Květen 2016

Otevři pořádně oči a dívej se kolem sebe.

31. května 2016 v 15:19 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Minulý týden jsem byla značně rozpolcená, ale naštěstí se to ve čtvrtek zlepšilo a teď jsem zase v pohodě, tedy v rámci možností, což jsem ráda, protože mě ten stav strašně vysával. Nemám ho ráda, ale někdy se objeví a pár dní se mě drží. Naštěstí to dokážu dobře maskovat. Celý týden jsem se snažila najít nějakou knížku, která by mě bavila. Vystřídala jsem asi tři a v neděli jsem narazila na novou knížku, která je skvělá, takže jsem teď spokojená.
A proč jsem měla ten stav? To není důležité. Teď k článku.

Vysvětlení názvu - Otevři pořádně oči a dívej se kolem sebe.
Lidi vidí jen to, co chtějí vidět, ale když chtějí někoho poznat musí se dívat hlouběji. Musí číst mezi řádky, aby daného člověka pochopili. Nemůžeme čekat, že ten daný člověk za námi přijde a řekne nám všechno o sobě - svoje tajemství, sny, všechny svoje stránky. To mi se musíme pořádně dívat, abychom nepromeškali ten okamžik, kdy nám bude dávat něco najevo, ale mi to neuvidíme, jelikož budeme mít zavřené oči.

Můj týden v kostce - Musím říct, že se toho moc nedělo. Akorát jsem měla dvakrát pocit, že sebou někde šlehnu.

V pondělí ráno jsem měla poprvé pocit, že někde sebou šlehnu, protože jsem nejedla, nepila a měla ten svůj hrozný stav. Naštěstí se nic nestalo. Přes den se nic moc nedělo. Po škole jsem jela na doučování a pak domů.
V úterý jsme psali slohovku z angličtiny, tedy v mém případě úplně první.
Ve středu jsme měli jen 4 hodiny. Ráno jsem do školy jela se svým bývalým spolužákem, což mi samozřejmě taky hned zvedlo náladu. Je strašně fajn si s někým popovídat takhle brzo ráno. Celkově mám rána ráda.

Ve čtvrtek jsem udělala útok na jednu pekárnu a koupila jsem si snídaní, svačinu a horkou čokoládu. Když jsem přišla do třídy, tak tam už byla spolužačka, tak jsme si povídaly. Hned jsem měla lepší náladu. Na výtvarce jsem psali velký test na dějiny umění. Z poznávačky mám dvojku, jelikož jednu stavbu jsem nevěděla. Když to vypadalo jako světlo na konci tunelu a on to byl dolmen. Ještě čekám na známku z teorie. Na tělocviku jsem běhala a mám za dva. Já vůbec neběhám, takže jsem byla ráda, že je to dvojka. Po škole jsem jela domů. Když jsem byla v půlce naší ulice, tak mamina na mě, že babi s bratrancem mi šli na proti, a já: "Kudy?" a mamina: "Ke kruháči," a já: "Okolo kruháče vůbec nechodím." Takže jsem dala mamině tašku a šla je hledat. Došla jsem až na nádraží a cestou jsem je vůbec nepotkala, tak jsem to otočila a šla domů (opět). Cestu jsem myslela, že sebou někde šlehnu, protože mi bylo nehorázné horko, nohy mě v botách bolely, měla jsem hlad a žízeň. Když jsem došla domů, babi s bratrancem byli na zahradě a dozvěděla jsem se, že šli úplně jinudy, než mi řekla mamina. Doma jsem se pak svalila na zem v koupelně a jen tak ležela a přemýšlela. Po zbytek dne se můj stav zlepšoval.

V pátek jsem už byla v pohodě a opět jsme měli 4 hodiny. Na laborkách z biologie jsme se celý dvě hodiny dívali na dokument o pohybech rostlin. Měli jsem si dělat výpisky jako laborku. S kamarádkou jsme si řekly, že to máme napsané v sešitě, tak to doma jenom opíšeme a místo toho jsme psaly, co bychom chtěly udělat za pokusy, a komentovaly celý dokument.

