Leden 2016

Žádného svého rozhodnutí nelituji, protože bez tich bych nikdy nebyla tam, kde jsem teď.

29. ledna 2016 v 10:14 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
WT vychází předčasně, jelikož mám na pondělí naplánovaný jiný článek a nechci, aby vyšly dva hned za sebou.
Jak si užíváte týden?
Mně se vůbec nechtělo nic psát, jen jsem si četla vaše blogy. Děkuju moc za vaše komentáře u minulého článku. Vždycky mi zvednou náladu.
A dneska jsou prázdniny a příští týden máme jarní prázdniny. Kdo je taky má?

Vysvětlení názvu - Žádného svého rozhodnutí nelituji, protože bez tich bych nikdy nebyla tam, kde jsem teď.
Nemůžu vám říct, abyste svých rozhodnutí nelitovali, protože každý to má jinak, ale já jich nelituji. V tu chvíli jsem cítila, že to dělám správně a to vedlo k dalšímu rozhodnutí a to zase k dalšímu, až jsem se dostala sem.
Jen se nějak nemůžu zbavit pocitu, že jsem se neměla přihlašovat na zájezd do toho Štrasburku. Vždyť tam nikdo znát nebudu. Ale zase uvidím něco nového. Chci přece cestovat a tady se mi nabízí šance vidět něco, co jinde ne, ale stejně se už z toho nejde odhlásit. Jen bych se vás chtěla zeptat: "Jeli byste, kdybyste byli na mém místě?"

Můj skoro celý týden v kostce - Ono se vlastně nic zajímavého nedělo. V pondělí bylo jako vždycky normální, v úterý jsem byla v knihovně a půjčila jsem si - Jednou ano, dvakrát ne a Solitaire a středa byla taky jako vždycky.

Ve čtvrtek se rozdávalo vysvědčení, tedy výpis vysvědčení, jak nám učitelé rádi připomínají. Jak vám dopadlo? Jste spokojení? Já jsem na 100% spokojená.
Odpadly nám dvě poslední hodiny a učitelka nás pustila na oběd dřív, ale mě za 20 minut jel vlak a ještě jsem musela jít do jídelny, tedy já jsem si myslela, že pojedu ve dvě s kamarádkou, jelikož jsme měli končit ve 13:15, ale takhle byla šance, že stihnu jedničku. Vzala jsem si věci sebou do jídelny - to nikdy nedělám - vtrhla jsem tam, naštěstí tam nebyla fronta. Kamarádce jsem řekla, že to můžeme stihnout, ale ona si chtěla vychutnat oběd a - já si ho nikdy nevychutnávám, proto jsem tak rychlá - a že počká na dvojku, tak jsem ho rychle snědla a za pár minut jsem si už běžela vzít si boty a kabát.
Při běhu jsem potkala kamarádky a kamaráda ze školy a jen na ně zavolala, že se snažím stihnout jedničku. Do vestibulu na nádraží jsem doběhla včas, a když jsem přišla na nástupiště vlak teprve přijížděl. Potkala jsem tem jednoho kluka ze třídy a já na něj: "Měli jsme se vsadit." Abyste pochopili, on slyšel, že jedu vlakem, ale on nešel do jídelny, ale stejně jsem mu řekla, že to stihnu. To víte jednička. Rychlík. No, a on na to: "Já se nesázím. Já jsem věděl, že to stihneš. Jen jsem tě chtěl vyhecovat."
Byla jsem úplně hotová, ale byla jsem ráda, že jsem to stihla. Ve vlaku jsme si potom povídali a ze mě nějak vypadlo, že bych chtěla napsat knížku a on na to: "Tak jí napiš." Ale takovým tím tónem, jakým ve filmech říkají: "Tak neváhej a jeď." Celou cestu jsme si povídali a mě překvapilo skoro všechno, co říkal. Dokonce máme i podobný plán na jarní prázdniny. Dokonce jsme se shodli, jak má vypadat léto, které by se nám líbilo - 20 stupňů a zataženo. Ale do něj byste to neřekli, že je takový, protože na to vůbec nevypadá, ale jak říkám: "Zdání klame."
Byl to vážně dobrý den.

No, a příští týden prázdniny.
Užijte si zbytek týdne.


