Hororová povídka

14. března 2015 v 23:57 | Andey
AHOJ
Blíží se půlnoc a mě napadlo napsat hororovou povídku pro strašidelné sny. :)

,,Bello, máš všechno sbalené?" zeptala se mě mamina. ,,Jo, mám." Lidi mi říkají různě. Isi, Bella nebo Isabella. To jméno se mi strašně líbí, ano nevím, proč. ,,Co tam budete dělat, na tom soustředění?" ptala se dál mamina. ,,No, zatancujeme si naši chreografii na přehlídku a pak asi budeme hrát růžné hry." řekla jsem a ještě kontrolovala věci. Budu spát v taneční sále spolu s dalšími holkami, které se mnou tancují.

Rozloučila jsem se s maminou a tatí mě odvezl k hudebce, kde se bude spát, abych se s tím spacákem a batohem netáhla. Rozloučila jsem se i s tatím a vydala jsem se dovnitř.

Jak jsem říkala mamině, nejdřív se opakovala choreografie a pak se hrály hry. Kolem půlnoci se šlo spát.

Probudila jsem se chvíli po půlnoci. Zvedla jsem se a šla jsem na záchod. Cestou jsem rozsvicovala všechna světla. Když jsem vyšla ze záchodu, začal foukat studený větřík a taky jsem slyšela nějakou písničku. Vydala jsem se za zvukem.

Zdrojem zvuku byla hrací skříňka, která byla položená na zemi na konci chodby, která zatáčí na terasu. Myslela jsem si, že někdo nezavřel dveře na terasu, a proro fouká ten studený větřík. Vydala jsem se k hrací skříňce, když jsem k ní došla, podívala jsem se na dveře vedoucí na terasu. Byly zavřené, ale odkud se bere ten studený větřík?

Sklonila jsem se nad hrací skříňku za účelem, že vypnu nějak tu písničku. Jakmile jsem se sklonila, začal foukat mnohem silnější a studenější vítr než dosud. Světla začala blikat a světlo, které bylo nade mnou, prasklo a na mě se snesly jiskřičky.

Najednou všechno ustalo jednak studený vítr, jednak blikat světla, ale světlo nade mnou nesvítilo. Byla jsem pořád sehnutá nad hrací skříňkou, když se mého ramene dotkla ledová ruka. Prudce jsem se otočila, ale za mnou nikdo nestál. Otočila jsem se zpátka a spatřila jsem ji.

Stála tam dívka, která měla fialové konečky prstů a rty, nohy měla celé podrápané. Byla oblečena v bílých šatech, které nebyly vůbec zničené. Obličej měla bílý jako sníh, její oči byly oříškově hnědé a vlasy jí vlály všude kolem, jako kdyby na ni foukal vítr. Vůbec jsem nebyla schopná slova. Měla jsem pocit, že tu dívku už jsem někde viděla, ale kde? Už vím, zahlédla jsem ji ve škole, na ulici, prostě všude, kde jsem byla. Myslím si, že ji nikdo neviděl, že ji vidím jen já!!!

Dívka na mě nečekaně promluvila: ,,Ty jsi Isabella? Kdo jiný by jsi byla, že? Když mě může šlyšet jen ty." Dívala jsem se na ni a ani nepromluvila. Pokračovala dál. ,,Chtěla jsem ti říct, že tančíš moc krásně a ve škole ti to jde. Samozřejmě tu nejsem jen proto, abych ti řekla jen to." Usmála se na mě a já jsem se odhodla něco říct, ale ona mě předběhla. ,,Tobě je zima, že? Vidím, že máš usí kůži a třeš si ruce." Jakmile to dořekla začal foukat teplý větřík. Už jsem nehodlala dál čekat a zeptala jsem tak znenadání, že to ani nečekala.

,,Kdo jsi? Jak se jmenuješ? Proč mě sleduješ? Jak je možné, že tě slyším jen já? Je vás takových víc?" ,,Prr, zpomal, holka. To je moc otázek i na mě." Když to říkala, dělala při tom gesto ať zastavím. ,,Ráda na toje otázky odpovím. Nejdřív bych ti měla říct, jak se jmenuji, že? Jsem Sophie a někdo by řekl, že jsem tvoje dobrá víla, ale vypadám jako víla?" Prohlédla jsem si ji a zařásla hlavou. ,,Tak vidíš. Nejsem řádná víla. Já jsem spíš tvůj duch.'' ,,Duch?" řekla jsem a o krok ustoupila. Zasmála se a řekla: ,,Nemusíš se mě bát." ,,Jak to, že tě cítím, když jsi duch?" Usmála se na mě a odpověděla: ,,Já jsem TVŮJ duch a mě můžeš cítit, ale ostatní ne. Ty jsi jedna z mála, kdo nás slyší. Každý má svého ducha, ale skoro nikdo je neslyší." ,,Jak je možné, že tě slyším?" zeptala jsem se ji. Pokrčila rameny a řekla: ,,Nevím. Je to dědičné asi nějaký zapomenutý gen nebo se to může stát při nějaké nehodě." ,,Aha." ,,Tak další otázka byla, proč tě sleduju. Je to moje práce tě sledovat a pomoct ti, když budeš potřebovat a ano je nás takových víc, ale lidí, jako jsi ty, je málo.'' ,,Co mám teď dělat? Mám ti nějak pomoct, jako to je ve filmech?" ,,Ne, já s tebou budu pořád, ale taky takoví duchové existují a budou po tobě chtít pomoc.'' ,,Aha, pomůžeš mi?" Usmála se na mě a řekla: ,,Jasně, že ti pomůžu. Určitě v tom budeš skvělá a teď už jdi spát. Zítra je taky den. Dobrou noc." Usmála jsem se a řekla: ,,Taky dobrou noc." a šla jsem spát.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Baalberith Baalberith | Web | 15. března 2015 v 9:40 | Reagovat

hororové povídky miluji, skvělé :3

2 xthoughts.blog.cz xthoughts.blog.cz | 15. března 2015 v 10:44 | Reagovat

Pekne napísané! Horror, to je moje (haha) :D, prosím pozri si novootvorenú súťaž na mojom blogu.

3 Kattie Lattei Kattie Lattei | Web | 15. března 2015 v 14:54 | Reagovat

Velmi povedené :-)

4 Andey Andey | Web | 16. března 2015 v 21:23 | Reagovat

[1]: Děkuju. :)

[2]: Děkuju. :)

[3]: Děkuju. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama