Červen 2016

Konopiště

30. června 2016 v 9:00 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Tak jak vám dopadlo vysvědčení? Je šílený, jak to rychle uteklo.

---

Nejdřív jsem si myslela, že tento den napíšu jako jeden odstavec do sweet little sunday, ale to jsem ještě nevěděla, že to nebude jen obyčejný výlet, ale "dobrodružství". Proto si to chci zapsat jako nezapomenutelný zážitek.

V sobotu, 25.6., jsem ve 13:00 vyrazila s babi směr Konopiště. Byla to akce, pořádaná vesnicí, kde babi bydlí, takže jsem v autobuse znala i babi kamarádky a ony znaly mě. Každý si myslel, že cesta proběhne v pohodě a že budeme mít dostatek času na jídlo, na návštěvu zámku atd., ale opak je pravdou. Někde za Prahou jsme píchli. Mysleli jsme si, že ten druhý obal pneumatiky je v pohodě, ale nebyl. Jelikož jsme píchli na dálnici, přijela tam policie a odvezla nás i s autobusem na místo, kde nebudeme moc překážet ostatním autům. Pod most. Ano, skončili jsme pod mostem. On by to nebyl takový problém, jelikož jsme se dozvěděli, že nová pneumatika už je na cestě, jenže ... Uběhla jedna hodina a pneumatika nikde. Pak druhá a třetí. To bylo vždycky: "Hele, jede dodávka. ne, zase zatáčí." Ani jsem nepočítala, kolikrát se tohle řeklo. Až po třech a půl hodině přijelo auto s náhradní pneumatikou, jelikož se zaseklo někde v zácpě. Ale musím říct, že byla zábava.
Zbývající cesta proběhla v pohodě. Na to, že půjdeme na prohlídku zámku, jsme už mohli zapomenout. Jediný, co nás zajímalo bylo jídlo. S babi jsme se najedly u jednoho z mnoha stánků, které tam byly, a pak vyrazily směr divadlo (amfiteátr).
Tak si tak jdeme a já najedou zaregistruju, že přede mnou jde holka, která má podobné vlasy jako moje spolužačka. Pak jsem se podívala na šaty, které taky byly stejné, a nakonec jsem ji zahlédla i z profilu a byla jsem si na 90% jistá, že je to ona. Ale ještě těch 10%. Tak jsem na ni zavolala jménem, a kdyby náhodou to nebyla ona, tak bych předstírala, že jsem nevolala já. A víte co? Byla to ona. Vůbec bych nečekala, že zrovna na Konopišti někoho známého potkám. Já, babi, spolužačka a její manina jsme si sedly společně, jelikož jsme neměly místenky.
Představení bylo super. Určitě doporučuji na něj zajít. A na čem že jsem to byla? Antoinetta - královna Francie.
Po přestávce začalo trochu pršet, tak jsme si na sebe byla počasím přinucena vzít pláštěnku. 15 minut před koncem to ukončili, jelikož už jen mírně nepršelo, ale přímo padaly proudy vody, ale alespoň jsem o moc nepřišli, i když vidět celé by bylo super. Takže jsem s babi vydala tím davem k našemu autobusu. Cesta nám přišl mnohm delší než tam a pršet nepřestávalo. Další problém přišel, když se mi chtělo na záchod. Samozřejmě nebyl problém skočit do les, ale když máte na sobě pláštěnku, mikinu a overal, tak jednoduché to není, ale zvládla jsem to.
Nakonec jsme šťastně došly do autobusu, kde jsem zjistila, že moc mokrá nejsem, že nejvíc to odnesly nohy a vlasy.
Když jsme přijeli, tak jsem nejela domů, ale spala jsem u babi.

I přesto všechno - pneumatika, déšť - jsem si výlet moc užila a jsem ráda, že jsem jela.


Jak to je a jak to bude

26. června 2016 v 12:13 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden? Já ani nevím. Mám z toho takové smíšené pocity.

Jak to bude s články přes prázdniny - Určitě jste si všimli, že jsem vydala jen jeden článek za týden. Abyste správně pochopili, já s blogem nekončím, ale budou prázdniny. Tak už jsem s tím začala teď. Bude to tak, že do konce prázdnin budu vydávat jeden článek týdně. Nebude jeden určitý den, ale prostě jednou týdně. Blog není povinnost, ale koníček.
Určitě mě chápete.
Ale nebojte se, že nemám nápady na články. Můžete se těšit na shrnutí prváku, když najdu nějaké pěkné citáty, tak vyjdou i citáty a Santown /2/. Jelikož já na počítač chodím jenom večer, tak už potom není nálada na psaní povídek, takže jí vždycky napíšu jenom kousek, ale chtěla bych ji teď o prázdninách vydat. No, a další články budou překvapení. Jinak sweet little sunday nebude vycházet každou neděli, jak jste zvyklí, ale napíšu shrnutí celého července a pak celého srpna.

Můj týden v kostce - V pondělí jsem jela se třídou do Prahy. Tatí mě odvezl do města na nádraží, odkud jsme jeli vlakem směr Praha. S kamarádkou jsme se dívaly na Záskok od Cimrmanů. Pak jsme měli prohlídku i s výkladem o 2. světové válce a pak se vydali na Václavák, kde jsme dostali rozchod. Já s mojí skupinkou jsem se šla nejdřív najíst. Zakotvili jsme u jednoho stánku, kde jsem si pěkně koupila tortilu. Pak jsme na zbytek rozchodu zamířili do knihkupectví, kde jsme se rozdělili na dvě skupinky. Já s kamarádkou jsme poznávaly knížky, které jsme četly nebo na které jsme četly recenze atd. Na zpáteční cestě jsem druhé kamarádce vysvětlovala matiku. Když jsme přijeli do města, volám mamině, jestli by pro mě nepřijela, jelikož se mi nechtělo čekat na vlak domů.

V úterý jsem si hezky přišla do třídy a řekla si, že do začátku matiky si budu v klidu číst. Realita byla taková, že za mnou přišla spolužačka, jestli jí nevysvětlím matiku, tak jsem vysvětlovala. Pak přišla druhá a všechno se opakovalo. Pak jsem hned první hodinu psali pololetku z matiky. Já jsem už vážně nemohla, jelikož jsem ji vysvětlovala v sobotu, v pondělí a dvakrát v úterý ráno. Při němčině jsem si konečně četla. Na angličtině jsme se začali dívat na Hledá se Nemo. Bylo na výběr tolik lepších filmů a nejvíc lidí si odhlasuje zrovna tohle. S kamarádkou jsme měly vážně dobré komentáře. Domů jsem pak jela se spolužákem. No, a moc se mi to komentovat nechce.

Ve středu ráno, než jsem šla do školy, jsem si ještě povídala s kamarádem a pak vyrazila do školy, kde jsem šla za učitelem, abych si s ním promluvila o mém posledním testu. Opravdu jsem se snažila se s ním nehádat a ovládat se. Na mé konečné známce se nic nezměnilo, uff. Na angličtině jsme dokoukali Hledá se Nemo a na češtině zase Sluha dvou pánů. Ve středu jsem si ještě vyklidila 3/4 své skříňky a nějakým záhadným způsobem to narvala do batohu. Vůbec nechápu, jak se mi to povedlo. Na nádraží jsem potkala kamaráda, se kterým jsem si ráno povídala, s ještě jednou holkou, tak jsem s nimi jela domů. Teď v tom nehledejte žádný hlubší význam. On je strašně fajn a kdybych nezačala jezdit vlakem, tak se ani neznáme. Potom mě z nádraží hodil domů, což mi přišlo vhod, jelikož jsem měla nehorázně těžký batoh. Večer jsem pak šla s kamarádkou na poslední jógu před prázdninami. To je prostě skvělý pocit vždycky na hodinu vypnout.

Ve čtvrtek jsem měla jen šest hodin, jelikož odpadl tělocvik. Super. Dovyklidila jsem si zbytek skříňky. Z matiky jsme dostali zpátky pololetky a na vysvědčení mám dvojku. Mohla to být jednička, ale je to dvojka, za což jsem taky ráda. Na biologii jsme si opět dělali zápisky o čeledích. Fuu, že by to vážně někoho zajímalo, tak to se říct nedá. Pak se šlo na oběd a pak opět se spolužákem vlakem domů.

V pátek jsme už nešli do školy, ale s učitelkami na angličtinu šli na jednu výstavu. Bylo to vážně zajímavé a takou výstavu jsem nečekala. Pak jsem s kamarádkou šla do jídelny na oběd a pak opět se spolužákem vlakem domů.

V sobotu jsem byla s babi na Konopišti, ale o tom se víc rozepíšu v jiném článku, protože to nebylo jen tak.
No, a dneska jsem u babi a pak pojedu domů a odpoledne bych se měla vidět s kamarádem, pokud se nic nezmění.

Plány na příští týden - Příští týden nemám v plánu vydat sweet little sunday, protože nějak nečekám, že se něco speciálního stane, ale tady vám napíšu, co budu dělat ve škole.
pondělí - To máme domluvenou nějakou speciální prohlídku v nemocnici.
úterý - Další akce se třídou, kde bude něco od fyziky, chemie atd a večer jdu s babi do divadla, na což se hrozně moc těším.
středa - To jdeme do zoo a budeme se dívat, v jakém přirozeném prostředí ta zvířata žijí.
čtvrtek - Tak to je vysvědčení.
No, a zbytek týdne nevím, co se bude dít.

Užijte si zbytek neděle a celý příští týden. Ať se vysvědčení vydaří.


Nestarej se o to, co si myslí ostatní. Starej se o to, co si myslíš ty.

19. června 2016 v 20:28 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden? Můj byl naprosto pohodový, ale s minulým se nedá srovnat. Na testy jsem se učila stylem - jen si to přečtu a hotovo - a z jednoho mám za jedna a toho druhého ještě nevím. Už máte napsané všechny testy? Nás čeká ještě v úterý pololetka z matiky. Držte mi palce, prosím.
Mám pocit, že už nám všem ta škola už leze na mozek. To byste museli vidět.

Vysvětlení názvu - Nestarej se o to, co si myslí ostatní. Starej se o to, co si myslíš ty.
Někdo se stará o to, co na to řeknou ostatní. Nebude v tom oblečení moc výrazný? Tak si ho nevezme, i kdyby chtěl.
Neměli bychom ztrácet čas obavami, co na to řeknou ostatní, když uděláme tohle a řekneme tamto. Ty lidi vás neznají a ti, co vás znají, to pochopí.

Můj týden v kostce - V pondělí jsme měli poslední informatiku. Pak jsme psali test z fyziky, na který jsem se neučila (překvapivě), tak jsem zvědavá, co z něho dostanu, ale vidím to nadějně. Pak jsme měli němčinu a já už po fyzice měla děsný hlad, jelikož jsem měla malou snídani i svačinu. Tak se na naší němčinářky jen tak ze srandy zeptám ani jsem nad tím nepřemýšlela, jestli nemůžeme jít na oběd, a ona se na mě podívá a řekne: "A smí se to? Tak jděte, ale pak se mi přijďte ukázat." Tak já a ještě tři lidi jsme se vydali na oběd. Musím říct, že jsem byla překvapená, když nás pustila. Po škole jsem jela na poslední doučování a pak domů.

V úterý se asi nic převratného nedělo, jelikož si nic moc nepamatuju. Já jsem vám říkala, že to byl pohodový týden.

Ve středu jsem se od učitelky dozvěděla, že mi z angličtiny nevychází jednička, ale dvojka, ale vůbec mi to nevadí. Ještě jsme psali test z chemie, ze kterého mám jedničku. Já jsem se chtěla při tom testu tak smát, jelikož - ráno jsem spolužačce vysvětlovala tu chemii, ze které jsme psali, a společně jsme vypočítaly jeden příklad z učebnice a vysvětlila jí jednu výjimku - no, a přesně ten příklad z učebnice tam byl a já si pamatovala jak postup, tak i výsledek, takže jsem si s ním byla jistá a druhý byl ta výjimka, takže jsem hned věděla, že to mám dobře. Opět jsem to měla vypočítané dost rychle. Víte, na co jsem se dívali poslední dvě hodiny? Na Sluha dvou pánů. Já tu hru zbožňuju. Jelikož jsem ten den nešla na oběd a dívali jsme se na to po obědě, tak jsem tam ještě s jednou spolužačkou, která nechodí na oběd, šly dřív a já tam prolezla celou třídu, abych našla nejlepší místo. Ve finále to dopadlo tak, že jsem si vážně vybrala skvělé místo a měla i židli na natažení nohou.

Ve čtvrtek mě naštvala moje učitelka na výtvarku. Víte, jak jsem vám psala, že ve druháku budeme dělat experimentální práci a už máme přemýšlet nad návrhy? No, tak já jsem jí je šla říct. Říkala jsem je ještě kamarádce, které se moc líbily. No, tak jí řeknu návrh, že bych vzala knížku polepila bych její obal a na nějaké stránky bych něco nakreslila, napsala, vybarvila písmena. A jelikož to dílo má něco představovat, tak by to bylo spojení literatury, umění a vědy (ve stylu grafů atd.). Ne, potopila to jako Titanik.
Jako druhý návrh jsem měla dřevěnou kouli systematicky pobitou hřebíky a do nic zamotanou bavlnku do citátu - 7 BILLIONS PEOPLE 14 BILLLIONS FACES, který se jí líbil, ale nelíbil se jí ten citát. Začala mě přesvědčovat, že ona má jen jednu tvář, ale já jsem se tam s ní nechtěla hádat, že každý má dvě tváře.
Ale nejvíc mě naštvalo to, že ještě v hodině nám řekla: "Ta práce má vyjadřovat vás." Nás.
Na biologii jsme dostali zpět herbáře a mám z něj jedničku. Akorát nás všechny dostalo, že jsme se s tím tak piplali a ona ta známka má hodnotu domácího úkolu, takže jedničky, takže té nejmenší.
Na tělocviku jsem pak předcvičovala jógu a po škole jsem šla do jedné knihovny vrátit knížky a pak do druhé podívat se, jestli bych si něco nepůjčila, ale nic jsem si nevybrala.

V pátek ráno jsem jela na rovnátka, takže do školy jsem přišla později. Den byl pak pohodový a nic moc se nedělo.

V sobotu dopoledne jsem měla sraz se dvěma kamarádkami ve městě. Domluvily jsme se, že jim vysvětlím matiku. No, matiku jsem jim z části vysvětlila, ale pak jsem si řekly: "Nepůjdeme do kina?" Tak jsme šly na Podfukáře 2. Já zbožňuju spontánní nápady. Doma jsem pak pomáhala tatímu.

Dneska dopoledne jsem se ještě podívala na matiku a pomáhala na zahradě a pak jsem si řekla, že by to chtělo nové náramky, takže jsem si udělala tři nové. No, já a náramky

Zítra jede se třídou do Prahy a mamina na mě: "Co si máte vzít?" a já: "Já nevím." a mamina: "A jaký máte program?" a já zase: "Já nevím." Jediný co vím je, kdy máme odjezd a že spolužačka si tam jede pro diplom. Ale jedem už v 7 hodin a vracet se asi budeme někdy ve 14:15 a já vážně nevím, co tam budeme dělat. S holkami mám plán, že někam zapadneme a koukneme se na matiku nebo na celý rozchod zapadneme do knihkupectví, kde dokážeme vydržet opravdu dlouho.
Máte nějaký tip, co dělat v Praze na Václaváku?

Užijte si příští týden.


Co? Citáty?

16. června 2016 v 18:22 | Andey |  QUOTE
AHOJ
A chci pozdravit blogerku myred. Dneska přidávám citáty, protože jak je zvykem, tak skoro každý měsíc vyjdou citáty.
Jak je ve škole? Já už jsem se nějak vykašlala učit se na testy, ale mám z nich dobré známky, takže asi tak. Jinak tento týden je takový pohodový, ale víc se dozvíte ve sweet little sunday.
Jaký citát se vám líbí nejvíc?

Nikdy by ti nemělo být trapně kvůli tvému smíchu. Ze všech věcí, ze kterých by ti nikdy nemělo být trapně, tahle je asi ta největší. Smích je tvé štěstí, které dělá hluk.

I jedna malá tečka dokáže ukončit ten nejdelší příběh.

I ty nejúžasnější věci začaly od začátku.

Je krásné žít, protože žít znamená začínat stále znovu, v každém okamžiku.

Přítel není ten, kdo tě polituje, ale ten, kdo ti pomůže.

Člověk je obětí společnosti, která odmítá pochopit jeho duši.
- Bukowski

Každý vidí, jakým se zdáte být, ale málokdo vycítí, jakým opravdu jste.(Vladař)
- Niccolo Machiavelli

SWEET LITTLE SUNDAY

12. června 2016 v 19:20 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden?

Vysvětlení názvu - SWEET LITTLE SUNDAY
Přejmenovala jsem rubriku WEEK TALKING na sweet little sunday. Zdá se mi to jako mnohem lepší název a myslím, že vás to i naplní takovou tou pozitivní energií, protože zní vážně dobře, tedy mně se aspoň líbí. Jednou jsem projížděla weheartit a narazila tam na obrázek s tímto nápisem (viz. dole), tak jsem si řekla, že to nezní špatně a tahle rubrika chtěla změnu, takže tady to je.
Jak se vám líbí?

Můj týden v kostce - V pondělí jsme na informatice začali programovat. Musím říct, že to zatím chápu. Víte, co jsme dělali? Vypočítávali obvod a obsah čtverce a kruhu. To je co? Takový profíci jsme. Dělám si srandu. Na fyzice jsme dostali zpátky testy a já čekala, že v nejlepším případě dostanu za tři, ale já jsem dostala dvojku. Byla jsem tak ráda. Na češtině jsme se nějak dostali na téma blog a učitelka na nás: "Píše z vás někdo blog?" samozřejmě že jsem neřekla, že já. Nechci, aby to ostatní věděli. Pak jsem jela na doučování. Po doučování jsem nejela domů, tak jako vždycky, ale šla jsem do knihovny. A víte, co se mi stalo? Tak jsem v té knihovně a hlídám si čas podle hodinek, jelikož mobil jsem měla někde v batohu, který byl zamčený ve skřínce. Když je na hodinkách 16:45, tak si řeknu, že už půjdu, abych stihla vlak, ale když si vyndám batoh a kouknu se na mobil, je tam 17:00 a já: "Cože?" Na hodinkách je 16:45 a na mobilu 17:00. Tak jsem došla na náměstí a na hodinách bylo pár minut po páté. Bylo mi jasné, že mi už ujel vlak. Jelikož se mi nechtělo čekat hodinu na další, tak jsem zavolala mamině, jestli by pro mě nepřijela. Nakonec jsem se přece jen dostala domů. Doma jsem si pak psala se spolužákem do té doby, dokud se mi nechtělo spát.

V úterý jsme odevzdávali herbáře. Konečně jsem se toho zbavila a teď čekat, co z něho dostanu. Taky jsme psali slohovku z němčiny, tak jsem zvědavá, co z ní dostanu. Domů jsem jela se spolužačkou a se spolužákem, se kterým jsem si opět psala. Jinak se v úterý nic zajímavého nedělo.
Ve středu jsem s kamarádkou byla na poslední hodině jógy, ale bude ještě jedna bonusová. Jinak jsem si opět psala se spolužákem, ale dál se asi nic zajímavého nestalo, i když to byl velmi vyčerpávající den, tedy ze stránky emocionální, jestli chápete.

Ve čtvrtek jsme se na výtvarce dozvěděli, že ve druháku budeme dělat experimentální práci, na kterou se nehorázně těším. Musíme vytvořit cokoliv z čehokoliv, takže já budu tvořit ze dřeva a hřebíků, dokonce mám už i nápad. Jestli budete chtít, tak udělám speciální článek o tom, jak jsem vytvářela svoje dílo, ale na to je ještě čas.
Představte si, co jsme dělali na tělocviku. Bruslili jsme. Já na bruslích vydržím čtvrt hodiny a můj postoj ani nekomentuji, takže jsem ve čtvrtek táhla brusle do školy. Abyste si nemysleli, já na bruslích umím. Jedné spolužačce vyhovovalo moje pomalé tempo, takže jsme jezdily společně. Pak jsem se snažila stihnout vlak, ale přišla jsem pozdě o 4 minuty a to naštve, tak jsem zavolala mamině, jestli by pro mě nepřijela, jelikož se mi hodinu nechtělo čekat na další vlak (opět), protože jsem byla nehorázně zpocená, unavená, nohy mě bolely a už jsem chtěla být doma.

V pátek jsme měli laborky z chemie a moje skupinka začala nesystematicky plnit úkol, který jsme měli udělat. Já to nemám ráda, když se tohle dělá nesystematicky, takže jsem se ujala vedení. Rozdělila jsem práci a já smíchávala látky, aby vznikly potřebné produkty. Na angličtině jsme dostali nazpátek slohovku a mám jí za tři, ale když nám učitelka říkala, co nám vychází, tak mi vychází jednička a já: "Cože?" Byla jsem hrozně překvapená, jelikož moje angličtina na základce a angličtina na střední se nedá vůbec srovnat. Poslední hodinu jsme měli matiku a psali test. Napsala jsem ho za 20 minut a pak ještě vypočítala bonusovou úlohu. Byla jsem překvapená, že to mám první, jelikož moje učení na test vypadalo: "Umím to, takže se na to moc nemusím dívat. Projedu si jen pár příkladů." A těch příkladů bylo vážně jenom pár, ale když jsem se dívala na výsledky, tak to mám dobře.

V sobotu jsme jeli k babi na oběd. Byli tam i bratranec se sestřenicí a se strejdou, jelikož u babi je pouť. Mě putě nějak nebaví. Jediný co si tam vždycky koupím, je pendrek. Já vím, že je to plné chemie, ale je to jednou za rok.
No, a dneska jsem si taky užívala doma. Zítra píšeme test z fyziky a bylo by dobré, kdybych z něho dostala dobrou známku, ale prohlásila jsem, že se to učit nebudu, jelikož je to test na hledání těžiště bez čísel a všechny ty pravidla, které se týkají obrazců. bych už měla znát. Držte mi palce, prosím. Snad to napíšu dobře. Samozřejmě že se na to podívám těsně před test, ale i tak.


PICTUREDIARY /3/

9. června 2016 v 18:38 | Andey |  PICTUREDIARY
AHOJ
To byl dneska den ve škole. Nehorázně mě bolí nohy, jelikož jsme na tělocviku bruslili. Taky už vím, proč jsem si vybrala výtvarku místo hudebky. Ve druháku budeme dělat experimentální práci, což znamená, že můžeme vytvořit, co chceme, z jakýchkoliv materiálů, a já už mám nápad, takže se na to moc těším. Jinak se nic moc dalšího nedělo.
Dlouho tady nebyl PICTUREDIARY, tak jsem se to rozhodla napravit.

Tahle fotka je z instagramu.
Byl pátek po škole a já našla hřebíčky, kladivo a volný trám.
Jelikož jsem se nudila, nakreslila jsem tužkou slabý obrys srdce, vzala hřebíčky a začala.
Když to tatí uviděl, tak na mě: "Kde jsi vzala ty hřebíčky?" a já: "Kdo hledá, najde."
Teď máme pěkně v garáži na jednom z trámu tohle srdce.
Já tohle beru jako umění. Podle mě nemá být umění podle nějakých pravidel, ale má se vytvořit něco, co na nás zapůsobí, všelijakými prostředky.
Jak se vám líbí můj výtvor?


Už jste viděli mojí Daisy?
To jsem namalovala jednou ráno ve škole. Byla jsem ve třídě sama, měla jsem dobrou náladu, že je pátek a máme pět hodin. Smazala jsem tabuli a všimla si, že je tam jeden zapomenutý fix, tak jsem si šla malovat na tabuli a tohle z toho vzniklo.
Vydrželo to až do páté hodiny, kdy naše třídní: "Kdo to udělal?" a já: "Já. Paní učitelko, ještě neříkejte, že to není pěkný." a ona: "Je. Proto se ptám." V průběhu hodiny se musela smazat, aby se tam dalo psát.


To je tak, když píšu, udělám si pěkně čaj do svého oblíbeného hrnečku. Já jich mám oblíbených víc, ale tenhle používám nejčastěji.


