Březen 2016

Songs from films

30. března 2016 v 21:59 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS
AHOJ
Dneska jsem si říkala, že si sešity do školy jenom pročtu, jelikož zítra nic nepíšeme, ale když se chystám na jógu, tak si uvědomím, že jsem zapomněla udělat úkol na výtvarku, takže jakmile jsem přišla domů, pustila jsem se do něj. Taky mám novinku budu chodit do tanečních a víte, jak jsem vám psala, že bez partnera chodit nebudu, tak partnera taky mám. Super.
Doufám, že se vám článek bude líbit.
Originální nápad, co? (Jinak to je ironie.)
Ale já se vám u těch filmů ještě rozepíšu. Znáte mě přece. Napadlo mě to, když jsem se jednou učila a poslouchala jednu písničku, kterou jsem ten den slyšela cestou domů, tak jsem místo učení sepisovala písničky. (Jak asi dopadl ten test?) No, tak jdeme na to.

Allegiant
Kdo ten film viděl? Já jsem viděla jen Divergenci, která nebyla špatná, ale potom, co jsem se dozvěděla, jak to dopadne (vůbec nevím, jak jsem se to dozvěděla) jsem už Rezistenci neviděla a ani nemám v plánu vidět Alianci. Kamarádka četla knížky a moc se jí to nelíbilo, takže bych řekla, že filmy budou ještě horší, ale co já vím. Někomu se to může líbit.
Ale tuta písnička se mi nehorázně líbí a ještě k tomu je od mé oblíbené zpěvačky Tove Lo.


Hunger Games
Ty tu přece nesmějí chybět.
Ještě před rokem jsem je neznala a teď. Za ten rok jsem stihla zhlédnou všechny tři díly a v prosinci 2015 jsem šla s kamarády na poslední díl, který jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít.
Konec jsem vážně nečekala a ani nevím, jestli jste s ním spokojená, nebo mi to nevadí.

Podle mě asi nejznámější písnička z HG.



Paper Towns
Tak ty jsem poprvé viděla někdy na Vánoce, kdy jsem si je už konečně stáhla a zhlédla je.
Margo měla vážně dobrodružný život. Byl plný záhad. Vždycky někam zmizela a jen někomu nechala stopy.
Viděli jste ho?


Dark Shadows
Viděli jste film Temné stíny?
Já tu písničku sem prostě musela dát.
Je to vážně skvělý film v hlavní roli s Johny Deppem, který hraje znovu probuzeného vampíra.
Tak snad se na film podíváte, pokud jste ho neviděli.
Mně se ten film strašně líbí a má takový zajímavý děj a ten konec. Nechci spoilerovat, jinak bych se o něm rozepsala.


Zootropolis
Viděli jste? Podle mě je to dost skvělý animák.
Shakiru nijak neposlouchám, ale ten film jsem se musela dát.
Je to vlastně o tom, že máme jít za svými sny, i když nás od toho každý odrazuje, a taky nevěřit předsudkům, protože každý je jiný.



Cizojazyčně

27. března 2016 v 16:51 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jak jste si užili týden? A jak prázdniny?

Můj týden v kostce - Minulou neděli jsem s tatím sestavovala nábytek, jelikož nám ho konečně přivezli. Mně skříň, kterou jsem dostala k narozeninám a mamině a tatímu komody. Takže jsem se s tatí do toho dala. Pustili jsme si rádio s naší oblíbenou stanicí a sestavovali. Bylo to super.

Pondělí bylo v pohodě. Žádný test se nepsal. Pondělí jako každé jiné. Ale mám novinku. Od září budu chodit na step. Super. Já jsem od první třídy tancovala břišní tance, pak nějaké pohybové a posední 4 roky na základce scénický tanec (modernější balet). Tancování naprosto zbožňuji, naplňuje mě energií. Vždycky jsem se chtěla naučit step a nechci litovat, že jsem se ho nenaučila. Ještě vyřešit taneční.

