Reading is my escape |6|

Neděle v 16:45 | Andey |  FROM THE WORLD FILMS AND BOOKS
AHOJ
Dneska nebude sls, jelikož se mi nic zajímavého nestalo. Akorát z pátku mám velmi dobrý pocit, ale o tom třeba jindy.


POZOR! Může obsahovat spoilery.

Metro 2035 - Dmitry Glukhovsky

Arťom se každý den vydává na povrch, aby v éteru zaslechl hlas, který slyšel před dvěma roky. Ještě se mu to nepovedlo. Je nemocný od radiace a přežívá na stanici VDCh se svojí ženou Aňou, Melnikovou dcerou. Jednoho dne se ve stanici objeví Homér, který stále chce napsat svoje velké dílo a hledá svého hrdinu, Arťoma. Arťom mu nejdříve nechce vyhovět a nakonec se domluví, tak začíná poslední Arťomovo putování po metru. Dostanou se do Čtvrté říše, Runou trasu a opět do Polis. Přijde na kloub jedné velké záhadě a pak další - málem ho každá stojí život -, ale nikdo mu nevěří, když se to snaží vysvětlit ostatním, a tak Arťom ...

Já vám opravdu nemůžu prozradit ty největší spoilery, takže si to budete muset přečíst. Byla to poslední knížka ze série Metro, která mi chyběla přečíst, tak jsem si jí na konci února opět půjčila od spolužáka, i když mi ji ve skutečnosti půjčila jeho sestra, ale to neřešte. Moc komplikované.
Je pravda, že v knížce se už nevyskytují mutanti a na nějaké nebezpečí v tunelech z prvního dílu můžete zapomenout. A se spolužákovou sestrou jsme se shodly, že první díl je nejlepší. Arťom tam všechno objevuje, mutanti na povrchu, nebezpečí v tunelech, ale v tomhle díle se nejčastěji zastavuje v bordelu, což je jedna ze stanic. Ale musím uznat, že autor píše naprosto skvěle, čtivě, četlo se to samo. Glukhovskyho styl psaní mám moc ráda a série Metro se mu podařila skvěle zakončit, ale na Budoucnost a Metro 2033 to nemá. Ale přečtěte si to a posuďte sami.


My ostatní tu prostě žijem - Patrick Ness

Představte si partičku čtyř kamarádů - Mike, který trpí obsedantně kompulzivní poruchou, Mel, jeho sestrou, která trpí anorexií, ale daří se jí nad ní vyhrávat, Henna, která má nehorázně křesťanský rodiče, a Jareda, který není normální člověk. Pak do příběhu přidejte spoustu hipserů, jelikož často umírají, tak aby vám nedošli. Zamíchejte. K úplné dokonalosti přidejte nadpřirozenou sílu a nechte vařit.
A co vám z toho vznikne?
V zapadákově v jednom americkém státu žije parta kamarádů, kteří se těší na maturitu a až odtamtud vypadnou. Jenže když poblíž vás žijí hipsteři, kteří jsou vyvolení zachraňovat svět, tak se bojíte, abyste se té maturity vůbec dožili.

A dost spoilerů. Myslím, že jsem řekla dost. Tam všechno navazuje na sebe a některé věci mě tam dostávaly a já vám je prostě prozradit nemůžu.
Ze začátku mi nebylo jasné, proč to či ono, ale byla strašně chytlavá a za chvilku jsem ji měla přečtenou.
Na knížku jsem poprvé narazila na jednom blogu a už se dál o ní nezajímala, ale když jsem přišla na to, že ji má spolužačka, promluvil druhák plný půjčování knížek - to je druhá knížka v tomhle článku, která není moje. Už ani nevím, kolikátá v pořadí - asi osmá - to je knížka, kterou jsem si půjčila od nějakého spolužáka.


Město mečů - Robert Jackson Bennett

Generálka Turyin Mulagheshová si na Javratu "užívá" svůj důchod, když je najednou povolána na poslední misi Sahry Komandyové. Musí zpátky na Kontinent do Voortyaštanu, jehož původní obyvatelé uctívali a stále někteří uctívají smrt. Komu by se na takové místa chtělo? Mezi obyvateli panují nepokoje, Saypurští vojáci, kteří mají dohlížet na pořádek tomu moc nepomáhají, a Dreylani ve městě budují nový přístav. Tam se prostě musí něco stát.
Generálka se kousek po kousku dozvídá hrůznou historii obyvatel města a o jejich bohyni. Několikrát málem přijde o život. Přijde při tom na kloub velké záhadě? Podaří se jí všechny zachránit? Co zajímavého se dozvíme o generálčině minulosti?

