Říjen 2015

Tajná místnost

31. října 2015 v 6:00 | Andey |  Jednodílné povídky

AHOJ

Dneska jsem si pro vás připravila povídku. Doufám, že se vám líbí. Chtěla bych tady na blogu vydávat víc povídek, tak uvidím, jak se vám tato bude líbit.
Příjemné čtení.

----------------------------------------


Internátní škola. Člověka sám od sebe už odradí ten název, ale to neznáte tuto školu. Když jsem se zde byla podívat, jako student, který má o tuto školu zájem, tak jste lepší školu neviděli, ale je jiná. Stále je ta škola velice prestižní, ale něco je na ní jiného. Tajemného. Určitě znáte ty povídačky o strašidelných domech, ve kterých slyšíte strašidelné zvuky, obrazy vás sledují a jsou v něm tajné chodby. Tak taková je naše škola. Prestižní, ale strašidelná.

Už jsou to dva měsíce, co na tuto školu chodím a už se mi z ní nechce. Zvykla jsem si na ní, našla jsem si tu kamarády, společně jsme našli zkratky do dalších tříd a tajnou místnost. Tu jsme našli minulý týden po jedné velmi děsivé události.

Byli jsme ve své třídě jako každou přestávku. Raději jsme si zavřeli dveře, aby na nás netáhl studený vzduch, který se táhl chodbou z oken s rozbitými okenními tabulkami. Pár minut před začátkem hodiny jsme se vydali na další hodinu, kterou jsme měli v jiné třídě. Jenže cesta nebyla, tak klidná, jak jen to na této škole může být, ale naší čtveřici - já, Isabella, Nick a Tom - se přehodilo něco zvláštního. Škola si s námi začala hrát, úplně nás dezorientovala a my jsme nevěděli, kde jsme, a to byl problém. Třídní říkala, že se to někdy stává a máme být na to připraveni. Radila nám, že když se nám to stane, abychom vlezli do nejbližší třídy. Tohle jsme měli na mysli všichni, když jsme se z to vzpamatovali, ale byl tu malý problém - už zvonilo.

Jakmile v této škole začne zvonit, zamknou se dveře a po chodbách začnou chodit vlci. Vlci hlídají školu, aby se do ní nedostal nikdo, kdo tu nemá co dělat. Jako jeden člověk jsme se rozeběhli k dveřím a začali na ně buši. Třídní nám také říkala, že jen někteří učitele dokáží otevřít dveře v průběhu hodiny. V tu chvíli jsem nadávala na to, že ve škole na chodbách nejsou záchody, na záchody se dostaneme přes třídy.

Když jsme bušili na několikáté dveře, ozvalo se za námi vrčení, pomalu jsme se otočili a uviděli jsme dva vlky, jak na nás cení své ostré zuby, z tlam jim kapou sliny a nespouštějí z nás oči, které nezvěstí nic dobrého. Byli jsme potichu jen vrčení a vítr, který se sem dostával okny, se nesly celou chodbou. Isi mi najednou něco pošeptala: "Co budeme dělat, Mad?" Ano, co budeme dělat?

V tu chvíli jsem si na něco vzpomněla. "Víte, co říkala třídní, kdyby se nám něco podobného stalo?" Pohlédla jsem na ostatní a pokračovala dál. " Že vlci cítí, kdo sem patří a kdo ne, a že máme zachovat klid a dělat, co chtějí." Všichni se na mě podívali a jako jeden člověk pronesli: "Jak to poznáme?" Jen jsem pokrčila rameny.

"Možná že chtějí, abychom se dostali do nějaké třídy, takže budeme pokračovat v hledání," řekl Nick s pohledem upřený na vlky. Opatrně jsme se společně vydali k dalším dveřím. Zabušili jsme na ně a hned se ozval hlas nějaké učitelky: "Kdo tam je?"

