Dva týdny plné zážitků

25. března 2018 v 21:04 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Název mluví za vše. Poslední dva týdny se toho hodně dělo. Hlavně o víkendech. Momentálně tento článek píšu na mobilu na nádraží, jelikož jsem si špatně uvědomila, kdy mi jede vlak domů. Celá já. Tenhle týden mám normálně s vlaky problém, ale o tom v celém článku.

Moje dva týdny v kostce -
12.3. - 18.3.
Pondělí ve škole bylo opět normální. Pak jsem byla s přítelem a večer - přesně v šest hodin - jsem měla svoji první teorii v autoškole.
Úterý bylo plné učení a středa byla jako přes kopírák.
Ve čtvrtek jsem měla step.
A v pátek jsme odpočívadla jako vždycky.
V sobotu večer jsem šla kamarádkám na oslavu narozenin.
A v neděli jsem si jela pro nový mobil.

19. 3. - 25.3.
Ani nevím, co jsem pořádně dělala tohle pondělí, ale večer jsme měla opět teorii v autoškole.
V úterý jsem byla doma, jelikož mi v pondělí byla nehorázná zima a nemohla jsem se vůbec zahrát.
Ve středu jsme už byla ve škole a po ní měla angličtinu. Vůbec mi to nešlo.
Ve čtvrtek byl opět step který jsem si strašně užila.
V pátek jsem si opět užila a sobotu taky.
A dneska v neděli jsem byla v divadle.

Nějak nestíhám se učit a každé ráno dobíhám vlak, aby mi neujel.
Doufám, že už to bude lepší.
Jaké byly vaše dva týdny?
 

To, jak jsem se snažila nemít školu na prvním místě

18. března 2018 v 18:28 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Dneska to bude povídací článek o tom, co se děje v mém životě ...

Poslední týden byl pro mě velmi vyčerpávající a za všechno může škola. Vím, že je to ohraná výmluva, ale je to tak.
Začnu tím, abyste pochopili název článku. Škola je pro mě důležitá. Jsem na gymnáziu a očekává se ode mě a i já samozřejmě chci pokračovat dál na vysokou. Školy už mám vybrané (HURÁÁÁ! To byl boj, než se tak stalo.). Nejsou lehké, takže by asi kdekdo řekl, že pro školu udělám maximum a všechnu energii věnuji jen a jen pouze jí. Chyba! Škola není na prvním místě. Je tam milion dalších věcí, ale škola ne. Učím se ve škole, ve vlaku, v knihovně a výjimečně doma, když to jinak nejde. Opravdu se snažím udržet školu ve škole tam, kam patří, a nemyslet pouze na ni. Samozřejmě když si s někým povídám, tak vždycky jedním tématem je škola, ale tomu se prostě vyhnout nedá. Ale ... tenhle týden byl jiný.
V pondělí jsem byla sice s přítelem, ale hned večer jsem měla svojí historicky první teorii v autoškole. Opět škola. Opět něco, co se budu muset naučit a co se mi vůbec nechce se učit. A pak tu bylo úterý, středa ... a já přijela domů a učila jsem se. Každý den!!! Hrůza.
Je to všechno dohromady tak vyčerpávající a to ještě nejsem úplně se vším hotová. Chybí mi udělat laborky z biologie a fyziky (ty se pokusím udělat někdy ve škole, když budou učitelé zkoušet), udělat věci na angličtinu, podívat se na autoškolu, abych aspoň byla trochu v obraze, ale asi to dopadne tak, že se spolehnu na svoje aktuální vědomosti. Raději se ani nebudu ozývat a budu tam sedět tichá jako myška, aby náhodou po mně něco nechtěl zodpovědět. K tomu ještě jsem nikdy neseděla za volantem, tak se chci vidět, jak budu vypadat při mojí první jízdě (ta bude někdy v budoucnu, ještě nevím kdy) - při mém štěstí to auto asi opravdu zbořím. Takže prosím držte mi palce.
Jinak jsem unavená. Hodily by se mi prázdniny, na které si ještě dva týdny počkám. Vlastně na ně nemám ani žádný plán, tak to dopadne jako vždycky - budu doma.
Dál mě velice rozčiluje to počasí. Co si to dovoluje?! Zimu mám ráda, ale čeho je moc, toho je moc. Já už se tak strašně těším, až vytáhnu svoje plátěnky, botasky, parku, kabáty na jaro, všelijaké šaty ... A prostě jsem i ohledně vymýšlení outfitů naprosto nenápaditá.
Tak asi takhle - je toho na mě teď hodně. Ale včera večer jsem se pěkně odreagovala s kamarády, jelikož jsme byli v hospodě a dvě kamarádky měly oslavu narozenin. Bylo to s nimi strašně fajn. To ale nemění nic na faktu, že jsem dneska otevřela sešit a učila se chemii. Po dopsání a vydání článku si dám sprchu a podívám se na tu autoškolu. V závislosti s ní bych vás chtěla poprosit, jak jsou ty aplikace na pokusné testy, tak jestli byste mi nějaké nedoporučili, která vám hodně pomohla a tak. Budu ráda.

