Listopad 2015

Sny za námi nepřijdou, to mi musíme za nimi, a pokud ano, tak je musíme chytit, aby nám neutekly.

29. listopadu 2015 v 19:42 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Děkuju za komentáře k poslední povídce. Opravdu mě to moc navnadilo a určitě napíšu další. Děkuju.
Jak jste se měli celý týden?
Tento týden jsem opět nesděla na svém obvyklém místě, ale ve druhé lavici. Já tam vlastě nemám sedět, ale mojevýmluva zní, že ráda cestuji a ráda objevuji různé kouty tříd, abych až bude nový školní rok dobře rozhodla, kam si sednu. A myslím, že jsem si vybrala.
To místo má spoustu výhod.

1. Je to druhá lavice.
- Je dobře vidět na tabuli.

2. Není to u okna.
- Jelikož je škola v památkové zóně, tak si tam nemůže dát jakákoliv okna, no, a ono těmi okny táhne.

3. V 1. lavici sedí kamarádi.

4. S tou holkou si rozumím.

Tak a je rozhodnuto. Příští rok zabírám tuto lavici.

Co říkáte na název článku?

Můj týden v kostce - V pondělí jsem se probudila a říkala si, že je pátek, pak jsem si řekla, že je vlastně úterý, až nakonec jsem si vzpomněla, že je pondělí. Ach, ta realita.
V úterý jsme psali velký test z matiky, tak uvidím, jak to dopadlo. Příští týden nic nepíšeme, tak to bude pohoda, ale už máme daný termín, kdy budeme psát ze zěměpisu, tak se už učím, jelikož na ten zeměpis potřebuji čas se to naučit. Když jsem u toho zeměpisu, tak tu semiárku z map už mám hotovou. HURÁ! A ve středu mu jí odnesu.
Neuhodnete, co se mi stalo ve středu. Já jsem vypadla z tramvaje. Když jsem vystupovala, tak jsem nějak špatně došlápla na schod a už jsem letěla. Dopadla jsem na všechny čtyři. Vůbec jsem se neotočila, jestli to lidé z tramvaje viděli, a radši se zvedla, oprášila se a dělala jako by nic.
Jak jste oslavili dnešní advent? Já jsme byla se podívat u nás na náměstí na trhy, ale nic moc tam nebylo. Teď ho oslavím jedním (, nebo více díly seriálu Heroes). K tomu mě navedl kamarád (ten co sedí v první lavici) a skoro celý pátek mi o něm povídal, tak uvidím, jak se mi bude líbit, ale podle vyprávění zněl zajímavě. Díváte se na teto seriál? Líbí se vám?
Tělocvik mě teď baví. Vždycky se tam tak nasmějeme, když hrajeme volejbal. Učitelka se diví, že jsme si ještě nic neudělali.
Taky teď nějak přehodnocuji, co mě ve škole baví a co ne. Biologie mě nějak přestala bavit, co jsme se začali učit houby a teď se učíme řasy. Naopak mě stále baví fyzika. Mamina chce, abych pokračovala v chemii, když mi tak jde, ale já si s tím nejsem jistá. Jako jo, ve škole mi jde, ale když jsme viděla příklady na chemickou olympiádu, tak jsem to začala nějak přehodnocovat. Tak uvidím.

Co mě čeká - V pátek na 99,9% jdu do kina na poslední díl HG. Já se těším. Jdu s kamarády, tak si to užijeme. A v sobotu jedu do Prahy na vánoční trhy a pak jdu já, babi a sestřenice na krasobruslení na Popelku. Tak se taky těším.

Tento obrázek se mi nehorázně líbí.

Láska na poslední hádku

27. listopadu 2015 v 6:00 | Andey |  Pravidla magnetismu
AHOJ
Přemýšlela jsem, jestli něco napíšu na TT, a taky jsem chtěla vydat nějakou povídku, tak jsem se rozhodla to sloučit dohromady, tak uvidíme, jak to dopadne.
Doufám, že se vám to bude líbit.
Příjemné čtení