Když jsem se dozvěděla, že tato knížka vyšla, tak jsem ji musela mít. Od autora jsem četla Město schodů a strašně jsem si ho oblíbila.
Podle mého názoru knížku nepochopíte, pokud si nepřečtete předchozí díl /ZDE/, kde je vysvětlená celá historie Kontinentu a staly se v něm věci, o kterých se ve druhém díle mluví, ale nejsou pořádně vysvětleny. Bez celkové znalosti historie Kontinentu z prvního dílu, budete nejspíš ztraceni, jelikož ve druhém díle se autor zaměřil jen na Voortyaštanu a na bohyni Voortya.
Ale jinak knížku doporučuji. Já jsem si ji oblíbila stejně jako předchozí díl.


Zlodějka knih - Markus Zusak

Jsem Smrt a dnes vám budu vyprávět příběh o Liesel Memingerové, Zlodějce knih. Přenesme se do doby 2. světové války do jednoho malého německého městečka. Liesel srazilo na kolena tolik ztrát, ale ona byla schopná se vždy zvednout. Co Liesel zažije během 2. světové války? Přežije to všechno?

Víc k tomu vám říct nemůžu, jelikož bych vám to všechno vyspoilerovala a to opravdu nechci.
Jako první jsem viděla film, který je naprosto skvělý, tak jsem usoudila, že knížka bude taky skvěla, a byla. byla to pořádná jízda. Samozřejmě, že jsem od filmu věděla, jak to skončí, ale to mim vůbec nevadilo. Strašně se mi líbilo, jak to bylo psáno z vyprávění Smrti, takže to nebylo chronologické postupování od začátku až do konce, ale pořádné vyprávění, kde místy skákala z jednoho místa na jedno, jejími vsuvkami ...

 

"Správný" nápad na zábavu

18. dubna 2017 v 12:10 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Včera jsem dopsala svojí knížku a jsem o krok blíž ke splnění svého snu. Mám takovou radost. Konečně jsem ten příběh ukončila a dokonce jsem vymyslela název, se kterým jsem spokojená.

Můj týden v kotce - Pondělí bylo jako vždy stejné - škola, step, domů.

V úterý jsem se třídou jela na výstavu lidského těla do Prahy. Cesta tam byla velice zajímavá, kort když jsme hráli karty, kamarádka si na mě lehla a já se vyklenula do uličky, abych se mohla bavit s těmi za mnou. To byl pohled k nezaplacení.
Jinak bylo zajímavé to vidět všechno ve skutečnosti, ale od průvodkyně jsem se dozvěděla většinou věci, které jsem už věděla. V půlce prohlídky se mi stala taková věc - začala se mi točit hlava z toho vydýchaného vzduchu tam, a že jsem nepila (a já dodržovat pitný režim opravdu potřebuji) a nejedla (ach to jídlo a já). Nebyla jsem však jediná, komu se točila hlava.
Ale jinak to byl povedený výlet.

Ve středu mi odpadla první hodina, tak jsem zašla s kamarádkou na snídani.
Ve škole mě čekaly dvě hodiny výtvarky a já vím, že tady na ni nadávám pořád, ale ono to jinak nejde. Takže dnes to nebude jinak. Víte, co mi ta učitelka udělala?! V úterý večer jsem se piplala s anotací na můj projekt z výtvarky a ona ho ve škole předělala. Nebudu vám ho tady popisovat. Ale teď o prázdninách jsem se nad ním zamyslela a taky ho předělala. Já už nechci výtvarku!

Ve čtvrtek jsem s kamarádkou jela do bazénu, prolezly pár obchodů a celý den završily sushi.
Naprosto užitý den

V pátek jsem odpočívala doma. V sobotu jsem si zajela na otočku do města pro lísky na stepařské představení.
V neděli jsem s rodinkou vyrazila do zoo, kde jsem si to užila, jelikož jsem tam dlouho nebyla.

Prázdniny jsem si náležitě užila a nehorázně jsem si odpočinula, což jsem potřebovala.
A dneska máme ředitelské volno, takže o jeden den delší prázdniny.