Díky vám jsem se stala silnější.

24. ledna 2016 v 19:52 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký jste měli týden?
Můj týden byl úplně pohodový a opět skvělý. Odpadlo nám pár hodin a skoro vůbec jsme se neučili, jelikož polovina třídy byla na lyžáku, a poslední čtyři dny byly super. O tom se rozepíšu, ale teď vysvětlení názvu.

Vysvětlení názvu - Díky vám jsem se stala silnější.
Co mě to napadlo za název? Když jsem ho vymýšlela, tak jsem musela být v nějaké euforii, nebo co. Je v tom tak trochu schován dvojsmysl.
1. - Díky lidem ze základky jsem se naučila hodně věcí. Možná, že i díky tomu mi je jedno, když okolo mě projdou a dělají jakoby mě neznali a já se k nim chovám stejně.
2. - Díky lidem z gymplu jsem se změnila. A když říkám změnila, tak opravdu změnila. Vidím to hodně na oblečení to, co bych si na základce nevzala je teď pro mě na denním pořádku. A víte, co? Je to skvělý pocit být sama sebou. Nic jsem nehrála, abych zapadla nebo přetrpěla, ale jsem sama sebou a mám okolo sebe skvělé lidi, se kterými si nehorázně rozumím.

Můj týden v kostce - Jak jsem psala nahoře, měla jsem skvělý a pohodový týden. Co vy? Vůbec jsme se neučili.
Tak začnu hned pondělím, ne? Představte si, že jsme měli jen pět hodin, což bylo super. Taky jsem šla dřív na doučování a byla dřív doma. Taky jsem se nechala dobrovolně vyzkoušet z dějepisu na 2. pololetí a mám za jedna, což je taky super.

Co se dělo v úterý? Opět jsem se nechala dobrovolně vyzkoušet a tentokrát z češtiny a dostala jsem za jedna minus, což je taky super, protože mě zkoušela na římskou literaturu a já jim tam trošku předělala jména, ale musíte uznat sami, že ta jména jsou hrozná. Víte, co se mi stalo? Učitelka mi zapomněla odepsat hodiny, tak za mnou ráno přišla a chtěla po mně omluvenky za dny, které jsem si už omluvila, tak jsem jí to šla ukázat, že to mám podepsané a všechno v pořádku. Naštěstí se všechno vyřešilo, což jsem moc ráda.

Ve středu jsem nešla do školy, jelikož jsem byla objednaná na rovnátka a kdybych šla do školy, tak bych tam jen přišla, pozdravila je a zase šla, protože na rovnátka jezdím do jiného města, které je na opačné straně než to, kam chodím do školy.

Ve čtvrtek se dělo věcí. Ráno jsem byla trošku vedle z toho, proč jsem jednomu klukovi kývla na to, že mu vysvětlím matiku. Kamarádce jsem začala vysvětlovat, že možná čekám, že bude jiný, že čekám, že bude jako oni, když jsem teď potkala tak skvělé lidi ... Ve finále to dopadlo tak, že jsme si dali sraz v jedné z kaváren na náměstí, ale já končila dřív než on, tak jsem se dvěma holkami ze třídy a ony mi ukázaly knihovnu, kde jsem se hned zaregistrovala, a mám v plánu tam jít hned v úterý a půjčit si několik knížek. Jsem strašně moc ráda, že jsem to udělala. Nijak jsem to neplánovala, ale holky říkaly, že se tam musí stavit, tak jsem šla s nimi a bylo to.
Pak jsem došla do kavárny s malým zpoždění, ale vůbec mi to nevadilo. Pokusila jsem se mu vysvětlit matiku, ale nevím, jestli to pořádně pochopil. Já říkám, že při matice se má zapojit fantazie. Pak jsme si povídali a šel se mnou k vlaku. Tak nevím, co si o tom mám myslet. Jednou to je tak a po druhé zase tak.