***

"Jseš sobeckej egoista. To mi alespoň jednou nemůžeš říct něco hezkého? Alespoň teď když odcházíš?," zakřičela jsem na něj. "Tobě? Jsi stejnej sobeckej egoista, tak jako já. Nemysli si, že letos pojedu na nějakou naši společnou dovolenou," oplatí mi to. "To si jako myslíš, že bych s tebou chtěla někam jet? Není to náš výlet, ale výlet našich rodičů. Můžeš zapomenout na to, že bys mě tam viděl."
"To ty taky. .... Užívej života."
"Užívej života." S těmito slovy jsme se rozešli. Kamarádi nám říkali, že jsme jako dva kohouti na malém území. To bylo naposledy, co jsme se takhle pohádali. Naše hádky byly legendární, ale teď mám pocit, že střední nebude taková, jako byla dřív. Takhle naposledy jsme se pohádaly jeho poslední den na střední a teď jde na vysokou. Budou mi chybět naše společné hádky a pro moje překvapení i on. On, člověk, které ho jsem nemohla ani cítit, mi teď bude chybět.

"Halóóó! Jsi tady?" Zamává mi tatí rukou před obličejem. Je předposlední týden letních prázdnin a právě jsem se dozvěděla termín, kdy se jede na společný výlet (no, výlet. Je to výlet na celý týden.) s Flemingovi a Tom Fleming je ten kluk, se kterým se pořád hádám. Vzpomněla jsem si na tu hádku hned, jak mi to řekli.

"Tak pojedeš, nebo ne? Minulý rok jsi nejela, ale letos chceme jet do Edinburgu. Sice to budou tři hodiny cesty, ale slyšela jsem, že to město je kouzelné. Tak pojedeš, Hope?," zeptá se mě mamina s nadějí v očích, která značí, že chce, abych s nimi jela. "Tom pojede taky?," zeptám se a doufám, že jo. Takhle bych ho mohla znovu vidět. "Hope, vím, že se s Tomem nemáte zrovna dvakrát moc v lásce, ale on taky pojede," odpoví na moji otázku se smutným výrazem, ale já se zaraduji. Je to sice bizardní, že chci vidět někoho, s kým se nedokážu normálně bavit, ale ta poslední hádka ve mně něco zanechala. Pamatuji si na jeho pohled, s kterým mi řekl: "Užívej života." Je to bláznivý, že se mi nějakým způsobem začal líbit?

"Pojedu. Chci vidět Edinburg a nějakej Tom mi to nezkazí." Zářivě se na ně usměju. "To jsme ráda, ale ty vaše hádky alespoň trochu omezíte, jo?" Kývnu a dodám: "Tak já si jdu zabalit, jo?" Oba kývnou a já běžím do svého pokoje.

---

Nastal den D. Já se tak těším do toho Edinburg (a na Toma), že jsem ani nemohla dospat. Vyrazili jsme těsně po obědě. Než jsme se vydali na cestu měli jsme sraz s Flemingovími, ale já a Tom jsme zůstali sedět v autech. To bude zajímavá dovolená. Když už jsme konečně vyrazili na cestu, přišla mi zpráva od Toma - ŠŤASTNOU A KLIDNOU CESTU. Já mu na to odpověděla - KLID MĚ NUDÍ. a on - ;). Cesta probíhala klidně. Když jsme přijeli do Edinburgu, tak jsme podle ukazatelů našli náš hotel, zastavili jsme na parkovišti před hotelem a zamířili dovnitř. Když jsme procházeli dveřmi k recepci, tak jsem Toma předběhla a on na mě hned: "Hej! Já tu byl první."
"Ale prosim tě. Jsi přce getlman, nebo snad ne?"
"Co tím chceš říct?," zeptá se mě podrážděným tónem.
"Jen to že je slušnost pustit dámu první."
"A t seš jako dáma, jo?," řekne posměšně a já na něj hned: "A ty seš zas buran z vesnice, která je sto let za opicemi." Tak a má to.

Rodiče vyřešili všechny věci okolo pokojů a za pár minut jsme se už zabydlovali.Když jsme v polovině svého vybalování někdo klepe. Jdu otevřít dveře a za nimi stojí Tom. "Co chceš?," zeptám se ho podrážděným hlasem. "No, tebe určitě ne," řekne posměšně.
"Ani já tebe. Nejsi můj typ. Tak co chceš?," řeknu ještě víc tráveným tónem.
"Hele, přestaňte vy dva. Co potřebuješ, Tome?" Přistoupí k nám tatí a mamina.
"Jen vám mám říct, že až dovybalíte, tak abyste přišli k nám a domluvíme se, co budeme dneska dělat." Tom na nasadí svůj svatouškovský úsměv, ale já jen řeknu: "Jasně," a při tom zavírám dveře.