V sobotu jsem jela s kamarádkou do kina. Ještě jsem si udělala radost a koupila si skvělé náušnice, které jsem už dlouho chtěla. Jinak jsme byly na Alenka V Říši divů: Za zrcadlem. Doporučuji na to jít. Vážně pěkný.
V neděli jsem tatímu pomáhala a učila se na test z fyziky, ale o tom teď psát nebudu.

Užijte si zbytek týdne.


Reading is my escape /2/

26. května 2016 v 20:01 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS
AHOJ
Přivedl mě k tomu jeden komentář. Už jsem jednou vydávala tenhle článek a měl úspěch, takže tady je další seznam knížek, které jsem přečetla a doporučuji vám je.

Pozor! Může obsahovat spoilery!


Budoucnost - Dmitry Glukhovsky

Slyšeli jste o ní? Knížka je od ruského autora, který napsal sérii Metro, ale tu jsem nečetla.
Hlavní postavou je Jan Nachtigall a příběh se odehrává v budoucnosti, jak překvapivé podle názvu, ale přesný rok nevím. Jan pracuje jako Nesmrtelný. Je rozdíl mít věčný život a být Nesmrtelný, protože když jste Nesmrtelný dohlížíte na to, aby žádné dítě nebylo nelegální a regulujete počet obyvatel. děj se odehrává v Evropě, která je celá zastavěná věžemi, které se táhnou vysoko do nebes, a nikde není ani kousek přírody. Samozřejmě jsou tu další - Panamerika, Indočína, Japonsko s koloniemi, Afrika a Latinoameričané. Všude platí jiné zákony. Po celém světě je rozšířená nesmrtelnost a každý kontinent s ní naloží po svém. Jan má svoje zásady, ale co se stane, když má zabít nejkrásnější holku, kterou kdy poznal? Zabije jí? Konec byste nečekali.
Knížka ve vás něco zanechá. I když má 648 stran, tak se četla naprosto sama. Strhla mě svým dějem. Shodou okolností jsem knížku četla ve stejné době jako spolužák a oba se shodneme na tom, že je vážně dobrá, i když jí ostatní odsuzují, ale nechápu proč, když jí ani nečetli. Je to utopie, takže to taky nemusí být pro každého, ale za přečtení rozhodně stojí a já si jí ještě někdy rozhodně přečtu.


Všechny malé zázraky - Jennifer Niven

Je ještě někdo, kdo o téhle knížce nic neslyšel? Hlavními postavami jsou Finch a Violet. Každý si něčím prošel a stále prochází. Violet se učí znovu žít a Finch jí v tom pomáhá, ale jednoho dne ... Ti dva se znají jenom od pohledu, ale začnou se spolu bavit, až se potkají na římse školní věže. Následující hodinu na zeměpisu dostanou společný projekt a tím začíná jejich putování. Kapitoly se střídají - jednou je to Finch a podruhé Violet. Knížku jsem četla v angličtině a naprosto v pohodě jsem jí rozuměla. Jinak jí můžu jenom vřele doporučit. Určitě stojí za to si jí přečíst, protože něco ve vás zanechá.
Taky záleží na tom, kdy knížku - i kteroukoliv jinou knížku, nejen tuhle - čtete, v jakém období. No, a já jsem tuhle knížku četla v jednom takovém období a sehrála určitou roli.
Samozřejmě si nemůžu odpustit pár citátů, tak snad se vám budou líbit.
Sometimes, things feel true to us even but they´re not.
We do not remember days
we remember mouments.


Prokleté město - Lisa McMann

V malinkatém městečku Cryer´s Cross se jednoho dne ztratí dívka, které se už nikdy nenajde. O pár měsíců se ztratí nejlepší kamarád Kendall, který se už taky nenajde. Kam se oba poděli? Může za to Jacián? Nesmysl. Kendallinina porucha jí nedovoluje nad tím přestat myslet. Myslí na to, co stalo s jejím nejlepší kamarádem. Co má společného jeho lavice a obě dvě zmizení? Knížka je hubená, ale to jí vůbec nebrání být napínavou. Jsou v ní krátké odstavce s nadpisem MY, které nejdřív nebudete chápat, ale jakmile se do knížky začtete pochopíte, o co tam jde.


