Jak jsem (ne)splnila všechny cíle, které jsem si dala ve třeťáku + cíle, které chci splnit ve čtvrťáku

5. října 2018 v 17:04 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Já vím opět pozdě vydávám článek. Ale ta škola. Měla jsem naivní představu, že maturitní ročník bude stejně klidový jako ty tři předešlé. Zatím to nepociťuji a to je říjen. Rozepíšu se o tom jindy, jak mám na všechno málo času. Avšak to hlavní je, že jsem šťastná a spokojená jako už dlouho ne. Neskutečný. (rozepíšu se v dalším článku.) Dokonce si toho všimli i lidé okolo mě, tak to nejspíš tak bude. Ale teď už k dnešnímu článku!

Ve třeťáku jsem si dala pár cílů, kterých bych chtěla dosáhnout. Samozřejmě jsem se s vámi o ně podělila ZDE. A jelikož jsem ve čtvrťáku, tak by asi stálo za to, abych se podívala, zda-li jsem je splnila.

Udělat mezinárodní jazykové zkoušky z angličtiny

První cíl, který jsem nesplnila. Snaha tu stále je, ale teď jsem se zaměřila na přípravu na maturitu, tudíž mezinárodní jazykové zkoušky jsem odsunula na dobu neurčito (jako většinu věcí).

Přijít na to, na jakou vysokou školu bych chtěla jít a co bych v budoucnu chtěla dělat

Já jsem ale byla naivní, že bych na to do konce třeťáku přišla. ALE... Udělala jsem velký pokrok v tom, že už vím, z čeho budu maturovat. Myslím, že si zasloužím potlesk, protože pro mě je to obrovský posun. Samozřejmě mám už vybrané vysoké školy a už moje představa o vysoké škole začíná dostávat jasnějších obrysů, avšak jedno vám můžu říct naprosto upřímně ... V den, kdy přijdu na to, na jaké vysoké škole bych chtěla studovat, ponesu zápisový lístek na tu danou školu a ani v tu chvíli si nebudu na 100% jistá, jestli jsem zvolila moudře.

Přečíst knížky k maturitě

Měla jsem vizi, že přes prázdniny je všechny dočtu. Chybí mi čtyři, do kterých se mi vůbec nechce (jednu jsem si teď půjčila v knihovně, tak se k tomu musím odhodlat ji přečíst). Já myslím, že je to dobrý. ALE ... Mám už kompletní všechny rozbory knížek - většina je od lidí, kteří už dávno odmaturovali.

Zvolit si volitelné předměty na příští ročník

Předměty jsem si někdy v březnu/dubnu zvolila, protože jsem musela. A na začátku letošního školního roku jsem si podala žádost o přestup na jiný předmět, protože až o prázdninách jsem se absolutně pevně rozhodla, z čeho budu maturovat.


Když se na to tak zpětně dívám, asi bych se měla stydět. Vždyť jsem nesplnila jediný cíl. Ani ty knížky jsem nějak nezvládla o prázdninách přečíst, ale v té době jsem zrovna moc na čtení chuť neměla. Jazykové zkoušky jsem pouze odsunula. Vysoká je jen otázka času, kdy mi začne téct do bot, protože já samozřejmě nechávám všechno na poslední chvíli. Už jsem vám vyprávěla, kdy jsem si dávala přihlášku na střední školu? Byl to ten poslední možný týden, kdy ještě přijímali přihlášky, a asi tak den/dva před definitivním datem.

Pro velký úspěch mých (ne)splněných cílů za třeťák jsem si řekla, že si dám cíle, kterých chci a musím dosáhnout v letošním školním roce.