"Co jste si vy dva udělali?," zeptá se mě mamina, když jsme se vrátilik vybalování. "My? Ani nevím. Takový jsme už od jakživa." Vůbec nevím, proč se takhle k sobě chováme. Musím přiznat, že nad tím často přemýšlím, ale pravda je taková, že já nevím a myslí, že Tom to taky neví. Než všechno dovybalíme, už jen mlčíme. Pak jsme se vydali na poradu, co budeme dělat dál.

"Co kdybychom si dneska prošli jenom město a do žádných velkých akcí se nepouštěli? Je tu přece ten každoroční edinburgský festival a v ulicích je možné vidět různé druhy umění," navrhnu. "To je dobrý nápad," zhodnotí Tomova mamina a všichni ostatí taky souhlasí i Tom, ale nechce to moc dát znát. "Tak se tedy sejdeme za pár minut v recepci, ok?," řekne mamina a opět všichni souhlasí. Vrátíme se do pokoje a já se začnu rozhodovat, co si vezmu na sebe. Přece jen jsme ve Skotsku a už se blíží konec léta. Nakonec jsme si vybrala květinové volné legíny, k tomu tělové tílko, baleríny, mikinu okolo pasu a nesmím zapomenout na tašku s mobilem a peněženkou a brýle a do vlasů jsem si dala černou čelenku s mašlí. Zhodnotím svůj outfit v zrcadle, zašklebím se na svůj odraz a můžeme vyrazit.

Dole už čekají Flemingovi a mám pocit, že Tomovi trochu poklesla čelist. Zasměju se a sebevědomě k nim vykročím. "Tak jste všichni připraveni? Mapu nemáme, ale to nevadí," zhodnotí situaci mamina a vyrazíme. Edinburg je nádherné město, a ještě když je ten festival, tak je ještě krásnější. Celou dobu, co se společně procházíme, jsme s Tomem neprohodili ani slovo. Znovu jsme si vzpomněla na naši poslední hádku před prázdninami. Oba dva jsme porušili to, co jsme řekli, že na tuto dovolenou nepojedeme. Tak proč jsme jeli?

Plně ponořená do svých myšlenek jsem zapomněla vnímat okolí i to kam jdou ostatní. Když jsem se probrala z přemýšlení, tak jsem přišla na to, že jsem se ztratila. Vůbec jsem nevěděla, kam mám jít, ale stejně jsem zabočila za první roh, na který jsem narazila, a v tu chvíli, kdy zatáčím, se srazím s Tomem. "Ha, tady jsi."
"Ne asi. Kde jsou ostatní?," zeptám se ho.
"Tam vepředu," a máchne rukou před sebe, podívám se tím směrem, ale vidím tam jen skupinky cizích lidí, ale nikde naše rodiče, proto se ho s trochou nejistoty zeptám: "Kde přesně jsou naši rodiče?"
"No, vždyť ti t říkám. Tam ve předu," když to říká a otočí se v tu chvíli spatří to, co já. Jsou tam jen cizí lidé, ale rodiče nikde a to vygraduje v další hádku.
"Za to můžeš ty! Kdybys ses neloudala a nepřemýšlela nad blbostmi, tak jsme se teď neztratili!," začne na mě hned křičet.
"To já jsem se ztratila! Ty jsi na mě vůbec nemusel čekat!," snažím se mu to oplatit.
"Kvůli tobě teď nevíme, kde jsme. Já věděl, proč nemám jet, ale chtěl jsem to tu vidět."
"Kvůli mě? Hele, to tys na mě čekal. Mohl jsi klidně jít! Porušila jsem to, co jsem řekla, že nepojedu a jela jsem. Tak snad jsi jim, řekl, že jsem se trošku zpozdila, ne?," už taky křičím.
"Ne!"
"Ne? Co tím chceš říct? Jak je asi tak máme teď najít?" Na odpověď nečekám a vydávám se tím směrem, kterým údajně šli.
"Hope! Počkej! Máš snad mobil, ne? Tak jim zavolej"
"Tak jim zavolej ze svýho," ale to už vytahuji svůj mobil.
"Já ho nechal v hotelu," odpoví, ale já ho skoro neposlouchám,jelikož mi mobil hlásí, že nemám signál.
"Cože?," zařvu na celou ulici. "Co se stalo? Princezna nemá kredit?," řekne posměšně a podívá se na mě a čeká odpověď.
"Zmlkni. Ne. Nemám signál, ten mobil už blbne a tohle se mi děje často."
"Cože? Co tím chceš říct? Že se nedovoláme? Co to máš za mobil?," už taky křičí na celou ulici.
"Já jsem si ho na rozdíl od tebe vzala. Nemusíš ho urážet. Za to tvůj mobil patří do šrotu." Tím ho umlčím a pokračujeme v cestě. Nevím, jak dlouho jdeme a při tom mlčíme, ale najednou prohodí. "Ty naše hádky mi budou na vysoký chybět," řekne vlídným tónem, až mě to překvapí. "Mně taky," odpovím a říkám si, co se mi na tom klukovi může líbit. "Opravdu? Myslel jsem, že nemáme nic společného," řekne překvapeným tónem a já mu na to s úsměvem odpovím: "Něco to být muselo."