Už se dostávám k pátku. Den byl opět pohodový. Vzala jsem si do školy knížku, tak to bylo super. Měli jsme laborky z fyziky první dvě hodiny, a jelikož nás bylo opravdu málo, tak nám učitel vysvětlil jednu hru s kolečky, kterou jsem pak hrála s kamarádkou a vyhrála, i když to tak ze začátku nevypadalo. Jinak jsme se celý týden na angličtině dívali na divný film, o kterém jsem prohlásila, že je to nehorázný omyl a ten autor nebyl při smyslech a kdo to mohl schválit. Měli jsme pět hodin. Pak na oběd, s kamarádem na nádraží, s kamarádkou domů a jít se připravovat na večer. Večer jsem šla s rodiči do divadla na představení jednoho stepařského studia, jelikož bych chtěla příští školní rok začít se učit stepovat. A prý, že je to město velké. V divadle jsem potkala kamarádku ze třídy a mojí bývalou učitelku scénického tance. Bylo to opravdu skvělé a ne jednou jsem si v duchu řekla, že to chci umět taky. Víte, já chci vyzkoušet, co nejvíc věcí, tak proč čekat. Pak jsme si zajeli na jídlo, jelikož jsem měla nehorázný hlad, když jsem jedla naposledy v půl jedné, tak se není čemu divit.

Sobota byla nejvíc pohodový den ze všech. Byla jsem celý den v pyžamu, s maminou jsem dělala palačinky, četla jsem si a celkově měla my lazy day. Dneska jsem byla s tatím lyžovat. Lyžování mám ráda, ale stát ty fronty na vlek mě nebaví a taky mi z toho strašně bolí nohy, ale stejně to bylo super.


Jak probíhá můj všední den.

21. ledna 2016 v 18:36 | Andey |  ONLY FOR FUN
AHOJ
Stále jsem se nemohla dokopat k tomu, abych napsala nějaký článek. Není to nic převratného, jen vám popíšu svůj všední den, jelikož víkend by šel dost těžko. Budu to psát obecně, tak nečekejte, že budu popisovat pondělí, ...
Tak hurá na to.

Když nám neodpadávají první hodiny, tak vstávám v 6:00. Už jsem si na to zvykla a nejsem ten typ, co si nařídí tři budíky, jdoucí po sobě. Pak se protáhnu a jdu do koupelny, obleču se a jako poslední se jdu nasnídat. V 6:30 se jdu připravit, obleču se, beru věci a v 6:40 vyrážím na autobus. Ráno mám přesně naplánované a sebe menší zdržení může znamenat to, že nestihnu autobus a to bych pak musela jet vlakem, který vždycky přijíždí pozdě.

Autobus přijíždí různě, když jeden ten nový, tak v 6:50, když ten starý, tak v 7:00. Od toho se odvíjí taky to, kdy přijdu do školy. Autobus mě odveze na konečnou, kde nasednu na tramvaj. Někdy autobusem jezdím s lidmi ze základky a s kamarádem máme i společnou cestu do školy, ale někdy v tramvaji narazím na lidi ze třídy. Tato část, jak se dostat do školy, je každý den jiná a nikdy nemůžu přesně říct, že v tolik nasednu na tramvaj a v tolik vystoupím.

Škola mi začíná v 8:00. V ní je to různé, někdy jdu s kamarády na oběd mezi hodinami a někdy až po 6. hodině. Taky končím různě, ale nemůžu si ztěžovat, že bychom končili nějak hrozně. Po škole je to taky různé, co se děje. Buď jdu na doučování, nebo jdu na oběd a pak rovnou domů, nebo mám s někým sraz, nebo si někdy před školou povídáme a já pak ženu na vlak.

Domů jezdím vlakem, ale někdy taky jedu autobusem. Když přijedu domů, tak si se jdu učit na druhý den a pak už konečně volno. Spát chodím různě, jak se mi chce.


Teď jak jsem to psala jsem si uvědomila, že hodně času strávím ve městě. Jediný daný režim mám ráno, kdy to mám vypočítané na minuty, ale stejně mě pak naštve, když ten autobus přijede v 7:00.

Jak probíhají vaše dny?


Koho zajímá, že ta řasa má chlorofyl typu a+b, nebo a+c? Prostě v ní probíhá fotosyntéza.

17. ledna 2016 v 20:11 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký byl váš týden?
Děkuji za vaše komentáře u minulého článku. Psaní povídek mě strašně baví a určitě v tom budu pokračovat.