Sotva dýchám - Rebecca Donovan

Jde o druhý díl ze série Dech. První díl jsem vám představovala minule. Emmina teta se za to, co jí provedla, dostala do vězení a ona nějaký čas bydlela u svojí kamarádky Sary, než se přestěhovala ke svojí mamině. Je to jako z blát do louže. Když bydlela u tety, byla fyzicky týrána, když bydlela u maminy, byla psychicky týrána, i když si to sama sobě nechtěla přiznat. Mamina jí vyčítá něco, co vůbec není její vina. Jednou potká někoho, kdo si prošel tím stejným peklem jako ona. Všechny problémy řeší s ním, když nemůže spát, její noční můry ... Ale co Evan, s kterým chodí? Půjdou spolu a se Sarou na svojí vysněnou vysokou, nebo bude všechno jinak?
Knížku naprosto doporučuji. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu poslední díl. Musím vědět, jak to dopadne.


Neplánuj. Stejně to všechno dopadne jinak.

23. května 2016 v 15:00 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden? Co maturity? Doufám, že jste je zvládli. My jsme díky nim měli zkrácené vyučování a dva dny volna.

Vysvětlení názvu - Neplánuj. Stejně to všechno dopadne jinak.
V pondělí jsem se trošku chytla s maminou o tom, kam bych chtěla na vysokou a co bych chtěla dělat, protože já to nevím. Chci dělat něco, co mě bude bavit, ale ještě to nevím. Mamina říká, že nemám moc času, ale já vždycky řeším problémy, až když přijdou. Už jsem se naučila neplánovat. Na základce jsem si říkala, že půjdu na zdrávku, že chci být laborantka. A teď realita. Podala jsem si přihlášky na dva gymply - i když mamina chtěla alespoň jednu školu dát jako zdrávku - a teď chodím na gympl a vůbec nevím, co bych chtěla dělat, protože mám pocit, že se teprve poznávám, že jsem s tím přestupem na střední otevřela oči. Něco se ve mě změnilo. Změnilo se okolí, já, prostě všechno. Dřív jsem neměla ráda téma psychologie a teď je to jinak. Všechno je jinak.

Můj týden v kostce - V pondělí jsem se probudila v sedm, protože jsme nemohla spát, ale ještě jsem do osmi polehávala, jelikož mi odpadly první dvě hodiny. Jela jsem s maminou a babi do města a pak hezky sama do školy. Pondělí bylo celkově divný, jelikož jsem udělala něco, co jsem si řekla, že už nikdy neudělám. Existovala jsem. Možná že to bude znít divně, ale prostě jsem si ten den neužívala tak jako vždycky, ale jen jsem existovala. Chápete? Měli jsme sedm hodin, ale poslední hodina byla zkrácená a pak jsme šli na oběd a v jídelně bylo naprosto prázdno. Když jsem zjistila, že mám hodinu času, než mi začne doučování, tak jsem si zajela pro UGO a prošla se mým oblíbeným parkem. Snažila jsem se trochu žít a dokonce to i vyšlo. Pak jsem jela na doučování a nakonec domů.

V úterý jsem měla opět svůj normální stav. Ve vlaku cestou do školy jsem se dozvěděla dost zajímavé věci, na které jsem ani nehledala odpovědi. Ve škole jinak bylo všechno v pohodě. Psali jsme test z němčiny, tak doufám, že to dopadne dobře. Jinak jsme měli mít 5 hodin, ale učitel musel k maturitám, tak jsme měli je čtyři. Pak jsme si došli na oběd a opět v jídelně bylo prázdno. Já jsme byla ráda, protože jsem domů jela ve dvanáct. Když jsem vystupovala, potkala jsem kamaráda a on na mě, jestli nechci hodit domů, tak jsem se s ním svezla a doma jsem byla ještě dřív, než kdybych šla pěšky. Doma jsem pak doháněla resty, tedy vysávala jsem, nalepila konečně obrázky na zeď, což jsem už slibovala, jak dlouho, že to udělám. Pak jsem odpočívala, dočetla jsem knížku ...

