Únor 2016

Někdy prostě není, co říct.

28. února 2016 v 14:03 | Andey |  sweet little sunday

AHOJ
Děkuji moc za vaše komentáře u minulého článku. Vždycky mi tak zvednou náladu. Je to skvělý pocit.
Představte si, že příští sobotu v tuto dobu budu (asi) už v Lucemburku. Šílený, co? Abyste to pochopili. Příští týden v deset večer odjíždím se školou na ten speciální výlet do Německa a Lucemburska a další středu v deset večer se vrátíme. Už se těším.

Vysvětlení názvu - Někdy prostě není, co říct.

Můj týden v kostce - Teď jsem si každé ráno (už od minulého týdne) povídala s jedním klukem, který je ve třídě jako první, takže určitě pochopíte, že já jsem ve třídě většinou (záleží na autobusu, kdy p řijede) jako druhá.
V pondělí jsme psali test z informatiky a je za jedna, takže jsem ráda. Jinak jsme měli šest hodin, což mi narušilo můj pondělí harmonogram, tak jsem musela vyplnit čas, než jsme šla na doučování a pak jsem jela domů.

Co se dělo v úterý? Taky jsme měli šest hodin jako každé úterý, ale tentokrát jsme končili o 20 minut dřív. Abych vám to vysvětlila. U nás na škole byli studenti z cizích zemí a my jsme měli s jedním poslední dvě hodiny besedu, ale nešli jsme na to celá třída, ale byli jsme rozdělení tak, jak jsou skupiny na angličtinu. Takže druhá skupina šla jinam a my jsme šli taky jinam.
Odprezentoval nám tu svojí zemi a pak na nás: "Ptejte se mě." Já pořád nevěděla, na co se ho mám ptát, ale naštěstí se ptal někdo jiný. Jinak to bylo celé v angličtině a jsem moc ráda, že jsme tomu rozuměla. Jak jsme skončili dřív a kamarádi chodí do druhé skupiny, tak jsme šla na oběd s kluky, které jsem pak potkala na nádraží, kde jsme si šli společně sednout do jedné kavárny? (Dá se tomu na nádraží říkat kavárna?). Ale mají tam strašně dobrou horkou čokoládu, ale bohužel jí v úterý neměli. Bylo to fajn si s nimi povídat. Domů jsem, ale nejela, jelikož jsme čekala na nádraží na maminu.

Ve středu se asi nic převratného nedělo. Jen večer jsem šla s kamarádkou na jógu.
Ve čtvrtek jsme měli opět šest hodin, jelikož nám odpadl tělocvik. Po škole jsem šla s kamarádkou koupit další učebnici na dějepis a pak s tatím jela domů, kde jsem si jen odložila věci a jela opět do školy na schůzku ohledně toho zájedu, o kterém jsem vám tady už psala. Celé bych to shrnula tak, že máme skvělý program, jede málo lidí, ale jedeme velkým autobusem, takže si zaberu dvě sedačky pro sebe, jede víc kluků než holek a jede se hned příští sobotu.

V pátek jsme poslední hodinu měli společnou se všemi studenty z ciziny a jako velká většina jsem si i já nechala od Číňanky napsat svoje jméno čínskými znaky. Pak jsem šla do knihovny, kde jsem namátkou vyprala jednu knížku a až ve vlaku zjistila, o čem je. Vybrala jsme si Procitnutí slečny Primové. Četl to někdo? Zajímavá knížka.

Včera, tedy v sobotu u nás odpoledne byl strejda, babi, sestřenice a bratranec. Pak jsme šli na návštěvu, kde mamina prozradila, že mám blog (Já se nijak blogem netajím a ani o tom nevykládám nikomu na potkání.). Tak jsem vysvětlovala, jaké je to psát si blog atd. No, a pak jsem s kamarádkou jela do kina. Prošly jsme si obchody a shodly se, že pojedeme nakupovat, až bude jarní kolekce. Pak jsme si daly čínu a šly na film Brooklyn. Viděl ho někdo? Mně se líbil. Je pěkné, jak to není z dnešní doby, ale z minulého století.
No, a dneska jsem se učila. Ještě se musím podívat na češtinu, kterou budeme někdy příští týden psát.

Užijte si zbytek neděla a příští týden.


Chce to pozitivní přístup.