Vysvětlení názvu - Koho zajímá, že ta řasa má chlorofyl typu a+b, nebo a+c? Prostě v ní probíhá fotosyntéza.
Mně je opravdu jedno jaký chlorofyl má ta řasa. Teď už naštěstí nejsme u řas, ale u rostlinných pletiv. Na gympl jsem šla taky kvůli biologii, ale nějak to nadšení ze mě postupně opadává. Vždyť se tam nic vzrušujícího neděje. Pořád jedno a to samé, ale taková matika nebo fyzika. To je jiné. Tam zaměníte znamínko a už máte úplně jiný výsledek.

Můj týden v kostce - Začnu minulou nedělí. To jsem byla s kamarádkou v kině na Husí kůže. Vážně skvělý film pro pobavení. Jinak to byl skvělý den. Ještě před filmem jsem dostala záchvat smíchu. Ale překvapilo mě, když jsem čekaly na tramvaj, že na zastávce na hodinách vidím 18:00. Jindy jsem z kina odjížděla v osm, nebo i déle. Ale i tak to bylo skvělý.

Pak bylo pondělí a psali jsme test z němčiny, který dopadl špatně, ale vychází mi 2, tak v pohodě. Pak jsem nasedla na tramvaj a jela na doučování anglické konverzace, jak jsem psala minule. Byla jsem překvapená, že se s ním dokážu dorozumět. Dokonce jsem mu rozuměla lépe než těm poslechům, které nám pouští ve škole (to je podezřelé. nemyslíte?). Myslela jsem, že to nedokážu. Je to naprosto jiné než ve škole. Povídali jsme si na různá témata, když jsem mu nerozuměla, tak se mi to snažil nějak vysvětlit. Opravdu se hodí si s někým takhle anglicky popovídat, když se na vás nedívá dalších 12 párů očí (na jazyky jsme rozdělení do skupin). Potom jsem si zašla do kavárny a opakovala si matiku na pololetku. Myslela jsem, že pojedu v pět domů, ale vlak nejel, tak jsem jela až v šest, ale teď už vím, jak mi jedí autobus, tak budu jezdit s ním.

Vždycky ve středu jsme na fyziku v jiné třídě a každé 2 týdny jsem v jedné učebně, ve které je jen 30 míst a nás je 31. Vždycky jsem si sedala tam, kde někdo chyběl, ale teď jsme byli ve třídě všichni. Tak jsem si přitáhla židli ke dvou klukům v poslední lavici. Učitel si buď toho nevšimnul, nebo mu to bylo jedno že sedíme 3 v jedné lavici. Bylo to vážně dobrý.

Ve čtvrtek jsem si musela dohnat ten šplh a veslování, které jsem minulý týden zameškala. No, o šplhu se zmiňovat nebudu, ale veslování dopadlo dobře, i když jsem na konci už vůbec nemohla. Taky nám učitel vrátil opravené pololetky. Za 2, ale věděla jsem, že to tak bude, jelikož jsem s kamarádem probírala výsledky a zjistili jsme, kde jsme dělali chybu. Nejlepší jsou naše "rozhovory beze slov." Já sedím v poslední lavici a kamarád v první, vždycky když dostaneme test, tak se na mě otočí kývne hlavou ve stylu - Co máš? - já ukážu, pak ukáže on, pokrčíme rameny, usmějeme se a zase vnímáme učitele.

Pak byl pátek a já jsem nešla do školy, jelikož jsem jela na oční. Přemluvila jsem maminu, abych nemusela jít, protože bych šla na 2 hodiny laborek z biologie, což se mi opravdu nechtělo (viz. výše), a na angličtinu, ale o ty dva "nejdůležitější" předměty dne bych stejně přišla.

Příští týden jede polovina třídy na lyžák, tak budeme končit po 6. hodině a zítra už po 5., což je super. Taky se mě jedna holka v pátek ptala, jestli s ní nebudu příští týden sedět, jelikož její spolusedící jede na lyžák. Víte, jak mě to strašně potěšilo.

Užijte si příští týden.

AHS

Nikdy se nevzdám.