Pak zase nějakou dobu mlčky jdeme, když dojdeme do nějakého starodávného parku. Když je ten festival, tak se tu nacházejí oživlé sochy, jsou tu i malé fontánky, normální sochy, jsou tu zasazené květiny, které jsem dřív neviděla a všechno to vypadá, jako kdyby to nebylo z dnešní doby. Všechno je tak starodávné a to tomu dává to kouzlo. Ještě chvíli se parkem procházíme mlčky, když najednou Tom řekne s upřímným výrazem ve tváři: "Omlouvám se za všechno, co jsem kdy řekl a ještě řeknu. Doufám, že víš, že to není pravda a nebereš si to osobně. Jestli se ti to někdy dotklo, tak se ti omlouvám." To mě moc dojalo. "Taky se omlouvám za to, co jsem řekla a co řeknu. Taky doufám, že víš, že to není pravda a nebereš si to osobně. Doufám, že se ti to nikdy nedotklo, a pokud jo, tak se ti omlouvám," řeknu s upřímným výrazem v očích a chvíli mlčky jen na sebe hledíme. Najednou se stane něco, co jsem nikdy nečekala, že se stane, ale tajně v to doufala. Objímá mě a já jeho, pak k němu zvednu hlavu a pomalu se políbíme. Je to šílené po tom všem, co jsme spolu prožili, ale děje se to. Když skončíme usmějeme se na sebe a do ucha mi zašeptá: "Tohle jsem chtěl udělat už několikrát, ale vždycky jsem ztratil odvahu. Jo, a řekl jsem ti, že ti to moc sluší?" Na chvíli jsem začala pochybovat o tom, jestli to není sen, ale doufám, že ne. Pak jsme se znovu políbili a já si řekla, že tenhle výlet bude ještě něco.

Stalo se mi to, co se mi ani ve snu nezdálo. Tento výlet jsem si představovala několikrát, ale ne, že dopadne takhle.


Zajímavé vlastnosti - 3

25. listopadu 2015 v 6:00 | Andey
AHOJ
Je tu pokračování Zajímavých vlastností. Připadá mi, že už ty vlastnosti nemají takovou šťávu jako ty 1.
Víte, co se mi stalo v pondělí ráno? V pohodě si ležím v posteli a najednou mi zvoní budík, tak si řeknu, co je za den. V hlavě mi hned naskočí, že je pátek. Když jsem v koupelně mi dojde že pátek není, ale je úterý. Až po chvilce mi dojde, že je pondělí. Ta realita.

předešlé díly
1.díl - TADY
2.díl - TADY

1. BRÁT NA SEBE PODOBU CIZÍCH LIDÍ
Neříkejte, že byste nechtěli umět se změnit např. na slavnou zpěvačku. Mohlo by to být zajímavé. Jenže kdyby toho někdo zneužil, tak by to zrovna dvakrát dobré nebylo. Já bych to tedy umět nechtěla. Jsem se sebou spokojená. Co vy?

2. OVLÁDAT ELEKTRIKU
To bych chtěla umět. Myslím to tak, že bych uměla např. kdykoliv vypnout a zapnout světlo aniž bych se zvedla atd. Elektrika by vás poslouchala. Mohli byste si hrát např. s tím světlem a nikdo by nevěděl, co se děje.