"My jsme zůstali na chodbě po zvonění."
"To ne! … Já nedokážu otevřít dveře, ale vím, kdo to dokáže. Jděte do druhého patra a myslím, že jsou to dveře 397. Nedělají vám vlci nic?"
"Ne! A Děkujeme!" Tak jsme vyrazili do druhého patra a doufali jsme, aby tam ta učitelka byla. "Tady jsou," řekl Tom a zabušil na ně. Opět se hned ozval hlas nějaké učitelky: "Kdo to je?" My jí zase odpověděli: "My jsme tady zůstali po zvonění." Na to už neřekla nic, ale o chvíli později se dveře otevřeli a v nich stála mladá učitelka se starostlivým výrazem. "Pojďte hned dovnitř," řekla a táhla nás do třídy. "A vy zůstanete venku," křikla na vlky a její hlas se nesl chodbou.

Zavřela dveře a my jsme jako přikovaní stáli před tabulí a nevěděli jsme, co dělat. Ten šok na nás dolehl. "Jste v pořádku?" Překvapilo nás, že se nezlobí. Všichni jsme přikývly a učitelka ještě dodala: "Vy jste nováčci, že jo? Nemějte strach to se stává i těm, co sem chodí několik let. Nejste první ani poslední, ale musím vás pochválit, že jste zachovali klid a nepanikařili jste." Upřela jsem na ni pohled a odpověděla jsem ji: "Naše třídní paní učitelka Moodstocková nás řádně vyškolila." Usmála jsem se na ni a ona jen dodala: "Jděte si sednout tam dozadu." Ukázala na místo v zadním rohu třídy.

Když jsme se všichni posadili na židle, Isi řekla: "Musíme najít tu tajnou chodbu, nebo co to je."

"Přesně. Určitě bude za tím gobelínem," přitakal Nick a všichni jsme s ním souhlasili. První den nám taky naše třídní řekla, že někde ve škole je tajná místnost, ale nemůže nám říct, kde to je, že na to musíme přijít sami, tak jsme od toho prvního dne vždy v přestávce na oběd jí hledali a asi jsme ji našli. "Půjdeme se tam podívat teď na přestávku na oběd," řekla jsem a všichni přikývli.

Zbytek hodiny proběhl v pohodě a když zazvonilo na přestávku na oběd všichni jsme ze třídy vyrazili jako neřízená střela a beze slova jsme zamířili ke gobelínu.

"Kde myslíte, že je vchod?" Zeptá se Tom a prohlíží si gobelín. Najednou za námi uslyším hlasy, a když jsem se otočila, viděla jsme skupinku žáků, jak nás sleduje.

"Myslím, že oni ví, kde to je, ale neřeknou nám to, znají pravidlo," řekla jsem ostatním. Pravidlo je, že nikdo nikomu nesmí říct, kde ta tajná místnost je, každý to musí najít sám. "Podle mě je to tady. Co myslíte?" A ukázala jsem do pravého dolního rohu. Ostatní přikývli a už jsme nahlíželi za gobelín, jestli tam nejsou dveře, a představte si to ani tam byly. Společně jsme je otevřeli a ocitli jsme se v chodbě jen osvětlenou loučemi.

"Jděte dál," řekl za námi dívčí hlas, byla to ta holka, která čekal, až to otevřeme. "Vy jste tu poprvé, že jo?" Ptala se dál cestou. "Tady" Ukázala nám velkou místnost s jídelními stoly, tabulí a se vším možným. "Pojďte. Provedu vás tady." A už nás táhla po obvodu místnosti. Ukázala nám, kde jsou záchody, sprchy, dozvěděli jsme se, že tady taky vaří, což je super, a ukázala nám všechno ostatní.

Teď do té tajné místnosti chodíme na každou přestávku na oběd. Ještě že jsme ji našli.

ZOMBIE APOCALYPSE BOOKS TAG

28. října 2015 v 6:00 | Andey |  TAG
AHOJ
Tento tag jsem viděla u Heaven a zalíbil se mi tak, že jsem se rozhodla, že ho taky udělám. Výběr knížek je čistá náhoda, a tak mě zajímá, jak to dopadne.
Dneska je státní svátek a pak jsou prázdniny, tak si je užijte.