13. ledna 2016 v 19:00 | Andey |  Jednodílné povídky
AHOJ
Hned jak jsem viděla název nového TT, tak mě to napadlo. Jednodílná povídka, i když má otevřený konec.
Doufám, že se vám bude líbit.

***

Musela jsem dýchat jen velice mělce, jelikož to víc nešlo. Chtěla jsem zavolat o pomoc, ale v krku jsem měla sucho tak, že ze mě nevyšla ani hláska. Jediné, co jsem mohla udělat bylo otevřít oči, ale moc mi to nepomohlo. Všude se rozprostírala černo černá tma. Ani paprsek světla. Pokusila jsem se vstát. Dvakrát lehce to nešlo, avšak po chvilce se mi to naštěstí povedlo. Cítila jsem, že na mně visí něco těžkého. Ohmatal jsem to. Ohmatala jsem všechno, co jsem měla na sobě. Okolo trupu jsem měla pevně utáhnutý korzet a velkou sukni s krinolínou a i nejspíš s ocelovou konstrukcí - to jsem usoudila podle toho, jak to bylo těžké. Nohy mě v botách bolely, ale stejně jsem se přinutila k pohybu, musela jsem si osahat, jak velké je moje vězení, kde jsou dveře, jestli se nějak můžu dostat ven. Rukama jsem nahmatala zeď a šla jsem při ní, dokud jsem nenašla něco, co po hmatu připomínalo dveře, ale klika tam nebyla. Zabušila jsem na to. Křičet nemělo cenu. Zaposlouchala jsem se, ale nikoho jsem neslyšela, tak jsem zabušila na dveře ještě jednou, ale opět bez výsledku. Obešla jsem zbytek své cely a opět si někam sedla. Snažila jsem se rozvzpomenout, jak jsem se tam dostala. Po chvilce přemýšlení jsem si vzpomněla, že jsem byla na plese - proto ty šaty, ale vůbec si nemůžu vzpomenout, jak vypadaly - a s někým jsem tancovala, pak mě někdo zavolal a víc jsem si nepamatovala. Co tu dělám? ptala jsem se sama sebe, ale odpovědí mi bylo jen ticho. Opřela jsem si hlavu o zeď a zavřela oči. Proč taky? Nemělo cenu je nechávat otevřené.
Ani nevím, jestli jsem usnula, ale najednou někdo prudce otevřel dveře. Do cely proniklo světlo a já si musela zakrýt oči rukou, abych věděla, kdo to je. Bylo mi to zbytečné, jelikož jsem ho neznala. Ten neznámý promluvil: "Tak, co? Už jsi dostala rozum, princezničko?" Co, že jsem měla dostat? Rozum? Vůbec jsem nevěděla, o čem to mluví. Když jsem neodpovídala, otočil se za sebe a pokývl hlavou směrem ke mně. Dva strážný přispěchali na jeho povel do cely a chytili mě za ruce. Neměla jsem sílu se bránit, zvedli mě a táhli ven z cely, když jsme byli venku, musela jsem zavřít oči. Z toho ostrého světla mě pálili oči. Ani nevím kudy jsme šli, ale najednou jsem se objevila v jedné z místností našeho zimního sídla. Byla jsem tak slabá, že jsem hned spadla na postel a dobrou chvíli mi trvalo, než jsem se zvedla.
Pak jsem přešla ke dveřím a zkusila, jestli jsou otevřené. Samozřejmě, že nebyly. Pořádně jsem se porozhlédla po pokoji. Na stole bylo jídlo, džbán s vodou a prázdný pohár. Přešla jsem ke stolu a nalila si dva pořádné poháry vody, na jídlo jsem neměla ani pomyšlení. Stále jsem si nemohla vzpomenout, co se to děje, a byla jsem nevídaně unavená, tak jsem opět padla na postel a usnula. Zdál se mi sen, jak jsem s někým, kdo čekal se dvěma koňmi na kraji lesa, jela ke svému strýci do Londýna.
Když jsem se probudila, musela jsem si ten sen stále přehrávat v hlavě. Na stole jsem objevila čerstvé jídlo a vodu. Žaludek mi při pohledu zakručel hlady. Snědla jsem jen ovoce, jelikož jsem tomu ostatnímu jídlu moc nevěřila, a vypila polovinu džbánu. Najednou mi došel ten sen. Musím tamtoho najít a jet s ním za strýcem do Londýna. Nehodlala jsem otálet ani vteřinu. Shlédla jsem z okna a viděla, že to není moc vysoko. Z postele jsem strhla všechny přikrývky, prostěradla, z oken všechny závěsy a svázala je k sobě a doufala, že to bude stačit. Jeden konec jsem uvázala ke stolu a druhý jsem vyhodila z okna. Stačilo to. Ještě než jsem začala slaňovat, jsem se rozhlédla, jestli někoho neuvidím, a pak začala.
V botách, které jsem měla na sobě, to nebylo nic lehkého, ale zvládla jsem to. Když jsem seskočila na zem, zapadla jsem do bláta. To se dalo čekat. Ale neotálela jsem a hned se vydala k lesu, který jsem viděla ve snu. Vůbec jsem nemohla uvěřit svým očím, když jsem ho tam uviděla, jak seděl u ohně. Opatrně jsem se k němu přibližovala, jakmile zjistil, že tam jsem, pomalu zvednul hlavu, usmál se a kývl mi na pozdrav, taky jsem kývla. Jako kdybychom oba věděli co máme dělat - on to věděl, ale já ne -, jsme nasedli na koně a mlčky vyrazili.