3. OVLÁDAT VODU
To bych taky chtěla umět. Kdykoliv bych ji mohla změnit na led, pohybovala by se jak bych chtěla. Mohla by to být zábava. No, tak si to představte. Z kohoutku by vám vytekla voda přímo do hrnečku, který máte na stole.

4. OVLÁDAT OHEŇ
S tím ohněm je to trochu riskantní, ale někdo by to chtěl umět. Jen si nějak nedovedu představit, jak ovládat oheň. Jaké by to mělo výhody? Ale co já vím.

5. OVLÁDAT ROSTLINY
Taky to bych taky chtěla umět. Kdekoliv by mi vyrostla květina. Rostliny by dělaly, co bych jim řekla. Nemuseli byste čekat, aby rostlina vyrostla a ona vyroste.

6. MLUVIT SE ZVÍŘATY
To by taky nebylo k zahození mluvit se zvířaty. Zeptáte se psa, co ho bolí a on vám odpoví.


Jakou vlastnost byste chtěli mít?

Definujte dokonalost.

22. listopadu 2015 v 18:15 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Taky u vás sněžilo? Když jsem se ráno probudila, tak jako vždycky roztáhnu žaluzie a co dneska nevidím. Všechno bylo pokryto slabou vrstvou sněhu. To mi tak zvedlo hned od rána náladu. Co vám?

Vysvětlení názvu - Definujte dokonalost.
Každý mu se líbí něco jiného. Když já řeknu, že jsou ty boty dokonalé, tak někdo může říct, že se mu nelíbí. Sto lidí, sto chutí. Proto každý definuje dokonalost trochu jinak.

Můj momentální stav - Těším se na pořádnou zimu. Naprosto měním svůj styl. Mám pocit, že můj styl změnil od té doby, co chodím na střední.

Můj týden v kostce - Co se stalo tento týden?
V pondělí jsem šla do školy a pak jsem se sešla a kamarádem a doučila ho fyziku.
V úterý bylo volno. Dělala jsem mapy na zeměpis. Už mám hotové 4, ještě i chybí jedna ta nejhorší.
Ve středu jsme psali z chemie a měli jsme psát i z angličtiny, ale učitelka na to zapomněla, tak jsme ho psali ve čtvrtek.
Ve čtvrtek jsme psali test angličtiny, tak uvidím, jak to dopadlo. Ve čtvrtek vždycky máme dvě poslední hodiny tělocvik. První hodinu jsme dělali gymnastiku (no comment) a druhou hodinu učitelka na nás: "Co budeme hrát." a já: "Zahrajeme si na schovávanou po celé škole." No, neříkejte, že byste nechtěli hrát schovávanou po celé škole. Vždycky ve čtvrtek potom stojím s kamarády před školou, jelikož mám hodinu, než mi pojede vlak, a povídáme si spolu. Vždycky řešíme zajímavé věci.
V pátek jsem přijela domů a jen odpočívala.

Máte už nakoupené dárky na Vánoce? Já jsem letos překvapila a všechny dárky už mám.
Máte už svůj seznam dárků, které chcete k Vánocům? Pomalu, ale lehce si ho tvořím.
Přemýšlím, jestli udělám nějaká speciální vánoční článek. Tak uvidím, nechte se překvapit.

P.S. Viděla jsem někde, že vydávají instadiary. Je to článek a v něm jsou fotky z instagramu a k tomu popisky. Chtěli byste takové články?


Knihy, nebo filmy?

20. listopadu 2015 v 6:00 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Knihy, nebo filmy?
Pravdu?
Obojí.

Mám moc ráda knížky. Dříve jsem nečetla, ale pak jsem si jednou koupila knížku, kterou jsem si oblíbila a začala číst knížky stejného stylu a teď mám plno knížek a baví mě číst. Čtu fantasy a sci-fi - nejraději mám série Nejtemnější síly a Vesmírná pouť - a pak takové ty sladká dívčí romány, sice jsou skoro všechny napsané v podobném stylu, ale mě to nevadí, mám ráda knížky s dobrým koncem.
Už po několikáté jsem narazila na knížku, kterou vypráví víc osob - tzn. jedna kapitola má jiného hlavního hrdinu pohledu a druhá má zase jiného hlavního hrdinu. Můžete se rozhodnou na čí stranu "se dáte".
Nejvíc knížek kupuji v Levných knihách a přes internet, tedy nejvíc přes bux.cz.
Díky blogům jsem se dozvěděla o nových knížkách a strašně mě baví číst na ně recenze.
Mým snem je napsat knížku, tak doufám, že se mi to povede. Držím palce těm, kteří taky chtějí napsat knížku.