Pak bylo úterý a já jsem měla od rána dobrou náladu z toho, že budu chodit na step. Měli jsme jen čtyři hodiny, jelikož většina třídy šla na tu besedu, kterou ve středu chválili, ale já jsem ráda, že jsem nešla. Psali jsme dva testy a jednu zkušební slohovku, kterou jsem raději neodevzdala, protože jsem nechtěla špatnou známku. Když je zkušební, tak jí můžeme i nemusíme odevzdat. Myslela jsem si, že pojedu domů v jednu, ale vůbec jsem si neuvědomila, kdy končíme a nakonec jsem jela ve dvanáct. Jela jsem opět se spolužákem, a tak trošku si užívali ten pocit, že v tu dobu, kdy to bude začínat, my už budeme doma. Cesta byla super a cestou domů jsem šla se svým bývalým spolužákem. Potkala jsem se s ním na nádraží - taky končili dřív - bylo super si s ním popovídat.

Středa byla opět normální, ale při přestávce na oběd jsem se nasmála. S jedním spolužákem jsem vedla zajímavý rozhovor plný hypotéz. Pak se mi snažil vysvětlit rozdíl mezi vyšší level programování a nižší level programování. Mně!!! Člověku, který používá počítač jen kvůli internetu. A to člověk, který neumí vysvětlovat. Po chvilce to vzdal a poprosil dalšího spolužáka, jestli by mi ten rozdíl nevysvětlil a ten: "Já dělám nižší a on vyšší." A bylo to. Takže kdybyste potřebovali vysvětlit programování, tak jsem v tom odborník. :D Ironií se bavím i ve škole. Pak jsem se opět vrátili k hypotézám. Po škole jsem jela na doučování a pak domů a večer na jógu.

Ve čtvrtek byl první den prázdnin. S maminou jsem jela k babi, kde byla sestřenice s bratrancem. Bylo v plánu, že se budou malovat vajíčka, ale jelikož já jsem jediná v rodině, kdo je barvil, a mně se do toho nechtělo, tak jsem se sestřenicí nazdobila vyfouklá vajíčka. Což byl tak trošku blázinec. Mamina z jedné strany, babi z druhé strany a bratranec se tam pletl a já sestřenici pomáhala zahraňovat obrázek, který se jí roztrhl. Byla jsem na roztrhání. Jinak to byl super den.

V pátek jsem jela s kamarádkou do města. Podívali jsme se na trhy a vyrazily do obchoďáku, jelikož chceme šaty na jaro. Nejdřív jsem se naobědvaly - čína jak jinak - a pak vyrazily po obchodech. Šaty jsme nesehnaly, ale za to jsem si koupila skvělou rtěnku a dvě knížky- Budoucnost a Všechny malé zázraky v angličtině. Dost jsem si to užila.

Včera jsem byla s tatím v bazénu a na zpáteční cestě jsem se zastavili v KFC. Pak jsme zajeli k babi a domů jsem se dostala opět až večer, ale by to super den.

Dneska jsem se rozhodla věnovat škole. Tak jsem se pustila do úkolu z výtvarky, který nevím, jak udělat, takže ho dělám trochu podle sebe a trochu tou technikou, kterou to má být. No, a pak jsem si přečetla sešity, které jsem si připravila.

Užijte si pondělí a celý příští týden.


Co to je? Citáty!

24. března 2016 v 13:01 | Andey |  QUOTE
AHOJ
Březen je už nějakou tu dobu a já jsem stále nevydala článek s citáty, tak to teď napravuji. Jak si užíváte první den prázdnin? Já jsem si myslela, že nebudu mít co dělat, ale program na prázdniny se mi nějak tvoří sám, ale víc ve WT. Ve škole ty tři dny byly taky super, ale o tom jindy. Teď jsou tady citáty.
Který se vám líbí nejvíc?