Jaké jste měli prázdniny vy?


Jaké to je mít několikaměsíční sestřičku?

13. dubna 2017 v 22:41 | Andey |  MY IDEAS
AHOJ
Dlouho jsem přemýšlela,jestli mám tenhle článek vydat.
Jak víte, mám několikaměsíční sestřičku a dost si s ní užiji, proto se musím ptát - Ví holky v mém věku, do čeho jdou, když si pořídí dítě?
Já vám povím svoje zážitky.

Svojí sestřičku mám ráda. Tu si prostě oblíbíte, i když váš často poprská, poškrabá či "zmlátí" - myšleno, že kope a plácá všude kolem - nebo vám zamaže vaše oblečení do školy.
Často se společně učíme, jelikož ji hlídám, aby mamina s tatím mohli něco udělat, protože s malou se nedá nic dělat. Tak jí vysvětluji matiku, fyziku ...
Když mohla začít jíst přesnídávky, tak jí nechutnaly. A kdo si myslíte, že dojídal ty zásoby přesnídávek, které mamina nakoupila? Ano. Já.

Taky je velký zážitek, když jdeme do obchoďáku. To vždycky vozím ten kočárek a lidé mě sjíždějí pohledem, který říká: "Tak mladá a už má dítě." Jedna paní se tvářila překvapeně, když náhodou zjistila, že jsme sestry.
Náš dům nikdy tichý nebyl, ale teď už kort ne, jelikož sestřička žvatlá - jinak se to říct nedá. Jednou se mi stala taková věc. Bylo brzo ráno před školou, já rozespalá sejdu dolů a něco slyším. Pomyslím si, jestli v domě někdo není, ale kdo by tu byl a pak mi dojde, že je to malá, která zlobí maminu, že nebude spát. A myslím, že se to žvatlání na vás podepíše, když na ní doma takhle mluvíte.

Jak jsem říkala, tak hlídám. Víte, co to je, když spí v kočárku jak dlouho a vy už nevíte, kam máte jít?
Rána před školou jsou taky něco. Dřív jsem se chovala jako slon v porcelánu, ale teď jsem tichá jako myška, abych když jsem v kuchyni, ji ve vedlejším pokoji nevzbudila. Někdy je na mě mamina naštvaná, že dělám děsný rámus, ale podle mě jsem nejtišeji, jak jen to jde. Já jako tu ledničku musím otevřít, bych si ten jogurt vyndala. Přece si ho nevycucám z prstu.

Ale stejně ji mám ráda.

A co vy? Máte taky sourozence?

P.S. Tahle fotka je z weheartit.
 


Pocity z posledních dnů

9. dubna 2017 v 18:18 | Andey |  MY IDEAS
AHOJ
Jsem unavená. Jsem naštvaná. Chci nadávat. A tohle je můj blog a budu si sem psát, co chci, a teď se potřebuji pořádně vypsat, takže ...

Nestíhám. Co mám asi tak dělat dřív? A z toho jsem unavená. Ve čtvrtek jsem po celém dni ve škole vozila sestřičku dvě hodiny po městě - ještě, že jsem si v jídelně přidala, jelikož jsem jedla až někdy v šest. Když jsem se dostala domů, najedla jsem se, svalila k televizi a ve 20:30! šla spát. A v pátek ráno jsme měla pocit, že se z té postele nezvednu. Vážně jsem měla silné nutkání vykašlat se na školu, ale nakonec jsem se nějak do té školy dostala. Ani nechápu jak. Jen jeden malý příklad

Málo jím. Opět. Hrozné na tom je to, že si to uvědomuji. Ale ...
Jezdím výlukou a ty autobusy si prostě jezdí, kdy chtějí. Jednou jedou o 12 minut později a někdy zase o několik minut
dřív.

Po těch šílených a vyčerpávajících dnech, kdy jesm měla chuť zalézt do postele, jsem se nehorázně těšila na víkend. Sobotu jsem celou proflákala a dnešek se nesl ve stejném duchu - stepovala jsem, chvíli se učila a vyráběla. Po tom všem jsem potřebovala vydechnout a určitě v tom budu pokračovat i přes velikonoční prázdniny. Ale stále mi chybí něco dodělat.

A jak se máte vy?


Kam dál