O co jde?
Máme 10 otázek.
Vyberte 5 knížek (nejoblíbenějších, nejpopulárnějších, totálně náhodných, jak chcete), jejichž názvy napíšete na papírky.
Poté losujete první knížku.
První knížkou listujete, až zastavíte na náhodné stránce.
První jméno, které na dané stránce uvidíte, je odpovědí na otázku.
Každá knížka vám dá dvě jména.


1. vylosovaná kniha - Fangirl (Rainbow Rowell)
Kdo by při zombie apokalypse umřel jako první?
Cath - Byla by škoda o ní přijít, jelikož by podle mě byla dobrá, kdybychom museli vlézt do nějaké úzké štěrbiny.

Koho bych strčila zombíkům do náruče, abych se zachránila?
Reagan - Jako vážně? Reagan by se nedala, ta by mě tam strčila, kdybych se jí tam pokoušela strčit.

2. vylosovaná kniha - Girl Online (Zoe Sugg)
Kdo se jako první promění v zombie?
Sadie Lee - Řekla bych, že je to pravda.

Kdo mě strčí do náruče zombíkovi, aby se zachránil?
Noah - Cože? To jako vážně? Tomu nevěřím.

3. vylosovaná kniha - Čarovná (Alex Flinn)
Idiot týmu...?
Courtney - Tak to sedí.

Mozek týmu...?
princezna Maria Teresa - V knížce mi připadala chytře, tak se bude do týmu skvěle hodit.

4. vylosovaná kniha - Dívky, 16, bohyněmi za 7 dní (Sue Limb)
Ošetřovatel týmu...?
Cloe - To je správní člověk do týmu. Jako ošetřovatelka bude skvělá.

Expert na zbraně...?
Tam - V knížce chodí na vysokou a řeší oblečení, ale kdo ví, jestli nenajde zálibu ve zbraních

5. vylosovaná kniha - Nejtemnější síly: Přivolávání (Kelley Armstrong)
Bitkař týmu...?
teta Lauren - Tak to vůbec na ní nesedí.

Kapitán týmu...?
slečna Van Dopová - V knížce byla velice přísná sestra v Lylově domově, tak bych řekla, že bude také velice přísný kapitán. Je upřímná a to může být pro kapitána výhodou.

Přežili jsme zombie apocalypsu?
A už to začalo. Jsme velice nesourodý tým, ale myslím, že máme šanci. Zombie nás začali pronásledovat, a tak kapitánka (slečna Van Dopová překvapila je dobrá kapitánka, jen někdy podezíravá) rozhodla, že nejlepší bude se rozdělit. Když jsme se sešli na smluveném místě, zjistili jsme že zombie dostali Cath, což byla velmi velká ztráta. Reagan byla z toho, tak rozhozená, že jsme ji raději nechali na pokoji.
Schovali jsme se ve staré opuštěné bytovce a Cloe některým z nás ošetřila rány. Tam našla zalíbení ve zbraních a pak jsme vymýšleli další plán. Před spaním se Lauren rozhodla, že si s Reagan promluví o to, co se stalo Cath, ale dopadlo to tak, že se málem porvali, ale naštěstí jsem je uklidnila. Hlídku jsem měla já, když všichni šli spát, tak jsem si zpívala různé písničky, když jsem najednou uslyšela vrčení. Vyskočím na nohy a s pistolí v ruce jdu prozkoumat, odkud to jde. Opatrně jdu za zvukem, až se přiblížím ke vchodu, vidím zombie. Našli nás. Co nejrychleji, ale také co nejtišeji jsem se vrátila k ostatním a začala je budit. Nemusela jsem jim nic vysvětlovat, jelikož z mého výrazu a z vrčení, které se neslo celou bytovkou, poznali, o co jde.
Utíkali jsme bytovkou a naše kroky se nesly prázdnými místnostmi. Zombie nás dohnali o pár metrů dál od východu z bytovky. Sadie Lee zakopla a my jsme se pro ni vrátili, ale také u ní byli zombie. Začal boj, ale proti zombie jsme neměli šanci. Sadie Lee se prala opravdu statečně, ale dostali ji a změnili. Po tom, co se stalo, jsme udělali to nejrozumnější - utekli jsme.
Dostali jsme se do nějakého bunkru, kde byli další týmy a kde jsme přežili zbytek zombie apocalypsy. Cath a Sadie Lee je opravdu škoda.