Dnešní článek je takový lehce o ničem. Jen doufám, že vám to nevadilo, ale někdy se prostě vypsat potřebuji. Příště snad to bude optimističtější článek, ale nic neslibuji. Každopádně se těším na příští neděli, jelikož jdu s kamarádkou do divadla.


Jeden týden je ticho před bouří toho následujícího

11. března 2018 v 19:50 | Andey |  sweet little sunday
AHOJ
Jde na mě lehce úzkost, že už je březen. To strašně rychle letí.

Vysvětlení názvu - Jeden týden je ticho před bouří toho následujícího
Jak si hned (tedy doufám) přečtete moje dva týdny v kostce pochopíte. Týden od 26.2. do 4.3. bylo to ticho, kdy se nic extra nedělo a ten týden 5.3. - 11.3. byla ta bouře, která mě totálně pohltila.

Moje dva týdny v kostce -
26.2. - 4.3.
V pondělí ve škole se nic zajímavého nedělo. Když jsem přišla domů, tak jsem se svalila na gauč a dala si maraton seriálů a sitcomů, které zrovna dávali v televizi.
Úterý by se neslo ve stejném duchu, ale k večeru jsem měla němčinu, která mě vůbec nebavila.
Středu si vůbec nepamatuji, ale myslím si, že byla stejná jako pondělí.
Ve čtvrtek jsem měla večer step.
A pátek byl nejspíš stejný jako pondělí a středa.
V sobotu a neděli jsem byla s rodiči bruslit na přehradě.

5.3. - 11.3.
Tenhle týden byl více akční než ten minulý.
V pondělí jsem se chtěla učit matiku, ale překazily mi to ČD. Na mé trati byla mimořádná výluka, takže vlaky měly mimořádné zpoždění. Takže jsem volala mamině a shodou okolností naštěstí jeli s tatím do města, takže jsem byla s nimi a domů se dostala někdy večer.
Úterý bylo klidnější, pokud počítáte to, že jsem na laborkách z biologie dělala 20 dřepů a pak si následně měřila tep.
Ve středu se psala fyzika a sloh a po škole jsem měla angličtinu, na kterou chodím jednou za dva týdny. Jak já jsem se v tom jazyku zhoršila.
Čtvrtek. To byl den! Byl naprosto skvělý, i když naprosto vyčerpávající a pro moje nohy totálně příšerný. Byla jsem ve škole a s přítelem jsme zjistili, že končíme ve stejný čas. Toho jsme samozřejmě nemohli nevyužít, kord když se vidíme málo. Jenže! To bych nebyla já, kdyby všechno šlo naprosto hladce. Já jsem po škole měla pohovor na jednu práci. Šla jsem tam s tím, že mi ji stejně nedají (poznala jsem to podle telefonátu, který jsem měla týden předtím), ale zajít jsem tam mohla, že ano. Přišla jsem se zpožděním, jelikož jsem to nemohla najít. (Když jsme se ptala chlápka na recepci, kde to je. Tak on: ,,To už jsi dvacátá sedmá, kdo se ptá, kde to je.") Po pohovoru jsem tedy byla s přítelem. Původně jsem si myslela, že to bude na chvilku. Ne! Já nestíhala step, který mám každý čtvrtek od půl šestý. Přilétla jsem tam celá udýchaná ve školním oblečení (vůbec jsem nebyla doma - škola -> pohovor -> přítel -> step -> nakonec domů), oběšená šperky a nohy mě děsně bolely, jelikož jsem ten den měla boty na obřím klínku. Ale jak už jsem říkala, ten den jsem si naprosto užila.
Pátek byl naprostý opak čtvrtku. Po škole jsem byla doma a nic nedělala.
V sobotu jsme jeli k babi a dědovi na oběd. Nechali jsme tam sestřičku a s rodiči vyrazila do Prahy. Nejdříve jsem se vypravila do Metropole, kde jsem si udělala radost v Tezenis a H&M. Nakonec jsem to zakončila v CCC vedle IKEA, kde jsem si udělala ještě větší radost se dvěma páry bot a novou kabelkou. Měla jsem takový nakupující den. Opět mě neskutečně bolely nohy.
V neděli jsme šla s kamarádkou bruslit, kde jsem svoje nohy totálně dorazila. Tenhle týden dostaly zabrat.

