Stepařské soustředění 2017

Středa v 17:12 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
P.S. Tenhle článek jsem psala hned ten večer, co jsem se vrátila. Dál jsem ho nepředělávala, jelikož je plný pocitů, jak jsem je v tu chvíli cítila.

V pondělí 10.7. jsem jela na další akci, kde jsem prakticky nikoho neznala. Na stepařské soustředění. Jel tam i jeden kluk, který bydlí ve stejném městě jako já, a hned v autobuse cestou tam jsem se stihla seznámit s několika lidmi. Penzion, či co to bylo, nic moc a o jídle se ani nezmiňuji, ale jinak to bylo naprosto super.

Byla jsem tam jedna z nejstarřích. Nad můj věk tam byli jen dospěláci, kteří na nás dohlíželi. Náš pokoj byl na patře, kde bydleli ti malí (6 let, 11 let ...), takže si určitě dovedete představit, jaká to musela být zábava, když v sedm hodin jste ještě chtěli spát a chodbou se prohnalo stádo, které nehorázně dupalo.
Taky na nás dohlíželi tři vychovatelky, protože malí museli být pod dozorem. A ano i na mě, když jsme byla na stejném patře. Haló, je mi sedmnáct! Ony si to asi neuvědomovaly, nebo já nevím. Ještě že máme skvělou učitelku stepu, která byla ta hlavní, takže když to nepochopily vychovatelky, tak ona to pochopila.

Každý den probíhal takhle -
V osm jsem vstávala. V devět byla snídaně a pak už to začalo. Od desíti do jedenácti cvičení a tancování.
Od jedenácti do dvanácti jsme měli volno, ale byla možnost jít trénovat naše stepařské sestavy k těm leadrům, kteří stepují sedm let. Já jsem byla trénovat jen ve čtvrtek a v pátek a musím říct, že ta holka, která to s námi měla procvičovat, se mnou měla opravdu trpělivost, když mi vysvětlovala, co tam dělám špatně, a následně to se mnou potom cvičila. Jsem ráda, že to byla zrovna ona, kdo to měl s námi trénovat.
Pak od dvanácti do jedné jsem oficiálně stepovala já. Trénovala jsem s ostatnímu tři sestavy!!! Moje svaly na nohách totálně protestovaly, že už jsem se ve čtvrtek nemohla ani zvednout.
V jednu byl oběd a následně polední klid. Od půl třetí do půl čtvrté jsem opět stepovala a do večeře jsem měla volno. Ve volnu jsem jednu hodinu trávila na dramaťáku, kdy nám manžel naší trenérky povídal svoje historky ze života, což bylo vážně dobrý.

Ve čtvrtek 13.7. jsme šli lesem do vedlejšího města na výlet. Po večeři jsme měli přednášku a hudbě a o půlnoci byla noční hra.
Jelikož jsme byli na místě, kde jsou školy v přírodě, tak se noční hra odehrávala ve školních prostorách.
Představte si - tmavá školní chodba osvícena jen asi pěti svíčkami, vy musíte jít do pěti tříd, kde svítí jen jedna svíčka, abyste zjistili písmena a z těch písmen složit jméno stepaře - já už to jméno věděla, jelikož mi to řekli tři malí kluci, kteří šli mezi prvními, následně do toho zakomponujte tři sedmnáctiletý kluky, kteří mají za úkol vás vyděsit a prý měli i masky, ale to jsem nějak nepostřehla.
Tak jsem vyrazila se třemi holkami. Jedna se na začátku zhroutila, že tam nepůjde, tak jsme se vrátily s ní na start a začátek absolvovaly znovu. Stoupaly jsem do schodů a v patře jsme zaslechly údary do piána. Mlácení do dveří a to, že nás někdo sleduje. Stále jsme v té temné chodbě s minimem svíček.
Když jsme odcházely z jedné třídy, tak jedna holka kopla do otevřených dveří, protože, co kdyby za nimi někdo stál.
Celou dobu jsme si zpívali refrém písničky Sandman, na kterou jsme trénovaly jednu choreografii. (Refrém je pampampam ... stále dokola a různě vysoko.) A když jsme úplně odtamtud odcházely, tak jeden kluk na nás zakřičel něco ve stylu: "Sakra už přestaňte zpívat!!!" Holky se rozeběhly do cíle, ale já odmítám běhat, takže jsem do cíle šla s pocitem, že mě někdo sleduje a hlavně se nesmím otočit.