Sny se plní. Vzpomínky zůstávají. Lidé přicházejí a odcházejí. Jen ty se musíš rozhodnou, jestli budeš účastníkem, nebo jen pozorovatelem.

25. října 2015 v 16:53 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Je tu další WT a s ním všechno ostatní.

Vysvětlení názvu - Sny se plní. Vzpomínky zůstávají. Lidé přicházejí a odcházejí. Jen ty se musíš rozhodnou, jestli budeš účastníkem, nebo jen pozorovatelem.
Musím se vám přiznat, že vůbec nevím, kam na ty názvy chodím. Musíme se rozhodnout, jestli ten život budeme žít, nebo jím jenom proplouvat.
Co myslíte?

Můj týden v kostce - Ani jsem vám nenapsala, jak to dopadlo s tím, jak nám chtěli prodloužit školu o 15 minut, aby se hodiny nekryly. Tak nám jí prodloužili, ale já a ještě pár lidí ze třídy jsme si obstarali povolení a můžeme na vlak chodit dřív o těch 15 minut. V pátek jsme se dozvěděli, že to zase změní a bude to tak, jak to bylo na začátku roku. Tak uvidíme, jak to dopadne.
Už se taky těšíte na prázdniny? Sice jdeme v pondělí a v úterý do školy, ale pak jsou prázdniny. :D
Víte, co je 31.10.? Ano, je halloween. My ho doma neslavíme. Slavíte ho? Napadlo mě udělat ve stylu halloweenu články na blogu. Ve středu se můžete těšit na článek a pak v sobotu vyjde další.
Víte, co je zajímavé? Nedívám se na horory, ale mám ráda strašidelné věci. Když chodím ráno na zastávku, tak je ještě tma a někdy je ještě mlha a to je teprve strašidelné, ale ta atmosféra je skvělá.

Užijte si zbytek neděle.


Opravdu se lidé mění?

21. října 2015 v 6:00 | Andey |  MY IDEAS
AHOJ
Určitě znáte několikrát omývanou frázi: "Ty jsi se tak změnil/a."
Člověk se mění jak vzhledově, tak i chováním, povahou. Ale jí si říkám: "Opravdu se lidé mění, nebo jen sami sebe objevují?"

Lidé se během svého života mění, ale je to pravda? Co když se lidé celý svůj život objevují?
Můžete říct na 100%, že se znáte. Já ne. Když se mě někdo zeptá, jaká jsem, tak já mu vždycky odpovím, že nevím. A ví to vůbec někdo? Člověk má sám na sebe subjektivní pohled, a tak přesně nedokáže určit, jaký je. Např. Mně to může připadat, že jsem se zachovala sobecky, ale někdo mi může říct, že jsem se zachovala správně.
Mám pocit, že člověk má tendenci objevovat, co v něm je, jak daleko sahají jeho schopnosti. Někdo vám může říct, že jste změnili styl oblékání, ale vy mu na to můžete odpovědět: "Ne, ne. Já hledám svůj styl. Ty už jsi našla svůj styl?"
Říkám si, že lidé objevují nové prvky, nové hvězdy, ale úplně se zapomíná na to, že objevují ještě něco a to úplně nevědomě. Co udělá vědec, když objeví prvek? Dá ho do periodické soustavy prvků. Co udělá člověk, když zjistí, že není ani flegmatik, ani sangvinik? Nic. Možná že je to dobře a možná že ne. Samozřejmě jsou lidé, kteří se tím také zabývají, ale nikoho nenapadne tak banální věc jako to, proč se mi před rokem nelíbila např. růžová a teď ji nosím. Objevila jsem to v sobě.