Víte, co vždycky dělám, než začnu číst knížku? Přečtu si poslední stránk a nebo poslední kapitolu. Prostě potřebuji vědět, jak to dopadne.

Tak to byly knížky a teď na filmy. Zařekla jsem se, že nebudu číst knížky, podle kterých byl natočen film, a dodržuji to, jelikož se říká, že filmy jsou úplně jiné než ty knížky, a nechci si zkazit ty "iluze" o té knížce.
Strašně moc ráda chodím do kina, jelikož je to úplně jiná atmosféra, než když si film pustíte doma.
Mám moc rád moc ráda filmy, ale nějak nemusím ty smutné. Prostě mám ráda šťastné konce. Taky o nich vím spoustu informací, ale jména režisérů, scénáristů vám neřeknu, ale třeba vím, kdy např. by do kin měl jít film Piráti z Karibiku (Na ten se těším. Jinak filmy by měl jít do kin v roce 2017, ale není to jisté.).
Taky mám strašně moc ráda černobílé filmy např. U pokladny stál, Škola základ života, Někdo to rád horké ...
Máte taky rádi černobílé filmy?

A co vy? Filmy, nebo knížky?



Kam se chci podívat.

18. listopadu 2015 v 6:00 | Andey |  ONLY FOR FUN
AHOJ
Konečně jsem se dostala k tomu, abych tento článek vydala.
Každý má sny. Dneska vás seznámím s jedním ze svých snů. Kam bych se ráda podívala. S kamarádem jsme jednou probírali, kam bychom se chtěli podívat, a on potom řekl: "Tak to máme co dělat." Je toho opravdu hodně a mám pocit, že jsem na něco zapomněla.
Kam se chcete podívat vy?


EVROPA

Švédsko - Stockholm
Chtěla bych jít na prohlídku Stockholm po střechách budov, taky bych chtěla vidět tu přírodu tam.

Dánsko - Kodaň

Island - gejzíry a Reykjavík

Irsko - Dublin a příroda

Velká Británie - Chtěla bych ji projet celou. Hlavně bych chtěla vidět Skotcko.
V Anglii jsem nikdy nebyla, tak bych ji chtěla vidět, tedy alespoň Londýn.

Francie - Paříž

Itálie - Řím, karneval v Benátkách a celé Benátky
V Římě bych chtěla vidět Colloseum.

Řecko - Athény

Portugalsko - Lisabon a koupat se v oceánu

Španělsko - Madrid

Belgie - Brusel

Nizozemsko - Amsterdam

AFRIKA
V Africe toho moc vidět nechci.

Spojené arabské emiráty - Dubaj
Pokud nevíte, proč se tam chci podívat tak se podívejte SEM sekce Město.

Egypt - pyramidy

AMERIKA

USA - New York City
Chicago
New Orleans
Hollywood
Miami
(Asi je to všechno.)

NYC - Chtěla bych v něm oslavit příchod nového roku.

Texas - navštívit NASA

Mexiko - Nevím, jakou část, ale chtěla bych se tam jednou podívat.

Brazílie - Chtěla bych vidět velký karneval v Riu.

Kanada - Vancouver a přírodu Kanady

Aljaška - Opravdu se tam chci podívat.

Velikonoční ostrovy - Chtěla bych vidět sochy a tu přírodu.


AUSTRÁLIE A NOVÝ ZÉLAND
Austrálie - Sydney

Nový Zéland - celý
Viděla jsem od tamtud fotky a je to nádhera.
Slyšela jsem, že Nový Zéland je nádherný a že kdo tam jednou přijede, bude se tam chtít vrátit.
Naše angličtinářka tam byla dvakrát a moc se jí tam líbilo.


Co je víc? Láska, nebo přátelství?

