Co je lepšího než spontánní nápady?

Neděle v 20:34 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Přiznávám se, že jsem dnešní sweet little sunday začala sepisovat až tuhle středu večer, takže mi určitě něco z toho vypadlo.
Každopádně musím říct, že za tyhle dva týdny se stalo nehorázně moc věcí, které jsem VŮBEC neplánovala. Prostě se najednou objevili. Všechny však byly velice pěkné a příjemné!!!
Já jsem si tyhle dva týdny tak neskutečně moc užila a doufám, že takové budou i ty další.

Vysvětlení názvu - Co je lepšího než spontánní nápady?
Takových spontánních nápadů jsem za poslední dobu měla několik. Z takových akcí jsou nejlepší zážitky.

Moje dva týdny v kostce -
30.10. - 5.11.
V pondělí se určitě nic nedělo, jelikož v ten den se nikdy nic moc extra neděje.
V úterý jsem opět byla na němčině a stejně se asi nic extra nedělo. Jak jsem psala výše, moc si to nepamatuji.
Ve středu a ve čtvrtek jsem byla doma sama, co bylo naprosto super. A od čtvrtka se potýkám s výlukou vlaků. Kdybyste mě viděli, jak jsem opět nadávala na nelogické uvažování ČD.
Ve středu se asi taky nic významného nedělo. Jen jsem po škole doučovala. Pak byla doma sama a strávila nějaký čas na počítači.
Ve čtvrtek jsme psali první čtvrtletku z matiky. Abyste pochopili, my jsme unikát. Řekněte mi, kdo ještě píše tři čtvrtletky za pololetí? Jen my. A dostala jsem z ní dvojku, což je super. Pak jsme měli laborky z chemie a nakonec večer jsem jela na step, kde jsem opět dostala pěkně do těla.
V pátek jsme psali z biologie a dopadlo to taky dobře. A jinak nic moc se nedělo. Doma jsem pak odpočívala.
V sobotu jsme jeli do Německa nakupovat a neděle byla opět normální - čtení, válení se, učení.

6.11 - 12.11.
V pondělí se nic významného nedělo, jen jsme psali z angličtiny.
V úterý jsem měla opět němčinu, ale tentokrát se mi tam moc nechtělo.
Středa, to byl den. ... Začnu tím, co se dělo ve škole. Spolužák přišel s tím, že má ještě jeden volný lístek na páteční maturák, tak kdo by chtěl jít. Jelikož tam šly kamarádky, tak jsme si řekla, že půjdu taky. A po škole jsem si to nehorázně užila a rozhodla jsem se, že si to nechám pro sebe.
Ve čtvrtek jsem měla jen pět hodin a večer pak step. Já ho zbožňuji. Chodí tam naprosto skvělí lidé a je tam děsná sranda, takže tam chodím moc ráda a zároveň mě to i baví. Nehorázně si to užívám.

A nakonec nastala pátek. Takže ... ve škole jsem se dohadovala s učitelkou na biologii, aby mě vyzkoušela. Nevyzkoušela mě. Kdo jiný se hádá s učiteli, aby ho vyzkoušeli? Asi jenom já. Pak jsme s kamarádkou o přestávce na oběd zkoumali ZOOT. Dopracovali jsme se k výsledku, že jsme si objednaly jedny stejné šaty. Ještě se nám tam taky líbila jedna krátká červená sukně do Áčka. Doma jsem se pak začala připravovat na maturák. Největší problém byl ten, které šaty si mám vzít. (Můj normální každodenní problém.) Pak chybělo jen udělat si vlasy a vyrazit. Z maturantů jsem tam nikoho osobně neznala, ale jinak tam bylo neskutečně známých lidí. Ještě hodinu před maturákem mi psal přítel, že sehnal volný lístek - mám pocit, že jich bylo hodně - a že jde taky. Takže to bylo takové milé překvapení.

V sobotu jsem se pěkně válela doma a četla knížku. Můj život se nijak nemění.
Dneska v neděli jsem se lehce podívala na školu a pak jela do města, kde jsem s kamarádkou a její maminou šla na bazar oblečení. Koupila jsem si kabát, šaty a boty. Já prostě nedokázala odolat.

Co vy jste zažili tyhle dva týdny?
Užijte si následující dny.