Jestli tě lidé nenávidí, možná máš něco, co oni chtějí.

Ten pocit, když někdo mluví o něčem.. O něčem na co TY se snažíš zapomenout.

Lidé mě znají, jen když mají problém. Když mám problém já, nikdo mě nezná.

Někteří lidé odejdou z tvého života, ale to není konec tvého příběhu. Je to konec jejich příběhu ve tvém životě.

Je sice hezké mít 20nových přátel. Ale raději budu mít jednoho starého, kterému můžu věřit.

Někdo mlčí, protože neví, někdo mlčí, protože ví své.

Největší pomsta je být šťastný - takže buďte šťastní, tím se nejvíce pomstíte.

Nikdy se nevracej do minulosti, protože to jen zabíjí tvůj drahocenný čas. Příběhy se neopakují, lidé se nemění. Nikdy nikoho nečekej. Nestůj na místě. Jdi jen vpřed, neohlížej se. Lidé, kteří jsou ti souzeni, tě doženou nebo budou kráčet s tebou stejným směrem. Nech lidi odejít: pokud se vrátí - patří k tobě, pokud ne - nikdy ani nepatřili.

Mě a můj život nepochpíš. Protože ty žiješ úplně jinak.




Život je komedie sama.

20. března 2016 v 8:00 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden? Já. Šílený. Jestli někdo někdy bude hledat význam slova šílený, tak ho odkažte na tento můj týden, protože nic šílenějšího jsem nezažila. Nevím, jestli to má co dočinění s tím, že jsem začala do školy jezdit vlakem. Ano, už nejezdím autobusem, jelikož (jak to mám říct) mě to duševně vysávalo, jestli mě chápete. Vlakem je to naprostá pohoda, které se mi tento týden moc nedostalo. Vím, že jsem nevydala žádný článek, ale nebyl čas a po tom maratónu ani nálada. Doufám, že mě chápete.

P.S. Do dnešního WT přidám minulý týden, těch pár dní po výletu.

Vysvětlení názvu - Život je komedie sama.
I když tento týden byl něco, nepřestala jsem se smát. Proč taky? Život nám píše nejrůznější scénáře a nad některými i rozum stojí, ale musíte se usmát a jít dál.


Můj týden v kostce - Minulý týden ve čtvrtek jsem zůstala doma a pak v pátek šla do školy, kde se na mě navalila hromada informací najednou. Zjistila jsem, co psali, co se bude psát, co se učit, co si musím dopsat. No, hrůza. Ještě v pátek ráno jsem se dozvěděla, že se asi píše test z angličtiny, takže jsem se na něj první dvě hodiny učila (měli jsme laborky z fyziky, kde se jen počítá, takže jsem se učila a ještě k tomu počítala). Pak byla angličtina a test se nepsal, ale jen zkušební, z kterého mám jedničku. Super. V sobotu jsem si dopisovala sešity a učila a v neděli jsem měla sraz s kamarádkami ve městě, jelikož jedna měla narozeniny, tak jsme to šly oslavit. Měly jsme v plánu, že půjdeme na oběd a pak do čajovny, ale to nevyšlo, jelikož jsme šly na čínu do obchodního centra, a jak jsme jedly, tak kamarádka: "Hele, dávají Zootropolis. Nejdeme na to?" a já s kamarádkou: "Jasně." Takže jsme šly na Zootropolis. Super animák.

V pondělí ráno jsem jela na rovnátka, takže jsem přišla o dvě hodiny informatiky, ze které, jak jsem se později dozvěděla, psali test, o kterém jsem vůbec nevěděla. Učitelka na němčinu na nás vybafla: "No, zítra si to ještě procvičíme a pak si napíšeme test. To dáte." Takže super. Další test na slovíčka, které jsem se ještě vůbec neučila. Učitel na fyziku nám oznámil, že příští pondělí chce vidět naše fyzikální olympiády, kterou jsem do té doby vůbec nezačala počítat. Pak jsme si napsali test z češtiny, z kterého jsem dostala jedničku. Super. Kdybyste to viděli. Všichni se před hodinou učí na ten test a já naprosto v pohodě a hraji si na mobilu solitaire. Pak byla matika, z které jsem si měla napsat test, ale odložil ho.