15. listopadu 2015 v 19:29 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Dneska vydávám článek trošku pozdě, ale to nevadí. Můj notebook se rozhodl, že na něm dneska nic nenapíšu. Normálně jsem si ho zapnula, jako vždycky a přihlásila se a no se sám od sebe začal aktualizovat, tak si říkám, že to bude za chvilku. Ha, za chvilku? Už je to hotové, ale stále se mi tam něco načítá. Pff, aktualizace, jak já je nemám ráda. Máte rádi aktualizace? Tak teď jsem na našem společném počítači, který se zatím neseká, ale co není může být. Tak ať ten článek alespoň dopíšu.
O chvilku později: Teď jsem zjistila, že můj počítač se mnou už konečně komunikuje. To zase musela být aktualizace.
Teď k věci.

Určitě jste slyšeli, co se stalo 13.11. Je to hrozná věc a těch lidí je mi strašně líto. Doufám, že teď s tím konečně začnou něco dělat. Už před tím nesmíme zavírat oči, ale postavit se k tomu čelem, ale já se ptám: "Co dělat? Neměli jsme začít už dávno?"
Pray for world.


To bylo na úvod a teď k dnešnímu článku.

Vysvětlení názvu - Co je víc? Láska, nebo přátelství?
Za mě? Nevím. Láska. Přátelství. Je to v rovnováze. Ale asi láska. Hned vám řeknu důvod.Rodinná láska. Rodina vás má ráda a podporuje vás, tedy většinou. Kamarádská láska. Na kamarádech vám záleží, ale nemilujete je. Pravá láska - někoho milujete.(Ty názvy neberte moc vážně.)
To mi připomíná, že se ze základky bavím jen s dvěma lidmi a to kamarádku už vůbec nevídám. Tak nevím.
Podle mě to musí být pravé přátelství a pravá láska, ale kde to v dnešní době najdeme, když žijeme v době samých lží.

Můj týden v kostce - Můj týden byl opět normální, i když se v něm staly zajímavé věci.
Během týdne jsem neseděla na svém obvyklém místě vzadu, ale ve 2. lavici vedle holky, se kterou jsem se moc nebavila, ale teď (nevím, jak to napsat) se už bavíme víc.
Ta třída je naprosto skvělá. S jedním klukem jsem o přestávkách zpívala písničky od Gagy a cestou na oběd jsme zpívali tu příšernou písničku Agáta. Byla to vážně zábava a kort, když oba neumíme zpívat. Kdybych tohle dělala na základce, tak si ťukají na čela.
Na zítra jsem domluvená, že budu kamaráda doučovat fyziku. Představte si, že on má zítra volno a já musím do školy.
Máte taky zítra volno, nebo musíte do školy?
Jinak jsem moc ráda, že už není těch 15 stupňů, ale je pořádný podzim.


Nejhorší je rána slovem.

13. listopadu 2015 v 6:00 | Andey |  MY IDEAS
AHOJ
Řekla bych, že hodně lídí zažilo sílu slova. Určitě mi dáte za pravdu, že to není nic příjemného.
Mám tu pár citátů, které se k tomuto TT hodí.

Někdy člověk ve vzteku řekne něco co nechtěl. Ale to co ve vzteku řekl, byla ta nejupřímnější pravda.
Souhlasíte? Já rozhodně. Když se hádáte, tak jste naštvaný a mluvíte rychleji a mozek vás "nemůže dohonit." Pravda vždycky bolí, ale není lepší slyšet pravdu než snůšku lží?

Mluvené slovo udělá hlubší ránu než meč.
Když vám někdo řekne něco a vám to ublíží, tak si to pamatujete celý život. Ptáte se sami sebe, jak vám to mohl říct. Ta díra po tom slově se jen tak nezpraví a chce to čas.
Když dostanete pěstí, tak to za nějaký čas přebolí, ale za jak dlouho přebolí rána slovem? Týden to asi nebude, co?
Slovo má velkou sílu, která nás dostane na kolena a je jen na nás, jak se s tím vyrovnáme. Měli bychom si dávat pozor na to, co komu říkáme.

Díky slovům se i ten nejslabší stane nejsilnějším.
Když chcete někomu ublížit, tak použijete slova a ne pěsti.

Málem jsem zapomněla, co doplňuje slova - tón a výraz. Na výrazu a tónu taky hodně záleží. S jakým výrazem a s jakou silou tónu to slovu řeknete tím je to silnější.
Pomocí tónu a výrazu tváře vám lež může připadat jako pravda a pravda jako lež.