Odmaturovat

To bych asi měla. Víte, já z maturity vůbec nějak nešílím. Věřím, že ji zvládnu, a pokud ne, tak mám ještě další dva pokusy. To není jako, když jsem měla psát přijímačky na střední školu. Z toho jsem byla neskutečně vyklepaná, jelikož jsem neslyšela nic jiného než: "Máš jen jednu možnost, jestli to pokazíš, zbydou na tebe ty zbytky ve druhém kole. Nesmíš to zkazit!" To člověku na klidu nijak nepřidá. Co takhle slyšet, že bych to zvládla? To taky, ale stejně tu byly ty narážky, pokud bych přijímačky neudělala. Proto jsem se zařekla a chtěla všem vytřít zrak tím, že se na gymnázium dostanu. A já jsem se dostala a na jaře zde budu maturovat. Ohledně maturity slyším jen, že to zvládnu, a prakticky to doma zatím nikdo neřeší. Zatím.

Dostat se na vysokou školu

Mám jich vybráno několik a na jednu jsem prakticky přijatá, protože tam rozhodují známky z chemie a matiky, takže v tomhle ohledu jsem za vodou. Avšak není to ta, kde bych chtěla bezprostředně studovat, já tam prakticky nechci studovat, ale nechci ztratit status studenta, kdyby mi jiné školy nevyšly. Ale už vím, co mě baví a čemu bych se chtěla dál věnovat. Teď posledních pár dní vede jedna určitá škola, kde jsem si vybrala i konkrétní obor, tak uvidím, jestli mi to vydrží. Myslím, že jo, protože to je něco, co mě baví a zajímá a má to i budoucnost, tudíž je tu šance, že najdu zaměstnání.

A jaké jsou vaše cíle?

 

Nový školní rok přináší nové věci

20. září 2018 v 20:39 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Vystřelte mě na Měsíc. Já vím, že jsem hrozná. Psala jsem vám, jak jsem se na blog vrátila, ale na druhou stranu jsem vám i psala, že budu vydávat články, když budu mít náladu, nápad a čas. Původně jsem tento článek chtěla napsat a vydat už v neděli, ale když jsem přišla z brigády domů, sbalila jsem si věci do školy a zalezla s knížkou do postele. Vůbec se mi do toho nechtělo a odložila jsem to na pondělí. V pondělí jsem byla ráda, že jsem ráda. Měla jsem školu, pak nácviky na předtančení (v listopadu budeme mít maturák) a večer měla step. Domů jsem se dostala v půl devátý. Ještě jsem se musela umýt, připravit věci do školy, takže jsem s otevřenou náručí vítala postel. Úterý bylo klidnější. Po škole jsme dělali fotky do půlnoček, ale energie mi jaksi scházela. Ve středu jsem opět večer měla step, takže absolutně vyčerpaná jsem klesla do postele. No, a dneska je čtvrtek. Na zítra se nic nemusím učit. (Pomineme těch pět testů, které píšu příští týden. Na to raději ani nemyslím.) Takže vám teď píšu, protože je energie, čas a chuť.

Jak jsem přežila první týdny ve škole?

První a druhý týden jsem si dala za cíl, že prodám všechny svoje učebnice za uplynulé tři roky. Úkol splněn a já jsem o několik korun bohatší. Teď k předmětům. Mám osm hodin týdně matiky a čtyři hodiny fyziky. Taky byste chtěli, že jo? Proč vám o tom ale píšu? Už se mi to plete všechno dohromady. Mám normální matiku a tam jedeme podle osnov. Další hodinu mám aplikaci matematiky a tam bereme úplně něco jiného. Nakonec mám seminář z matematiky, což je příprava k maturitě, takže tam tuplem děláme něco jiného. To jsem takhle minulý týden otevřela sešit z aplikace matematiky a chtěla dělat úkol. Říkala jsem si, že ho budu řešit pomocí metody per-partes, jelikož nám to poradil učitel, když nám ten úkol zadával. Otevřela jsem sešit a tam příklad, který metoda per-partes nevyřeší. Jak je to možné? To víte. Tři různé matematiky. Na každou stejný učitel. A na každé jiná probíraná látka. Teď samozřejmě do toho přimíchejme fyziku, avšak ta se mi do toho zatím naštěstí ještě neplete. Ale nestěžuji si. Zvolila jsem si to takhle dobrovolně. A zatím dobrý.