Ve středu jsem měla ředitelské volno, kdy jsem pěkně odpočívala. Přijela k nám babi se sestřenicí a bratrancem. Odpoledne jsem pak pomáhala tatímu večer šla s kamarádkou na jógu. O středě toho moc není, protože to byl takový odpočinkový den.
Čtvrtek byl stejný jako středa. Učila jsem se chemii, pomáhala tatímu a odpočívala.

Pátek to byl den. Kde začít? Už vím. Ve škole jsem to pěkně podpálila. Dělám si srandu, jen to moc nafukuji. Ve skutečnosti jsem na laborkách z chemie omylem zapálila výsledný produkt, jelikož se mi zdálo, že to ještě není dostatečně vysušené. Ehm, takže malý ohýnek byl. To víte. Já a oheň je velice nebezpečná kombinace. To je sága sama o sobě. Když si zapaluji svíčku, tak si většinou opálím nehty, jsem schopná, jakkoliv se spálit a mohla bych pokračovat dál. Prostě když mě uvidíte s ohněm, raději utíkejte a nezastavujte se. Pak jsem celý den poslouchala spolužákovy poznámky ve stylu - Nekoukej na ten mobil tak moc, nebo shoří. Něco ti tady hoří. Nepodpal to.

V sobotu a neděli jsem byla doma, učila se a pomáhala tatímu.

Užijte si zbytek týdne.


Cesta vlakem

19. května 2016 v 14:54 | Andey |  Deník malé pesimistky
AHOJ
Jak si užíváte týden? Musím se pochlubit, že já si dneska užívám druhý den ředitelského volna, ale zítra opět do školy, i když mi to vlastně ani nevadí, ale teď už k článku. Je to povídka ze série Deník malé pesimistky, tak snad se vám bude líbit.

---

Tak, kde je ten můj vlak, pomyslím si. Tam je a už mířím na nástupiště, kde čeká můj vlak domů. Zaberu si volnou sedačku, pěkně u okna v proti směru jízdy. Vytáhnu si mobil a sluchátka a začnu poslouchat písničky. Můžu si číst knížku, ale teď vůbec nejsem schopná se na to soustředit. Raději se nechám unášet vlakem někam do neznáma, dokud nebudu muset vystoupit.

Stále si v hlavě přehrávám náš minulý rozhovor. Proč jsem se tě ptala? Kde byl problém? Kdybych se vrátila v čase, zachovala bych se stejně? Asi. Mám spoustu otázek a žádné odpovědi.

Chci vědět, co se ti hodí hlavou, když se na mě díváš. Můžeš to zapírat, jak chceš, ale já vím, že když se nedívám, tak mě sleduješ a já chci vědět, na co myslíš. Jsme v místnosti plné lidí a ty se na mě díváš. Co je na mě tak zajímavého?
Víš, chtěla bych umět ovládat lidi, abych tě přinutila říct, na co myslíš. Nevyznám se v tobě. Možná že to tak děláš schválně, ale já jsem zmatená. Mám spoustu otázek, ale nikdy se tě nezeptám. Chci znát na ně odpovědi. Nikdo jiný mi je nedá než ty, ale mám strach se tě zeptat. Bojím se odpovědí, i když je chci znát. Není to ironie?

Cítím se jako porcelánová panenka. Bojím se pohnout, abych se nerozpadla na prach. "Proč?" ptám se sama sebe, ale nedokážu na to odpovědět. Když mě někdo shodí na zem, tak se přece nerozbiji, jen mám pár šrámů, které se dají lehce zakrýt. Nerozbiji se, ať je to z jakékoliv výšky a jakoukoliv silou. Proč se tedy bojím pohnout? Proč tomu nezabráním, aby se mnou stále házeli o zem? Kdybych se pohnula, tak by to neudělali, ale já se nepohnu a oni to stále dělají. Je to jako kolotoč.
Chci se pohnout, ale neudělám to. Oni mě shodí na zem. Já se nerozbiju, ale jen mám pár šrámů. Oni ty šrámy zakryjí a vrátí mě na své místo. Tak to jde stále dokola.
Proč mám strach se hnout? Co kdybych se rozpadla? Jen jednoduchý pohyb a já bych se proměnila v prach.