 

Sweater weather

5. listopadu 2017 v 18:52 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Spoustu lidí, tedy doufám, zná pojem sweater weather. Všude je přiřazováno k podzimu, kdy se začínají nosit svetry - od toho ten název. Ale pro mě tohle období nezačínám zářím, ale v tu chvíli, kdy teploměr klesne pod 10 stupňů, venku je zima, fouká vítr a nám nezbývá nic jiného než se teple obléct. V tu dobu - většinou začátkem listopadu - pro mě začíná sweater weather a končí společně se zimou. Tohle období mám neskutečně ráda, jak stylem oblíkání, počasím, ale i tím, že jsou Vánoce a moje narozeniny. A já se dneska s vámi podělím o to, co v takovém období nosím na sobě.


|SVETRY| Mám všelijaké svetry - jednobarevné, duhové, ve větší velikosti, přímo na tělo ...- nemusí to být jen ty, které se přetahují přes hlavu, ale mám i takové ty pletené rozevírací. Zbožňuji svetry a skoro na každou zimu si podřídím nejméně jeden nový - já za to nemůžu. Svetr se hodí jak k džínům, tak i k šatům.

|DŽÍNY| Ve skříni mám nehorázně moc džín a jsou rozděleny do různých období - když je teplo nosím tyhle, v zimě pak támhlety. Podle mě s džíny a svetrem vykouzlíte skvělý outfit, který můžete vzít prakticky kamkoliv.

|ŠATY| Ano, i v zimě nosím šaty. Mám - myslím - troje šaty, které jsou vyhrazené na zimu. Pod ně si vezmu punčocháče, na ně nějaký svetr a už můžu vyrazit. S tímto outfitem opět uděláte parádu.

|BOTY| Slabé plátěnky postupně vystřídávají teplejší boty. Mezi takové teplejší, ale ne úplně zimní patří - použiji maminy výraz - kopací boty. Vzdáleně vypadají jako martensky, ale ty to nejsou. Jsou černé. Vpředu mají šněrování a po stranách zipy. Jsou převážně gumové, takže se skvěle hodí do vody a zima v nich taky není. Ty nosím převážně v listopadu a mám je moc ráda. Mezi mé další oblíbené teplé - teď už opravdu zimní - boty patří jedny velmi teplé, černé na opravdu vysokém klínku s platformou, které už budu mít třetím rokem. V nich jsem se naučila tak skvěle chodit, mám v nich naprosto jistou nohu a dokážu v nich i běhat. Chtěla bych se poohlédnou ještě po nějakých podobných, jelikož bot není nikdy dost.

|NÁVLEKY NA NOHY| Návleky na nohy si beru na sebe jen výjimečně. Většinou, když jdu někam na celý den a vím, že nebudu nikde ve vnitř - např. vánoční trhy. Návleky mi byly velkým pomocníkem, když jsem v zimě chodila do tanečních. Na nohou jsem nosila kozačky a mezi jejich koncem a lemem šatů jsem právě nosila návleky a jaké mi bylo teplo. Vřele doporučuji.


|KABÁTY| Kabáty jsou u mě samozřejmostí. Už několik let nenosím zimní bundy - mám jednu na lyže, jednu takovou teplou párku a podzimní, ve které je teplo, když nefouká, a zima, když fouká, jinak pořád kabáty.

|NÁVLEKY NA RUCE| Nemyslím rukavice, ale takové ty návleky, ze kterých vám koukají prsty. Možná to někomu přijde strašně nepraktický, ale já nenávidím, když v rukavicích nemám cit v prstech. Když mám návleky, tak si je můžu přetáhnout přes prsty a je to.

|PLETENÁ ČEPICE S VELKOU BAMBULÍ PŘEPADLOU DOZADU| Jsem nehorázně ulítlá na pletené čepice s velkou bambulí, které přepadávají dozadu. Bohužel v poslední době už se takových moc nevidí a všude jsou takové ty s chlupatou koulí, která vám sedí na hlavě a odmítá se hnout. Já samozřejmě mám zásobu asi tak pěti čepic. Nemám ráda, když mi mrznou uši.

|ŠÁLODEKA| Chtěla jsem se zeptat. Znáte pojem šálodeka, nebo ho požívám jen já s kamarádkou? Podle nás je šálodeka naprostou nutností každého šatníku. Jde o dlouhou širokou šálu - tenká/tlustá to je na vás -, která se dá omotat kolem krku jako šála, zároveň ji můžete použít jako deku, přehoz přes ramena, či v nejkrajnějších případech jako polštářek.

|ŠÁLA| Pokud nemáte šálodeku, tak můžete využít i normální šály, kterých já mám taky docela dost. Nemám ráda, když mi táhne na krk, takže šála je nehorázně důležitá věc.