Poslední den 15.7. odpoledne se natáčeli všechny stepařské sestavy, které jsme za tu dobu udělali - bylo jich opravdu dost - + holky tancovali tu taneční choreografii, která se trénovala ráno.



fotek mých stepařských bot není nikdy dost

chodba, kde se konala noční hra, ve dne
 

Mid-Year Book Freak Out Tag 2017

12. července 2017 v 12:06 | Andey |  TAG
AHOJ
Momentálně nejspíš stepuju, jelikož jsem na stepařském soustředění. Vrátím se v sobotu večer.
Upřímně řečeno. Měla jsem v plánu tagy totálně zazdím, ale když jsem u Michelle na blogu viděla tenhle tag, musela jsem ho udělat. Přesto vlak nejel.
A o co jde? Vzpomenu si na všechny knížky - Ou, co všechno to vlastně bylo? -, které jsem od začátku tohodle roku přečetla a odpovím na dané otázky. Chápete?

Teď jdu vzpomínat ...


Nejlepší kniha, co jsi zatím v tomhle roce četla?
Holding up the universe
Když jsem se na instagramu dozvěděla, že tahle knížka vyšla v Anglii, přečetla jsem XX recenzí a stále si nebyla jistá zda ji chci. Ale když jsem ji viděla v knihkupectví, musela být moje.
J. Niven mám spisovatelku strašně moc ráda a její All the bright places jsem si strašně oblíbila a u Holing up the universe to není jinak. Tahle knížka si mě získala a ... - konec vám říct nemůžu.
Přečtěte si to, ť s o tom můžeme popovídat.

Nová kniha, kterou jsi ještě nečetla ale chceš?
Hmm ...
Řekla bych Girl Onlne: Going Solo v originále.
Já vím, že ta knížka a celá série vám nic nedá, ale je to takové příjemné prázdninové čtení, že bych chtěla i poslední díl. Navíc je to skvělé procvičené angličtiny.

Nejlepší pokračování série?
Prach
Moc dobře víte, jak mám ráda postapokalyptické knížky.
Prach je poslední díl trilogie Silo a myslím, že se to autorovi opravdu povedlo zakončit.

Nejvíce očekávaná kniha na druhou polovinu 2017?
Vlastně na žádnou knížku nečekám. Ve třeťáku plánuji najet na povinnou četbu, ale až po tom, co dočtu ty, co mám doma.

Největší zklamání?
Hledání Aljašky
Jak už jsem to TADY psala a klidně to napíšu znovu.
Od knížky jsem měla velké očekávání a prostě mě zklamala.
A vlastně taky knížka Příprava na příští život
Jednou jsem ji objevila v knihkupectví, a když jsem na ni narazila v knihovně, tak jsem si ji půjčila.
Ještě, že jsem si jí nekoupila.
Vysloužilý voják a imigrantka z Číny to dají dohromady a tím to končí. Celou dobu jsem čekala na svatbu a nic.

Největší překvapení?
Jsou světla která nevidíme
Nevěděla jsem, do čeho jdu, a hned od začátku to pro mě bylo jedno velké překvapení.
Je to zase jiný pohled na 2. světovou válku.
Bylo to opět něco jiného, než obvykle čtu a stálo to za to.

Nový oblíbený autor?
Robert Jackson Bennett
Od jeho první knížky se stal jedním z mých oblíbených autorů.
K Vánocům jsem dostala Město schodů - TADY - a totálně jsem si tu knížku oblíbila. Vyznala jsme se v historii Kontinentu a Saypuru, takže je jasné, že jakmile jsem zjistila, že vyšlo Město mečů - TADY - muselo být moje.
Teď už jenom čekám na nějakou jeho další knížku.

Nový book boyfriend a oblíbená postava?
*Po dlouhém ... dlouhém přemýšlení jsem na to přišla.*
pan Darcy
Četli jste Pýchu a předsudek?
Konečně můžu říct, že já jsem knížku četla - někdy na jaře.
Určitě mi rozumíte, že ano?