A teď? Teď jsme u mého strýce v Londýně a pánujeme další postup.


Nejlepší módní doplněk je úsměv.

10. ledna 2016 v 12:08 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jsem moc ráda, že se vám předchozí článek líbil. Moc děkuju za vaše citáty. Dneska píšu WT trošku dřív, jelikož jdu odpoledne s kamarádkou do kina.

Vysvětlení názvu - Nejlepší módní doplněk je úsměv.
Neříkejte, že to není pravda. Jednou jsem četla citát, že úsměv je kouzelný a nikdy nevíte, kdo se do něj zamiluje. A když se na vás někdo např. v tramvaji usměje, tak neříkejte, že vám to nezlepší náladu. Tak úsměv, prosím! :)

Můj týden v kostce - Jak jste si užili týden?
Opět jsem celý týden neseděla na svém místě, ale v první lavici u kamaráda. Hodně teď u vás čtu, že vás učitelé zasypávají testy. My jsme tento týden psali jen dva testy a to oba v úterý a víte, proč? Učitelé se před prázdninami rozhodli, že nám je dají před prázdninami s větou - Po prázdninách budete psát spoustu testů ,tak abyste toho neměli hodně, tak vám to dám teď. Museli jsme přemlouvat učitele na biologii, aby nám tu poznávačku na houby dal až na toto úterý, co bylo. Jen příští týden píšeme pololetku z matiky.
Tak teď jednotlivý dny
Pondělí - Ještě jsem nešla do školy, ale šla jsem na seminář na fyzikální olympiádu. Třídu jsem šťastně našla a už tam čekali dva kluci ze třídy. Bylo to od 8.00 do 13.30, ale já jsem odcházela za deset minut jedna, jelikož mi jel v jednu vlak, a kdybych tam byla až do těch půl, tak bych musela čekat 40 minut na další vlak. Musím říct, že se tam nedalo po nějaké době pořádně sedět, jelikož stoly a židle byly přibité k zemi, tak jsem musela sedět na kraji židle.
Úterý - To jsme psali poznávačku na houby a test ze zsv.
Středa - Byla jsem ráno na rovnátkách, aby mi je trochu upravila, jelikož se mi trošku hnul zub a odpoledne jsem byla u jedné paní, abych jsem se s ní domluvila na anglické konverzaci, jelikož moc neumím dobře mluvit anglicky a poslech mi taky nejde. Byla překvapená, že umím dobře gramatiku a taky mi řekla, že jsem stejná jako moje sestřenice a strejda, jelikož je zná. Pak mi řekla, že od pondělí začnu chodit k rodilému mluvčímu domů a já na to,že se s ním nedomluvím, ale říkala, že to bude v pohodě. Zítra mám s ním první hodinu, tak uvidím, jak to dopadne.
Čtvrtek - To jsem odcházela ze školy o dvě hodiny dřív, jelikož jsem šla na preventivní prohlídku k zubařce, a díky tomu jsem přišla o tělocvik.
Pátek - V pátek mi kamarádka říkala, že se na tělocviku šplhalo a učitelka: "Tak na šplh půjde ..." a holky :"Ta tu není." a učitelka: "Škoda." Vidíte to. Ta učitelka si mě vychutnává, tedy já se já ani nedivím, co na tom tělocviku předvádím. Pak v pátek za mnou přijela kamarádka do školy, namalovala jsem jí mapu, jak se dostat ke škole a úspěšně to zvládla. Dost dlouho jsme se neviděly a dneska s ní jdu do kina. Málem jsem zapomněla napsat, že jsme na laborkách z chemie destilovali a všichni jsme čekali, až spadne první kapka, a tak jsme tak řičeli: "Už to bude! Ještě trochu!" Vážně skvělý.