A to je, myslím, vše. Můžete si všimnout, že je zde hodně pletených věcí, pro které mám v zimě slabost.
Co vy nosíte v období sweater weather/zimě/od listopadu do konce zimy?


To, jak jsem jednou luštila sudoku

29. října 2017 v 16:52 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Strašně mě dojalo, jak na vás zapůsobil Deník malé pesimistky. Já ty články píšu v určité náladě a ne vždy se mi daří vyjádřit slovy úplně všechno, co bych chtěla, tak to chvíli trvá, než to celé napíšu. Neřeknu vám přesně, kdy vydám další, ale někdy určitě zase nějaký bude.
A teď k mému životu, protože nemám pocit, že bych se nudila a protože o něm jsou tyhle články.

Vysvětlení názvu - To, jak jsem jednou luštila sudoku
Vůbec jsem nevěděla, co mám dát za nadpis! Napadaly mě samé blbosti, až tenhle se zdál být docela uspokojující. Na příště se budu snažit vymyslet mnohem lepší - hlubokomyslnější, protože tenhle název vám nic neřekne, dokud si nepřečtete článek.

Moje dva týdny v kostce -
16.10. - 22.10.
V pondělí jsme hned psali z chemie, která dopadla velmi dobře. Po škole jsem jela domů a konečně byla na počítači (vysvětlení viz minulé sweet little sunday).
V úterý byly laborky, kde jsme měli mikroskopovat tkáně. Ty vzorky už byly předem hotové a my si je měli jenom prohlédnut. S holkami ve skupince jsem byla tak sehraná, že jedna sháněla vzorky po celé třídě, já to hledala pod mikroskopem a třetí fotila, jelikož z toho musíme udělat elaborát. Šlo to jako na běžícím pásu. K večeru jsem pak měla němčinu.
Ve středu jsme psali další test. Po škole jsem doučovala a začala se učit zeměpis.
Ve čtvrtek jsem luštila sudoku. Abyste pochopili. Učitel na zsv nám někdy nosí noviny a v jedněch je vždycky sudoku, které potom luštíme. Někdo - třeba jako já - začne při hodině a někdo až potom o přestávce. Vtip je tom, že já jsem v luštění nehorázně pomalá. Ostatní z toho nemůžou, když oni začnou a skončí za pár minut, a já, která to luští 45 minut, to ještě nemám. Většinou to doluštím následující hodinu a je to pro mě velký úspěch. Pak jsem po škole měla step. Když jsem skončila, nehorázně mě bolely nohy. Šla jsem na vlak a pak domů. Myslela jsem si, že z toho vlaku domů prostě nedolezu.
V pátek byl vážně dobrý den. Ve škole jsem si to strašně užila. (Pominu, že jsme psali na zeměpisu test.) O velké přestávce jsme se pobavili u svačiny. A následně pak na nádraží jsme se pořádně nasmáli, když jsme nadávali na vlaky, autobusy, tramvaje a trolejbusy. Bylo to strašně fajn.
Sobotu jsem lenošila doma. Konečně jsem se vyspala a válela se v posteli.
V neděli jsem byla opět doma a učila se. Takže normální stav.