Kniha, co tě rozplakala?
Já u knížek nebrečím, takže žádná.

Kniha, která tě udělala šťastnou?
*Jdu otevřít svojí knihovničku a prohlížím knížky.*
Zbožňuju Londýn
Tuhle knížkou mě mamina překvapila v Den dětí.
Sice jsem ji ještě nečetla - moc knížek -, ale už se těším.

Nejaktuálnější TBR?
V mobilu si píšu seznam knížek, které bych si chtěla přečíst a postupně si je odškrtávám. Jeho výňatek máte i tady na blogu vpravo v liště.
Ale mám nejaktuálnější knížky ...
Život podle Garpa|Tulák|Krvavé ostří|Zbožňuju Londýn
První je půjčená, další dvě jsem si koupila a poslední dostala od maminy.

Nejkrásnější kniha co jsi si zatím koupila?
*Opět jdu otevřít svojí knihovničku a prohlížím knížky.*
Tulák
Přiznávám se, že jsem knížku ještě nečetla, ale koupila jsem si ji v rozmezí od začátku roku do teď.

Já vím, že kvalita je nic moc.

Portugalsko

4. července 2017 v 14:42 | Andey |  TRAVELING
AHOJ
Poslední týden školy jsem netrávila někde na třídních akcích, ale v Portugalsku - přesněji řečeno v Algarve. V neděli 25.6. podvečer jsem s babi - každý rok někam společně vyrážíme - odlétala směr Faro. Cesta to byla dlouhá, ale lepší než jet autobusem.

A teď k Portugalsku. Není co vytknout. Koupala jsem se přece v oceánu. Moje očekávání splnilo a byla jsem strašně ráda, že tam nebylo tolik turistů, jelikož byl ještě červen.

Ve středu 28.6. se jelo na výlet do Lisabonu, takže jsem navštívila jedno z míst, které jsem chtěla vidět.

Jinak hotel byl taky skvělý. Jsem moc ráda, že jsem se tam domluvila anglicky. Jednou jsem jim musela vysvětlovat, že nám spadl ručník z okna na parapet hned pod námi. Ten recepční to pochopil a ručník se odpoledne zázrakem objevil u nás v pokoji.
A to jídlo. Až nezdravě jsem se tam přecpávala, ale ono bylo tak dobrý.


Z letadla




Lisabon






Pláže ... oceán ...







Už můžu závodit.





 


Druhák plný půjčování knížek od spolužáků/učitelů

21. června 2017 v 21:52 | Andey |  FROM THE WORLD FILMS AND BOOKS
AHOJ
Zprvu to začalo nevinně. Celé léto jsem si chtěla přečíst Metro 2033, ale nekoupila jsem si ho. Pak to přišlo. Bylo září - nový školní rok - a já jsem se zeptal spolužáka, u kterého jsem si byla na 100% jistá, že knihu má. Má ji, tak mi ji půjčil. Od Metra 2033 to vedlo k Metru 2034 ... A vylezlo z toho, že i já jsem půjčovala knížky a taky jsem si spoustu knížek půjčila od ostatních lidí.
A kolik jich vlastně bylo? 12!!!

P.S. O některých knížkách jsem psala v pár READING IS MY ESCAPE. Anotace jsou z Databáze knih.


Metro 2033 - Dmitry Glukhovsky

Anotace: Arťom žije se svým pěstounem ve spletitém labyrintu moskevského metra, na jediném místě na světě, kde je lidstvo po jaderné válce schopné alespoň zčásti přežívat. Jednotlivá lidská společenství živoří v šachtách metra, kde co stanice, to zvláštní komunita, jakýsi mikrostát se všemi svými ctnostmi a nešvary, které známe z každodenního života na zemském povrchu.
Arťom se nachází na stanici, která je sice pokládána za jedno z bezpečnějších míst v obrovské síti tunelů, avšak tuto jistotu narušuje temná moc, jež hrozí zničit nejen chlapcovo útočiště, ale celé metro. Mladík, jenž kdysi porušil jedno ze základních přikázání života v metru, je nucen - aby odčinil svou vinu - putovat od jedné stanice ke druhé, projít celým moskevským metrem až do poslední stanice, kde žijí v ideálním společenském zřízení kazatelé. Ti údajně vlastní záhadný předmět, který Arťom musí získat, aby zachránil metro před zkázou, jež hrozí nejen zevnitř podzemního mikrosvěta, ale proniká sem i z povrchu v podobě temných sil...