Už destilujeme.





Citáty Coco Chanel

7. ledna 2016 v 6:00 | Andey |  QUOTE
AHOJ
Je tu další měsíc a další citáty. Řekla jsem si, že když je ten leden, tak udělám extra citáty. Moc se mi líbí ty od Coco Chanel. Vybrala jsem jen nějaké. Doufám, že vám taky budou líbit.
Který se vám líbí nejvíc?

Pokud chcete být nenahraditelní, musíte být odlišní.

Žena, která si ostříhá vlasy, je připravená na to, změnit celý svět.

Muž si může zvyknout na ošklivou ženu, ale nikdy ne na nedbalou.

Nejodvážnější věc je myslet sami za sebe. Nahlas.

Dívka by měla být dvě věci: Být na úrovni a úchvatná.

Oblékejte se tak, jako by to bylo naposled.

Žijete jenom jednou. Tak by to měla být zábava.

Dobrá žena s dobrým párem bot nemůže být nikdy ošklivá.

Nejlepší barva na světě je ta, která vám jde nejlépe k pleti.

Předtím, než vyjdete na party, vraťte se k zrcadlu a sundejte jeden šperk.

Je čas pro práci a pro lásku. Žádný jiný neexistuje.

Obličej, který vám nadělila příroda, budete mít ve dvaceti. Je jenom na vás, jak bude vypadat, až vám bude padesát.





První článek v roce 2016

3. ledna 2016 v 19:08 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Je tu úplně 1. článek v roce 2016. Vůbec bych nevěřila, že tak dlouho s blogem vydržím. Moc, moc děkuju za vaše komentáře u minulého článku vždycky mi tak strašně zlepší náladu.
Dali jste si nějaká předsevzetí? Já, ne. Já si jed neávám, jak je rok dlouhý. :D

Můj týden v kostce - Ono není celkem toho moc na popisování.
Přes týden jsem se učila, až přijdeme do školy, tak na nás vytasí testy. Učila jsem se poznávat 54 hub, vůbec jsem nevěřila, že bych se to byla schopná naučit. Ze zsv se učím několik stránek a samotnou mě zajímá, jestli si to všechno pamatuji. Pak jsem se učila matiku. Výroky.
Kde jste byli na Silvestra?
Já jsem dopoledne byla s babi, strejdou, sestřenicí a bratrancem v ZOO. Sestřenice s bratrancem chtěli soutěžit, ale dopadlo to tak, že jsem soutěžila já a strejda. Bylo to formou otázek a malé děti by to nevěděly. V ZOO bylo skvěle. Viděla jsem nové pavilony, byla v podzemí. Super. Večer jsem byla doma. Já si Silvestr užila a vy?
Zítra ještě nejdu do školy, ale na seminář ohledně fyzikální olympiády (kam jsem se to zase uvrtala).
Taky jste si tak odpočinuli o těch prázdninách? Já, jo.

Víte, co nepochopím, proč mi každý píše na fb, když nejsem doma. Dělo se to na základce, děje se to teď. Kdykoliv nejsem doma napíšou mi jako dneska. Dneska jsme byli na návštěvě u druhé babi, než o které tady pořád píšu, a přijíždím domů a mobil mi oznamuje, že mám několik zpráv. Já to nechápu. Proč vždycky, když nejsem doma?

Doufám, že je poznat, že je to plameňák.
Nemohla jsem se rozhodnout, jakou fotku.