Když pak lidé svých slov litují, tak se berou na zpět hodně těžko kort, když jsou vyřčené při hádce (viz.výš). Omlouvat se za to, co jsi řekl je těžké, i když se omluvíš, ten člověk si to bude pamatovat a jen tak to nepřebolí, i když ti odpustí.

Slovům se nelze ubránit, ale jde se obrnit, když nás nějaké slovo zasáhne, tak nespadnou a ukázat všem, že jsme silní.


Opět další různé citáty

11. listopadu 2015 v 6:00 | Andey |  QUOTE
AHOJ
AAAA. Mám tolik připravených článků a říkám si: "Tento týden vydám tuten." a pak se objeví TT a já si řeknu, že by bylo dobré o něm něco napsat. Tak je vydám jindy.
Dneska to jsou měsíční citáty. Citáty zbožňuji. A vy? Který se vám líbí?


Holka dokáže pochopit, kdy už nemá cenu se snažit, hodit vše za hlavu a jít dál.

Nikdy na nikoho příliš nespoléhej. Protože i tvé vlastní stíny tě opustí v největší temnotě.

Je tolik krásných slov, které by člověk rád slyšel, ale tak málo lidí, co by to dokázali říct.

Když začneš přemýšlet nad tím, jestli máš někomu věřit nebo ne, tak už víš, že nemáš.

I jedno slovo potopí sny. I jeden den změní život. I jediný pohled dokáže očarovat.I jedno objetí dokáže zaplnit prázdnou duši. A právě pro tyto maličkosti žijeme, protože i jedna maličkost dokáže velké věci.

Když uslyšíš ten stejný vtip 10x za sebou už se nebudeš smát tak jako na začátku. Tak proč pořád dokola brečet nad tou stejnou věcí a nejít dál?.

Někdy člověk ve vzteku řekne něco co nechtěl. Ale to co ve vzteku řekl, byla ta nejupřímnější pravda.

Když ti někdo chybí, není to proto, že jsi ho dlouho neviděl. Je to pro ten moment, ve kterém něco děláš a uvědomíš si, že by bylo mnohonásobně lepší, kdyby ta osoba byla po tvém boku.

Přestali jsme se bát příšer pod postelí, když jsme zjistili, že jsou v nás.

Žádné sny nejsou nemožné, jen musíme najít cestu, jak si je splnit.

8. listopadu 2015 v 9:59 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jak jste si užili týden? To byl šok jít po prázdninách do školy.
Štve vás taky to počasí? Já chci, aby byl pořádný podzim a ne tohle.
Tak a teď na článek.

Vysvětlení názvu - Žádné sny nejsou nemožné, jen musíme najít cestu, jak si je splnit.
Možná že to není úplná pravda, ale říkám si: "Když se chce ,tak to jde." Člověk musí chtít a jít si za tím, i když ne vždy je to lehké.
Doufám, že se vám vaše sny splní.

Můj týden v kostce - Je to definitivní. Od pondělí máme zase jiný rozvrh, ale vypadá dobře, i když bych chtěla ten, co jsme měli na začátku roku.
Víte, jak jsem vám psala, že dělám seminárku na zeměpis? Tak jsem se dozvěděla, že to mám špatně, a tak to předělávám. Dělám to ručně, i když to můžeme dělat na počítači, ale já na to nemám žádný program, a kdybych si ho stáhla, tak bych se sním musela naučit a už vidím, jak by to dopadlo - měla bych chuť vyhodit ten počítač z okna. Tak to dělám ručně.
Tak a teď k jednotlivým dnům.
Pondělí? To se nic nedělo.
Úterý? Tak tam už se něco dělo. Měli jsme zsv a já se při tom vždycky rozpovídám, řeknu svůj názor a díky tomu nejspíš nebudu tuto pololetí zkoušená. No, a jak se vždycky na hodině rozpovídám, tak mi učitel doporučil, že bych mohla jít na nějakou besedu s nějakým poslance, ale nešla jsem tam, to není nic pro mě.
Středa? To jsem byla na józe. Mám v plánu napsat článek o józe, tak se máte na co těšit.
Čtvrtek? Ve čtvrtek jsme měli tělák a já na něm předcvičovala jógu. No, představte si to. Já a předcvičovat.
Pátek? To jsme byla na rovnátkách a v prosinci mi sundají ty dolní. Určitě to bude divný pocit je tam nemít.
Má taky někdo rovnátka?

Tady je jedna z map. Dělala jsem jí včera.