Můj názor: Naprosto úžasná knížka. Z celé série Metro nejlepší. Nemohla jsem se odtrhnou. Po přečtení jsem si musela půjčit i druhý díl. Od autora jsem poprvé četla Budoucnost, která mě taky nadchla, a jsem ráda, že Metro 2033 nebylo zklamáním.

Metro 2034 - Dmitry Glukhovsky

Anotace: Píše se rok 2034. Před mnoha lety jaderná válka zpustošila převážnou část světa. Lidé přežili jen v nepředstavitelně rozlehlých sítích metra ve velkoměstech. Dole v podzemí vytvořili novou jedinečnou civilizaci. Existence této civilizace je však nyní ohrožena. Na odlehlé stanici Sevastopolskaja se odehrává cosi záhadného. Její obyvatelé jsou zneklidněni, protože ze severního tunelu - jejich jediného spojení s vnějším metrem - k nim přestaly pronikat jakékoliv zprávy. Všechny průzkumné skupiny, které tam vyslali, beze stopy zmizely. V této situace se tajuplný velitel Hunter, který se na Sevastopolské objevil teprve před několika týdny, rozhodne, že přijde té záhadě na kloub… A tak začíná fantastické dobrodružství, jež vede hluboko do mýtů moskevského metra - mýtů, které rozhodují o osudu lidstva.

Můj názor: Nebylo to takové jako první díl, ale taky jsem jí měla za pár dní přečtenou. Už jenom chybělo přečíst si poslední díl.

Metro 2035 - Dmitry Glukhovsky

Anotace: Třetí světová válka smazala lidstvo z tváře Země. Planeta osiřela. Velkoměsta byla obrácena v prach a popel. Železnice rezivějí. Družice se osaměle potácejí na oběžné dráze. Rozhlas na všech vysílacích frekvencích mlčí.
Přežili jen ti, kteří poté, co se rozezněly poplašné sirény, stačili doběhnout ke vchodům do moskevského metra. Tady, v hloubce několika desítek metrů, na stanicích a v tunelech, se lidé snaží přečkat konec světa. Vytvořili si zde svůj mikrokosmos místo původního makrokosmu. Ze všech sil se upínají k životu a odmítají se vzdát. Sní o tom, že se vrátí na povrch - jednou, až pomine radioaktivní záření způsobené svrženými jadernými bombami. A nevzdávají se naděje, že najdou další přeživší…

Můj názor: Řekla bych, že to byl nejslabší díl, ale určitě tím série nijak neztratila na kvalitě. Vadilo mi, že venku už Arťom nepotkává mutanty ... Ale zase jak Arťom a jeho přátelé pracovali na jedné ze stanic Čtvrté říše, bylo hodně silně popsáno. Avšak první díl je nejlepší.

Přechod - Justin Cronin

Anotace: Rozsáhlý, napínavý postkatastrofický příběh z nedaleké budoucnosti srovnávaný s Kingovým Svědectvím či Cestou Cormacka McCarthyho. Výpravný román na pomezí thrilleru a sci-fi: na zeměkouli se rozšířil nebezpečný virus, tajně vyprodukovaný americkou vládou, který mění lidi v nemilosrdné, vraždící upíry. Zbytky lidstva bojují o záchranu, přežije i šestiletá Amy, která má v sobě skryté schopnosti, jak této apokalypse zabránit.

Můj názor: Nevěděla jsem, do čeho jdu. Trvalo mi dlouho, než jsem to přečetla, ale ne že by mi to nebavilo. Bavilo, ale těch stránek. Někdy jsem měla problém zorientovat se v ději a pak mě dostávalo, když autor popsal celý životopis jedné postavy, kterou pak po třech kapitolách zabil.