V úterý jsem si myslela, že to bude pohodový den, ale opak je pravdou. Nic jsem sice nepsala, ale trošku jsem byla nervózní, jestli mi nedá dopsat test z biologie, ale naštěstí nedal. Z té nervozity jsem měla přebytek energie. Pak jsme měli zsv. Myslela jsem si, že budu zkoušená, jelikož jsme to na němčině nějak vypočítali, ale naštěstí jsem nebyla, ale stejně to byla hrůza. Zkoušel do celé a ve čtvrt zvonilo - to ještě není ta hrůza. Teď to přijde.
Já jsem už někdy v únoru udělala seznam osmi lidí, kteří chtějí jít na takovou speciální besedu od zsv. Osm. Ale učitel si v úterý v pohodě nakráčí do třídy a zeptá se, kdo tam jde, a teď těch pár rukou nahoře a on naprosto překvapený, že nahlásil celou třídu, jelikož se končí po čtvrté hodině a pak se tam jde. Já se s ním začnu dohadovat, že jsem mu dala seznam jen s osmi lidmi a on na mě: "Do zítra do osmi hodin ráno mi napíšeš nový seznam s minimálně dvaceti lidmi a jedenáct jich jít nemusí," a pak to dorazil, když řekl: "Je to dobrovolné. Nikoho nenutím."
Ptáte se, kde je problém? Hned vám to povím. On na to nikdo nechce jít a pak po hodině za mnou přicházeli lidi a říkali, že tam nejdou, ať je tam nepíšu, takže místo, aby mi přibývali, tak mi ubývali. Byla jsem z toho dost hotová. Na nádraží mě ještě cestou na vlak zastavila kamarádka, že tam možná nebude moct jít. U vlaku na mě čekal spolužák, se kterým někdy jezdím domů, a ten hned ve vlaku, ať vytáhnu ten seznam (ještě ve škole jsem si napsala seznam celé třídy), tak jsem mu ho dala a on začal vyškrtávat, kdo jde a kdo nejde. Po chvilce ten seznam byl hotový a já jsem za to byla strašně ráda.
Doma jsem počítala 4 a půl hodiny příklady z fyziky. Ano, 4 a půl hodiny. Někdy se mi stává, že zapomenu na čas a když mě nikdo nezadrží, tak to takhle dopadá. A ještě k tomu jsem byla plná energie (viz. výše), ironií je, že i ospalá a fyzika mi lezla na mozek = v té chvíli jsem byla schopná čehokoliv.

Středa byla opět šílená, jako každý den v tento týden. Ráno jsme psali z fyziky a já se v ní docela dost zhoršila, ale to už dřív. Později ten den jsem se dozvěděla, že každý týden budeme psát z fyziky, ale vůbec nevím na co, protože to mi nikdo nebyl schopný říct. Taky jsem psala z matiky, což jsem vůbec nevěděla, já si myslela, že to odložil na čtvrtek. Dostala jsem jedničku. Super. Když jsem to odevzdávala, tak on na mě: "Ale ještě máš šest minut," a já: "Ale vždyť to byly jen tři příklady," a on: "Já vím, že počítáš rychle."
Ještě jsme se dozvěděli, že příští týden budeme psát z matiky, zeměpisu, chemie a zkušební slohovku z češtiny a to prosím příští týden ve čtvrtek začínají prázdniny. Co těm učitelům přelétlo přes nos? Ještě ve středu jsem byla na józe, alespoň hodinový útěk z reality. Ještě jsem se dozvěděla, že do čtvrtka mám mít na výtvarku návrh interiéru. Já bych je nejraději praštila. Takže jsem šla s kamarádkou za učitelkou, jestli to nemůžeme udělat až na další hodinu a ona, že jo. Ještě, že máme tak pohodovou učitelku, jinak nevím, co bych dělala, protože jsem se musela učit biologii a němčinu.

