nebo donuts?

Vafle?

Nebo co takhle tiramisu?

Už jste viděli můj nový dům? Jestli někdy pojedete okolo, tak se zastavte.

Když nebylo froyo, tak bylo UGO.

Když byly ty slevy.

Kdo zná Dariu?

Cestou domů z Rakouska
Znáte?

Na začátku prázdnin jsem udělala radiální úklid svých voňavek a zjistila, že většina z nich je prázdná nebo co nevidět bude prázdná, tak jsem si v Německu koupila novou a voní skvěle.

Když Andey maluje aneb když zjistíte, že se vám nepovedl vyrobit dárek pro jednoho člověka, tak se to večer před jeho narozeninami snažíte nějak napravit.

Když Andey dělá snídani aneb když dostanete u prostřed noci chuť na míchaná vajíčka a pak ráno na to není moc času

V srpnu s kamarádkou na skvělém filmu
Viděli jste?

A jde se koupat.
A ano, ty šaty mají sukni, která má takovou reflexní barvu.

S kamarádkou jsme chtěly jít na palačinku, ale zjistily jsme, že už je tam nedělají, tak jsem si daly horké maliny, po kterých mi bylo trošku šoufl.

Poslední den prázdnin a poprvé v čajovně s kamarádkou, u které jsem přespávala.

Shrnutí srpna + 1. den školy

1. září 2016 v 13:33 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Tak jak probíhal váš první den? Svůj vám popíšu na konci článku.