Tyto objevy dělá člověk každý den, a tak by se dalo říct, že člověk je svým vlastním objevitelem sám sebe.



Každý je schopen užívat si života, jako je schopen si dojít na záchod. Prostě se mu musí chtít.

18. října 2015 v 17:25 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Dneska WT vydávám trošku déle, jelikož jsem dopoledne dělala úkol z matiky, pak jsem se učila, ve tři u nás byla návštěva a nakonec jsem si ještě přečetla dva sešity a to jsem ještě nepočítala příklady z matiky na procvičení. Už nic dneska nedělám. Chce to pauzu.

1. Vysvětlení názvu - Každý je schopen užívat si života, jako je schopen si dojít na záchod. Prostě se mu musí chtít.
Našli jste tam ten dvojsmysl? Tedy jestli se tomu dá říkat dvojsmysl. Nechám vás ještě přemýšlet a na konci článku vám ten název opravdu vysvětlím. (Dneska mám dobrou náladu.) :D

2. Můj týden v kostce - Hmm, co bych vám tak napsala?
Nevím, jestli jsem to sem psala, ale jednou týdně chodím na jógu.
Jsem moc ráda, že se vám zalíbila nová rubrika a nápady na články jen čekají až je napíšu.
Děkuji za vaši návštěvnost a vaši podporu.
Jako dalším bodem je, že plánuji jít s lidmi ze třídy do kina na HG. Strašně se těším a doufám, že to vyjde, tak mi držte palce.
Víte, co nechápu? Lidi, co mají podzimní deprese. Já si tak ve čtvrtek cestou domů kráčím parkem a prostě se usmívám. Usmívám se, jak je všechno tak krásně barevné. Ta atmosféra je přímo kouzelná.
Koupila jsem si druhý díl Vesmírné pouti. Bohužel mám na čtení čas jen o víkendu. Už mám i pro maminu dárek Vánocům. Tento rok jsem se rozhodla, že dárky nebudu nechávat na polední chvíli jako každý rok.

3. Svěřuji se vám - Řeknete si: "Další svěřování?" Ano. Další. Ale já se z toho potřebuji vypsat.
Tak tedy začnu. Nenávidím, když někdo v mé blízkosti šeptá. Nejraději bych ho praštila. Má to svůj důvod. Opět 9. třída. Ta holka, co jsem s ní v devítce seděla (To je ta, jak jsem neviděla jaká je.), si vždycky s kamarádkou v mé blízkosti šeptaly. Cítila jsem se opravdu hrozně. Říkala jsem si: "Jaká můžou mít tajemství? Proč to dělají?" Nikdy jsem se to nedozvěděla.
Do jídelny jsme chodily ve třech - já, kamarádka a ta holka. Chodily jsme v řadě a znáte to, když zatočíte, tak ta řada se předělá a ten, kdo byl na kraji, tak je ve prostřed a opačně. Nikdy jsem nemohla být ve prostřed. Vždycky když jsem se náhodou dostala do prostřed já (ano, jen já. Když se tam dostala kamarádka, tak to bylo v pohodě.), tak jsem byla odtamtud vyhozena tou holkou, protože ona musela být pořád veprostřed.
A pak ať se lidé nediví, že se mi nestýská.

4. Vysvětlení názvu po druhé - Každý je schopen užívat si života, jako je schopen si dojít na záchod. Prostě se mu musí chtít.
Našli jste dvojsmysly?
a) Člověku se musí chtít na záchod, jako že má potřebu si odskočit.
b) Člověk nesmí být líný a musí sí dojít na ten záchod, když musí.