25. února 2016 v 12:00 | Andey |  ONLY FOR FUN
AHOJ
Je to takový pozitivní článek. Můj minulý článek byl taky pozitivní a je to skvělý pocit šířit tu pozitivní sílu dál, tak jsem se pokusila něco sepsat.

Myslet optimisticky
Proč myslet pesimisticky, když můžu myslet optimisticky?
Proč alespoň na malou chvíli nedoufat v něco lepšího?
-Pro optimisty není život problém, ale pokaždé znovu novým řešením.-

Mít úsměv na tváři
Nezvedne vám to náladu, když se na vás někdo v tramvaji usměje?
Ne na darmo se říká, že s úsměvem jde všechno lépe.
Zkuste se ráno probudit a hned se usmát, vzpomeňte si na něco hezkého a hned budete mít pěkný den.
-Úsměv a dobrá nálada jsou známkou vítězství nad osudem.
Usmívej se na toho, kdo ti nejvíc ublížil, aby nevěděl, jak to bolí.-

Být svá/svůj
Možná že si myslíte, že to sem nepatří, ale ano.
Koho baví dělat ze sebe někoho, kdo není? Já bych řekla, že nikdo.
V tomhle příběhu jste hlavním hrdinou Vy, tak buďte takový, jaký chcete.

Pohoda
Zpomal. Zastav. A užívej si té chvíle, protože ona nebude trvat věčně, ale vzpomínky na ni ano.

Radovat se z maličkostí
Raduj se z maličkostí. Možná že tě ty maličkosti udělají nejšťastnějším člověkem na světě.
Svět je plný maličkostí, tak je najdi a užívej si je.

Nelitovat každého svého rozhodnutí
Já každého svého rozhodnutí nelituji, protože kdybych se tak nerozhodla, tak bych nebyla tam, kde jsem teď.
Svojí budoucnost si vytváříme svýma rozhodnutí, tak žijte tak, abyste nelitovali, ale abyste se radovali.

Každý den s čistý listem
To, co se stalo včera, už je dávná minulost. Proč se tím zabývat teď?
Teď máš nepopsaný list a je jen na tobě, jakou barvou na něj budeš psát.


Každý den začínám s čistým papírem a úsměvem na rtech.

21. února 2016 v 13:45 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jak jste se měli tento týden? Jakým slovem byste ho označili? Já bych ho označila divným. Od úterní němčiny se mě drží záchvaty smíchu, ale o tom více později, teď je na řadě vysvětlení názvu.
Taky jsem se celý týden dohadovala s kluky, která tužka je lepší. Myslíme obyčejnou tužku na kreslení (ne pastelku) a jakou má "rukojeť" (nebo co to vlastně je). Je to těžké vysvětlovat. Doufám, že mě chápete. Já říkám modrá a oni červená a pak se do toho přidali další.
Já vím. Máme skvělé rozhovory. :D

Vysvětlení názvu - Každý den začínám s čistým papírem a úsměvem na rtech.
Ruku nahoru, kdo to taky tak dělá.
Docela dost mě v tom utvrdil tento týden. Jeden den mě něco štvalo, ale druhý den to pro mě byla dávná minulost a už to neřešila. Říkám si - Žít přítomností. Vůbec nechápu, jak jsem to dokázala. V mém okolí to nikdo nepoznal, ale já jsem to vnímala dost dobře, jako bych druhý den otočila o 360 stupňů.
A ten úsměv? Určitě víte, že s úsměvem jde všechno lépe a tento týden jsem se smála skoro pořád.
Možná že to má co společného s tím, že jsem nehorázný pohodář a jen tak mě něco nerozhází.
Vlastně si myslím, že mě ještě nikdo na gymplu neviděl smutnou.