A to jsem si myslela, že čtvrtek bude v pohodě. No, on jako byl, ale asi jen z poloviny. První dvě hodiny jsme měli výtvarku, kde jsem se začali učit dějiny umění. Nehorázně záživná látka - ironie. Byla jsem zkoušená z biologie na něco, o čem jsem slyšela poprvé, jelikož to byla látka minulého týdne a já se učila na test, takže jsem tam očima prosila kamaráda, aby mi poradil. Nedopadlo to, až tak katastrofálně na to, že jsem to vůbec neuměla. Poslední dvě hodiny jsme měli tělocvik, kde jsme měli trénovat na naši sestavu. Abyste to pochopili, učitelka nám dala čas do poloviny dubna na to, aby si každý z nás vymyslel sestavu o sedmi prvcích a tu předvedl. Umím čtyři, což beru za úspěch. Ono se to nějak zvládne. Jo, a ještě to má být na 45 vteřin. Na tělocviku jsem s kamarádkami vymyslela, že založíme pětičlennou skupinu. Potom večer jsem si několik hodin četla, jelikož jsem na to od minulého čtvrtka neměla čas.

V pátek první dvě hodiny jsme psali Klokana, jestli znáte. Den probíhal jinak v pohodě. Když jsem byla se spolužáky na nádraží a čekali na vlak, tak jsem je nejspíš pozvala na jednu akci do našeho města, která se koná každý rok a podle mě je to ta nejlepší akce, kterou tu máme. Ve vlaku jsem si potom četla. Začala jsem si do školy nosit knížku. Ráno je to vždycky taková pohoda. V klidu si dojdu do školy, ve třídě si sestavím, židle tak, aby se mi pohodlně sedělo a pak si čtu, jím, učím se.

Včera za mnou přijela kamarádka. Bylo to super. Byly jsme na zmrzlině, ukázala jsem jí město. Super.

Příští týden už jsou velikonoční prázdniny, co? Ale taky máme hromadu testů. V pondělí fyzika, ale v úterý se píšou tři testy a ve středu dva a to jsem se na zeměpis ještě ani nepodívala. No, musím dneska.

Užijte si neděli a příští týden.

P.P.S. Vím, že to dneska bylo trošku delší.


Basilej, Kostnice a Mnichov

13. března 2016 v 22:50 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Je tu druhé pokračování mého výletu. Poslední dva dny. Trošku pozdě, ale dneska jsem měla dost plný den. Byla jsem s kamarádkami ve městě a pak jsem přišla domů a šla se učit na zítřejší test. Příští týden mě čeká tak pět testů (to bude něco). A teď k článku.

Druhý den večer po večeři jsme si zabalili a třetí den ráno dobalili zbytek. Šli jsme na snídani, naložili věci do autobusu a vyrazili do Basileje ve Švýcarsku. Nejdříve jsme si prošli univerzitní část, kde je opravdu dobrá univerzity, jak jsem se dozvěděla.

Univerzitní část



Univerzita




Pak jsme šli do centra města, kde jsme viděli radnici.








Po té jsme se vydali ke katedrále, za kterou byl moc pěkný výhled na město za řekou.

Katedrála








Výhled




No, a jako obvykle jsme dostali rozchod. Jelikož holky zmizely, tak jsem vyrazila s kluky na oběd a pak ještě do obchodu, ale nic jsem nenakoupila, jelikož se tam platí těma jejich švýcarskými marky.
Po Basileji jsme vyrazili do německé části Kostnice.
Kostnice je opravdu malé město, ale má velice bohatou historii, která je zaznamenána na radnici, ale než jsme viděli radnici, šli jsme do Husova muzea. Viděli jsme Husův dům.