Hunger Games: Síla vzdoru 2. část

16. října 2015 v 6:00 | Andey |  FILMS | BOOKS | SERIALS

AHOJ
Rozhodla jsem se založit novou rubriku FROM WORLD THE FILMS AND BOOKS. Jak už název napovídá, budou tyto čánky hlavně ohledně filmů a knih. Na internetu mi chybí, že na jedné stránce nenajdu všechny informace o daném filmu a knížce.
Tyto články budu hlavně o filmech, které ještě nejsou v kinech, a o knížkách, které ještě nejsou v prodeji.
Chcete tyto články?

Dneska to bude o dlouho očekávaných Hunger Games: Síla vzdoru 2. část.

Obsah
Válka mezi 13. krajem a dříve všemocným Kapitolem pokračuje. Po dobytí 2. kraje, který byl využíván jako zdroj vojenské síly Kapitolu, zbývá už jen Kapitol sám. Katniss se během bojů rozhodne vydat se na vlastní pěst, spolu s dalšími vítězi Hladových her, do samého centra Kapitolu, aby vyhledala prezidenta Snowa a pomstila se mu za vše, co jí a jejím přátelům kdy udělal. Ale Katniss netuší, že zrada číhá ve vlastních řadách.

V poslední kapitole nepůjde jen o přežití, ale bude se bojovat o budoucnost obyvatel celého Panemu. Konečné zúčtování s nenáviděným prezidentem Snowem (Donald Sutherland) se blíží. Reprodrozd Katniss spolu se skupinou nejbližších přátel, včetně Gala (Liam Hemsworth), Finnicka (Sam Claflin) a Peety (Josh Hutcherson), povede rebely v jejich boji za svobodou. Jednotka z 13. kraje se vydává na misi, jejímž cílem je zničit prezidenta a skoncovat s jeho tyranií. Na Katniss však tentokrát čeká mnohem nebezpečnější nepřítel, než ten s jakým se dosud setkala v aréně Hladových her.

Informace
Nejvíc nás asi zajímá, kdy tento film uvidíme v kinech. Film by měl být v kinech od 19. listopadu.
Poslední díl Hunger Games je i ve 3D, takže nadšenci 3D a Hunger Games se mají, na co těšit. Ve filmu můžeme naposledy vidět zesnulého Philipa Seymoura Hoffmana. Natáčení probíhalo v Atlantě, Georgii a v Berlíně.
V trailerech můžete vidět vodopád černé tekutiny, která může být pro ty, kteří knížku nečetli jako já matoucí, tak doufám, že to ve filmu bude nějak vysvětleno.

Trailer
Tak teď k Trailerům.



Seznamte se s mým mobilem.

14. října 2015 v 6:00 | Andey |  ONLY FOR FUN
AHOJ
V květnu jsem psala podobný článek, ale v něm jste se seznámili s mým králíčkem. Můžete si ho přečíst ZDE. Tak jsem se rozhodla vás seznámit s mým mobilem.
Nebudu vám psát jeho rozměry, paměť, displej atd. To si můžete najít. Já vám napíšu, které aplikace nečastěji v mobilu používám.

P.S. Samozřejmě používám kontakty, zprávy, obrázky, foťák, písničy a videa.

Co mám? NOKIA Lumia 735

Tady můžete vidět zamčenou a odemčenou obrazovku.


Messenger - Kdo by ho neznal? Já facebook moc nepoužívám, a tak mám mesenger raději.


Skype - Nejvíc jsem ho používala minulý rok, ale teď už moc ne, ale nikdy nevím, kdy se mi
může hodit.

Twitter - Kdo ho má, ať se přihlásí. Sleduji tam svoje oblíbené zpěvačky, herečky a youtuberky.
A koho vy?

Facebook - Jak jsem psala, facebook moc nepoužívám. Nedávám tam fotky a nic dalšího. Co vy?

6tag - Co je 6tag? Je to verze Instagramu pro Windows. Já jsem z něho nadšená.