Dívka, která si říkala Tuesday - Stephen Williams

Anotace: Hluboko pod ulicemi Londýna žije Tuesday. Labyrint opuštěných tunelů se stal jejím domovem i útočištěm. Sem se uchýlila, aby se schovala před lidmi, kteří jí krutě ublížili. Odtud se jim mstí. Ukradli jí celý život. A ona jim teď vezme ten jejich. Nemá už totiž co ztratit.
Když se objeví spojení mezi Tuesday a brutálními útoky na členy londýnského gangu, přistane případ na stole detektiva Losse: vyhořelého policajta, kterého pronásleduje stín nikdy nevyřešené vraždy jeho dcery.
Před třemi lety mu zemřela v náručí. Přišel pozdě a nikdy si to nepřestal vyčítat. Co je to za policajta, když neumí najít ani vraha vlastní dcery? Teď ale Loss poprvé znovu cítí naději: možná je právě případ Tuesday klíčem ke zjištění, proč musela jeho dcera zemřít.

Můj názor: Původně jsem čekala něco jiného - těžšího, ale bylo to opravdu takové lehčí čtení. Skoro žádné popisy. Krátké kapitoly. To se čte samo.

Hledání Aljašky - John Green

Anotace: Románový debut dnes už známého Johna Greena je strhujícím vyprávěním o dospívání a hledání sama sebe. Šestnáctiletý Miles, posedlý sbíráním posledních slov významných osobností a touhou hledat "velké Možná", je spíše outsiderem mezi svými vrstevníky. Jeho život získá zcela novou podobu, když přejde na internátní školu Culver Creek. Zde se rychle spřátelí se svérázným spolubydlícím a okouzlující, naprosto nepředvídatelnou Aljaškou Youngovou. Okamžitě je vtažen do světa, kde se porušují školní pravidla, pořádají různé večírky i provokace. Miles ožívá v dennodenním kontaktu s novými kamarády a stále víc miluje fascinující Aljašku. A tak vývoj směřuje k okamžiku, kdy se všechno nečekaně navždy změní... Živý, naléhavý a nekonečně dojemný příběh. Americkou knihovnickou asociací byl zařazen mezi deset nejlepších knih pro dospívající.

Můj názor: Hrůza! Co proboha na tom autorovi vidíte? Nehorázně jsem se u knížky nudila a do čtení jsem se musela nutit a nakonec jsem ji celou přečetla - kupodivu.

My ostatní tu prostě žijem - Patrick Ness

Anotace: A co když nepatříš mezi vyvolený? Mezi ty, co maj za úkol zlikvidovat zombíky nebo bojovat s duchomorama (nebo co má to modrý světlo a všechny ty mrtvoly zase sakra znamenat)? Co si počít, když jsi jako Mikey? Kluk, kterej chce prostě jenom odmaturovat, užít si maturitní ples a možná už konečně sebrat odvahu a pozvat Hennu na rande dřív, než se něco semele a někdo už zase vyhodí školu do vzduchu. Protože někdy má člověk větší trable než to, že se tenhle měsíc už podruhý schyluje k zániku světa, a někdy prostě musí umět najít i v obyčejným životě něco neobyčejnýho. I když třeba tvýho nejlepšího kámoše uctívaj pumy jako modlu.

Můj názor: Opět jsem přesně nevěděla, do čeho jdu. Ze začátku jsem byla mírně zmatená. Pár věcí mi tam nesedělo, ale když jsem si na to zvykla, tak se mi to líbilo.

Ostrov lhářů - Emily Jenkins

Anotace: Přečtěte si to. A jestli se Vás někdo zeptá, jak to skončí, prostě LŽETE!

Báječná rodina Sinclairových.
Soukromý ostrov.
Velice bystrá dívka, se kterou je něco v nepořádku.

Skupina čtyř přátel - lhářů-, jejichž přátelství začne být destruktivní.
Revoluce. Nehoda. Tajemství.
Lži a další lži.
Pravá láska.
Pravda.

Můj názor: Lehčí čtení. Málo popisů. Krátké kapitoly.

Selekce - Kiera Cass

Anotace: Pro třicet pět dívek je Selekce životní šancí. Příležitostí k útěku od života, který jim byl stanoven od narození. Být obklopena světem třpytivých šatů a drahocenných šperků. Žít v paláci a soutěžit o srdce krásného prince Maxona. Ale pro Americu Singerovou je Selekce noční můrou. Znamená to pro ni otočit se zády ke své tajné lásce Aspenovi, který je o kastu níž než ona. Nechce se jí odejít z domova a vstoupit do nelítostné soutěže o korunu.
Pak America potká prince Maxona. Postupně začne zpochybňovat všechny plány, které si předsevzala - a uvědomí si, že život, o kterém vždycky snila, si už nemůže v porovnání s budoucností představit.