Husův dům



Radnice



Kašna - každá socha něco symbolizuje - bohužel si pamatuji jenom, co znamená ten tříhlavý páv - 3 papeže - a ty sochy na tom "sloupci" symbolizují vládnoucí dynastie.






Pak jsme se vydali k Bodamskému jezeru, kde v dáli můžete vidět sochu, která se podle mě točila a která představuje rovnost mezi světskou a církevní mocí.




Opět jsme šli ke katedrále, u které jsme dostali rozchod.





Šla jsem s holkami nakupovat dárky domů, jelikož nám bylo řečeno, že v Mnichově nebude čas (stejně byl). Po rozchodu jsme jeli na brzkou večeři do opravdu dobré restaurace. Akorát jsem seděla u stolu se třeťáky, jelikož nejeli lidi jenom z mojí školy, ale také z jiné a ono to bylo rozdělené, kde kdo sedí, a tak nakonec jsem seděla se třeťáky, ale nijak mi to nevadilo. Strašně mě potěšilo, když už všichni u našeho stolu dostali jídlo a já na něj ještě čekala, tak nezačali jíst do té doby, dokud jsem ho já taky nedostala.
Po večeři jsme vyrazili do nového hotelu, kde jsme spali po dvou. Kdybyste viděli ten pokoj. Ten byl tak malý, ale byly tam tři postele - manželská a nad ní ještě jedna, u které jsme hledali peřinu, kterou jsem našla až když se ráno odjíždělo.
Poslední den jsme se nasnídali a vyrazili na cestu domu s malou zastávkou v Mnichově. Nejdříve jsme jeli do Alianz Arény, kde jsme opět měli prohlídku v angličtině.

Alianz Aréna











Pak jsme jeli do Mnichova, kde jsme dostali dvě hodiny rozchod.

Tady je nová radnice, i když vypadá jako stará, ale je nová.






A tady je stará radnice, i když vypadá jako nová, jelikož při válce byla bombardována a asi v roce 1971 byla opravena.



Socha a kašna na Maximilian platz




S holkami jsem se vydala hledat tržiště, které jsme nenašly, tak jsme šly na věž.

Výhled z věže







Nakonec jsem přece jen našly to tržiště a už uběhly dvě hodiny a společně jsme se vydali k autobusu.

Ještě z Mnichova





Bylo to vážně super.
Byli jste někdy v Basileji, Kostici nebo v Mnichově?

Lucemburk, Méty a Štrasburk

10. března 2016 v 17:15 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Tak jsem se včera vrátila. Měla jsem v plánu napsat jeden článek o tomto výletě, ale mám spoustu fotek, takže by ten článek byl nehorázně dlouhý (on bude i tak), tak ho rozdělím na dvě části.
Kdybych měla výlet shrnout jedním slovem, tak by to bylo skvělý. Opravdu moc jsem si to užila. Určitě víte, že jsem měla strach, že tam nikoho znát nebudu. Taky že jsem neznala, ale seznámila jsem se.

Odjížděli jsme v deset večer autobusem, a jelikož někdo nejel, tak to dopadlo tak, že jsem měla dvojsedačku sama pro sebe.
Jako první jsme jeli do Lucemburku podívat se na instituce EU a pak si prohlédnout centrum města.

Instituce EU




Zde bylo založeno Společenství uhlí a oceli


Památník 2. světové války



Kostel, kde je hrobka Jana Lucemburského



Dům, kde byla podepsána smlouva Společenství uhlí a oceli


Grand Ducal Palace





Pak jsme jeli do Mét. Taky moc pěkné město.

Tady je opera.


Jedna z největších katedrál v Evropě. Měří 42 metrů.