LampHead - Je jediná hra, kterou v mobilu mám.
obsah: Hra nemá konec. Končíte nárazem do překážky. Vyhýbáte se překážkám tím, že chodíte hlavou nahoru nebo hlavou dolů. Sbíráte peníze, baterky a různé bonusy.
cíl: Zvyšujete svoje scóre.


Proč se bojíme pravdy, jako kdyby to byla ta nejhorší zbraň na světě, když i pravda dokáže být ta nejlepší?

11. října 2015 v 14:04 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jaký byl váš týden?

Poděkování - Děkuji vám za vaše komentáře, za vaši návštěvnost. Vaše komentáře mě vždy potěší.

Vysvětlení názvu - Proč se bojíme pravdy, jako kdyby to byla ta nejhorší zbraň na světě, když i pravda dokáže být ta nejlepší?
Proč? Pravda dřív nebo později stejně vyjde na povrch. Podle mě je lepší říct to hned než lhát, když se lže tak je to 100x horší. Pravda není jenom špatná, ale taky může být 100x lepší než kdejaká lež. Teď si pravdy musíme vážit, jelikož se už moc nevidí, ale to je chyba.
Pravda má jednu velkou výhodu. Člověk si nemusí pamatovat, co kdy řekl.

Můj týden v kostce - Jaký byl můj týden jedním slovem? Známkovací. Dostávali jsme známky z testů. Musím vám říct, jak nás na základce děsili, že prvák bud hrozný, tak jsem to čekala daleko horší a je to v pohodě.
Musím vám napsat, co se mi stalo na angličtině. Mě skoro celo angličtinu zajímalo, jestli venku prší. Jelikož byly otevřená střešní okna a z těch oken kapalo, tak moje myšlenky pořád utíkaly k jedné otázce : "Prší venku?" To taky mělo své následky. Měli jsme poslouchat poslech, tak jsem ho poslouchala, ale v polovině se moje myšlenky opět zatoulaly k tomu, jestli prší. Po skončení poslechu jsme si měli ve dvojici říct svoje postřehy, tak jsem řekla jen to, co jsem věděla, a pak povídala kamarádka a já se snažila si zapamatovat, co bylo v té druhé půlce, jelikož to taky bylo důležité. Nakonec učitelka vyvolala jednu holku, aby řekla svoje postřehy a svůj názor a já si oddechla, že nevyvolala mě a myslela jsem si, že jsem za vodou a dál jsem přemýšlela. Najednou ta holka skončila a učitelka vyvolal mě. Já ukážu na sebe, jestli nemyslela někoho vedle mě, ale ona kývla. Můj mozek začal volat na poplach a já se snažila vzpomenut si, co jsem se dozvěděla. Řekla jsem jí svoje postřehy, i když jich moc nebylo, a pak jsem se rozpovídala o svém názoru. Jsem ráda, že to tak dopadlo, že jsem nemusela říct, že nevím.
Pak jsem tento týden začala chodit do jídelny a vaří tam překvapivě dobře.
Včera jsem dočetla jednu skvělou knížku. Jmenuje se Vesmírná pouť 1: Mlhovina. Vřele doporučuji. Je to trilogie a já nutně potřebuji si přečíst ty zbylé dva díly, abych věděla, jak to skončí.


Proč mám ráda podzim?

9. října 2015 v 6:00 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Vím, že jsem minulý týden vydávala Autumn tag a tam jste se dozvěděli všechno podstatné, ale teď se chci o tom pořádně rozepsat.

Máte rádi podzim?
Já jsem podzim neměla ráda hlavně kvůli počasí, ale teď jsem ho začala mít ráda a počasí v tom taky hraje svojí roli.