Můj názor: Spolužačka mě vlastně "přemluvila", abych si tu sérii přečetla, nakonec mi tedy přinesla první tři díly. Nikdy bych neřekla, že mě to tolik chytne. Do Selekce jsem byla opravdu nehorázně zabraná a za pár dní jsem ji měla přečtenou. Skvělá oddychovka a romantika. Četla jsem to vlastně hned po tom, co jsem dočetla Prach - postapokalyptický, takže si dovedete si představit, jaká změna to vlastně je oproti tomu, co čtu normálně, ale líbilo se mi to.

Elita - Kiera Cass

Anotace: Třicet pět dívek přišlo do paláce soutěžit v Selekci. Všechny až na šest byly poslány domů. A jen jedna se provdá za prince Maxona a bude korunována princeznou Illey.
America si pořád není jistá, kde leží její srdce. Když je s Maxonem, nechává se unášet jejich novou dechberoucí reakcí a nesní o ničem jiném, než být s ním. Ale kdykoliv vidí Aspena vykonávajícího práci strážce v paláci, je strhávána vzpomínkami na společný život, který si plánovali. Jak se skupinka zmenšila na Elitu, jsou ostatní dívky ještě odhodlanější získat Maxona - a Americe běží čas na rozhodnutí.
Právě když si je America jistá, že se rozhodla, zničující ztráta ji donutí znovu o všem začít pochybovat. A zatímco se snaží představit si budoucnost, agresivní rebelové odhodlaní svrhnout monarchii nabývají na síle a jejich plány by mohly zničit její šanci na jakýkoliv šťastný konec.

Můj názor: Trochu slabší díl, ale jen trochu. Opět jsem se od knížky nemohla odtrhnout. Už to nejspíš chtělo změnu. Dát si pauzu v tom, co obvykle čtu.

První - Kiera Cass

Anotace: Když byla America vybrána do Selekce, ani ve snu by ji nenapadlo, že by se ocitla na dosah samotné koruny, natož k srdci prince Maxona. S blížícím se koncem soutěže narůstají hrozby za branami paláce a America si uvědomuje, jak je lehké všechno ztratit a jak těžce bude muset za svou budoucnost bojovat.

Můj názor: Opět přečteno jedním dechem jako předchozí dva díly. Tímhle dílem jsem to i zakončila. Rozhodla jsem, že ve zbytku série už pokračovat nebudu.

Svět podle Garpa - John Irving

Anotace: Proslulý román Johna Irvinga líčí život a názory fiktivního spisovatele T. S. Garpa. Jako syn excentrické Jenny Fieldsové, která si usmyslela mít dítě bez manžela, dospívá Garp pod jejím vedením v dosti svéráznou osobnost. Po maturitě odjíždějí s matkou do Vídně, oba se stejným cílem: začít psát. Jenny sepíše svůj životopis Sexuálně podezřelá, kterým se rázem proslaví, a stane se vůdčí autorkou ženského hnutí. Garp zase napíše povídku, aby se mohl oženit s Helenou, ochotnou vzít si jedině spisovatele… Garp ale není výrazný spisovatel a ve své poněkud afektované tvorbě se vypořádává po svém s nejosobnějšími, stále bolestnějšími prožitky, jež jakoby přímo zhmotňovaly děsivé představy, které ho coby starostlivého manžela a otce pronásledují. Proslaví se až svým bulvárním románem Svět podle Bensenhavera, role veřejné osoby ho však zaskočí opět nepřipraveného. Přestože je Irvingův groteskní román plný komických situací, dotýká se citlivých a aktuálních témat dnešní civilizace - otázky individuality osobnosti, sexuality, ženského hnutí, násilí a strachu z neštěstí a ze smrti.

Můj názor: Tohle je jediná knížka, kterou mi půjčila učitelka. Ještě jsem ji nečetla, ale v některém z článku určitě na ní můžete čekat názor.




Kam dál