Přemýšlím nad sebou. Jaká jsem. Co chci. Pokládám si sama sobě otázky, ale odpovědi neznám.

A to všechno jen z jednoho rozhovoru s tebou.
Proč?

Cítím se zmatená.

15. května 2016 v 18:01 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Vím, že jsem celý týden nevydala článek, ale já jsem na to vůbec neměla náladu. Celý týden jsem se zabývala něčím jiným - proto ten název. V pátek jsem se s tím svěřila kamarádce, což už u mě něco znamená, tak uvidím, jak se to bude vyvíjet. Snad dobře. Jen se cítím zmatená a neznám odpovědi na svoje otázky. Je to tak strašně zamotané a matoucí a já nevím, co si o tom mám myslet. Hlavou mi víří stovky myšlenek, takže na článek jaksi nebylo místo.

Můj týden v kostce - V pondělí jsem šla do školy jen na první dvě hodiny, jelikož jsem si potřebovala dodělat prezentaci na informatiku, kterou jsem si o víkendu připravila. Pak jsem šla na vlak a jela domů, protože jsem pak s maminou jela na rovnátka, kde mi sundali i ty horní a teď mám ty nasazovací. Myslela jsem si, že to bude hrůza, ale je to v pohodě, tedy až na to sundávání. Ono se to nechtělo odlepit, takže jsem měla poct, že mi ty zuby vytrhne, ale naštěstí je to všechno v pohodě. Aspoň něco.

V úterý a ve středu se nic zajímavého nedělo. Byly to jen normální školní dny, tedy až na to, že mě konečně vyzkoušela učitelka z chemie, a mám za jedna.

Ve čtvrtek jsem na angličtině usilovně přemýšlela nad tím, o čem jsem vám napsala výše. Pak mě z těch myšlenek vytrhl test z matiky, za což jsem byla ráda. Já jsem se na něj vůbec neučila, tedy snažila jsem se, ale vůbec jsem to nechápala, ale pak jsem dostala ten test a za 10 minut byl hotový. Pak jsme se občas podívali na sebe se spolužákem, jelikož i on to měl taky brzo vypočítaný, hypnotizovala jsem učitelem pohledem, aby to už vybral, a prozkoumávala jsem třídu pohledem. Poslední dvě hodiny jsme měli tělocvik. První hodinu jsem šla hrát s kamarádkou ping pong a stále nevím, jestli jsme se víc smály, nebo hrály. Druhou hodinu se konečně hrál volejbal, který jsem už chtěla hrát nehorázně dlouho.
Po škole jsem se vypravila do knihovny, kde jsem si půjčila dvě knížky, a pak do papírnictví, kde jsem koupila 20 A3 na herbář. Pak jsem si s tím štosem, se kterým jsem vypadala naprosto nenápadně, vydala na vlak. Ještě cestou do knihovny mě zastavil nějaký Angličan a ptal se na cestu, když jsem mu jí popsala, tak mě pochvíli, že mluvím dobře anglicky. To mi hned zvedlo náladu.

V pátek jsme měli naprosto pohodové laborky z fyziky. Pak jste nás měli vidět na chemii, kdy máme naší třídní. Tam jedna spolužačka na učitelku: "Paní učitelku, nemohli by ti, co mají hudebku, jít v pondělí na oběd, když bude výtvarka?" Abyste pochopili, příští týden jsou ústní maturity a my díky tomu máme předělaný rozvrh a v pondělí máme výtvarku. No, a ti, co mají výtvarku se na ní otočili a začali křičet: "Ne, ne, ne, zůstanete tady," jelikož nám učitelka na výtvarku řekla, že jestli nás bude mít na supl a nebudeme spojený, tak budeme psát test. Kdo by chtěl psát test? Nikdo. Takže zítra tam hezky zůstanou s námi.