Zbožňuju nosit svetry a podzim a zima mi to umožňují, protože nosit v létě svetry, kort když byla ta příšerná vedra. Tak tedy svetry. Mám v plánu si ještě nějaký koupit, ale musí mi padnout do oka. Pak mám ráda, že ještě není ta úplná zima, tak si můžu vzít kalhoty, tričko, bundu a baleríny. Teď místo bundy nosím, když není zima, slabý kabát s čtyřčtvrtečními rukávy. Ten zbožňuju. Pak jsem si oblíbila k tomu nosit šátek. Sice mám jen jeden, protože jsem šátky nenosila, ale hodlám k němu ještě nějaký přidat.


Pak je na řadě počasí. Jak jsem psala tak jsem podzim neměla ráda kvůli počasí, ale to se změnilo. Vzpomínáte si, jak byly v létě ta hrozná vedra? Určitě jo. Tak jsem se zařekla, že už nebudu na zimu nadávat a to stále dodržuji. Teď ještě není ta hrozná zima, která přijde v listopadu, tak to je super. Pak v tom listopadu nemám ráda ty příšerně studené vichry, to potom vytáhnu jednu z čepic s bambulí.
Taky mám ráda, když jdu po ulici a pod nohama mi šustí listí. Vždycky na podzim uzrávají jablka, švestky a vlašské ořechy, ale teď jablek a švestek moc není, ale jsou ořechy. Vždycky když jedeme na k pradědovi, tak tam chodím na ořechy. MŇAM!


Když stromy opadávají, tak je to taková zvláštní atmosféra. Všechno je tak barevné. Listy září teplými barvami a při tom je studeny. Je to kouzelné. Celkově mi podzim připadá takový pohodový. Já si nejraději doma pěkně v teploučku čtu, ale teď nejvíc o víkendu kvůli škole, nebo popíjím čaj, nebo horkou čokoládu a dívám se na televizi nebo na moje oblíbené youtuberky.


Všichni se lišíme alespoň dvěma znaky.

7. října 2015 v 6:00 | Andey |  MY IDEAS
AHOJ
Všichni se lišíme alespoň dvěma znaky. Víte jaké jsou alespoň dva znaky? 1. barva očí 2. otisky prstů
Těmito dvěma znaky se každý člověk odlišuje, proto je každý originální alespoň těmito dvěma znaky. Také se lidé liší svými názory, sny, představy, zážitky, chováním ...

I když nám nemusí připadat, že se lidé liší názory, když skoro všichni mají stejný názor. Jak je známo - zdání klame. Např. Vaší kamarádce se líbí nějaké boty, ale vy jí řeknete, že se vám nelíbí, a v tu chvíli začne říkat, že nejsou tak skvělé a že se jí až tak moc nelíbí. Potlačila svůj názor a podle mě to dělá hodně lidí.

Pak jsem psala, že se lidé liší svými sny. Slovíčkem "sny" myslím jednak sny (cíle, čeho chci v životě dosáhnout), a jednak sny, které s nám zdají, když spíme.
U těch prvních snů není jistota, že jste jediní, kdo ten sen má. Představte si, že máte sen napsat knížku a takový sen má dalších milión lidí.
Druhé sny má jen ten jediný člověk. Podle mě nemají dva lidé stejné sny. Co myslíte? Podle mě se nám tyto sny zdají na základě našich prožitků, představ...

Pak se lišíme představy a ty má každý člověk také jiné. Když vám řeknu, že si máte představit princeznu a nic víc, tak si někdo představí konkrétní princeznu a někdo zase zcela vymyšlenou. U těch vymyšlených představách se lišíme vždy.

Pak jsou tady zážitky. Nikdo nemá stejné zážitky. Vždy se něčím liší. I když byste uspořádali výlet na stejné místo se stejnými lidmi, zážitky budou jiné.

Nakonec jsem napsala, že se lišíme chováním. Je to pravda? Podle mě je, ale můžete mi to vyvrátit. Vezměte dva skoro stejně vypadající lidi (píšu skoro, protože když se podíváte nahoru, tak uvidíte, čím se na 100% lišíme) v určité situaci, budou reagovat jinak.