Můj týden v kostce - Dělo se tento týden něco? Kdo si to má pamatovat?
Tak tedy v pondělí, jsme dostali zpátky z testu z fyziky. U mě to dopadlo hrozně o proti tomu, jaké známky jsem měla v prvním pololetí. Odpoledne jsem byla na doučování a dál myslím, že se nic nedělo. Jinak mi kamarád v pondělí půjčil knížku Smrtící chaos, kterou doporučuji. Myslím, že jsem strhla rekord v čtení mých knížek. V pondělí jsem přečetla víc než polovinu a v úterý ten zbytek. Takhle rychle jsem knížku během školy nepřečetla. Četl někdo Smrtící chaos?
V úterý jsem naprosto zapomněla na fyziku (viz. výše) a na němčině jsem dostala svůj první záchvat smíchu tohoto týdne a úsměv se mě stále drží. Domů jsem opět jela s tím klukem a opět se mi s ním dobře povídalo. Víte, co nechápu? Tento týden jsem se s ním bavila víc, než před tím. Já vám říkám, že tento týden byl divný.
Ve středu jsme psali test ze zeměpisu a budu ráda, když to bude za dva. Mám pocit, že jsem to napsala dobře, ale v zeměpisu nikdy nevíte. Kamaráda dostávám tím, že ho nenechám učit se na zkoušení, ale já za to nemůžu. On vždycky: "Jdu se učit." a já: "To říkáš vždycky." a pak si povídáme, dokud nepřijde učitelka. Vážně za to nemůžu. Pak jsem opět po škole jela na doučování.
To už je čtvrtek? Psali jsme test z výtvarky na perspektivu, a když jsem to učitelce odevzdávala, tak mi řekla, že tu praktickou část mám dobře. Tak by to mohla být jednička. Na konci výtvarky jsem opět dostala velký záchvat smíchu. Válela jsem se na židli, slzely mi oči a podle vyprávění jsme byla celá rudá a nemohla se přestat smát. Začalo to tím, že kamarádka nakreslila obrys své přírody (taky byste se smáli, kdybyste ho viděli), a pak se to vezlo. Ve čtvrtek jsem měla po měsíci tělocvik. Musím říct, že bych ho klidně neměla delší dobu.
Pak byl pátek. Tam se nic převratného nestalo, ale úsměv mě neopustil. Po škole jsem šla s kamarádkou kopírovat sešity a jela s tatím domů.
Dneska jsem se učila, jelikož učitelé se na nás příští týden vyřádí. V pondělí dva testy, v úterý zkoušení, ve středu opět dva testy, čtvrtek zkoušení a pátek zatím nic.

Užijte si zbytek neděle.



Reading is my escape /1/

17. února 2016 v 21:17 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS
AHOJ
Pondělí bylo takové divné, ale od úterý se už to zlepšilo a přepadávají mě záchvaty smíchu, ale o tom víc až ve WT.

Mám tady pár typů na čtení. Berte to prosím s rezervou. Nikdy jsem nic takového nepsala, tak s tím nemám zkušenosti.

POZOR! Může to obsahovat spoilery, protože já je starašně ráda říkám a kdybych se snažila je neříct, tak to bude tak osekané, že u každé knížky bude jedna věta.


Důvod dýchat - Rebecca Donovan

Je to první díl série Dech. Hlavní postavou je dívka jménem Emma, ale ve skutečnosti se jmenuje Emily, ale nechává si říkat Emma, jelikož jí tak říkal tatínek, než umřel (důvod se dozvíte v 2. díle, který teď čtu). Nějakou domu ještě žila s maminou, která už její výchovu nezvládala, tak se začali o ni starat její stejda s tetou.
Emma se upíná na budoucnost. Dělá všechno pro školu a její jedinou kamarádkou je školní "hvězda" Sara, ale jednoho dne se jí do cesty připlete Evan. Emmu doma mlátí její teta, které má psychické problémy, ale nikomu to nechce říct, aby její sestřenice a bratranec nebyli bez rodičů.
Na konci knížky Emma umře a znovu se narodí, protože se rozhodne dýchat.


Kam jsi odešla - Gayle Forman

Tato knížka následuje po Jestli zůstanu. Já jsem tedy knížku nečetla a ani jsem neviděla film, ale četla jsem několik recenzí a popisů té knihy, takže vím, o čem je.
Tak tedy k té knize.
Hlavní postavou je Adam Wilde, který je ve slavné kapele Shooting Star. Když se mu v pátek 13. nepovede rozhovor s jednou reportérkou jeho manažeru mu poradí, ať si na celý den vezme volno, a on ho poslechne. Mobil nechá doma a vypraví se na procházku po New Yorku, ale když se rozhodne jít zpět do hotelu a trochu se prospat před letem, který ho čeká narazí na plakát - plakát Mii Hallové, která má ten večer vystoupení. Adam neváhá ani chvilku a už si kupuje lístek. Po představení si ho Mia zavolá k sobě do šatny, aby ho pozdravila. V šatně si prohodí pár zdvořilostních frází a Adam pak rychle odchází, jenže ho Mia dostihne a tím to všechno začne. Mia Adamovi ukazuje všechna svoje oblíbená místa New Yorku, když dojdou na Brooklynský most Adam to už nevydrží a zeptá se jí, jak to mohla udělat, že ho beze slova nechala.
Knížka končí tak, že oba dva se dohodnou, že se budou vzájemně navštěvovat na turné, jelikož oba dva je mají ve stejnou dobu.


Dárek z pravé lásky: 12 zimních políbení - Holly Black, Rainbow Rowell, Stephanie Perkins, Laini Taylor, David Levithan, Kiersten White, Kelly Link, Gayle Forman, Jenny Han, Ally Carter, Matt De la Peña, Myra Mcentir

Knížku jsme vám už představila v tomto článku, ale teď je na řadě můj názor.
Knížku jsem nečetla najednou, ale jednotlivé povídky jsem prokládala různými knížkami.
Nějaké povídky se mi líbí, ale nějaké moc ne. Nemůžu říct, která se mi líbila nejvíc, protože všechny měly něco do sebe, ale nejvíc se mi nelíbila poslední - Dívka, která probudila snílka. V některých povídkám se objevují kouzla, ale další jsou bez nich. Je zajímavé, jak to každý autor pojal úplně jinak.
Určitě knížku doporučuji. Je to takové oddychové romantické čtení.


Jednou ano, dvakrát ne - Cylin Busby

Knížku jsem si půjčila v knihovně. Už jsem o ní slyšela dřív, než jsem si jí půjčila. Opravdu jde o hodně zajímavý příběh kluka jménem West Spencer. Jak se později v knížce dozvíte, West ležel v nemocnici půl roku a za tu dobu si tam našel kamarádku - dívku ze sousedního pokoje, Olívii. West se s Olívií dorozumívá pomocí mrkáním (viz název), jelikož nemůže mluvit. West má možnost vrátit se do svého původního života, ale musí podstoupit operaci, která je nebezpečná. Jakmile se po operaci probudí, jeho první myšlenka je na Olívii. Chce po svém kamarádovi, aby zašel do nemocnice a řekl, že je v pořádku. Jenže je tu malí problém. Olívia. Ta Olívia, kterou West myslí, je už tři roky v kómatu. Nechápe to, psycholožka se mu snaží vysvětlit, že si vymyslel svojí vlastí kamarádku, ale jednoho dne to West pochopí. Všechno.


Můžeme udělat cokoliv, co chceme, ale pak následky jsou druhá věc.

14. února 2016 v 14:07 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Slaví někdo ten nehorázně komerční svátek?
Jsem ráda, že se vám líbí nový nápad na rubriku, a určitě v tom budu pokračovat.
Já jsem vám minulou neděli psala, že až začnu chodit do školy, tak budu mít spoustu zážitků. A mám je. Skoro každý den se něco dělo.
Než se však do toho pustím, tak se vás na něco musím zeptat. No, spíš vám vysvětlit mojí situaci. Počkat! Jakou situaci? Tento týden nebyl zrovna nudný. Jen řeším, jestli mám začít chodit od září do tanečních, jelikož jsem prohlásila, že do tanečních bez partnera chodit nebudu, ale já ho nemám. Chodí někdo do tanečních nebo chodil? Líbilo se vám tam?

Vysvětlení názvu - Můžeme udělat cokoliv, co chceme, ale pak následky jsou druhá věc.
Souhlasíte? Lidé dělají hodně věcí, ale ne vždy si uvědomují následky. Samozřejmě, koho baví myslet na následky? Ale někdy je také dobré zamyslet se nad tím, co z toho vznikne, až to udělám. Nemusí to zrovna zasáhnout vás, ale vaše blízké.

Můj týden v kostce - Tak začnu hned pondělím, psali jsme test z informatiky a dál to komentovat nebudu.
To jste měli vidět o jedné přestávce. Kamarádka si stáhla jednu hru a já ji jí hned začala řešit, pak se k tomu přidal kamarád a nakonec ještě jedna kamarádka. Kamarádka (ta, co si stáhla tu hru) byla zoufalá, že jí za ní řešíme a prohlásila: "Tak si jí taky stáhněte." a kamarád: "To by nebyla zábava." A měl pravdu. Byla to vážně zábava.