Znáte Tove Lo? Tohle je od ní skvělá písnička, ale to já říkám skoro na všechny její písničky.
Nějak u mě v poslední době vedou černobílé fotky, protože ony v sobě mají takové to kouzlo.
Nemyslíte?



Je to beznadějný.

5. června 2016 v 21:53 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden? Řeknu vám to otevřeně. Moje týdny nejsou normální. Jinak už je mi dobře.

Vysvětlení názvu - Je to beznadějný.
Přiznávám, že mi došly nápady na názvy článků. Je to beznadějný. Vidíte. Tento týden jsem tu větu řekla při několika situacích, jako třeba já a vymýšlení jmen do příběhů. To je prostě beznadějné. Vždycky mě napadají taková jména, která se tam vůbec nehodí.
Taky mi ten název připomíná knížku Bez naděje od Colleen Hoover. Četl jste ji někdo? Doporučuji. Knížka nemá předvídatelný děj. Myslíte si, že to bude takhle, ale ono hele a všechno je jinak. Takže se určitě po ní podívejte.

Můj týden v kostce - V pondělí jsme se na němčině dozvěděli, že příští týden budeme psát slohovku. Slohovku z němčiny. Představte si to. Taky jsme psali test z fyziky. Po škole jsem jela na doučování a pak domů.

V úterý jsem zůstala doma, jelikož mi v pondělí ráno nehorázně bolelo břicho, to jsem ještě rozchodila, ale večer mi zase začalo bolet, tak jsem zůstala doma. Přes den jsem si četla, byla na počítači a lepila kytky do herbáře. To nemělo konce. Máme mít 20 kytek nalepených na čtvrtkách. Hrůza.

Ve středu jsem šla opět do školy. Test z fyziky jsme ještě nedostali, tak se děsím, co z něho mám. Celý den mě dostávali dva spolužáci, ale nejvíc jeden se svými otázkami a řečmi, ale ty jeho otázky. To víte, chyběla jsem jim. Ještě spolužačka na učitelku, jestli se taky zítra fotíme. Na základce nám to oznamovali měsíc předem a tady bychom se nejspíš asi ani nefotili. Když jsme skončili ve škole, tak pršelo a já neměla deštník. Lidi se mačkali u vchodu a já si to naprosto bez rozpaků namířím na nádraží, jako kdyby nepršelo. Bylo mi jedno, jestli budu mokrá.

Ve čtvrtek jsme se fotili. Jinak se přes den nic moc zajímavého nedělo. Jsem docela zvědavá na ty fotky, jelikož nám je mají poslat na mail, ale ještě nepřišly. Po škole jsem jela do knihkupectví, kde jsou slevy, tak jsem si hned koupila knížku - Muži, kteří nenávidí ženy -, kterou jsem si už dlouho chtěla přečíst. Četl to někdo?

V pátek jsem si skvěle užila den s babi a probraly všechno, co bylo potřeba. Určitě to musíme zopakovat. Potřebovala jsem si promluvit o tom, co se děje. Co se děje se mnou a s maminou, že mě někdy naprosto dostává a jak to zvládám. A pak je tu druhá věc. Ve škole. Jde o dva spolužáky. S jedním je to v pohodě, ale v tom druhém se nevyznám. Štve mě to. Chtěla bych vědět, co se mu honí hlavou. Nevím, co mám dělat. Je to beznadějné. Vidíte zase ten název.
Tak, divíte se tomu mému stavu?

V sobotu jsem jela za kamarádkou do města, tak jsem si to tam s ní užila. Je skvělý vypadnou z toho kolotoče.
No, a dneska jsem se už od rána vrhla na školu. Dodělala jsem herbář, protože mi chyběly ještě dodělat kartičky. Mám to konečně hotový!!! Pak jsem se spolužačkou řešila laborku z fyziky. Každé to vychází naprosto jinak, tak jsme se už na to vykašlaly a nějak to napsaly. Ještě jsem dělala úkol z matiky, což byl taky zážitek, a ještě si připravovala, co napíšu do té slohovky z němčiny, jelikož nám učitelka řekla témata předem, tak proč si to nepřipravit.

Užijte si zbytek neděle a příští týden.