Shrnutí července ZDE

1.8. jsem se sama vydala do města, ale na nádraží jsem narazila na bývalého spolužáka, tak jsem jela s ním. Potom jsem šla do knihovny odnést knížky a vyzvednout si objednanou knížku a pak se vydala do obchoďáku, kde jsem si ve slevách koupila tričko. Ve tři jsem měla sraz s tatím a jeli jsme společně domů.
3.8. jsem s kamarádkou hned brzo ráno jela do města, daly si snídani a pak šly do obchoďáku a hned jako první do knihkupectví. Samozřejmě. Po nějaké době jsme se rozhodly, že pojedeme do jiného. Ve finále to uteklo nehorázně rychle a my už musely jet domů. Opět jsem si to skvěle užila.
4.8. jsem si v klídku hověla doma, když mi volá kamarádka ze školy, že je u mě ve městě, jestli nechci jít ven. Tak jsem si řekla: "Proč ne?" a užila jsem si s ní skvělé odpoledne.
7.8. - 11.8. jsem byla s tatím v Rakousku. /článek ZDE
11.8. jsem přijela domů a myslela si, že se budu jen tak válet a odpočívat. Ha, hned, jak jsem přijela, mi mamina sdělila, že sestřenice chce, abych s ní šla do cirkusu. Po dlouhém přemlouvání jsem šla. Co bych pro svojí sestřenici neudělala, že jo.
Můžu vám říct jen jedno - Já vím, proč nechodím do cirkusu a hodně dlouho se už ta neobjevím.
12.8. jsem byla s maminou, tatím a se ségrou nakupovat, tedy mamina a tatí jeli s malou k doktoru a mě vysadili v obchoďáku, kam za mnou pak přijeli. Musím říct jednu věc - jste nehorázně podezřelí, když se po obchodě procházíte sami. Ale bylo to super. Obohatila jsem svůj šatník o pár skvělých kousků. (Nemůžu uvěřit, že jsem tuhle větu napsala.) Jenom mi teď připadá, že velkou část mých nákupů zabírají věci do tanečních.
15.8. jsem hned ráno byla na rovnátkách a pak jela na rehabilitaci, protože pravé zádové svaly jsem měla nějak víc namoženě a bolelo to, takže mi to tam rozhýbávali. Pak jsem se s babi a maminou byla podívat po botách do tanečních, ale žádné jsme nevybraly.
16.8. jsem byla doma a zahradničila.
17.8. jsem opět jela na rehabilitaci a pak se podívat opět na boty do tanečních. A hádejte! Mám je! Jsem moc ráda, protože už taneční nemusíme řešit a já můžu jen dál panikařit z toho, co jsem to udělal ,že jsem se tam přihlásila. Pak odpoledne jsem vytáhla kamarádku ven, tak jsem se pořádně prošly a popovídaly si.
19.8. jsem byla opět na rehabilitaci a paní tam mi řekla, že je to lepší, takže jsem byla ráda. Jinak přes den se nic moc zajímavého nedělo.
22.8. jsem brzo ráno jela na poslední rehabilitaci, kde jsem byla o hodinu dřív, jelikož kdybych jela pozdějším vlakem, tak bych to nestihla. Naštěstí mě na rehabilitaci vzali dřív a byla tam hned hotová. Pak jsem šla do knihovny, kde jsem byla do té doby, než jsem měla sraz s kamarádkou. Spolu jsem pak šly do obchoďáku, prošly si knihkupectví, daly si jídlo a šly na Sebevražedný oddíl. Viděli jste? My jsme vešly do toho sálu a byly tam jediný, nakonec přišlo asi pět kluků a jeden z nich už na tom byl a začal těm ostatním říkat spoilery, ale jak nás tam bylo málo, tak já s kamarádkou jsme to taky slyšely. Mně to tedy nevadilo, ale kamarádka z toho byla boží. Takže už jsme s předstihem věděli, koho tam zabijí. Po kinu měla kamarádka už jiný program, ale zeptala se mě, jestli nechci jít taky, tak jsem si řekla, proč ne. Šlo se do jednoho centra, co je ve městě, a bylo to vážně super. V sedm jsem jela vlakem domů, jelikož jsme tam byli do zavíračky. Ale jako skvělý to bylo a i ten film.
24.8. jsem hned brzo ráno měla sraz s kamarádkou a šly na naší každoroční procházku k houpací lávce. To je taková naše tradice. Pěkně jsme si popovídaly. Pak jsem přišla domů, šla na pedikúru a s babi, bratrance a sestřenicí šli na zmrzlinu, kde jsem potkala svojí učitelku na výtvarku. Chápete to? Tu, která bydlí někde naprosto jinde, potkám u nás na zmrzlině.
27.8. jsem pomáhala tatímu.
28.8. jsem si řekla, že od listopadu budeme ve škole chodit plavat, tak jsem vytáhla tatího do bazénu, abych zjistila, kolik toho uplavu a opět se naučit šipku. Když jsme přišli k pokladně, tak si říkám, jestli tam nebrigádničí kamarádky sestra. Celou dobu, co tatí kupoval lístky, jsem jí pozorovala a přemýšlela, jestli je to ona. Když jsme odcházeli, prohodila jsem, ať pozdravuje sestru. Když jsme vešli do bazénu, zjistili jsme, že je otevřený jen velký vnitřní a venkovní bazén. Nějak mi to nevadilo, jelikož jsem si tam byla procvičit plavání a šipku, až poslední dvě se mi povedly. Pak za mnou přijde kamarádka, která tam taky brigádničí, že jí sestra volala, že ji pozdravuji, tak jsme si tam nějakou dobu povídaly. Taky jsem v bazénu viděla pár lidí ze školy, které neznám jménem, ale potkávám je na chodbě.
29.8. jsem opět jela do města, abych si vyřídila potvrzení do školy na kartičku na vlak a tak. Pak jsem měla ještě čas, tak jsem šla do knihovny a nakonec jela domů s tatím.
30.8. jsem měla domluvený sraz s kamarádkou. Daly jsme si v cukrárně horké maliny, procházely se u nás po městě a pěkně si popovídaly. Pak mě mamina ještě vytáhla ven s její kamarádkou a mojí kamarádkou, ale moc se mi nechtělo, jelikož mi nebylo dobře od žaludku a když jsme nakonec přišly domů, nehorázně mě bolely nohy - není divu, když jsem se procházela a procházela.
31.8. jsem brzo ráno jela ke kamarádce. S předstihem jsme společně oslavily její svátek. Poprvé jsem byla v čajovně a musím říct, že to tam bylo luxusní a chci tam ještě. Pak jsme se ještě procházely po městě a prostě si užívaly a nakonec jsem u ní přespala, jelikož to bylo domluveno. Ještě večer se na fb strhla bitka o místa a my se rozhodly vydat se do školy brzy a zabrat dobrá místa.

1.9., tedy dneska jsme vstaly, nasnídaly a připravily se do školy. Zabraly jsme si místo, které jsme chtěly, a pak přicházeli další lidi a různě se povídalo. Já si myslela, že hned pojedu domů, ale ujel mi vlak, takže jsem myslela, že pojedu domů s maminou. Taky že jsem jela, ale nakonec jsem se spolužačkou skončila v Mekáči a pak šly do obchoďáku a až pak jsem jela za maminou.
Jaký byl váš den?

(Já vím, že je to trošku delší článek.)