Když jsme si prošli katedrálu, dostali jsme rozchod, ale já se do té doby ještě s nikým neseznámila, tak jsem oslovila dvě holky a zeptala se jich, jestli se k nim nemůžu přidat, jelikož tam nikoho neznám, a tak to začalo. Nakonec nás bylo 6 - my a ještě tři kluci, které ty holky znali, ale já vůbec. Během rozchodu jsme se rozhodovali, do jak kavárny si zajdeme na horkou čokoládu, jelikož malých kaváren tam bylo plné náměstí. Nakonec jsme vybrali jednu, ale kvůli našemu rozhodování jsme na sraz přišli pozdě. Pak jsme jeli do hotelu, ve kterém jsme strávili dvě noci.
V hotelu jsem byla na pokoji s těmi holkami. Když jsme dostali klíče, tak se každý vydal hledat ten svůj pokoj i my. My to tam prošly a nemohly ho najít a kluci, kteří měli pokoj vedle nás, ten svůj taky nemohli najít. Tam na zdi byla mapa, kde je jaký pokoj a jeden kluk: "Vždyť má být tady, kde je ten výtah." nebo druhý: "To je jako nádraží 9 a 3/4." Nakonec jsme je našli. Byly úplně mimo. Pak jsme zašly na pokoj ke klukům, kde jsme se i najedli, jelikož tento den jsme ještě neměli zaplacenou večeři.

Radnice v Métách


Náměstí v Métách


V hotelu jsme se nasnídali a ve společenském oblečení vyrazili na celý den do Štrasburku. Společenské oblečení jsme museli mít, jelikož jsme šli do Evropského parlamentu, ale to až jako úplně poslední.
Když jsme přijeli do Štrasburku, tak jako první jsme šli do jedné zahrady, kde na plotu byly obrovské "karty" (cedule?), kde byly napsány informace o každém členu EU.



Tady je ČR.


Pak jsme šli do Rady Evropy, kde jsme měli celou prohlídku v angličtině. Naštěstí jsme jí rozuměla.







Po té jsme jeli do části města, které se říká Petite France = Malá Francie. Úplně máte pocit, že jste se vrátili v čase. Malá Francie je ostrůvek, na který se dostanete, když přejdete most. Opět jsme tam měli rozchod. Nejdřív jsme hledali stánek s jídlem, abychom se najedli, ale ten jsme nikde nenašli. Všude byly restaurace - historická část. Nakonec jsme skončili v jedné kavárně a dali si horkou čokoládu, ale tentokrát jsme na sraz přišli v čas.














Místo působené Napoleona Prvního




Pak jsme jeli lodičkou na komentovanou prohlídku. Komentáře k tomu byly v angličtině. Měli jsme sluchátka, která jsme si zapojili, a tam si mohli nastavit hlasitost a jazyk, kterým to chceme poslouchat.



Lodička nás dovezla až k Evropskému parlamentu. Kontrola byla jako na letišti a já jem opět pípala - asi přezky na botách nebo na pásku. Tam jsem si zopakovali, co je EU atd. a pak jsme se sešli s poslancem, který nás tam pozval. Měli jsme mu dávat různé otázky, ale jak už mě znáte, tak víte, že jsem vůbec nevěděla, na co se ho ptát.
Nakonec jsme šli na "zasedání" (jak se tomu říká) pár poslanců, kteří jednali o novém programu do škol. Měli jsme i ty sluchátka, kde jsme si mohli pustit jakýkoliv překlad i český. Měli jsme štěstí a slyšeli jsme mluvit i dva Čechy.








Tím pro nás návštěva parlamentu končila a my jsme jeli na večeři. Na jídlo jsme čekali nehorázně dlouho a mezi jídly jsme ujídali bagetu, kterou tam na stůl přidávali. Musím říct, že ta druhá večeře byla lepší. No, pak na pokoj a spát.

Tak to bylo zatím všechno a zbylé dva dny budou v dalším článku.