Včera jsem si svěle užila den s kamarádkou. Jely jsme ne jednu akci do města a pak se různě proházely. Byl to vážně super den. Taky jsem včera vymyslela nové slovo - OHLEDOVĚ - např: ohledově to končí v 21:00, ohledově mám našetřeno ....

Užijte si zbytek neděle a příští týden.
Držím palce všem, co je čekají ústní zkoušky.


Nevidím tebe, ale tvojí masku.

8. května 2016 v 16:06 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jak jste si užili týden? Tento týden se psali maturity. Doufám, že jste je zvládli ti, co je letos psali. Odpadlo nám docela dost hodin, ale já si nestěžuji.

Vysvětlení názvu - Nevidím tebe, ale tvojí masku.
Každý má masku, kterou ukazuje na veřejnosti, aby zakryl to, co nechce, aby každý viděl, ale odkryje to jen určitým lidem. Možná že mi budete odporovat i já bych dřív odporovala, ale teď to vidím takhle. Zdání klame. Musíte se dívat hlouběji, abyste poznali, jaký ten člověk doopravdy je.

Můj týden v kostce - V pondělí mi odpadli první dvě hodiny, takže jsem si hezky přispala. Ve škole se nejspíš nedělo nic zajímavého, protože si na nic nevzpomínám. Po škole jsem měla doučování a pak jela domů.

V úterý nám nic neodpadalo, ale stejně jsem domů jela dřív, jelikož jsme psali test ze zsv. No, my když píšeme test ze zsv, tak se rozdělíme na dvě skupiny a ten test trvá 15 minut, jak říká učitel: "Jedna minuta na jednu otázku." Je to docela něco a ještě k tomu tam chce vysvětlit něco, co jsme si neříkali ... (Byla jsme docela dost překvapená, když jsem zjistila, že mám za jedna.) Já jsem byla v té první, takže jsem byla doma o hodinu dřív. Jinak jsem zase jela vlakem se spolužákem. Nevím, jestli jsme zase úplně v pohodě, ale o proti minulému týdnu je to lepší.

Ve středu jsem se rozhodla, že si vezmu svoje černé šaty. Proč já si vždycky vezmu tyto šaty, když se něco děje? Když jsem si je poprvé vzala, tak byl ten koncert pro Němce a já vypadala, jako bych měla zpívat taky. No, a teď ve středu stojím na nádraží a vidím jednoho kluka, který chodí na stejnou školu a teď maturuje. Podívám se na jeho oblečení a pak na svoje. Ve škole vidím ty holky v těch šatech a říkám si: "Proč si vždycky vezmu šaty, když se něco děje?" Ve třídě jsem je ujistila, že ty šaty nemají žádní hlubší význam, i když tak trochu měli, ale to si nechám pro sebe. Jinak nám ve středu odpadla poslední hodina, takže jsem byla doma taky dřív.

Ha, čtvrtek. První dvě hodiny výtvarky zabily poslední zbytky mé normálnosti. Hned vám to vysvětlím. Druhé polovině odpadla hudebka, ale spolužák na to zapomněl, takže šel s námi na výtvarku. Už po pěti minutách jste mohli vidět, jak ho to děsně baví a zajímá, ale takhle jsme vypadli všichni. První hodina se nekonečně dlouho táhla a každý chtěl už pryč. podívali jste se na hodinky a tam za 30 minut konec, podívali jste se po půl hodině a tam, že za 29 minut zvoní. Druhá hodina utekla o trošičku rychleji, jelikož jsem pár minut zabila na záchodě. Jinak jsme se dozvěděli, že budeme psát za tři týdny test, ale lepší se už učit teď, protože to jinak nejde. Kdybyste to viděli. Taky jsme nadávali, proč jsem nešli na hudebku, a hudebkáři si užívali, že chodí na hudebku. Grr, to není fér. Na biologii jsme šli na zahradu, a jelikož jsme čekali na kamarádku, které to trvalo, tak jsme byli poslední a hledali ten správný vchod na zahradu. To bylo - tady jsou zavřený, tak jdeme dál (přešli jsme celou školu) tady jsou taky zavřený. Nakonec jsme se na tu zahradu dostali a učitel vůbec nezaregistroval, že mu chybí 5 lidí. Pak jsme šli na oběd a holkám odpadl tělocvik, tak jsem byla doma opět brzo.