Ráda bych vás seznámila s mým týdenním rozvrhem.
|pondělí| V pondělí jsem ráda, že jsem ráda. Škola. Po škole máme nácviky a pak večer od půl sedmé mám step. Domů se dostanu v půl deváté. Pokud byste chtěli, abych v tento den něco udělala, tak buď máte smůle, nebo bych se musela nadopovat energiťákem a vynechat spánek, abych to všechno zvládla.
|úterý| To je opak pondělí. Po škole mám absolutně volno.
|středa| Škola mi končí brzo, takže jsem dřív a déle doma. Večer mám pak opět step a přijíždím v půl devátý.
|čtvrtek| A jéje! To je den, kdy nemám pevně dáno, co po škole dělám. Mám tam angličtinu a step jednou za čtrnáct dní. Proč jednou za čtrnáct dní? Se svojí bývalou skupinkou jsem se učila sestavu, a jelikož jsem musela změnit skupinku, budu chodit si ji tam procvičit jednou za čas ve čtvrtek na 15 minut.
|pátek| Stejný jako úterý. Po škole absolutně nic nemám.
|sobota|To je volný den. Nejlépe bez učení, ale někdy to prostě nejde, takže i den na učení.
|neděle| Večer pracuji ve fitness na recepci. Článek, kde se o tom rozepisuji ZDE.
Tady to je. Když to vidím takhle napsané, tak mi to nepřijde tak hrozné, jak jsem si myslela. Aspoň se během týdne nenudím. Ještě jsem tam nezapočítala učení, jízda vlakem sem a tam, jídlo, spánek ...


Další věc, kterou vám musím říct, je, že župan je naprosto dokonalý kousek oblečení. Pořídila jsem si ho nedávno a nechápu, proč už jsem to neudělala dřív. Kdybych mohla, tak v něm i chodím do školy. Naprosto skvělý a pohodlný.

Poslední věc je... Stále nemám šaty na maturák. Už se kvapem blíží a já nemám, co si vzít na sebe. Chtěla jsem něco s korzetem a pak dlouhou splývavou - nijak bohatou - sukni dolů. Doufám, že do máturáku něco seženu. Držte mi palce.

To je pro dnešní článek všechno. Snad jsem vás neunudila a vy jste u čtení neusnuli. Snad vám můj článek něco přinesl. I když... Co by vám asi tak měl přinést? Ponaučení? Nemějte tři rozdílné matiky, jinak se vám to bude plést. Župan je musthave. Nevím. Možná, že si z mého článku něco odnesete. (Třeba, že už můj blog nenavštívíte, nebo v lepším případě, že se vám článek líbil, a začnete mě pravidelně číst.)

Užijte si zbytek týdne a ten následující taky.


Jak jsem byla poprvé v životě vedoucí na příměstském táboře

9. září 2018 v 21:28 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
O prázdninách jsem neměla nic moc co dělat. Když mi kamarádka řekla, že jde opět dělat vedoucí na příměstském táboře a bojí se, že jich tam letos bude opravdu málo na všechny ty děti, tak sem si řekla, proč to nezkusit, proč tam taky nejít a celých osm hodin se starat o děti. Neptala jsem se, jestli za to dostanu zaplaceno, prostě jsem to brala takovou charitu, že jim tam vypomůžu a budu mít co dělat na poslední týden prázdnin. Charita to nebyla. Zaplaceno jsem dostala, takže to bylo opravdu milé překvapení.
A teď už jak to tam probíhalo.