V úterý mě tatí vezl do školy, ale jinak se nic nedělo, ale ve středu. To mám pocit, že to viděla skoro celá škola.
Ráno jsme psali test z fyziky a já ho měla kupodivu rychle, tak jsem hledala, kde jsem udělala chybu, protože je to dost podezřelé - Já a rychle napsaný test. Jo, mám tam chyby, ale ... Ale nevím to jistě, protože nikdo si svými výpočty není jistý, tak uvidím. Jinak jsem si celou chemii stěžovala kamarádce (Ano, opět jsem tento týden seděla jinde.), jak jsem to špatně napsala a při zeměpisu jsem jí vysvětlovala rozdíl mezi New York a New York City, ale naschvál si to neopravila.
Teď se dostávám k tomu, co se mi stalo.
S kamarády jsem šla do jídelny a najednou do mě pořádně strčil jeden kluk ze třídy a já spadla na zem na dlažební kostky. Spadla jsem na všechny čtyři. Levá ruka zůstala v pohodě, na pravé dlani mám modřinu a pořádně jsem si tam sedřela kůži, že z toho nepřestávala téct krev a na kolenou mám modřiny a jsou sedřené. Taky to odnesly džíny - roztrhnuté na koleni - a hodinky - pásek a osička. Několikrát se mi omluvil a několikrát to i napsal. Bylo na něm vidět, že ho to strašně mrzí. Určitě chcete vědět, proč to udělal. Chtěl na mě vybafnout a ono se to nějak zvrtlo. No, už se stalo. Po obědě jsem si vzala věci a šla ke kamarádce, protože bydlí pár metrů od školy. Vyčistila jsem si u ní rány a taky mi půjčila kalhoty. Byly mi sice větší, ale byla jsem za ně ráda. Pak jsem musela jít do knihovny a na doučování angličtiny.
S tím klukem jsem se už domluvila, že mi zaplatí nový pásek na hodinky a osičku. Chtěl mi zaplatit i ty kalhoty, ale to jsem mu řekla, ty ať neřeší. Domluvili jsme se na úterý.

Ve čtvrtek jsem šla domů u po šesté hodině, protože jsem nešla na tělocvik. Představte si to - 4 týdny bez tělocviku. Hurá! Víte, proč? Ano kvůli tomu středečnímu pádu. Na kolenou mám pořádné modřiny. Teď když si kleknu, tak to bolí.
Taky mě ve čtvrtek čekalo vysvětlování toho, co se mi vlastně stalo, protože to někdo neslyšel a další to moc nepochopili a chtěli si to upřesnit. Jedna holka ze třídy má sestru, která chodí na stejnou školu, a ona a její třída to viděly z okna. A já si myslela, že to viděli jen kamarádi a dvě holky, co šly zpátky do školy.

A teď pátek. Ve škole se nic zajímavého nedělo a pak taky ne, i když ...
Učitelka nás na oběd pustila dřív a pak jsem měla 45 minut na to, než mi jel vlak, tak jsem si s lidmi ze třídy povídala ve vestibulu na nádraží. V tom, co vám teď napíšu, nehledejte nic víc. Oky? Domů jsem opět jela s tím klukem ze třídy, o kterém jsem vám už psala. S ním se tak dobře povídá. Mám pocit, že ho znám víc, než ostatní, ale to je jen můj pocit. Ve škole se moc nebavíme, protože on se baví se svými kamarády a já se svými. Ale vážně. Je skvělé si s ním povídat.
Pak jsem šla do Penny, kde jsem si koupila 4 čokoládové muffiny - byly tam poslední-, zelený Nestea a televizní program - baví mě číst o filmech. Ve frontě jsem stála za jednou paní, která když zjistila, že mám jen tři věci, tak mě pustila před sebe.

Dneska jsem dělala věci do školy a jinak si užívat neděli.

Užijte si neděli a příští týden.


PICTUREDIARY /1/

9. února 2016 v 18:40 | Andey |  PICTUREDIARY
AHOJ
Děkuji vám za vaše přání k narozeninám.
Když jsem projížděla We Heart It, tak mě napadla tato nová rubrika . Nikde jinde jsem to neviděla, tak uvidím, jestli se vám to bude líbit. Budu vám sem dávat obrázky z We Heart It, ale i svoje vlastní a vždycky se u nich rozepíšu. Bude to podobné jako instadiary, ale všechny obrázky nebudou jen z mého instagramu - vlastně jich bude takových 10% - pak dalších 10% budou moje "normální" fotky a zbytek bude z We Heart It.
Tak jdeme na to. Napište mi, jestli se vám ten nápad líbí a chtěli byste další takové články.