Jaké byly vaše dva týdny?

"You are not his princess. You are your own queen"


"Some days are for falling in love with people, some days for cities, and some for your time in solitude."


"She dreams more often than she sleeps"

 


Moje ranní rutina

4. března 2018 v 19:33 | Andey |  MY DIARY
AHOJ
Pokud čekáte nějaký beauty článek, kde vám představím milión produktů, které si patlám na obličej, abych ze sebe "udělala člověka", tak vás musím zklamat, jelikož těch produktů je pět - hydratační voda na obličej, krém na obličej, krém na ruce, rtěnka, voňavka - a o nich dnešní článek nebude. Bude o tom, jak probíhá moje ráno, když vstávám do školy.

Každý den mi zvoní budík v 5:40 a za hodinu mi jede vlak do města. Všechno mám naprosto propočítané.
Budík mi zazvoní a já ještě tak pět minut polehávám v posteli a odhodlávám se vstát. Pak následuje ranní protažení, abych se probudila, a čistění zubů, které mi vždycky zabere nevýslovně moc času, jelikož se při tom vždycky zamyslím. Jak už jsem psala, všechno je vypočítané, takže vstávání, protažení a čistění zubů mi zabere +- 15 minut.
Co je dál? Jdu se obléct. Každý den večer si připravím (někdy je to opravdu fuška, když mi dochází nápady) to, co si druhý den vezmu na sebe do školy, abych se ráno nezdržovala. Takže oblečení + doplňky a outfit na školní den je hotový.
Pak sejdu dolů (mám pokoj v patře), učešu si vlasy, či udělám nějaký ten účes. Následně si dobalím taško do školy. Dám tam pití a svačinu - učení jsem si tam opět dala večer předtím, abych se nezdržovala.
Nakonec snídaně. Většinou, když všechno stíhám, tak snídám v klidu s puštěným rádiem. Dávám si čaj s jogurtem/piškoty/buchtou/přesnídávkou ... Ano, opravdu ráno něco jím. Vím, že někteří lidé nesnídají a jdou do školy s prázdným žaludkem, ale to bych já asi nedala. Někde jsem slyšela, že snídaně je nejdůležitějším jídlem dne a myslím, že na tom něco bude. Je to první jídlo dne. Snídaně může být nejen zdravá, ale i sladká a já mám pro sladké slabost, takže si nijak nevyčítám, že si dám banán s nutellou a zapiji to čajem, jelikož je ráno a já potřebuji dostatek energie.
Po snídani - časově je to lehce po čtvrt na sedm - jdu na sebe naplácat voňavku, použít jednu ze svých rtěnek a podívat se do zrcadla. Pak už jen v tomhle počasí na sebe navléknu kabát, šálu a čepici, dále nazuji boty, nezapomenu batoh, zamknu dům a vydávám se na nádraží.
Já jsem ráda všude včas. Úplně nesnáším, když někam přijdu pozdě, i kdybych za to nemohla. Ale s vlakem je to jiné. Vůbec mě nebaví čekat na tom nádraží, než přijede. Někdo chodí na vlak o deset minut dřív, ale já ne. Úplně jsem šťastná, když mi to vyjde tak, že vcházím na nádraží a ten vlak právě přijíždí. Pak už hned nastoupím do vlaku a jedu. Samozřejmě ne vždy se mi to tak hezky povede. Někdy jsem na nádraží dřív a musím tam čekat a někdy přijdu přesně na čas, ale ta ženská v rozhlase oznámí, že vlak má zpoždění. Teď v zimě, když byly ty mrazy měl každý den. Ony ČD nezvládají pár extrémů - mrazy, vysoké teploty, silný vichr, přestavba na trati = výluka. To pak vždycky kolabuje doprava a my dojíždějící trpíme.
Nakonec mě vlak doveze na nádraží, odkud se vydám do školy. Rána před vyučováním jsou různá. Někdy se učím, někdy si čtu, spím, povídám si s ostatními ... Ale o tom možná v jiném článku.


Já doufám, že vás článek nenudil. Chtěla jsem napsat něco trochu jiného než obvykle a snad se vám líbí.
Určitě napište, kdybyste chtěli víc podobných článků a jaké máte rána vy.


Kam dál