Vstávala jsem jako do školy, tudíž v 5:40 a za hodinu mi jel vlak. Tábor začínal v osm a já než jsem se tam dostala, tak to bylo ve čtvrt na osm, nebo v půl osmé. První den hned ráno v osm hodin se "hrála" taková hra, abychom si všichni zapamatovali všechny jména. (V mém případě jsem si ještě na konci tábora nepamatovala všechny děti.) Dětí tam bylo 38 a vedoucích 5 + majitelka, která tam ne vždycky byla. Věk dětí se pohyboval od 4 do 14 let a byly zde i postižené děti, což byla pro mě velká zkušenost.
Jelikož to byl koňský tábor, tak dopoledne děti čistili a vodili poníky a následně na nich jezdili. Jezdilo se po osmi s tím, že čtyři na koních a čtyři na ponících. Všichni chtěli samozřejmě na koně. Chodili za mnou, jestli můžou jet jako další na koni. Já jsem se z toho vždycky krásně vykroutila a řekla jim, že musí říct jiné vedoucí, která vybírá, kdo bude jezdit. Musela to dělat jenom jedna, jinak by v tom byl děsný zmatek, kdyby každá jednala sama za sebe.
Mezi tím jsme na ně museli dávat pozor a zabavovat je. Následoval oběd a odpoledne bylo různý, buď se na louce hráli nějaké hry, jeden den byla stopovačka, jindy se jezdilo na povozu ... Ale pořád dohlížet na děti, zabavovat je ... Hrát s nimi hry bylo taky velmi náročné, protože to jsem vždycky musela schrastit nějakou skupinku dětí, která se nudila a chtěla něco hrát. To nebyl velký problém. Otázkou pak bylo, co se bude hrát. Padaly různé nápady a nějaké hry jsem ani neznala (třeba hutututu - znáte?). Největší problém byl, že se děti nedokázaly shodnout a začaly se dohadovat. Někoho to tam odradilo, že se sebral a už si nechtěl hrát, tudíž se moje už tak malá skupinka zmenšovala, takže jsem musela zasáhnout a natvrdo vybrat jednu hru.
Taky velký zážitek byl jim něco zakazovat. Poblíž louky, kde jsme obývali nejvíc času, byla voda a děti měly zakázáno si tam hrát. Jednou jsem spatřila dvě holčičky, jak si hrají u vody, tak jsem šla na ně. Na otázku, co tu děláte, mi odpověděly, že si hrají na rybáře. Na to už jsem jim neměla co říct, jelikož na to vodu potřebují. Naštěstí se mi je podařilo dostat pryč.

Každý den byl vyčerpávající a vždycky doma jsem padla do postele a spala až do rána. Byla to velmi zajímavá a zkušenost a vím, že teď na hodně dlouhou dobu si dám od hlídání dětí pauzu (nepočítám svojí malou sestřičku). Jsem ale ráda, že si mě tam ty děti oblíbily, takže jste mě mohli zahlédnou pouze v obležení dětí, které chtěly jít se mnou za ruku, hrát nějakou hru ... Prostě být všude se mnou a určitě se rozhodly mě absolutně utahat, což se jim dařilo.

Jinak k vedoucím jsem se ani slůvkem nevyjádřila. Jak už jsem psala výše. Byla tam kamarádka a s dalšími třemi holkami jsem se seznámila a byly naprosto v pohodě a rozuměly jsme si, takže určitě bylo velké plus.


 


Recepční ve fitness je přece jen důležitá

31. srpna 2018 v 20:46 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Na konci dubna jsem si našla brigádu. Pracuji ve fitku na recepci. Prodávám pití, jídlo, členství, dobíjím kurzovné, odškrtávám docházku... (Ještě něco?) Když jsem se zaučila a šla první den sama (to bylo někdy na začátku května), šéfová mi řekla, že recepční je velmi důležitá, jelikož lidé jí řeknou, co se jim líbí/nelíbí, získají od ní informace, které potřebují, pomůže jim ... Tehdy jsem to brala takový ten trik, abych se na té recepci cítila užitečná. Teď zjišťuji, že taková recepční ve fitness se vůbec nedoceňuje. Lidé berou, že tam je, že se jí zeptají, do kterého sálu mají jít, když jdou cvičit jógu, kde se mají převléct, či jestli můžou využít sprchy. Když nemají pití, tak si ho koupí. Když vyčerpají kurzovné, tak si ho dobijí. Kde? Na recepci. Prostě když zákaznice něco potřebuje, tak chce po mně, abych to vyřešila. Nebýt mě, tak se ani nedostanou dovnitř, jelikož jsem tam dřív než ostatní a odemykám vchodové dveře. Taky jsem přišla na to, že recepční je důležitá i pro předcvičující. Jak to? Informuji je, kdo už tam je a kdo ještě nedorazil.