23.10. - 29.10.
V pondělí jsem se nechala vyzkoušet ze zsv. Psali jsme z chemie a zakončila to dalším zkoušením z angličtiny. Následující dvě hodiny jsme měli suplované a celé to končilo tělocvikem - v mém případě jógou. Pak jsem jela domů a doučovala.
V úterý a ve středu jsme měli ředitelské volno a ve čtvrtek a v pátek byly podzimní prázdniny.
V úterý jsem jela nakupovat. Koupila jsem si jen dvě věci v YVEST ROCHER a obal na mobil, protože ten minulý byl nehorázně odrbaný a držel jen taktak pohromadě. A v úterý jsem právě konečně sehnala takový, který je přesně ten pravý. Pak jsem nakupovala dárky tatímu k svátku a narozeninám, pro sestřičku už na Vánoce a babi budu vánoční dárek vyrábět, tak jsem nakoupila, co jsem potřebovala. U mě je to docela pokrok takhle v předstihu to všechno nakoupit.
Ve středu jsem se celý den válela doma a náramně si to užívala.
Ve čtvrtek večer jsem jela s kamarádkou cvičit a opět jsme si pěkně popovídal. V pátek mě bolelo celé tělo od cvičení a část dne jsem strávila u babi a dědy a pak byla doma.
V sobotu jsem byla s kamarádkou ve městě na street food market. My jsme se tam pořádně nacpaly. Já si dala veggie burger (kdo mě sleduje na instagramu, tak ho mohl vidět na fotce), dýňovou polévku, kafe a nehorázně dobrý kousek borůvkového koláče.
A dneska v neděli se válím doma a podívala jsem se na školu.

Jaké byly vaše poslední dva týdny?
Užijte si následující dny.


Dneska nebude obrázek, ale písnička, která už mi trochu leze na mozek.


 


Myšlenky v dešti

22. října 2017 v 20:10 | Andey |  Deník malé pesimistky
AHOJ
Doufám, že jste nezapomněli na Deník malé pesimistky. Dlouho tu nebyl a já se nějak neměla k jeho napsání a následně jeho vydání. Stále jsem s tím nebyla spokojená, ale teď už jsem, takže vše napravuji. Je to sice krátké, ale u článků zastávám názor, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě.

---

Prší a já jdu ven. Miluji déšť, ale málokdo to sdílí se mnou. Když prší, stékají vám kapky po tvářích a nikdo nevidí, že brečíte. Nemám ráda, když lidi vidí můj pláč. Připadám si ... odhalená. V tu chvíli vidíte všechno a to já nechci. Je to slabina, kterou každý má, ale jen někdo ji ukáže.

Je mi zima, ale skoro vůbec to nevnímám. Cítím jen tíhu. Tíhu slov, které chci vykřičet celému světu. Připadá mi, jako bych měla na jedné noze železnou kouli a na ruce zase přivázaný balónek plný hélia. Koule mě táhne dolů jako lidé, kteří mi říkají, abych se svými sny stála pevně na zemi, a balónek mě táhne nahoru jako lidi, kteří mě podporují. Proč se mě nikdo nezeptá, co chci já? Já chci létat, ale jen málo lidí mě podrží, abych nespadla. Chci se volně nadechnou a nebát se, že to někoho naštve. Chci křičet, když to potřebuju. Chci se smát, když mám náladu. Chci dělat věci, které mě baví, i když mi třeba moc nejdou. Chci, aby ostatní věřili, že něco dokážu. Chci jen mít svůj bláznivý život.

Proč lidé nehledí na mé city? Protože si myslí, že jsem nezlomná, když se stále umívám. Halóóó, probuďte se! To je jen maska! Proč se nedíváte?! Lidé se nezeptají, proč se usmíváš. Lidé se ptají, proč se mračí. A většinou ti jen na tvůj výraz odpoví: "Nemrač se." a nasadí falešný úsměv, aby svému tvrzení dodali na opravdivosti. Chce se mi z toho zvracet.

Kapky mi horečně bubnují do kůže, které nevnímám. Jsem promrzlá, ale aspoň tohle cítím. Počasí hravě kopíruje mojí náladu, až na to že ono křičí a já ne. Na chvilku zavřu oči a představuju si, jak déšť smyje ze mě všechny špatné myšlenky. Rozpustí se v kapkách a pak nenávratně odtečou pryč. Snažím se od nich oprostit, ale ony tu stále jsou. Jsou mojí součástí. Tou stránkou, kterou se bojím ukázat světu. Mám strach, co by na to řekli ostatní, kdyby to zjistili.

A tak tu stojím. V dešti. Celá promrzlá. Se svými myšlenkami, které se snažím dostat pod kontrolu. Dýchám zhluboka. Oči zavřené. Slzy nepřestávají téct. Kapky nepřestávají padat z nebe. A já najednou otevřu oči. Nasadím falešný úsměv. Nastavím tvář dešti a zářivě se na něj usměju. Bude to boj, ale dosud jsem to přežila a budu se snažit dál. A já vydržím.


Kam dál