V pátek jsme měli laborky z biologie. Psali jsme test z angličtiny, tak doufám, že dopadne dobře, a hned po angličtině jsme psali z matiky. Na chemii jsem se ptala učitelky, jestli by mě už nechtěla vyzkoušet, protože já s tím za ní chodím, už kdo ví jak dlouho. A hádejte, jestli mě vyzkoušela. Nevyzkoušela. Opět. Ale já si chci ty známky tam napravit. Opět nám odpadla poslední hodina a jela jsme domů se spolužákem, kdy jsme ho tak trochu provokovala - to víte, měla jsme dobrou náladu - a v našem rozhovoru jsme pak pokračovali, že jsme si psali. K večeru jsem opět jela do města, jelikož jsem šla s pár lidmi ze třídy na laser game. Bylo to vážně super a zopakovala bych to.

Včera jsem byla nakupovat v Německu a zbytek dne jsem odpočívala, jelikož jsem byla nehorázně unavená, jak jsem vstávala brzo.
Dneska jsem se učila a možná ještě budu. Pak jsme dodělala poznámky k prezentaci na informatiku. Abyste pochopili, já to mám dělat ve škole a před dvěma týdny jsem měla začít, ale já si místo toho četla a zítra to budeme dodělávat, takže jsem si to doma připravila.

Jinak zítra jedu na rovnátka a už mi sundají i ty horní, což je hrůza. Já je nechci dolů. Zvykla jsme si na ně a dostanu ty sundavací, ve kterých budu šišlat. Pff.

Užijte si zbytek neděle a příští týden.


Sladké citáty - 2

4. května 2016 v 20:42 | Andey |  QUOTE
AHOJ
V úterý jsem byla plná nějaké vzláštní energie po mém rozhovoru s maminou o mém společenském životě. Už několikrát mi bylo naznačeno, že nemám společenský život podle očekávání, takže jsem si sepsala plány do konce května a ještě jich pár vymyslela, takže konečné číslo je šest, ale něco taky nemusí vyjít. Já si myslím, že mám bohatý život plný zážitků. Prostě jsem samotářská, trochu nespolečenská, čtu si, mám blog ...
Jinak jak jsem vám ve WT psala, že nevím, jak je to mezi mnou a spolužákem, zase jsme v pohodě, ale nevím, co mezi námi je, nebo jak to popsat. Těžko se to vysvětluje, jelikož je to kapitola sama osobě. Možná že někdy o tom napíšu článek, protože bych si vážně potřebovala urovnat myšlenky.
Teď jsou na řadě citáty. Který se vám líbí?

Narovná si vlasy, namaluje si linky, dá si lesk na rty a věnuje zrcadlu poslední pohled. A to všechno pro kluka, kterého to nikdy nebude zajímat.

Byly doby, kdy jsme se neznali. Byly doby, kdy jsi kolem mě prošel a ani mě nepozdravil. A já se bojím, že ty doby přijdou znova.

Nejsme přátelé, ani nepřátelé.
Jsme jen dva lidé se spoustou vzpomínek.

Marně si můžeš nalhávat, že už ho nemiluješ, ale při každém citátu, který čteš, si vzpomeneš právě na něho.

Byl jsi můj důvod, proč jsem uléhala do postele šťastná. Teď jsi důvod, proč před spaním stále brečím.

Nevíš, jestli ho miluješ?
Tak si představ, že právě odchází.., že už ho nikdy neuvidíš.
Stále nevíš?

Neříkej si, že ho nechceš, když na něj každý den myslíš. Nenamlouvej si, že se mu líbíš, když svůj pohled obrací k jiné. Nepřemýšlej o budoucnosti, když víš, že s ním nikdy nemůžeš být...