Ale kdybych tam nebyla? To by byl oheň na střeše.

Jak to tam probíhá?
Vesměs nudně. Přijdu tam. Odemknu vchodové dveře. Přihlásím se do systému. Zkouknu, jestli nepotřebuje doplnit zboží. Zapnu si na televizi youtube a už si pouštím svoje oblíbené písničky. Ještě tam něco udělám, luštím sudoku, čtu si, než přijde první zákaznice. Odškrtnu si, že tam. Někdy to je docela problém, protože některé mají pocit, že je snad znám od pohledu, tak kolem recepce jenom projdou a ani nezabučí. Jak jsem psala výš. Prodávám kurzovné = dámy zaplatí určitý počet hodin za výhodnější cenu(, jenže zapomínají, kdy si to nabily.) Já v tom počítači vidím všechno, kolik jim tam zbývá peněz, že musí zaplatit ... S některými se tam někdy dohaduju, že musí zaplatit a ony mi vytrvale tvrdí, že to není možné, že tam určitě nějaké peníze musí mít. Ne, nemáte! Pak jsem já ta zlá, protože jsem po nich chtěla peníze.
Ale ...
Pak jsou dny, kdy se tam absolutně nic neděje. Jen si to tam odsedím a na nejvýš prodám jedno pití a to je všechno. Také není vůbec zábavné tam chodit na půl hodiny. Prostě přijít, odklikat docházku, spočítat tržbu, která je mizerná, a jít domu. A výdělek za ten den? Raději nemluvím.

Na co si dávám pozor?
Na konci vždycky počítám tržbu. Já se tak vždycky bojím, abych to spočítala dobře, abych vrátila někomu dobře peníze, abych cokoliv udělala dobře s penězi. Můžete si říct, že to nic není, ale ono není příjemné, když vám šéfová volá, proč jste jedné paní za lekci naúčtovali míň, než jste měli. Abych to vysvětlila. Vše je přes počítač, takže doufáte, že program, který to řídí, bude ceny lekcí opravovat/dávat je tam sám. Chyba, ze které jsem se poučila. Vždycky, když tam přijdu a přihlásím se, opravím chyby v cenách za lekce, které se mají zaplatit.
Takže když pracujete s penězi, musíte být naprosto zodpovědní.
Naštěstí mi tržba vždycky vyjde.

VÝHODY
Během školy chodím vždycky v neděli k večeru (půl pátá, půl šestá). Učím se tam. Hodiny neodpadají jako o prázdninách. Naprosto mi to vyhovuje. Když bych chtěla jít i v jiný den, tak se stačí domluvit s dalšími recepčními.

NEVÝHODY
Tuhle brigádu jsem si našla hlavně na letní prázdniny. Ach, ty prázdniny! Jelikož lidi jezdí na dovolenou, tak většina hodin odpadala. Hodina odpadne, když na ni není potřebný počet lidí. Přece nepoběží celé fitko pro jednoho člověka, který si chce zacvičit. Problém je v tom, že se hodiny ruší během dne. Takže jsem si vždycky myslela, že se tam přihlásí dost lidí a já si něco vydělám, ale opak je pravdou - někdy se mi stalo, že jsem několik dní za sebou nešla, jelikož se to každý den zrušilo. Taky je nevýhoda, jak to odpadá během dne, že si nemůžete udělat pořádnou akci od rána do večera (noci), ale třeba jen od rána do půl pátý. To bylo vždycky počítání a zjišťování, kdy nejpozději můžu přijet domů (třeba vlakem), abych to v pohodě stihla.


Každopádně je to velmi zajímavá zkušenost.


Psala jsem o své zkušenosti recepční ve fitness centru. Proto prosím, abyste neměli pocit, že tohle platí pro každou jinou recepční. S tím já zkušenosti nemám.



Kam dál