Oky, první fotka je opravdu z instagramu, ale nemůžu si pomoct, že se mi líbí.
Je to taková připomínka toho, jaká by měla být zima - zima a sníh.
Fotila jsem jí 5.1. 2016. V ten den jsem nešla do školy, ale na seminář na řešení fyzikální olympiády. Někdy v půlce té přednášky jsem si všimla, že venku sněží a tuhle fotku jsem fotila před naším domem na chodníku.
No, neříkejte, že taková zima není kouzelná.


Sice už je únor týden a pár dní, ale stejně jí sem musím dát.
Únor je taková magický měsíc. Jednou za 4 roky má 29 dní, ale jinak má 28 dní, ale to vy víte. Ještě lepší by bylo, kdyby sněžilo, ale stejně je mi nějak líto, že už je poslední zimní měsíc. Pak bude jaro a pak zase léto. Nechci horko a teplo, tedy pokud nebude 20 stupňů.


Teď něco z hudby. Dřív jsem Imagine Dragons vůbec neposlouchala a teď je poslouchám pořád. Dokonce tu měli i koncert, ale já jsem na něm nebyla. Tak příště.
Hodně se mi od nich líbí Who We Are, ale všechny jsou skvělé.
Která se vám od nich líbí?



Boty. Boty. Boty.
Zbožňuji boty. Mám jich několik na jednotlivé roční období.
Mám jedny takové bláznivé. Možná, že vám je někdy vyfotím.
Mám jedny dost nepohodlné boty na vysokém podpatku, které nosím jenom do divadla. Vždycky se někoho chytnu, s kým tam jdu , a když jsem to říkala kamarádkám, tak jedna na to: "Vypadá to elegantně a nikdo nepozná, že se musíš držet."
Vždycky když si jedu koupit boty, jezdíme od obchodu k obchodu, protože v tom prvním si vyberu boty, ale nemají mojí velikost, tak volají do jiný prodejny a tam ji mají. Na svojí výšku mám dost malou nohu.


Když jsem byla na 1. stupni hrála jsem na flétnu, ale skončila jsem s tím, protože nemám hudební sluch. Taky jsem plavala, ale opět jsem s tím skončila, jelikož jsem moc dobře nestíhala školu, protože u nás ve městě nemáme bazén, tudíž jsem musela dojíždět. Ale o tom jsem psát nechtěla.
Sice nemám hudební sluch, ale hra na klavír se mi strašně líbí. A komu, ne? Chtěla bych se naučit hrát jednu skladbu - písničku - zpaměti. Prostě bych jí hrála automaticky.



Proč?!

7. února 2016 v 12:24 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jak jste si užili týden a jak si užíváte neděli? Já pohodově. Měla jsem prázdniny, tak to mluví samo za sebe, ale bohužel už je neděle a zítra musím do školy, ale někdo zase hurá na prázdniny. Kdo má příští týden prázdniny?

Vysvětlení názvu - Proč?!
Jednoduchá otázka, ale odpovědět na ní není zas tak lehké. Malé děti tuto otázku moc rádi používají a v některých případech se k nim přidávám. Na světě je spoustu nezodpovězených otázek, na některé otázky je víc než jedna odpověď a na některé oni nejde odpovědět.
Co si představíte pod otázkou "Proč?!"?

Můj týden v kostce - Já bych řekla, že se tento týden nesl duchem narozenin. Hned v pondělí oslavil můj blog 1. narozeniny. Děkuji za vaše komentáře a podporu.
Pak v úterý jsem šla s babi do divadla na Hello, Dolly! Vážně skvělý muzikál. Strašně mě baví chodit do divadla. A vás?
Ve středu, ve čtvrtek a v pátek se nic nedělo. Jen jsem si užívala volna. Včera, tedy v sobotu, jsem měla narozeniny. Takže jsem to oslavila s rodiči a pak jsme jeli k babi a dědovi. Já nechci oslavy. Na to mě neužijete. Den jsem si náležitě užila. Strávila jsem narozeniny, jak jsem chtěla.
No, a dneska je neděle, kdy se budu učit do školy, jelikož máme slíbené tři testy + zkoušení = hromada učení.

Hups, trošku krátký článek, ale já si užívala pohodové prázdniny, protože od zítřka zase začne ten kolotoč a já se budu domů vracet, já nevím kdy,ale zase budou zážitky.

Ještě se vám musím pochlubit, že v úterý nepojedu autobusem, ale tatí mě poveze do školy což znamená, že si můžu přispat. Tolik radosti. Ale zase na druhou stranu mě to dojíždění baví, v tramvaji potkám lidi ze školy a jedeme společně.


Tady je ještě fotka gerbery, kterou jsem dostala k narozeninám od tatího.

Jen a jen citáty

3. února 2016 v 8:57 | Andey |  QUOTE
AHOJ
Jaký se vám líbí nejvíc?


Minulost nezměníš, ale je dobrým příkladem pro budoucnost.

To, že se někdo pořád usmívá neznamená, že má ta osoba skvělý život.
Ten úsměv symbolizuje náději a sílu.

Existují dva důvody, proč nedůvěřujeme lidem.
První - neznáme je.

Druhý - známe je.

Líbí se mi lidé, kteří říkají to, co si myslí. Ale ještě víc se mi líbí lidé, kteří dělají to, co říkají.

Způsob, jakým trávíme náš volný čas definuje to, kým jsme.

Úsměv je nejlepší lék. Přátele potěší, nepřátele naštve a nikdy nevíš, kdo se do něho zamiluje.

Nikdy nelituj že si někoho ve svém životě poznal.
Hodní lidé ti dají štěstí, od zlých lidí máš zkušenosti, ti nejhorší ti dají lekci a ti nejhodnější ti dají vzpomínky.

Jestli pořád hledáš osobu, která změní tvůj život, podívej se do zrcadla.

Věnujte pozornost každému objetí.. Protože právě v tu chvíli vám člověk vyjadřuje všechny pocity, které nedokáže vyslovit.


1. rok blogu je pryč

1. února 2016 v 10:51 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Věřili byste tomu, že jsem si přesně před rokem založila tento blog a stále v něm pokračuji? Já ne.

Chci vám moc poděkovat za to, že čtete můj blog, za vaše skvělé komentáře, které mi vždycky zvednou náladu, za vaši podporu. Děkuji. Bez vás by tohle nevzniklo.

Nikdy jsem vám nenapsala, proč jsem si založila blog, tak to chci teď napravit. Sama ani nevím, jaký to mělo právě ten pravý důvod, ale možná na to společně přijdeme.
Začalo to 29.5.2014, když mi kamarádka řekla: "Ty víš o Beyoncé hodně informací. Co kdybychom si o ní založily blog?" V tu dobu jsem byla velký fanoušek Beyoncé, tak jsme si založily fanblog. Už na něj nic nepíšu - naposledy 9. února 2015 - a ani kamarádka a taky jsme ho ani ještě nezrušily, jestli se na něj chcete podívat, tak tady je. Na přelomu listopadu a prosince mě psaní tak bavilo a to byl první spouštěč, který vedl k založení tohoto bogu. Chtěla jsem někam psát svoje myšlenky a povídky. No, a dalším spouštěčem byla Hororová povídka - TADY - kterou jsem vymyslela cestou ze školy. Teď bych jí napsala úplně jinak, ale byla to úplně první povídka na blogu.
V lednu jsem už byla na 100% rozhodnutá, že si ho založím, a tak se stalo, že 1.února 2015 vznikl tento blog.
Když si někdy pročítám svoje staré články, úplně vidím tu změnu, ten posun.

Díky blogu se změnily i moje názory. Už nejsou přímočaré, ale jsou promyšlené - nevím, jak to mám vysvětlit, tak doufám, že to chápete. Taky mám přehled ohledně knížek a filmů a strašně jsem si oblíbila číst recenze.

Blog jsem si založila ještě na základce. V té době, o které vám někdy tady píšu, kdy nebylo lehké zvednout se z postele a čelit dalšímu dni ve škole, když jsem odpočítávala dny do prázdnin. Možná, že to byl ten únik od reality. Teď ten únik nepotřebuji, ale strašně mě to baví. Je to koníček. Ale ten, kdo nemá blog, nepochopí jaké to. Taky jsem si říkala, jak může někdo psát blog, ale teď už to chápu - a důvod není jenom jeden.Určitě budu s blogováním pokračovat, tak se mě jen tak nezbavíte.