Když nemáš u sebe jídlo, které miluješ, sníš jiné
když nemáš u sebe vodu, kterou miluješ, napiješ se z jiné
když obchod, který miluješ je právě zavřený, nakupuješ v jiném
tak proč když už nemáš u sebe člověka, kterého miluješ, ho nedokážeš také tak rychle nahradit někým jiným?

Přemýšlím nad námi, ale neměla bych, protože žádné "My" není...

Když zavřu oči, nevidím nikoho kromě tebe ... Když oči otevřu, vidím všechny kromě tebe.

Je vtipný. Je rozkošný. Je okouzlující. Je sladký. Je skvělý. Je perfektní. Neřekla jsem jméno ale i přesto se ti vybavil v hlavě, že?

Občas, když řeknu "Jsem v pohodě", chci aby se mi někdo podíval do očí, objal mě a řekl "já vím, že nejsi".

Teď, nebo nikdy

1. května 2016 v 15:32 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden?

Vysvětlení názvu - Teď, nebo nikdy
Když to chceš udělat, udělej to. Nepřemýšlej nad tím, co kdyby, ale prostě to udělej teď, protože pak bude pozdě.

Můj týden v kostce - V pondělí jsme první dvě hodiny měli informatiku, na které jsme měli začít dělat prezentaci. No, a já jsem si místo toho četla a psala se spolužákem, jelikož druhé skupině to odpadlo. Ještě na to mám další dvě hodiny, takže jsem si už poslala na mail fotky a ještě si tam pošlu poznámky a pak ve škole si s tím pohraji a bude to hotové. Po škole jsem opět měla doučování a pak jela domů.

V úterý jsem se celý den snažila přeložit japonskou větu a dohadovala se se spolužákem, že některé znaky neexistují a on pořád, že je to napsané psace, tak to vypadá jinak. Víte, co to znamenalo? Co to je? Ano - Co to je? Domů jsem opět jela se spolužákem a ve vlaku vedli zajímavé téma, které se pro tento týden stalo docela důležitým.

Středa byla normální, tedy nic zajímavého si nepamatuju. Jinak ve středu jsem konečně trénovala tu mojí sestavu na tělocvik. Koukáte, co?
Ve čtvrtek jsem tedy dělala tu sestavu. Celkově jsem měla divnou náladu, ale jako vždycky to nejvíc vygradovalo doma - jsem smutná, chodím po domě jako Bludný Holanďan, nemám na nic náladu. Víte, já se vždycky ve škole usmívám a dělám, jakoby se nic nedělo, i když mám někdy náladu pod bod mrazu. Jinak kamarádka na mě: "Nesedneme si dopředu?" a já: "Až vykopeš díru pro moje nohy, tak jo." Abyste pochopili, když sedíte v první lavici hned u katedry, nemůžete si tam natáhnout nohy, jelikož tam není vůbec žádné místo, což je pro mě horor. Zbožňuji si natáhnout nohy. Tím pádem jsme vymyslely skvělou věc. Normální lidé si přitáhnou židli k lavici, ale mi lavici k židlím. Byla sice trochu šikmo, ale viděli jsme pěkně na tabuli a i nohy jsme měly natažené.

V pátek bylo poslední zvonění a my jsme s učitelkou vypadli na první dvě hodiny ze školy. Nálada byla pořád stejná, jelikož jsme stále nedořešili to, co jsme řešili ve vlaku. Po škole jsme se o tom bavili a večer si i psali. Myslela jsem si, že jsme to vyřešili, nebo alespoň částečně vyřešili, ale teď si s tím nejsem nějak jistá. Jinak přes víkend jsme si nepsali, tak uvidím ve škole, jak to celkově dopadne, ale v pondělí se to nedozvím, až v úterý. Víte, já bych chtěla, aby se to vyřešilo. Tak snad. Já bych se ho chtěla normálně zeptat, jak to tedy je, ale vůbec si na to netroufám.
Ještě v pátek jsem jela s tatím sekat ke starému dědovi a pomáhala mu rozebrat sekačku a sestavovat postele.

V sobotu jsem byla u babi a dneska jsem se učila a teď jdu oběhnout vaše blogy.

Užijte si příští týden a zbytek neděle.