PICTURDIARY /2/

5. března 2016 v 10:37 | Andey |  PICTUREDIARY
AHOJ
Vím, že tento týden nevyšel žádný článek, ne že by nebyly nápady (ty jsou), ale nějak nebyla nálada něco napsat. Nepřijde vám, že ten týden utekl nějak rychle? Dneska večer už jedu, strašně se těším, i když tam nikoho neznám.
Rozhodla jsem se spojit WT s PICTUREDIARY, jelikož nemám v plánu přednastavit článek, ale příští týden čekejte, že vám o tom napíšu, jaké to tam bylo. Jinak mám v plánu dávat fotky na instagram, pokud to nějak půjde, takže pokud chcete můžete mě sledovat - TADY.

Můj týden v kostce - Tento týden se asi nic převratného nestalo.
Během týdne jsme psali jen dva testy, ale příští týden jich píšou víc. Jinak jsem se taky chtěla nechat vyzkoušet z biologie a holky na němčině: "Necháš se vyzkoušet z biologie," a já: "Možná." Tak mi začaly dávat úplatky ve stylu - na takové ty barevné papírky psaly - 2 000 Kč, 1 000 Kč a PANDORA a já si je lepila na učebnici a můj spolusedící: "Ty máš takhle drahou učebnici, jo?"
Ve čtvrtek jsem stávala dřív a jela vlakem, jelikož jsem musela ještě něco udělat na fyzikální olympiádu. Naštěstí jsem to nedělala sama, ale se dvěma kamarády. Ve čtvrtek jsem se od učitele dozvěděla, abych v pátek za ním zašla ohledně toho výletu. Tak jsem v pátek za ním zašla a on mi ukázala, kde kdo bude v autobuse sedět. A on na mě: "Jsi tu?" a já: "Nejsem." Zapomněl mě tam napsat (ještě že jsem za ním šla), takže budu v autobuse sedět s jedním klukem, kterého vůbec neznám, ale určitě to bude v pohodě. V pátek jsem se s kamarádem dohadovala, jestli jde do jídelny, nebo ne. No, asi jako každý pátek a úterý.
Dneska budu balit a odpočívat, jelikož se v autobuse nikdy nevyspím.


Obdivuji lidi, kteří se učí další jazyk a kord, když to je japonština, čínština a další podobný jazyk.
Dokonce i jednoho člověka znám, který se to učí. Jednou mi tu jejich gramatiku vysvětloval a není to těžké, spíš je podle mě těžší naučit se ty znaky a slovíčka.
Učí se někdo podobný jazyk?
P.S. Na té fotce je napsáno moje jméno čínskými znaky, ale já jsem ho nepsala.


Tak kdo už někdy měl Starbucks? Všichni pokud se nemýlím.
Já ho tedy ještě neměla. Stále zjišťuji, co na něm každý vidí, ale kamarádka ho měla a určitě jí dáte za pravdu, když řekla, že tam mají strašně dobré kafe.


Já s tím "citáte" naprosto souhlasím kord, když na facebook mám několik let starou profilovku a nic tam nepřidávám.
Facebook jsem si založila jenom kvůli hře, která se zrušila a já si ho nechala kvůli škole a psaní si s kamarády.
Nějak mi uniká význam postů ve stylu - Mám rýmu. - a všichni už to běží lajknout. To byl jenom příklad, ale neříkám, že si fb nerada projedu.
Pak je tu we♥it. Myslím, že nemusím popisovat, o čem je. Založila jsem si ho minulý rok na podzim. Jsou tam tak skvělé fotky. Někdy se mi stává, že poslouchám písničky a jen projíždím we♥it. Mačkám šipku dolů, přemýšlím a prohlížím si obrázky


Pivoňky!!!
Neříkejte, že nejsou skvělé. Mně se strašně líbí. Ale je nějaká možnost, že bych dostala takovou kytici pivoněk?